17. Grossenhainer Speedskate-Halbmarathon

dsc04460Již 17. ročník tradičního prvomájového závodu se uskutečnil v německém Grossenhainu. Příjemné jarní počasí přivítalo téměř 250 závodníků, pro které si však pořadatelé připravili nepříjemné překvapení v podobě hrubého asfaltu na jednom z úseků trati. Pokračování textu 17. Grossenhainer Speedskate-Halbmarathon

GIC 2012 : Winjay ISC Praha drží skvělé 4. místo!

V průběžném pořadí GIC 2012 po 5. závodě patří týmu Winjay ISC Praha vynikající 4. místo. Pouze týmy EOSkates, Swiss Skate Team a GB Racingteam, tedy týmy od kterých se podobné umístění před sezónou očekávalo, se umístili před překvapením letošní sezóny Německého inline poháru, před českým týmem Winjay ISC Praha. Pokračování textu GIC 2012 : Winjay ISC Praha drží skvělé 4. místo!

17. Ebm-Papst Marathon 2012

V neděli se v německém Niedernhallu svým posledním závodem loučil se sezónou BWIC pohár a náš tým byl, shodou neuvěřitelných okolností a náhod, též při tom. Závod na 23 km proběhl na velmi kvalitní trati za vskutku letního počasí a naši závodníci se rozhodně neztratili.

Mezi zhruba 250 závodniky se objevila i čtveřice Jaroslav Zíka, František Míček, Pavel Zajpt a Rostislav Šticha, která se vracela ze závodu německého poháru v Geisingenu. Jelikož závod v Niedernhallu byl na programu v neděli odpoledne a jelikož Niedernhall se nachází přímo na cestě zpět do České republiky, bylo rozhodnuto že závod se pojede i s českou účastí. Pokračování textu 17. Ebm-Papst Marathon 2012

German Inline Cup 2012 (5) : Geisingen Halbmarathon

[ISC News] Pátým, tedy předposledním závodem celé série pokračoval GIC půlmaratonem v Geisingenu, a to na trati která se dá směle nazvat jako nejtechničtější tratí celého seriálu. I přes počáteční nedůvěru se nakonec ukázalo že i na takovém okruhu se dají zajet velmi kvalitní časy, o čemž svědčí i ta skutečnost že hned tři naši zástupci si zde zajeli své půlmaratonské osobní rekordy.

Při neúčasti Martina Kuchaře který dal přednost bojům o celkové umístění v seriálu LifeInLine Tour, se nejlépe umístil František Míček, který obsadil celkové 37. místo v čase (00:35:01.680). I další naši zástupci se na trati neztratili. Pavel Zajpt, hájící barvy Inlinetalent Praha dokončil závod na celkovém 47. místě v čase (00:35:22.140), těsně následovaný Jaroslavem Zíkou na 48. místě s časem (00:35:28.185). Závod tím v celé své nahotě ukázal, že borci, co jsou v Běchovicích schopni bez problémů jezdit 30 tréninkových kol, nejsou pak v ostrém závodě schopni zvládnout elementární počítání do 15-ti, což se pak zákonitě musí podepsat na jejich umístění okolo 47., resp. 48. místa.

Poslední zástupcem Winjay ISC Praha pak byl Rostislav Šticha, který navázal na spolehlivé výkony Martina Máčela, nezklamal a dojel si pro poslední, tedy 64. místo za čas (00:44:34.249).

Vítězem mužského závodu se stal po sólovém úniku francouzský závodník Yann Guyader (EOSkates) v čase (00:30:34.409).

Výsledky: http://www.arena-geisingen.de/de/arenaportal/events/german-inline-cup/ergebnisse-2012.html

Stožecká brusle 2012

[ISC News] Další ročník závodu Stožecká brusle se tentokrát konal v novém, zářijovém termínu, avšak opět pod organiozátorskou taktovkou oddílu Ski Šumava. Závod, který se jako jediný u nás jede ve formě časovky, určitě patří mezi závodníky k těm oblíbeným, škoda jen že letos opět nevyšlo počasí a jelo se znovu na mokru.

Na startu se i tak objevilo hned trio závodníků z týmu Winjay ISC Praha v čele s Martinem Kuchařem, který potvrdil své předzávodní ambice a zvítězil (1. místo v kategorii M2) v čase (00:28:38.0) čímž jen potvrdil jak výborným časovkářem je. Na hezkém leč bramborovém 4. místě (2. místo v kategorii M2) skončil Michal Nepovím který dojel do cíle v čase (00:30:15.5) čímž zaostal od bronzového stupínku o pouhých 13s. Jaroslav Zíka pak navázal na své nepříliš povedené vystoupení v berlínském XRace a potvrdil že ani mokrý povrch nepatří mezi jeho oblíbené a obsadil celkové 7. místo (4. místo v kategorii M2) za čas (00:32:21.3).

V doplňkovém závodě družstev se představil i tým Winjay ISC Praha a dle předpokladů nemělo stát nic v cestě obhajobě prvního místa z loňského ročníku. K obhajobě však nedošlo a tak se celkové 2. místo za čas (00:07:40.3) dá považovat za neúspěch. Vítězem závodu družstev se stal po heroickém výkonu tým LYKO Prachatice (00:07:29.8).

Výsledky: http://sportsoft.cz/cs/zavod/overview/803

Zdroj: ISC PRaha

13. Fränkische-Schweiz Marathon (2.9.2012, Německo)

[ISC News] V překrásném prostředí německého Franckého Švýcarska proběhl první zářijový víkend již 13. ročník Fränkische-Schweiz maratonu se startem ve Forchheimu a cílem v Ebermanndstatu. Ideální počasí, úchvatná krajina a tradice závodu přilákaly na start okolo 500 závodníků všech kategorií. Je však velká škoda že na startu jednoho z nejkrásnějších maratonů na světě se objevil pouze jediný závodník z České republiky.

Tím byl František Míček z týmy Winjay ISC Praha, který po drobném, leč fatálním zaváhání na 11. km dojel do cíle ve druhé skupině v čase (01:16:58), což stačilo na celkové 20. místo (5. místo v kategorii M40). Celkově si však profilově náročný závod nemohl vynachválit.

Vítězem závodu se stal dle papírových předpokladů Stefan Rumpus (GB Racing Team) v čase (01:14:00).

Výsledky: http://forchheim.r.mikatiming.de/2012/

Zdroj: ISC Praha

German Inline Cup 2012 (4) : XRace ’12

[ISC News] Po delší odmlce pokračoval dalším závodem German Inline Cup, který se tímto přehoupl do své druhé poloviny. Populární XRace v Berlíně přilákal na start kompletní tým Winjay ISC Praha stejně jako nejlepší závodníky z řad týmů Powerslide a EOSkates.

Jeden z nejrychlejších půlmaratonů na světě který je každoročně pořádán v centru Berlína sliboval nejen představení světové špičky, ale letos i velmi teplé počasí – teploty se celý víkend pohybovaly okolo 35C. I tak se podařilo našim závodníkům zajet velmi zajímavé časy. Nejlépe se umístil Martin Kuchař, který nejenže v závodě pomohl Ondrovi Suchému, ale sám vybojoval velmi pěkné 27. místo za čas (00:35:13). Martinův výkon byl hodný obdivu o to víc, že celá dvě kola sám dojížděl skupinku závodníků před ním. Druhým závodníkem v cíli byl František Míček na celkovém 48. místě v solidním čase (00:35:49), pro kterého to byl první větší závod od květnového zranění. Třetím v cíli byl pak Jaroslav Zíka na celkovém 56. místě v čase (00:37:15), který jen potvrdil že závody v horku nepatří mezi jeho oblíbené. Jako poslední z týmu pak dojel Tomáš Kalivoda na celkovém 70. místě v čase (00:39:38) . Martin Máčel bojoval s horkem úspěšně celá tři kola, pak však ze závodu odstoupil. Pokračování textu German Inline Cup 2012 (4) : XRace ’12

World Marathon Masters (13.5.2012, Damp, Německo)

[ISC News] Mistrovství světa veteránů v inline maratonu nebo-li World Marathon Masters se tento rok uskutečnilo v německém Dampu, tedy v místě které bylo dějištěm loňských bojů o evropské trofeje.

Závodů se zúčastnila i minivýprava závodníků našeho klubu. Je pro nás rovněž velkou ctí že Martin Kuchař byl nominován na závod Českým svazem kolečkového bruslení a reprezentoval tak zároveň i Českou republiku.

I přes optimistická předzávodní očekávání se však závod našim závodníkům nevydařil podle představ. V nejobsazenější kategorii M40 se nejlépe umístil právě Martin Kuchař, který skončil na celkovém 17. místě časem (01:13:52.39). Na celkovém 24. místě pak dojel Jaroslav Zíka v čase (01:13:53.32). Člen širšího Winjay ISC Praha týmu na německý pohár, Tomáš Kalivoda, dokončil závod na konečném 26. místě(01:13:56.15).

Vítězem závodu se stal Michele Cicognani z Itálie v čase (01:13:50.72).

V kategorii M50 se na startu objevil také český zástupce Milan Jeřábek (Sokol Šumperk), který obsadil celkové 12. místo časem (01:16:27.42). Vítězem této kategorie se stal Hernan Diaz z USA časem (01:16:25.74).

Výsledky: http://my1.raceresult.com/details/index.php?page=4&eventid=9538&lang=en

German Inline Cup 2012 (1) : Berlin Halbmarathon

[ISC News] Berlínský půlmaraton byl prvním vážnějším testem pro náš nově zformovaný závodní Winjay ISC tým. Pravda, součtem věků všech jeho členů jsme možná předstihli i oba závodní týmy mužů a žen společnosti EOSkates dohromady, nicméně je nutno dodat že právě věk měl být naši hlavní devizou.

Tak schválně, našli byste snad na startu GIC jiný tým jehož věkový součet hravě převyšuje číslici 200 a jehož věkový průměr činí 44 let? Je to velmi jednoduché – nenašli. V tomto směru jsme byli opravdovou raritou. Zkušenost byla tedy rozhodně na naší straně, zda-li to však bude stačit v konkurenci Guyaderů, Swingsů a ostatních mladíků je velkou neznámou.

Nýdecká ulice, 8:00

Výprava směr Berlín byla zahájena dne 31.3. 2012 v 8:00 v Nýdecké ulici, Praha 9. Zde je nutno podotknout že adresa nebyla vybrána náhodně, jedná se totiž o domovskou adresu největší hvězdy týmu Winjay ISC Praha, ambiciózního Martina Kuchaře. Je vidět že tým si svoji hvězdu doslova hýčká a proto se ostatní členové týmu sešli pod jeho okny a za tónů písně „Vstávej Martine, Berlín Tě nemine“ vzdávali holt této osobnosti českého bruslení.

Když se Martin nasnídal a v pantoflích a hrnkem čerstvé ranní kávy sešel dolů k autu, bylo vše připravené pro první výjezd v rámci GIC, tedy Německého poháru. Poměrně jednoduchou metodou bylo vybráno auto a řidič pro takto zodpovědný úkol – řidičem se stal nejzkušenější člen týmu, benjamínek Martin Máčel, a jako vůz byl vybrán pochopitelně ten největší, shodou okolností Martinův Mercedes (Danny de) Vito. Kromě většiny Winjay ISC Praha týmu (Martin Kuchař, já, Jarda Zíka, Martin Máčel) byli na palubě vozu dále Pavel Zajpt, Petra Havlasová a vítěz divácké soutěže „Za Tatranku do Berlína“ Igor Zeman, který se závodu již nemohl dočkat. Poslední člen týmu, Tomáš Kalivoda, na nás pak bude čekat v maratonském EXPu.

Cesta do Berlína ubíhala poměrně rychle a já jsem měl tu čest stát se svědkem vášnivého, až zaníceného hovoru obou Martinů o cyklistice a cyklistickém vybavení, ze kterého jsem až na dvě slova nerozuměl prakticky ničemu – jednalo se o slova „kolo“ a „na hovno“, přičemž u toho prvního si vůbec nejsem jistý jestli mělo něco společného s cyklistikou či se náhodou nejednalo o řidičský žargón nahrazující slovo volant.

Jak ve vidět o zajímavé momenty při cestě nebyla nouze a tak než jsme se nadáli, již jsme byli v Berlíně před penziónem Reiter, který měl být naším domovem v předvečer startu tolik očekávaného závodu. Bohužel přijeli jsme trochu brzy a tak místo důstojného přijetí na recepci jsme byli přijati ve skladu hotelu kde jsme narazili na dvě ruské uklízečky, jediné osoby vyskytující se v tu chvíli v hotelu. Zde se potvrdilo že zub času se na mě neúprosně podepsal a já, premiant třídy v ruském jazyce, jsem nebyl schopný ze sebe vyloudit kloudnou větu. Pravda, na jazyk se mě vkrádalo zlidovělé spojení „Málková, čto vy dělála vo vrémja kaníkul?“, ale bylo jasné že v tuto chvíli a na tomto místě bych působil poněkud trapným dojmem. Zachránil nás tedy Martin Kuchař, který nejprve ve stručnosti představil náš tým a nastínil naše závodní ambice, aby se pak po vřelém přijetí ze strany ruských pracovnic dohodl na tom, že prostě přijedeme později.

Berlínské EXPO

Hned z hotelu jsme zamířili do maratonského EXPA, kde bylo na 16:30 naplánováno představování týmů v rámci GIC. Nejprve bylo ale zapotřebí vyzvednout startovní čísla pro všechny zúčastněné což sice může znít velmi jednoduše, ale i tak jednoduchý, až triviální úkol se neobešel zcela bez problémů.

Největším „potížistou“ se v tomto směru ukázala kupodivu jediná žena v naší výpravě, Petra Havlasová, která se rozhodla že otestuje moje vyjednávací schopnosti do posledního puntíku. Po řadě diplomatických jednáních se tak podařilo přesvědčit pořadatele že Petra nemá chip, protože ho prostě poštou nedostala (zatrolená pošta – až později si Petra uvědomila že zadala jinou adresu!) a navíc byla chybně uvedena v sektoru F, tedy v posledním startovním sektoru, mezi závodníky též označovaném jako „francouzák“, tedy sektor pro příchozí seniory s francouzskými holemi. Bylo tedy jasné že Petra nebyla se svým zařazením spokojena rozhodně být nemohla a proto došlo k jejímu přeřazení.

Podobné problémy byl nucen řešit i Pavel Zajpt, který byl chybně umístěn do sektoru B, s čímž se nehodlal smířit a doslova si vydupal u příslušného stánku své přiřazení do sektoru A, tedy mezi elitu. Obsluha stánku byla Pavlovým požadavkem natolik zaskočena, že byl vypraven zvláštní posel který přinesl samolepku zajišťující start mezi těmi nejlepšími a Pavel si mohl svoje startovní konečně přelepit. Zde je potřeba zdůraznit že Pavel způsobil doslova poprask, jelikož byl několikrát tázán jestli si je jistý že chce startovat v sektoru A, načež Pavel řekl že přesně na to celou zimu trénoval a nevidí důvod proč by tam neměl být a mlátil o stůl svým plánem zimní přípravy. Pán za pultem byl viditelně zaskočen, Pavel nebyl uveden ani na listu TOP závodníků, ani mezi VIP, ale nakonec pod Pavlovým nátlakem bylo Pavlovi vyhověno. Až později vyšla najevo trpká skutečnost, že Pavel se domáhal svého práva startu v elitním sektoru A naprosto správně, ale bohužel na nesprávném místě, jelikož celou dobu argumentoval u stolku který byl určen pouze pro elitní půlmaratonské běžce s časem 1:03 a lepším … Rada Přemka Podlahy proto zní : Pavle, pro příště, stolek pro inline závod je hned vedle!

Registrace byla tedy nakonec zdárně vyřešena, na řadě bylo představování týmů. Času mezi registrací a týmovou prezentací jsem operativně využil jednak k focení, ale hlavně i ke sběru podpisů všech přitomných bruslařských hvězd. Brzy se tak moje mapa Berlínského maratonu, tedy můj podpisový arch, začala pomalu plnit takovými jmény jako Swings, Guyader, Arlidge, Francolini, Rijhnen, Baena-Guyader či Zajpt. Většina hvězd působila uvolněným dojmem kromě hvězdy největší, Yanna Guyadera, který více než dojmem příjemného společníka působil dojmem medvěda, nevrle probuzeného ze zimního spánku.

Winjay ISC Praha

Během mé podpisové anabáze se schylovalo k týmové prezentaci a my nebyli do poslední chvíle rozhodnuti, jak se vlastně na to pódium postavíme! Mávnul jsem rukou a řekl že to je vlastně jedno, uvidíme jak tam budou stát ti ostatní a podle toho si tam stoupneme i my. Ve stejný okamžik kdy jsem oznámil toto rozhodnutí zbytku týmu, zaznělo „Winjay ISC Praha“ a my jsme byli vyzváni abychom se dostavili na pódium! Takže tady můj vychytralý plán tvrdě narazil.

V ten samý okamžik jsme měli před sebou svých 5 minut slávy, kdy na nás byly upřeny nejen oči, ale i kamery všech přítomných. Na pódiu nás přivítal jeden z organizátorů, Sebastian Becker, který nás představil a každému z nás podal ruku – jak si pozorně všiml Martin Máčel byli jsme jediným týmem, u kterého tak učinil, což si Martin vysvětluje tím, že to bylo dáno zejména projevením úcty ke stáří. Po krátkém představení jsem byl požádán o stručné motto týmu, ani nevím co přesně jsem ze sebe vykoktal, myslím že to bylo něco ve smyslu jako že jsme se sem přišli učit od těch nejlepších, což znělo jakkoliv, jen ne vtipně, takže nevím s jakou odezvou se má odpověd setkala.

Po nás pak na pódium napochodovaly zbylé týmy, jako poslední pak seskupení EOSkates, tedy hlavní favorit celého GIC.

Když bylo po všem a já jsem si pochvaloval jak jsem dobře udělal že jsem si všechny nechal podepsat, probudil se konečně Jarda s tím, že si nechá všechny taky podepsat. Bohužel rozhodl se tak přesně ve chvíli kdy u stánku Powerslide zbyl po Bartu Swingsovi pouze umaštěný pytlík od svačiny a jediný tým, od kterého Jarda mohl získat podpisy byl tak Winjay ISC Praha, což Jardu rozhodně nepotěšilo.

Tím naše mise v EXPu skončila a my se mohli konečně přesunout zpět do hotelu kde nás již konečně čekala paní na recepci. Po bleskurychlém ubytování někteří z nás vyrazili do města na večeři, někteří další (Martin K.) se věnovali přípravě večerního pokrmu přímo na pokoji a ti ostatní (Jarda Z.) pro jistotu vyčerpáním usnuli.

Je to v suchu

Druhý den nás čekalo chladné, ale suché, ráno, což bylo to nejpodstatnější. Start závodu byl v 10:10 a proto jsme tedy mohli vstávat až v 8:00, odjezd z hotelu byl naplánován na 8:45. Místo startu bylo nedaleko, jen 2 km od hotelu a tak je na místě, abych se zde pochválil za strategicky vybrané místo našeho noclehu.

V prostorách startu již vládl menší chaoz, proto jsme rychle odevzdali naše věci do připravených kamiónů a šli se trochu rozjet. Bylo chladno a tak rozjetí bylo více než na místě.

V 9:50 jsme si již pro jistotu šli stoupnout na start, startovní pole houstlo a bylo nezbytné zaujmout nějaká pěkná čelní místa. Lepší než třetí řadu se nám však nepodařilo vybojovat, při následném posunu po startu žen jsme se posunuli místo dopředu naopak dozadu a tak bylo jasné že start rozhodne, jak kdo vlastně v závodě dojede.

V 10:10 začalo za zvuků písně „Hell’s Bells“ od skupiny AC/DC poslední odpočítávání a chvíli na to se již jelo.

Stíhací jízda

Hned od startu se jelo, jak je v Německu dobrým zvykem, velmi svižně, a brzy se startovní pole roztrhalo a začaly se formovat závodní balíky. Já jsem vyrazil za Martinem, Jarda s Pavlem zůstali někde vzadu. Během kilometru jsem Martina kupodivu lehce přejel, až jsem se tomu sám divil, bohužel když jsme vjížděli do Brandenburské brány, už byl Martin zase přede mnou. Uvažoval jsem jestli se mám k němu přidat, ale pak jsem viděl skupinku kde byli Terpe, Rannacher a Woelki z TONI Carboni týmu a nějak mě blesklo hlavou že to je ta skupinka kam asi tak patřím. No, asi jsem mohl jet s Martinem a celý závod by dopadl třeba jinak, ale já jsem se rozhodl přidat se ke starým známým a zůstal jsem ve skupince u Rannachera. Tady musím říct že stále se jelo celkem pekelné tempo, prvních 7 km je to jen rovina a kalí se to o sto šest, takže to není tak že bych se zašil někam kde se nejelo, to zase ne, jelo se a pěkně rychle.

Martin se celkem rychle vzdaloval a brzy dostihl skupinku jedoucí asi 100m před námi. Já jsem zůstal tam kde jsem zůstal, hlavně i kvůli tomu že jsem ten start jel prostě co se dalo a cítil jsem že bych to asi možná s Martinem ani nedojel, nevím. Potřeboval jsem se za někoho na chvíli zaháknout, to se mě podařilo. Když jsem se konečně trochu rozdýchal bylo už to rozdělené a já jsem zůstal v balíku hned za Martinem.

Až do desátého kilometru se jelo celkem rychle, na desítce jsme měli čas okolo 18 minut což ale bylo pro mě zklamání, čekal jsem že se to pojede trochu, tak o minutu, rychleji. Byl jsem celkem odpočatý a tak jsem se aktivně zapojoval do práce celého balíku a několikrát jsem se objevil i na jeho čele. Z ostatních jmen okolo sebe jsem poznával Rannachera, Terpeho a především Thorbena Woelkiho, protože toho nelze vzhledem k jeho blonďaté hřívě snad ani přehlédnout.

Druhá polovina závodu byla již volnější a někdy na 15. kilometru jsem si vzpomněl na legendární slova Martina Jirsy z Ostravy že “v tomhle balíku už se nic nestane”. Shodou okolností si to samé na stejném místě, ale o 2 minuty později, řekl i Pavel Zajpt. Bohužel, jak už je to nabalíkované většinou se již neděje i když se pár jednotlivců snaží co to dá.

Několikrát jsem se otočil jestli se mnou nejede Pavel nebo Jarda, ale nikoho jsem neviděl, tak jsem předpokládal že jsem ve zhruba 20-členném balíku z Čechů já sám.

Závěrečný spurt

Okolo 20. kilometru se začalo zrychlovat což mě ale nedělalo velký problém. Poslední kilometr již potom startovní pole natáhl, já jsem se ale držel stále vpředu jelikož vím, že závěrečný spurt nepatří k mým silným stránkám. Posledních 500m se už jela vyloženě “kaše”, trochu jsem se propadl ale stále jsem dojel v první polovině svého balíku, čímž jsem získal skalp takových jmen jako Woelki, Frank nebo Terpe. Rannachera jsem bohužel zase nedal.

Krátce po dojetí našeho balíku dojel do cíle i Jarda, který jel v podstatě celou dobu se mnou a odpadl až poslední dva kilometry kdy se to trochu zrychlilo.

Záhada 34. místa

V cíli na nás již čekal Martin Kuchař zářící jak sluníčko a hned nám vyprávěl jak dojel s prvním balíkem. “No hoši, jestli je tohle všechno co předvedli, tak toho moc není”, dodal, ale bylo vidět že je navýsost spokojen. Tento stav se změnil ve chvíli kdy jsem mu přinesl jeho vytisknutý diplom kde stálo Martin Kuchař, celkové 34. místo v čase (00:34:53), čímž se jeho spokojený pohled změnil na udivený a z Martinových očí se dalo zřetelně číst “Co to do prdele je?” Mezitím jsem si přinesl diplom i já, dojel jsem na celkovém 64. místě v čase (00:36:25), což je vzhledem ke skutečnosti že loni jsem to zajel o 12s rychleji a to jsem měl v nohách běžecký půlmaraton, nic moc, takže jsem logicky byl trochu zklamaný. Ale dobrá, letos trochu foukalo.

Jarda Zíka dojel na celkovém 79. místě v čase (00:37:12), Pavel Zajpt pak skončil na 89. místě (00:38:22). Další členové Winjay ISC Praha dojeli v následujícím pořadí: na 112. místě skončil Tomáš Kalivoda v čase (00:38:33) a startovní pole uzavřel Martin Máčel na konečném 164. místě v čase (00:52:41). Nás host a výherce divácké soutěže Igor Zeman pak dojel na konečném 162. místě v čase (00:46:14), tedy v čase se kterým rozhodně spokojen nebyl.

Během přesunu k hotelu se stále rozebírala situace v konečném pořadí a Martin stále nemohl uvěřit že dojel až na nějakém 34. nebo jakém (vyšší číslovky než 9 není Martin schpný ani vyslovit) místě, když si myslel že spurtuje o umístění v první dvacítce. Vše se vysvětlilo záhy, když jsem stáhnul výsledky kategorie Speed/Teams. Celý problém byl v tom, že Martin byl přesvědčen že jede v prvním balíku, ale ve skutečnosti byl až v balíku druhém. Ten první byl již někde u Brandenburské brány když jsme společně vystartovali. Martin se s podobným vysvětlením nespokojil a až do Teplic stále hudroval něco o tom že on tam prostě byl a basta. Teprve kousek před Prahou se Martin smířil se svým umístěním, které je i tak velkým úspěchem.
Stránky závodu: http://skating.berliner-halbmarathon.de/en/
Výsledky: http://results.berliner-halbmarathon.de/2012/index.php
Trať: rychlý městský okruh, prvních 6km je v podstatě jedna velká rovinka. Nepříjemný byl úsek kostek zhruba na 13. km (naštěstí ne moc dlouhý, asi tak 100m), průjezd Brandenburskou branou byl taktéž po dlažbě, ale zde se s tím počítá
Počasí: chladno a větrno, slunečno, teplota okolo 5C

10. Spreewald Marathon (21.-22.4. 2012, Burg, Německo)

[ISC News] O uplynulém víkendu proběhl již 10. ročník oblíbených závodů v německém Spreewaldu. Inline závody na bruslích jsou součástí pestrého sportovního programu, který každoročně přiláká tisíce účastníků nejen z Německa, ale i přilehlého okolí.

V sobotním odpoledním maratonu se na startu hlavní kategorie mužů objevilo 247 závodníků, mezi nimi i 6 zástupců týmu Winjay ISC Praha. Nejlépe si vedli Martin Kuchař, František Míček a Jaroslav Zíka, kteří, stejně jako Pavel Zajpt a Miroslav Pražma z Inlinetalentu, dojeli v hlavním balíku závodníků. Martin Kuchař vybojoval časem (01:10:49.460) výborné 6. místo (3. místo v kategorii M40). František Míček dojel na konečném 11. místě v čase (01:10:51.250) (6. místo v kategorii M40). Jaroslav Zíka závod dokončil na 18. místě (7. místo v kategorii M40) v čase (01:10:55.800). V prvním balíku se též objevila dvojice závodníků Inlinetalentu, na 13. místě skončil Miroslav Pražma v čase (01:10:52.427) (4. místo v kategorii M20), na 17. místě (5. místo v kategorii M30) pak Pavel Zajpt v čase (01:10:53.397).

V druhé skupině pak dojeli naši závodníci v následujícím pořadí: na 31. místě (13. místo v kategorii M40) se v kvalitním čase (01:15:28.023) umístil Martin Jirsa, těsně následovaný Petrem Novákem na 34. místě (5. místo v kategorii M50) s časem (01:15:29.157).

Na konečném 79. místě (32. místo v kategorii M40) dojel v čase (01:21:38.337)Rostislav Šticha.

Vítězem mužského závodu se stal po dlouhé sólové jízdě poněkud překvapivě Benjamin Bräuer z týmu EM Skate-Team Görlitz časem (01:10:17.217).

Start kategorie žen se pak zásluhou startu několikanásobné olympijské vítězky Claudie Pechstein stal nejsledovanějším závodem celého víkendu. Nás může těšit že v tak těžké konkurenci se neztratila naše zástupkyně Kamila Nováková, která se do soutěžních závodů vrátila prakticky po roční pauze a vybojovala krásné 3. místo (1. místo v kategorii W20). Další naše zástupkyně Daniela Veverová pak dojela na konečném 19. místě (9. místo v kategorii W40).

Vítězkou kategorie žen se dle předpokladů stala pětinásobná olympijská vítězka Claudia Pechstein.

Závodní víkend pokračoval nedělním inline půlmaratonem, na jehož startu se v kategorii mužů objevil pouze František Míček, který si nakonec dojel pro konečné 13. místo (4. místo v kategorii M40) časem (00:39:17.443).

Vítězem závodu, který díky rozmarům počasí proběhl za velmi chladného počasí a na mokré trati, se stal Sutton Atkins z týmu Sk8skool časem (00:37:56.027).

Výsledky: http://www.lausitz-timing.de/index2012.php?link=sm12

 

František Míček

 

zdroj: http://www.isc.estranky.cz/clanky/sezona/rychle-a-strucne/10.-spreewald-marathon–21.-22.4.-2012–burg–nemecko-.html