Polsko, cyklostezka u města Lwowek Slaski

Cyklostezka po zrušené železnici od okraje města Lwowek Slaski, podél silnice směr Jelenia Gora, až do obce Plawna Dolna.
Délka trasy je asi 7km. Mírně stoupá směrem od města Lwowek. Vede přes obce Mojesz a Plawna Dolna, 3 krát kříží silnici zabepečenými průjezdy, a při průjezdu obcí kříží mnoho místních komunikací a příjezdů k obydlím.

Cyklostezka byla dokončena v roce 2005 za podpory fondů EU, takže asfalt je nový, kvalitní, místy opravovaný, šířka něco přes 2m. Vzhledem k častému křížení s komunikacemi není vhodná pro rychlostní jezdce nebo naopak úplné začátečníky, kteří nezvádají přibrždění, zvlášte ve směru mírného klesání do Lwowka.

Sama o sobě asi stezka za návštěvu nestojí, ale přímo u trasy a v okolí je několik atrakcí, takže lze bruslení spojit s dalšímí aktivitami.

Příjezd k trase je např. z Harachova, přes Jeleniu Goru 55km, nebo z Nového Města pod Smrkem 35 km.

Parkování je na obou koncích trasy i na trase.
Na okraji města Lwowek Slaski při silnici č.297 je parkoviště u přírodní památky Szwajcaria Lwowecka, naučná stezka přes skalní útvary Lwowecké Švýcarsko http://miasteria.pl/miejsce/Szwajcaria-Lwowecka-Lwoweckie-Skaly.html.  Cyklostezka vede přímo kolem parkoviště.
Na konci trasy v obci Plawna Dolna je parkování možné u atrakce Zamek Slaskich Legend http://www.zamekslaskichlegend.pl
a hned naproti je Galerie Milinski http://www.tiruriru.net/index.php?option=content&task=view&id=63[umap id=“40566″ size=“s“ alignment=“center“]. Při jízdě po silnici č. 297 to nelze minout. Je zde i restaurace, resp. občerstvení. Zvláště děti si zde přijdou na své, hemží se to zde pohádkovými bytostmi.

Blízká města Wlen a Lwowek Slaski, i další, mají historická centra, hradby, atd. vodáky jsou oblíbené okolní řeky Kwisa a Bobr, takže kulturní i sportovní vyžití lze zkombinovat s bruslením.

Za obcí Plawna Dolna sice bývalá železnice pokračuje až do městečka Gryfow Slaski, ale zda někdy polští přátelé dotáhnou asfalt až tam,
to se uvidí. Bylo by to pak určitě zajímavá trasa, srovnatelná např. z cyklostezkou Varhany z České Lípy, která se nyní také postupně buduje.

 

Nochten-Weisswasser (SRN)

Tato trasa délky kolem 15km, která by v českých poměrech patřila k tomu nejlepšímu, potichu živoří ve stínu okruhů kolem Lužických jezer, především blízkého Bärwalder See. Pokud se někomu již zdají okruhy kolem jezer přeci jen frekventovanější ( cha, cha, Ladronka,… ), tak zde i v plné sezóně potká sotva pár místních fajnšmekrů na kolech. Bruslaře jsem tam zatím nepotkal ani jednoho.

Trasa vede po okraji povrchového dolu Nochten, s odstupem několika set metrů kopíruje silnici č. 156 Bautzen – Weisswasser.  Důl Nochten navazuje severně na elektrárnu Boxberg. Nejde o okruh, zatím, v dole se ještě těží.

Přístup, parkování
Parkování a východisko k trase je jednoduché, na obou koncích. Ve vesničce Nochten, pár km od Boxbergu se nejlépe parkuje u místní atrakce „Lausitzer Findlingspark“ (http://www.lausitzer-findlingspark-nochten.com). Na druhé straně trasa končí u vyhlídkové věže Turm am Schwerenberg asi jeden km od města Weisswesser.
Tam je parkoviště a občerstvení. Příjezd od „zlomu“ silnice č.156 na okraji Weisswasseru.

Popis trasy od Nochten
Z parkoviště u Findlingspark stačí projet po místní silničce pár set metrů zpět do Nochten, a na první odboččce do leva,
a hned ještě jednou doleva, jsou tam ukazatele, po zámkové dlažbě mezi domky, pár set metrů na okraj vesnice.
Kde vjedeme do lesa a zároveň na kvalitní asfalt cyklostezky. Nejprve pár km pěkným borovým lesem po vyhrazené cyklostezce, později kousek po manipulační komunikaci LBMV s povoleným vjezdem pro kola, až k vyhlídkové věži Turm am Schwerenberg u města Weisswasser.
Orientace je jednoduchá, v levo náme jámu dolu Nochten, v pravo občas zaslechneme provoz ze silnice 156, kterou lze omylem kontaktovat asi jen jednou v první třetině trasy. Ostatní odbočky z trasy jsou štěrkové.

Trasa je jen mírně zvlněná, asfalt je kvalitní, hladký, šířka 2-5 m, občas kamínky. Po trase 2 – 3 odpočívadla. Trochu obtížný je krátký ale prudký výšvih u věže Schwerenberg a dojezd do písečného nánosu tamtéž.

Asfaltový povrch pokračuje ještě pár km za věž, kopíruje okraj dolu. Ale končí ve štěrku. Zatím (2009)

Občerstvení
V Nochten restaurace, v obci i ve Findlingspark.
Ve vyhlídkové veži Turm am Schwerenberg občerstvení.
Na trase nic.

Trasa sama o sobě asi za návštěvu až z Česka nestojí, ale jako varianta kroužení kolem Barwalder See docela ujde. Od okruhu Barwalder lze dojet do Nochtenu na bruslích. Buďto od „Ucha Evropy“ prostě projet obcí Boxberg (kousek silnice a pak chodník ze zámkové dlažby). A nebo využít začátek trasy Boxberg-Spremberg, a u křižovaky nejet na Sprey ale podél elektrárny po starším asfaltu cyklostezky směr Nochten.
Od okraje Boxbergu již do Nochten vede asfaltová cyklostezka. Je to delší ale bezpečnější, povrch zpočátku slabší, ale od příjezdu k elektrárně do Nochtenu slušný asfalt.
Přes Nochten chodník se zámkovou dlažbou nebo asfalt místní klidné silničky.

Mapa
Inlinemap http://www.inlinemap.net/route/277547.
Papírová cyklomapa z nakladatelství Sachsen Kartographie Dresden, číslo N 2,
Oberlausitzer, Heide-und Teichlandschaft, Blatt 2-Weißwasser, 1:50 000, cena 4E.

Chytrému napověz
Pro milovníky dlouhých jízd na bruslích je tato trasa zajímavá tím, že vytváří základ propojení od Luž. jezer směrem k Nisa-inline,  Bad Muskau. To jsou trasy na desítky až sta km.  No ale o tom až jindy.

Děčín – Drážďany

Trasa z Děčína do Drážďan kaňonem Labe může někoho nadchnout, jinému se líbit nemusí.
Ti druzí si mohou tento inlajnový výlet téměř kdekoliv zkrátit, neboť se stále jede podél železnice.
Některé zastávky jsou přímo na trase. Při předpokladu použití železnice v SRN je vhodné se informovat
na slevy, např. na hlavním nádraží v Děčíně je mezinárodní pokladna (jízdenka SONE+DB, nebo Labe).
Jde zřejmě o jeden z nejdelších inline výletů, které lze alespoň nastoupit na území ČR, něco přes 60km.

Trasu pod vysokými skalními stěnami a slavnými věžemi, podél velké řeky, malebnými vesničkami, není třeba ohledně přírodních krás nějak speciálně vyzdvihovat. Jde turistický region Českosaského Švýcarska. Tomu odpovídá i poměrně vysoká frekvence cyklistů a místy i dalších návštěvníků, včetně bruslařů.

Z hlediska bruslařského je celkem bezproblémový první úsek z Děčína do Krippenu, který je již
na tomto WEBu popsaný je vhodný i pro „rodinný výlet“.
Od léta 2008, kdy byl vyasfaltován úsek cyklostezky z Děčína-Prostředního Žlebu do Čertovy Vody, lze na uvedenou trasu pohodlně nastoupit již v Děčíně-Přípeři. Na novém úseku bruslaři uvítají zpestření, dva (tři ?) brody. Kdy tam bývá voda to nevím, ložiska čistím pokud možno jindy a jinak.

Kvalita povrchu na tak dlouhé trase je různorodá, od hladkých asfaltů až po krátké úseky s nesjízdnými kočičími hlavami. Brusle však je nutno sundat jen na přívozu přes Labe, spíše z formálních důvodů.

Tip pro zkušenější:
Pokud přijedete vlakem na hlavní nádraží do Děčína, můžete brusle nasadit již v nádražní hale (může se to ?), sjet po rampě pro vozíčkáře před nádraží, doprava po chodníku podél železnice, podjezdem projet na nábřeží a kolem kruhové křižovaty dál po chodníku ke starému silničnímu mostu, ten lze podjet, až k místní silničce směr Prostřední Žleb. Přímo pod starým silničním mostem pod Pastýřskou stěnou je vhodné parkoviště pro nástup na trasu. Místní parkují i o něco dál na trase pod železničním mostem.

Úsek dál až do Krippenu byl již zmíněn.

Z Krippenu do Königsteinu to „čistě“ po bruslích nelze, je tam více variant. Pěší varianty vynecháme.
Celkem rozumná je varianta popojet z Krippenu do Königsteinu vlakem, jezdí snad každou půlhodinu, viz. IDOS. Skalní bruslaři se však přepraví přívozem z Krippenu do Bad Schandau na pravý břeh. Přívoz jezdí asi po půl hodině, buď přímo na druhý břeh (0.6E) nebo asi 1km po proudu k centru Bad Schandau (0.9E).
Když jsme spěchali a na přívoz si brusle nesundali, hrozil nám „průvodčí“ prstem. Tak už je raději příště sundaváme, aby jsme nemuseli studovat přepravní řád v němčině, zda jsou inlajny na přívozu „in“.

Celkově je úsek po pravém břehu Labe z Bad Schandau do Königsteinu místy kopcovitý, technicky i orientačně náročný, nevhodný pro začátečníky. Po nábřeží v Bad Schandau v pohodě po hladké dlažbě, která ale končí pod silničním mostem. Ten podjedeme, a dál po chodníku podél poměrně frekventované silnice. Chodník končí kousek za benzínovou pumpou. Zde je kritický kousek, asi 200 m po silnici s provozem, rozdělené do dvou jednosměrek. Z trochou opatrnosti lze projet, k odbočce doleva na Prossen po klidné silničce. V Prossenu a dál za Prossenem zatáčky, kopečky, tak pozor. Občas i nějaké auto, hodně cyklistů. Tohle je poněkud krizové místo, ale pro zkušené spíše lahůdka a trochu adrenalinu. Dojezd k přívozu do Königsteinu pak již v pohodě. Přívoz jezdí často, 0.6E (podruhé sundaváme brusle).

No a dále již stále po cyklotrase po levém břehu až do Drážďan, orientačně celkem bez problémů. Stále
se držíme poblíž řeky. Mezi Königsteinem a Pötzschou několikrát přejedeme železnici. Trochu pozornosti
je třeba v Oberrathenu, kde se jede kousek do kopce, přes železnici, a ještě kousek do kopce, lehce nad řeku, ale bez obav, mírným sjezdem pak opět k řece. Na úseku do Pirny se jede většinou po asfaltu přijatelné kvality, spíše po místních silničkách s minimálním provozem, nebo po cykloztezkách.

V Pirně začínají úseky se zámkovou dlažbou, které se pak občas objevují až do Drážďan. V Pirně lze za druhým mostem odbočit doprava na nádraží, je to kousek po chodnících, možno i na bruslích.

U prvního Drážďanského mostu „kočičí hlavy“, asi 100m. Otrlí překodrcají, slabší povahy (třeba autor:-))), sundali. Do Drážďan až k Zwingeru již po kvalitním asfaltu cyklostezky. Zde již je železnice dál od nábřeží, takže od Zwingeru k hl.nádraží Drážďany je to přes 1km.

Po trase je celá řada občerstvení a restaurací, někde není třeba ani sundat brusle.
Výrazněji se mi zapsalo jedno takové pár km před Pirnou, ve vesničce Obervogelgesang (přeložte si sami), kde na zahradě se stánky kromě nabídky několika druhů piv i hrála živá hudba (nejednou). Pokud by zde někdo „vyměknul“, žel.zastávka je cca 100 metrů odtud.

Galerie fotek z této trasy na přátelském WEBu Ladronka

Na www.inilinemap.net je také naznačeno možné pokračování dál podle Labe za Drážďany, dalších cca 21km. www.inlinemap.net/route/54373

Lužická jezera (SRN)

Lužická jezera v SRN bývají označována jako bruslařský ráj budoucnosti, ale již dnes zde jsou takové možnosti bruslení, že snesou srovnání s pověstným Flaemming skate a možná ho i v lecčems předčí. Základem pro bruslení jsou zde okruhy kolem jezer – zatopených povrchových dolů. Jde vesměs o účelové komunikace rekultivačního podniku (LMBV) bez běžného provozu s povoleným vjezdem pro kola, pěší, …..  Je zde několik jezer s plochou přes 1000 ha se souvislými okruhy přes 20 km, které se dají kombinovat. Někde lze jezerní okruhy propojit po asfaltových cyklostezkách. Oproti Flaeming skate tu nejsou tak důsledně řešeny průjezdy obcemi s ohledem na bruslaře. Asfalt na některých okruzích není tak sametově hladký. Ale při troše snahy zde lze najít souvislé trasy pro bruslení na desítky kilometrů, něco je zde popsáno,  něco jen naznačeno.

Jezerní okruhy jsou až na vyjímky vhodné jak pro začátečníky tak i pro rychlobruslaře. Někde je okruh kolem celého obvodu jezera, někde jen část. Šířka okružní komunikace bývá kolem 3m, někde méně, někde i více.  Místy nás potěší asfalt kvality „Flaeming“.  Některé cyklostezky, především v okolí přehrady Spremberg, jsou označeny jako tzv. FahrradStraße, cyklostezky s povoleným vjezdem tam bydlících.  Občas je trasa, vhodná dle místního značení pro bruslení, vedena po vedlejších silničkách, zde hraje velkou roli ohleduplnost německých řidičů (zbytečně nezneužívat). Např. jeden úsek Žabí cyklostezky (Frosch-Radweg) poblíž Spreewitz. Při průjezdech některými obcemi oceníme chodníky s hladkou dlažbou, jakoby speciálně pro inlajnysty ( např. Burg a Burghammer na Žabí stezce – kousek od jezera Scheibe See).

Koupání je povoleno jen někde, jezera zatím nejsou všude „usazená“. Za to se vesměs jedná o čistou vodu bez sinic, až neuvěřitelně čistá voda je např. v jezeru Bärwalder See. Postupně se budují základny pro všemožné vodní sporty. Již zaběhlé rekreační jezero je Senftenberger See. S koupáním je i Geierswalde a Dreiwerberner See.

Příjezd do oblasti kolem Senftenbergu nejlépe po dálnici od Drážďan směr Berlín. K jezerům východně od Hoyerswerdy asi nejlépe od Budyšína (Bautzen) po silnici č.156. Liberec – Uhyst (Bärwalder See) 100km.

Parkování u okruhů je celkem jasná záležitost, u každého jezera je poblíž nějaká silnice, parkoviště bývají u vesnic, kempů, občerstvení, základen pro jachty. Vesměs lze zaparkovat přímo u trasy. Pro oblast centrálních jezer severovýchodně od města Senftenberg je asi nejideálnější parkovitě u jezera a kempu Geierswalde, placené (1E/den, pozor placení se kontroluje), možnost koupání, o kousek dál u jachet i neplacené, ale menší. V odkazech na mapy jsou parkoviště uvedena.

Možností občerstvení přímo na trasách je poněkud méně, zvláště mimo sezónu, kdy nejsou otevřeny kiosky mimo vesnice. Velkou předností většiny okruhů kolem jezer je to, že vedou otevřenou krajinou nebo méně vzrostlými lesy, které nejsou vysazeny až k cestě, takže trasy nezapadnou listím apod. I mimo sezónu si lze za příznivého počasí zajezdit na čistém asfaltu.

Ubytování

Možností ubytování přímo u tras je zde poněkud méně, jmenujme alespoň kemp u Geierswalde, kde inline trasa vede přímo přes kemp.

Mapy

Speciální tištěné inline mapy pro tuto oblast nejsou. Dobrá cyklomapa pro oblast jezer je např.
Lausitzer Seenland, Wander und Radwanderkarte 1:50 000, Sachsen Kartographie Dresden, N 21., na které jsou některé trasy pro bruslení patrné, resp. „odhadnutelné“. Speciální značkou jsou  zde vyznačeny komunikace LMBV, které jsou základem jezerních okruhů. Některé cyklo-mapy s této edice jsou velmi vhodné pro odhad možností bruslení, protože mají přesně vyznačeny úseky asfaltové bez provozu aut, úseky souběžně s provozem, a nezpevněné úseky, a hlavně, mapa odpovídá skutečnosti. Např. mapa okolí přehrady Spremberg „Spremberg und Umgebung“, N 42. , 1 : 50 000.

Na serveru Lužických jezer http://www.lausitzerseenland.de
byl dříve infomateriál s přehledem tras pro inline i podrobnější mapky jednotlivých tras. Ale nyní jsou odkazy na toto nedostupné !? Což se může časem změnit. Zkuste hledat.

Pravidla pro bruslení v Německu
Pravidla jsou obdobná jako v ČR, základní pravidlo, bruslař=chodec. Za určitých podmínek může jet bruslař po silnici vpravo. Na adrese http://www.mil.brandenburg.de/cms/detail.php/bb1.c.159581.de naleznete pravidla pro bruslaře v Německu-Braniborsku. Na překlad stačí i Google.

Počasí v Německu (i v Česku)
www.wetteronline.de, pro bruslaře je nejzajímavější aktuální radar a „Nied-Prognose“. Graficky je znázorněna předpověď srážek dle intenzity, resp předpovědi pro řadu měst.

Jezera poblíž města Senftenberg:

Partwitzer See
Z hlediska „inlajnového“ asi nejlepší jezerní okruh, celý na asfaltu šířky 3-6 m, délka 22km. Asfalt je nový, ale není úplně hladký. Bez kritických míst, bez průjezdů obcemi, jen několik ostřejších zatáček a mírných stoupání/klesání. Jezdí se zde mimo jiné Lužická 100-vka, 5 okruhů na bruslích – 107km. Viz.www.seenland100.de/index.php?link=skaten
Parkování u kempu v Geierswalde. Zhruba v polovině trasy dobré občerstvení, vyhlídka a parkoviště u obce Lieske, asi 0.5 km odbočit na okruh kolem Sedlitzer See. Nebo kiosek u Siedlungu, kde lze přejet na okruh u jezera Blunoer Südsee a případně i k příjemné restauraci Zum Anker v Klein Partwitz, jsou tam ukazatele. U Siedlungu je i malý camping.

V jihovýchodním cípu jezera se kolem okruhu buduje, jsou tam přeložky trasy, křižuje se silnice, pozor na orientaci. Při nepozornosti lze chybně odbočit na trasu u Blunoer (taky pěkný). Trasa pro objížďku se občas mění, tak pozor na značení.
Více o okruhu Partwitzer See.

Mapa na www.inlinemap.net/route/46041.

Sprévská stezka, Boxberg-Spremberg (Cottbus)

Sprévská cyklostezka vede od pramene Sprévy až do Berlína, některé její úseky jsou sjízné na inlajnech.
Zde popsaný úsek nabízí možnost propojení mezi některými Lužickými jezery a výletů na bruslích na desítky km, minimálně. Konkrétně propojení od jezera  Bärwalder See, přes město Spremberg k přehradě Spremberg a dál až do města Cottbus. Pokud u Spreewitz odbočíme na Žabí stezku, projedeme k celé řadě dalších jezer, např. Scheibe See, a do Hoyerswerdy. Domovské německé stránky Sprévské stezky jsou
zde.

Tuto trasu o čisté délce přes 40 km (bez jezerních okruhů) lze sice projet bez sundání bruslí, ale mnohá místa po trase stojí za prohlídku, např. město Spremberg. Oproti okruhům kolem jezer je zde kvalita povrchu střídavá, průměrně horší, mezi 1-2, některé kratší úseky i pod tu 2-jku. Některé krátké úseky se jedou po místních silničkách. Trasu může absolvovat každý kdo umí nabruslích bezpečně zabrzdit. Pár nebezpečných nebo nepříjemných úseků lze předem předvídat, jsou krátké.

Speciání inline mapa oblasti není k dispozici, krátké úseky jsou zobrazeny na informačních tabulích přímo na trasách, viz. připojené fotografie. Celou popsanou trasu je možno najít např. na mapě Lausitzer Seenland, Wander und Radwanderkarte 1:50 000, Sachsen Kartographie Dresden, N 21. Tato mapa se hodí na i na jiné trasy kolem Lužických jezer.
Pro okolí přehrady Spremberg se hodí mapa ze stejné řady s číslem 42.

Popis trasy

Začít můžeme na okruhu kolem jezera Bärwalder See, kde na břehu jezera u Boxbergu je parkoviště u projektu Ucha Evropy (foto). Alternativně i od parkoviště u elektrárny Boxberg, nebo v obci Nochten (vyhneme se nekvalitnímu průjezdu od jezera). Pojedeme podél řeky Sprévy, přes město Spremberg, k okruhu kolem přehrady Spremberg.

V severozápadním cípu jezera vede cesta podél kanálu, prudce se točí, a jde přes železniční koleje (vlečka). Zde odbočuje podél kanálu kvalitní asfaltka, která se po několika stovkách metrů napojí na starou betonovou cestu. Což je cykloztezka podél silnice č.156 směrem na Sprey. Musíme přetrpět asi 1km mizerného povrchu, přejet mizerný dřevěný most (pěkně klouže) přes přítok Sprévy, a pak již po lepším asfaltu přijedeme ke křižovatce silnic i cyklostezek. Ukazatel (foto) na Sprey ukazuje doleva, přes silnici 156. K této křižovatce se dostaneme i po lepším asfaltu od elektrárny nebo od vesnice Nochten, po cyklostezce podél silnice.

Do Sprey po cyklostezce. Ve Sprey (občerstvení, Uve’s Fischland, místo buřtů skvělé uzené ryby) je cyklostezka kousek přerušená, ale po klidné silnici lze pár stovek metrů projet. Doprava ke hřbitovu a tam je již opět cyklostezka, směr Rohlmühle, asi 8.5 km podél silnice (foto). Na trase drobné kamínky, povrch 1- až 2. Několik přejezdů pro techniku Bundeswehru z hrubé dlažby !!!

V Rohlmühle (parkování, občerstvení, vodní elektrárna) trochu pozor, jak dál. Podle mapy je více možností, použijeme jsme hladce vydlážděnou stezku, hned po příjezdu k Rohlmühle, na okraji lesa ostře doprava (foto), směr Neustadt. Pár kilometrů zámkové dlažby jako samet, kolečka jen jemně vrní.

V Neustadtu se napojíme na tzv. Žabí cyklostezku (Froschradweg), přejedeme po mostu přes Sprévu (nyní=rok 2008 oprava mostu, lze projet) . Za mostem doprava po ukazatelích Žabí stezky, po které pojedeme zatím jen asi 6km, k rozcestí poblíž soutoku Sprévy a Malé Sprévy. Je tam krátký sjezd a hned železiční přejezd !!!. Hned za ním křižovatka s info tabulí Žabí stezky. Po ní lze, jak bylo zmíněno, odbočit směr Scheibe See atd.

Odtud musíme ještě kousek po místní silničce k mostu přes Sprévu u obce Spreewitz (restaurace). Přes most na východní břeh Sprévy a hned za mostem doleva po stezce podél Sprévy směr Spremberg.
Až na okraj města, kolem farmy větrníků, je trasa jasná. Na okraji města narazíme na informační tabuli, kde je vyznačen průjed předměstím Sprembergu pro bruslaře (viz. foto). Držíme se návodu a po příjezdu k okraji Sprembergu jedeme dále po silnici přes čtvrt Slamen. Jde o ulici s minimálním provozem. Asi po 0.6 km je odbočka doleva na stezku parkem k mostu přes Sprévu.
Další průjezd přes Spremberg je mírně diskutabilní, možná tam bude více variant. Naše trasa vede stále parkem, po východním přehu Sprévy. Zmíněný most přes Sprévu nepoužijeme a dáme se doprava, parkem, čímž opustíme schéma průjezdu čtvrtí Slamen. Kousek zde je štěrkové cesty, pár set metrů, po kterých se dostaneme k místu, kde se od Sprévy odděluje kanál. Viz. další foto se schématem. Přes mostek přes kanál a dále se držíme trasy podél řeky Sprévy (podle info tabule trasa pro invalidní vozíky).

Jede se přímo kolem historického centra, je tam podjezd pod silničním mostem, kousíček dlažby za ním (foto). Jsme nyní vlastně na ostrově, a tam, kde se kanál znovu vlévá do Sprévy je skate park. To jsme již přejeli tu správnou odbočku doprava (podívej se pořádně na foto-info-tabule), takže kousek zpět a zahnout přes kanál (kousek zámkové dlažby), a za mostkem doleva stále po východním břehu Sprévy.

Vyjíždíme alejí po asfaltové stezce ven ze Sprembergu a přijedeme k mostku pro pěší a cyklisty přes Sprévu. Odtud vede k přehradě Spremberg několik tras. Ty po východním břehu Sprévy nejsou asfaltové. Takže přejedeme po mostku (foto) na západní břeh Sprévy a dále se držíme na této straně řeky. Kousek ještě jedeme předměstím Sprembergu, občas po vedlejších silnicích s malým provozem, někde po cyklostezce, až k mostu u ústí Sprévy do přehrady. Zde restaurace, parkoviště,…
a také se zde napojíme na okruh kolem přehrady Spremberg. Okruh kolem přehrady a případně okolí je kapitola sama pro sebe. Projedeme podél západního břehu přehrady, kolem minigolfu (parkování, občerstvení, ubytování) až k přehradní hrázi. Zde se od „přehradního“ okruhu odpojíme a po cyklostezce značené čertíkem na kole, přes Groß Oßnig (průjezd bez problému) se dojede zpět k řece Sprévě. Před mostem do Frauendorfu zabočíme doleva, kde po pár stech metrech je již okraj Cottbusu. Zde lze jet ještě kousek rovně po místní komunikaci a pak vpravo k mlýnu u řeky. Je tu i velká základna pro chov koní. Dále do města parkem, podél ohrad pro koně, vede krásná cyklostezka, ale bez asfaltu.

Závěrem

Tato trasa může poněkud připomínat jízdu z Děčína do Drážďan podél Labe, ale zde není tolik přerušení (přívozy), nebezpečných míst je méně pokud vůbec, a tolik kilometrů zámkové dlažby. Dlážděné úseky přes obce jsou hladké, trochu pozlobí jen průjezd Sprembergem. Ale tam se vyplatí „netlačit na pilu“, sundat brusle a podívat se na blízké centrum, nějaké to pivko, cukrárna a tak ….
[picasa width=“400″ height=“400″ autoplay=“0″ showcaption=“1″]http://picasaweb.google.com/fotojosev/SprevskaCyklostezka[/picasa]

 

Francie – Azurové pobřeží

Pokud pojedete na Azurové pobřeží do Francie, a budete přemýšlet zda si přibalit brusle nebo raději pár plechovek plzeňského, může se hodit pár zkušeností z oblasti přibližně mezi Marseille a Saint Tropez. Podél pobřežních komunikací vedou často cyklostezky s kvalitním povrchem, nebo nábřežní promenády, ale vzhledem k hustotě osídlení a pestrosti terénu tu asi nebudou dlouhé úseky vhodné pro inline.

Papírové turistické i cyklo mapy oblasti různých měřítek lze koupit ve speciálkách ( i u nás v ČR),
názvy míst v popisu lze dohledat i na internetových mapách, např. googlu. Poznámka k mapě zde připojené – po zvětšení měřítka se objeví i další popsané úseky.

Cyklostezka z Toulonu východním směrem podél Azurového pobřeží má několik izolovaných úseků, které jsou pro inline vhodné a bruslaři je také využívají. Cyklostezka vede převážně podél silnice 559, někde po silnici, někde je jen vyznačený pruh, různě široký, část úseků je však budovaná jako oddělené dvoupruhové cyklo-pisty šířky cca 3m s hladkým povrchem. Nevýhodou je, že úseky jsou poměrně krátké, nejvýše pár kilometrů, a jsou vedené převážně těsně podél frekventované silnice. Přesto je tam dost bruslařů, nespojené úseky překonávají s bruslemi v ruce.
Přímo u stezky lze nalézt celou řadu parkovišť. Začátky úseků lze nalézt snadno, přímo u silnice, většinou s nějakou bránou (viz. foto).

Úsek východně od Carqueiranne, z části Font Brun směrem k l’Almanarre je krátký a trochu z kopce. Do l’Almanarre se dojede po chodníku. Tak 2 km, nic moc.

Lepší úsek je od křižovatky u Port d’Hyeres (křížení D42 a D197) přes l’Ayguade k les Salins. Bez kopců, těsně podél pobřeží, pláží, parkovišť. Délka asi 5km. Kromě blízkosti silnice ideální pro bruslení. Od ukončení tohoto úseku před les Salins je to jen něco přes 1 km k dalšímu úseku, ale bohužel po silnici s provozem a bez vyznačených pruhů pro cyklisty. Místní (asi) bruslaře jsem tam viděl projet, ale sám jsem to raději nezkusil.

Úsek od mimoúrovňové křižovatky silnic N98 a D12 poblíž les Salins d’Hyeres, do centra la Londe-les-Maures. Necelé 4km, místy mírná stoupání. Hezké poježdění. U centra la Londe stezka končí na křížení několika ulic s možností pokračování po chodnících, zámková dlažba, …
Nevyloučil bych možnost průjezdu městem na další úsek ( 2km ).

Úsek z la Londe do Bormes les Mimosas (začíná až za la Londe), nejhezčí úsek, tak 5km, jediný vede částečně mimo silnici lesem z korkových dubů, ale jsou zde kopečky, směrem k le Lavandou se mírně sjíždí k pobřeží. Průjezd přes Bormes les Mimosas již po místní silnici s kombinovaným provozem auto-kolo.
Jedno z míst, kam by měli povinně jezdit naši zastupitelé, aby se podívali co lze udělat když se chce.
Po silnicích se nemusí prohánět jen opanceřované plechovky vycpané airbegy. Pohodlně lze parkovat v místě přiblížení cyklostezky k silnici N98 poblíž vodní plochy Barrage de Trapan nebo o kousek dále ve vesničce la Verreire, kde je cyklostezka i dobře vidět z této silnice.

Pokud někdo zavítá do Marseille, lze si dobře zabruslit v Parc Borély na okruhu kolem sportovního areálu u pobřeží. Parkem vede široká bruslo-cyklo pista s hladkým povrchem, část okruhu je vedena po širokém chodníku podél nábřežní komunikace (Avenue Pierre Mendes France). Lze bruslit i po cyklostezkách, které vedou po chodnících podél okolních komunikací. Je tam mnoho bruslařů i cyklistů, třeba rádi poradí,
trochu francouzštiny by neuškodilo. Poblíž je skate park, betonový „bazén“, pověstná Mekka evropských skejtistů. Viz. foto-mapka. Je tam dostatek parkovišť placených i neplacených (100 m od skate parku a dále podél pobřeží).

Nějaká „francouzská“ pravidla jízdy pro inline jsem nestudoval, jezdil jsem jen bezproblémové úseky.
Řidiči se k cyklistům a bruslařům chovají o poznání uctivěji než u nás. Přejezdy přes komunikace jsou výrazně vyznačené. Pokud se cyklista/bruslař přiblíží ke křižovatce s vyhrazenými cyklo pruhy, auta zastavují a čekají, co cyklista provede. Do mapy jsem koukal raději nejméně 50 metrů od křižovatky, abych neblokoval dopravu.

[picasa width=“400″ height=“400″ autoplay=“0″ showcaption=“1″]http://picasaweb.google.com/fotojosev/AzurovePobrezi[/picasa]

Dolní Žleb – Krippen

Většina lidiček vlastnící kolečkové (tzv. in-line brusle) většinou hledá vhodné místo, kde by se dalo pořádně zajezdit. Většinou to ale bývá problém, zvlášť ve volné přírodě, ale pokud máte chuť si pořádně zabruslit a na víc se podívat do míst, která lidskému oku přímo lahodí, naplánujte si výlet do nejsevernější obce ČR na levém břehu Labe – Dolního Žlebu.

Výlet je přímo šitý na míru právě in-line bruslařům, neboť zdejší cyklostezka v úseku Dolní Žleb – Bad Schandau v SRN je krásně hladce vyasfaltovaná a až na několik přejezdů malých potůčků je to ideální terén právě pro tento sport. Zdejší zhruba desetikilometrový úsek krásného asfaltu využívají hojně i cyklisté na trase Děčín – Bad Schandau a pěší turisté, kteří se kochají převážně nádhernými scenériemi zdejšího nejhlubšího pískovcového kaňonu v Evropě.

Celý výletní úsek dlouhý jedním směrem cca 8-9 kilometrů prochází hlubokým pískovcovým údolím podél levého břehu řeky Labe, přetíná přes státní hranici se Spolkovou republikou Německo přes pěší turistický přechod Dolní Žleb – Elbradweg Schöna, probíhá po protějším břehu pohraniční obce Hřensko a dále pokračuje až na konec osady Krippen, zhruba jeden kilometr před lázeňským městečkem Bad Schandau. Na české straně trasa prochází CHKO Labské pískovce na německé pak národním parkem Sächsische Schweiz. K tomu abyste mohli touto trasou projet potřebujete opravdu minimum. Kromě in-line bruslí a nezbytného vybavení na cestu potřebujete už jen platný cestovní pas nebo občanský průkaz a hezké počasí.

Dost důležité je naplánovat si cestu do Dolního Žlebu. Možná to bude znít trošičku jako bychom Vás najednou chtěli od výletu odradit, ale věřte, že do Dolního Žlebu se nevyplatí jezdit autem. Je to městská část Děčína, kam ještě donedávna nevedla silnice a jediné spojení se zbytkem republiky zde obstarával vlak nebo převozní prám přes řeku Labe. Dnes už sem sice silnice vede, ale je to spíše silnička, která je využívána hlavně místními obyvateli a chataři. Je široká přesně na jedno auto a dlouhá deset kilometrů. Vždy po určitém úseku je něco jako improvizovaná výhybna, tedy místo, kde můžete ze silničky sjet a nechat projet protijedoucí automobil. Silnička prochází zabydlenou oblastí, slouží zároveň jako cyklostezka, chodník, je samá zatáčka a na několika místech je i dost strmá. Každopádně pro nezkušené řidiče, zvlášť například v místech, kde sleduje břeh Labe, by se mohla stát osudnou. V samotném Dolním Žlebu není žádné parkoviště ani místo na parkování. Těch pár místeček už bývá dopředu obsazeno auty horolezců, kteří zde celé víkendy slézají nádherné pískovcové skály a věže.
Ale nezoufejte. Do Dolního Žlebu se dá dojet v pohodě vlakem z hlavního nádraží v Děčíně. Je to cca patnáct minut jízdy za jízdné nižší než v pražské MHD. Taktéž zaparkovat automobil poblíž děčínského hlavního nádraží problém není. Dolní Žleb bývá pro motoráček konečnou stanici, navíc každá zastávka je hlášena palubním rozhlasem, takže se nemusíte bát, že přejedete. Jen pro panikáře bych měl malé upozornění – těsně před konečnou stanicí je ještě zastávka Dolní Žleb, kde sice také můžete vystoupit, ale jeli byste odsud na bruslích po komunikaci, kde jezdí auta.
Je tu ale jedno malé upozornění – do Dolního Žlebu nejezdí jen motoráčky, které zde končí, ale i mezinárodní osobní vlaky na trase Děčín – Bad Schandau, provozované většinou klasickými vagóny s elektrickou lokomotivou. Důležité je do tohoto vlaku nastoupit výhradně do prvního vozu neboť druhý vůz už se na nástupiště v Dolním Žlebu nevejde a tudíž byste nemohli vystoupit. V tomto vlaku Vás rovněž celníci vyzvou k předložení cestovních dokladů, ale stačí jim pouze říci, že jedete pouze do Dolního Žlebu.
Pro toho, kdo mermomocí musí autem a zalekl se popisu silničky je tu ještě jedna možnost a tou je přeplavit se i s automobilem převozním prámem přes řeku Labe. Stačí jen z Děčína jet autem směrem na Hřensko a podle ukazatele (pro někoho nesmyslně značené odbočky do řeky) odbočit na Dolní Žleb, kde u řeky můžete mávat a pískat a získat si tak pozornost převozníka, který Vás za patřičný poplatek převeze i s automobilem přes řeku. Jenže Vás to vyjde dráž než jízda vlakem. Koukněte se ale nejdříve na stránky Dolního Žlebu, jestli je přívoz zrovna v provozu.
Ještě před samotným popisem cesty labským údolím bych rád ještě zmínil, že v Dolním Žlebu se můžete bez problémů naobědvat ve dvou restauracích (na cestě do skal a u kostela) a dát si i malé občerstvení ve stánku poblíž převozu.

Úsek pro in-line bruslení začíná u kovových sloupků u podjezdu železniční trati v těsné blízkosti převozu přes řeku, či pro ty, kteří sem přijedou vlakem o půl kilometru dále u podchodu pod tratí u železniční stanice Dolní Žleb, u bývalého přístaviště parníků, které zde už ale neplují.
Kousek za nádražím, za posledním domem ve stráni nad tratí, přezdívaném místními obyvateli Švýcarka, se pomalu, ale jistě začnete blížit ke státní hranici se SRN. Ta je odtud necelý kilometr a čtvrt. Po cestě možná potkáte osamělé rybáře, minete několik laviček i odpadkových košů a kousek před hranicí i poslední stožár elektrického vedení v Čechách na této straně řeky.
Na turistickém hraničním přechodu, který je v sezóně v provozu až do dvaadvacáté hodiny, většinou pohraniční policie není, ale stává se, že tu bývá a pak nezbývá nic jiného, než se prokázat platným cestovním dokladem nebo občanským průkazem. Toto Vás může potkat i na německé části trasy, kde občas německá pohraniční policie provádí namátkové kontroly.
Samotná hranice prochází přesně středem železničního podjezdu, nad tratí pak hraničním potokem, česky pojmenovaným jako Klopot, německy pak Gelobtbach, který pod asfaltkou protéká podzemí a přímo na hranici se vlévá do Labe. Přímo za podjezdem pod tratí se na německé straně rozkládá stará pila Gelobtbachmühle Schöna, která v současnosti slouží k soukromým rekreačním účelům.

Při pohledu na druhou stranu řeky, kde stojí pár domků si uvědomíte, že Spolková republika Německo začíná pouze zde na levé straně řeky. Na pravém břehu je českého území ještě asi další čtyři kilometry a hranice tedy v tomto úseku probíhá přesně středem řeky.
Pokud jste lidé zvídaví a romantičtí a máte sebou v batohu obuv na přezutí, opravdu vřele doporučuji se zde na hranici na půl hodinky přezout do tenisek, projít vlevo podchodem pod železniční tratí a po zpočátku nepatrné kamenné cestě po levé straně (české) potoka vystoupat asi sto metrů do dost prudkého svahu. Odměnou za tuto námahu Vám bude překrásné skalní pískovcové jezírko s malým vodopádem pod třicetimetrovým pískovcovým masívem.
Kdo sem jednou zajde, určitě bude na toto místo dlouho rád vzpomínat. Němečtí turisté sem na strom umísťují malou návštěvní knížečku, kam můžete napsat své pocity. Jezírko nemá žádný český ani německý název, za to kámen pod vodopádem se pyšní starým vytesaným nápisem. Jezírko sloužilo jako zásobárna vody pro dávno zaniklý pohon bývalé pily. Jeho větší část se nachází na českém území a jak jistě uvidíte, jeho výtokem vede státní hranice.

Od státní hranice pokračuje asfaltka mezi tratí a řekou až do vlakové stanice DB Schöna, kde mají konečnou stanici osobní vlaky z Drážďan. V minulosti zde býval stánek s občerstvením, ale poté co ho v roce 2002 odnesla velká voda, zde již možnost občerstvení není.
Hned pod nádražím má své stanoviště motorový převoz přes řeku, kterým v případě zájmu můžete přejet do malebné vesničky Hřensko na druhé straně Labe. S tou malebností je to myšleno však jen obrazně, neboť devadesát procent obce je prošpikována vietnamskými obchodníky a trhovci, kteří zde nabízejí levný textil, obuv, pirátská cédéčka, léky, potraviny i sádrové trpaslíky, v drtivé většině německým občanům, kteří sem jezdí levně nakoupit.
Pokud budete dobře kombinovat a nakládat s časem, můžete na zpáteční cestě Hřensko navštívit, dát si v jedné z mnoha restaurací kávu či oběd a do Děčína se vrátit zpět autobusem. Určitě je dobré zmínit i to, že Hřensko je výchozím bodem pro návštěvu světoznámé Pravčické brány, tzv. největšího skalního mostu v Evropě, který je od řeky vzdálen po značených turistických cestách necelé dvě hodiny chůze. Dalším lákadlem pro návštěvníky Hřenska jsou takzvané Soutěsky, neboli údolí říčky Kamenice, která je na dvou místech celá zatopená a je potřeba tyto místa zdolat na lodičkách s průvodcem. Jde zcela jistě o nevšední a nezapomenutelný zážitek, který je ovšem v obou případech zpoplatněn. Rozhodně však stojí za úvahu, naplánovat si do Hřenska pěší turistický výlet. Pravčická brána i soutěsky se dají za jeden den zvládnout a vážně to stojí za to.

Ale zas o kus dál. Cesta dále pokračuje kousek vedle řeky, na jejíž protější straně je poslední část České republiky. Nejprve spatříte hraniční přechod hned za benzínovou pumpou a posléze asi o kilometr dále německou celnici ve Schmilce, což je podivný dům tyčící se nad silnicí. To už ale míjíte železniční zastávku Schmilka-Hirschmühle a u ní další přívoz přes řeku a o pár set metrů dál turistické odpočívadlo u podjezdu pod tratí.
Následuje pár osamělých stavení, z nichž některá jsou na prodej, odpočívací lavičky a na druhé straně řeky nádherná skalní partie pískovcových skal. Sem tam minete tabuli s turistickými a místopisnými informacemi, bohužel všechny v německém jazyce. Dobře si všímejte levé strany asfaltky, neboť na jedné zahrádce u trati zřejmě místní fanda do železničního modelářství vytvořil obří kolejiště s domečky, tunely a skálami, které v sezóně bývá v provozu a Vašim ratolestem jistě tato podívaná udělá velkou radost.

Odtud je asfaltový povrch o trošku hrubší a čas od času budete muset přejet na bruslích dřevěná prkna, která zakrývají potok přetékající přes stezku, což ale není žádný problém. Čas od času se zastavte a pokochejte se výhledem na překrásné skály na protějším břehu řeky. Asi po kilometru po levé straně cesty minete pár zahrádek a posléze i restauraci s venkovním posezením. Obsluha je zde velice příjemná a když nemluví česky, většinou rozumí. Ceny nejsou nijak přemrštěné, akorát nesmíte zapomenout za fakt, že se zde platí v eurech a káva nestojí to co u nás.
Nejlepší je slíbit svým dětem, že na zpáteční cestě se zde zastavíte na opravdu velice dobrý zmrzlinový pohár. Děti možná budou remcat, že už dál nechtějí, že je bolí nožičky a podobně, ale o necelý kilometr dál na konci zástavby rodinných domků, kde asfaltka nadobro končí, je krásné dětské hřiště plné prolézaček, kam se vyplatí dojet. Děti rázem, uvidíte.

Za zmínku stojí jistě i to, že vysoká stolová hora v dálce po proudu řeky je Lilienstein, oblíbený výletní cíl německých turistů. Na druhé straně řeky jistě zahlédnete kousek po proudu zajímavý stožár s věžičkou a lávkou do skal, což není nic jiného než oblíbený historický výtah, jímž se dá vyjet do skal nad Bad Schandau, které je, jak jsem již zmínil, lázeňským městečkem, ale i vyhledávaným výchozím bodem pro nesčetné výlety po krásách národního parku Saské Švýcarsko. Ale o tom někdy příště.

Zde na dětském hřišti naše trasa bohužel končí, respektive asi o dvěstě metrů dál, u lávky přes potok, dále se dostanou jen in-line bruslaři-kaskadéři, cykloturisté a pěší turisti, ale vězte, že Vás ještě čeká cesta zpátky, minimálně do Schöny, odkud můžete přívozem do Hřenska (platí se 20 Kč za osobu a 10 Kč za dítě a cestovní doklad je nutností) a odtud autobusem do Děčína, nebo můžete v Schöně nastoupit do osobního vlaku na trase Bad Schandau – Děčín (lístky zakoupíte u průvodčího ve vlaku, kde probíhá i pasová kontrola). Ovšem nejlepší je se opět na bruslích vrátit zpět až do Dolního Žlebu.

přidáno díky rodinnevylety.cz

Passov – Obernzell

Jak jsme jeli na brusle do Passova

Celkem snadno jsme našli doporučovaný přístupový bod u Lidlu – pokud jedete od Vimperka, tak po příjedzu do Passova se dáte vlevo tak, abyste měli Dunaj stále po levé ruce. Určitě nepřejíždějte most! Po levém břehu Dunaje pojedete stále rovně, dokud se po levé straně neobjeví Lidl. Naproti Lidlu přes silnici je nástupiště na výletní lodě a INFOPOINT s kvalitním WC, tedy ideální nástupní bod

Cyklostezka pak vede podél silnice, oddělená svodidly a z druhé strany ohraničena Dunajem. Po cestě tedy můžete pozorovat buď auta na silnici nebo lodě a vodní lyžaře (pokud se na vodě vyskytují – my jsme to štěstí měli!). Dále míjíte zhruba po kilometru mořskou pannu bez přístřešku a na samém konci mořskou pannu s přístřeškem – vhodná místa pro zastávku. Na svodidlech jsou po 500 m vyznačeny vzdálenosti, u Lidlu je to 4,5 km a v Obernzellu je to 16,5 km – takže celkem 12 km velmi kvalitního asfaltu. Cestu je samozřejmě možné zahájit hned někde na začátku města a prdloužit tak o zmíněných 4,5 km. Asi uprostřed trasy projíždíte obcí Erlau. V Obernzellu je ideální zakončit jízdu ve sportovním areálu, kde je přístav pro jachty, tenisové kurty, fotbalové a dětské hřiště. Tam se dá pozorovat cvrkot na vodě i na sportovištích a v klidu posvačit. Po cestě totiž nejsou žádné lavičky ani jiná místa na odpočinek. Dále Donauradweg vede po silnici, ale to jsme nezkoušeli, snad příště.

Po celkem svižné jízdě jsme brzy byli v Obernzellu. Nejvíc splavená byla asi Jituška, která ještě nepřišla bruslím na chuť, takže jela na koloběžce a na bruslích to jede přeci jenom rychleji, takže se musela hodně snažit, aby s námi udržela krok. Posvačili jsme, prohlidli si areál a lodě a vydali se zpátky. Cesta je téměř dokonale rovinatá, zatáčky mají velký poloměr, takže klidnou jízdu rušily jen skupiny cyklistů, kterých s narůstajícím časem přibývalo. Stezka je široká asi 2 m, takže při míjení je přeci jenom třeba dávat pozor a pro dva bruslaře vedle sebe to taky není to pravé ořechové. Ale dá se tak jet a klábosit.

Po návratu k autům u Lidlu jsme ocenili blízké WC a po krátkém odpočinku se vydali autama do centra. Holky samozřejmě chtěli mrknout do butiků, takže Donau Passage vzali útokem. A podařilo se. Novými modely oslní své spolužáky. Tato část výletu rozhodla o tom, že výlet se velmi vydařil!!!

Počasí nám přálo, bylo krásné slunečné počasí. Bohužel nemohu posloužit autentickými fotografiemi, protože foťák zůstal doma.

Livigno=brusle+hory

V sobotu jsme se pozdě večer vrátili z italského Livigna. Tento
sportovní ráj oplývá nespočetnými mo?nostmi vy?ití. Kolo, turistika,
lezení a samozřejmě také brusle. Toho jsme hojně vyuĹžili a jezdili o
sto šest (tedy kdyĹž jsme zrovna nezdolávali nějakou třítisícovku).
MĹŻĹžete si prohlédnout několik(set) :-) fotek a taky video by na sebe
nemělo dlouho nechat čekat!

Ještě pár slov :-) celý týden proběhl výborně, nálada byla skvělá a
i kdyĹž nám jeden den sněžilo, nemělo to chybu! Jediné co lehce zkazilo
dojem bylo Lukiiho vyhozený rameno, coĹž se mu povedlo na poslední
vyjížďce :-( Blb.

{gallery directory=Livigno/Livigno_hory&vars=0&type=2}

 

{gallery directory=Livigno/Livigno_inline&vars=0&type=2}