Točí se nebo se netočí

Většina zájemců o bruslení si brusle koupí a jezdí. Nic víc od bruslí neočekává, jen to, že budou pohodlné, kolečka se budou točit a že si na nich užije spoustu zábavy. Problémy ale začínají, když se kolečka netočí, jak by měla, jízda se stává těžší a těžší, až je nakonec místo zábavy z bruslení nekonečná dřina.

Jak tedy vylepšit jízdní vlastnosti bruslí? Rozhodli jsme se pro malé shrnutí tématu kolečka-ložiska-spacery (vymezovače), které by do problému mělo vnést trochu světla. Začněme od nuly. Základem in-line brusle je rám a kolečka.

Rám

Každá brusle má rám, na který jsou připevněna kolečka. Rám je připevněn k botě většinou dvěma, někdy třemi šrouby nebo je přinýtován. Lepší brusle umožňují měnit pozici rámu, který tak lze vyklonit více doprava nebo doleva. Šrouby připevňující rám k botě je bezpodmínečně nutné pravidelně kontrolovat, jestli se nepovolují. Nejčastějším materiálem na výrobu rámů je hliník, levnější brusle mají rám z kompozitních plastů, nejdražší závodní rámy pak jsou ze slitiny hořčíku nebo z karbonu.

Osičky

Osičkami se k rámu připevňují kolečka. Obvykle bývají osičky průměru 6 nebo 8 mm. To je důležité vědět při dokupování kompletních náhradních koleček, aby použitý spacer (vymezovač, který se vkládá mezi dvě ložiska do jednoho kolečka) odpovídal průměru osičky. Osičky bývají z hliníku, nebo méně často z oceli. Pokud používáte na jednom z posledních koleček brzdu, je osička na tomto kolečku o něco delší. S novými bruslemi ale dostanete i náhradní osičku normální délky pro případ, že byste chtěli brzdu odmontovat. K povolení či utažení osiček se dodávají různé imbusové klíče. Osička má na jedné straně závit, který se zašroubuje do rámu, méně často do protikusu, který se zasune do protějšího otvoru v rámu. A rada na konec – dávejte si na osičky pozor, zvlášť u starších modelů může být problémem sehnat náhradní osičku.

Kolečka

Kolečka zajišťují náš kontakt s dráhou a na jejich stavu závisí, jak nás podrží v náročnějších situacích jako je rychlá jízda, zatáčky či náhlé změny směru. Kolečka se sjíždějí – polyuretan, z kterého jsou vyrobeny, ubývá v závislosti na počtu ujetých kilometrů, kvalitě povrchu, ale i stylu jízdy. Silně jednostranně sjetá kolečka mohou nakonec vést k tomu, že na bruslích nelze udržet přímý směr jízdy. Ale téma „kolečka“ si necháme na jindy.

Základy máme za sebou a teď k problémům

Koupili jste si nová kolečka, namontovali jste je do rámu, ale ona se při dotažení osičky netočí. Nápad nedotahovat zcela osičku je samozřejmě hloupost, a tak je třeba hledat jinde. V podobných případech je z 95 % na vině příliš malý spacer, nebo nedostatečné zatlačení ložiska do kolečka. Spacery jsou umístěné mezi oběma ložisky a mají zamezit stlačení kolečka při dotahování. Podívejme se tedy trochu blíže na stavbu kolečka, spaceru a ložiska.

Kolečko, ložisko a spacer

Aby se kolečka mohla točit, k tomu jsou potřeba ložiska. Ta mají dosáhnout toho, že kolečko se točí bez tření na osičce. Každé kolečko in-line bruslí je osazeno dvěma ložisky. Mezi nimi je umístěn hliníkový spacer (vymezovač). Pro kolečka s 6mm osičkou se používají delší spacery, na jejichž koncích je nasunuté ložisko a spacer tak vyplňuje mezeru mezi osičkou a vnitřním kroužkem ložiska. Pro osičky 8mm jsou spacery kratší pouze brání stisknutí ložisek při dotahování koleček.

Ložiska

Ložiska jsou různých typů. Standardem pro in-line brusle jsou ložiska typu 608 s následujícími rozměry: vnější průměr 22 mm, otvor pro osičku průměru 8 mm a hloubka zanoření je 7 mm. V rychlobruslení se před časem více používala mikroložiska typu 688 (16 mm, 8 mm, 5 mm), která byla výrazně lehčí, ale s rostoucím průměrem koleček se měnilo také zatížení ložisek a v současné době se většina výrobců vrátila ke standardnímu typu 608. Pro mikroložiska existují speciální spacery. Přechod ze standardních ložisek na mikroložiska je možný při použití plastových nebo hliníkových redukčních kroužků, které mají vnější průměr jako ložisko 608 a vnitřní průměr jako mikroložisko. Přechod z mikroložisek na typ 608 je možný pouze po kompletní výměně koleček, ložisek i spacerů.

Demontáž ložisek

K výměně ložiska je potřeba mít nástroj, pomocí kterého se ložisko vyjme z pouzdra v jádru kolečka. Některé klíče na osičky mají již k tomuto účelu v rukojeti zabudovaný trn, kterým se ložisko uvolní a vyjme. Pokud máte brusle s 6mm osičkami, je třeba pro vyjmutí ložiska tyčinka o průměru 6 mm, kterou se vytlačí spacer z kolečka. Při vytlačování spaceru pozor na skřípnutí prstů!

(video-návod č. 1 – vyndavač ložisek, video-návod č. 2 – vyndání ložiska)

Když se netočí

Budete-li mít pocit, že se vaše ložiska netočí jak mají, je potřeba je vyčistit. Zvolíte-li opláchnutí vodou nebo jen otření vlhkým hadříkem, nečistoty z vnějšku ložiska se dostanou dovnitř a výsledkem bude vrzavé netočící se ložisko, vaše frustrace a nejspíše koupě nové sady ložisek. Dobře namazané nové ložisko se obvykle dobře točí do první jízdy v dešti, nebo dokud se dovnitř nedostane nečistota. Když se ložiska namočí, mazivo se buď odplaví nebo vytvoří s vodou a prachem emulzi, která již nemá žádný mazací účinek. Ložiska bez maziva mají malý doběh, točí se těžce a za jízdy vydávají nepříjemné pískání.

Pokud se mokrá ložiska co nejrychleji nevyčistí, během několika hodin začnou korodovat, skřípat a přestanou se točit. K vyčištění je potřeba ložiska otevřít, jinak se špína zvenku dostane dovnitř ložiska (i při otření ložiska mokrým hadříkem) a bude základem pro další problémy s funkčností ložiska. Zásadně je třeba při čištění ložisek dbát na čistotu, protože i drobné nitky z čistícího hadříku mohou mít negativní vliv na točení ložiska po vyčištění.

Již při nákupu ložisek je třeba vybrat správný typ vzhledem k následné údržbě. Kdo chce jen jezdit a o více se nestarat, měl by zvolit levná ložiska s mazivem a napevno připevněnými krytkami (prachovkami). Tato ložiska téměř nelze otevřít a v případě potřeby se snadno vymění aniž to peněženka příliš pozná. Pro ty, co jezdí jen za pěkného počasí, jsou ideální volbou. Kdo počítá s tím, že bude jezdit i za mokra a čištění ložisek mu není proti srsti, pro toho jsou určena ložiska s gumovým těsněním. Tato těsnění lze snadno pomocí jehly uvolnit a vyjmout. Kromě gumových prachovek jsou na některých ložiskách kovové prachovky s rozpěrným kroužkem. Jejich otevření je trochu hra na nervy, trvá déle, ale jinak je postup stejný.

Po otevření získáme přístup k vnitřku ložiska (ke kuličkám) a můžeme je vyčistit koupelí např. v citrusovém čistícím roztoku nebo v petroleji, technickém benzínu nebo podobných odmašťovadlech a rozpouštědlech. Jen pozor na ložiska s plastovými klecemi na kuličky. Při použití agresivních čistících roztoků může být klec naleptána a ložisko nenávratně poškozeno. Na trhu jsou i tzv. pračky na ložiska – nádobky se žebříčkem na upevnění ložisek.

Po vyčištění ložiska osušíme (např. vysoušečem na vlasy) a znovu namažeme. K tomu se používají speciální maziva a oleje (ložiska se točí rychleji, ale musí se mazat častěji). Při novém mazání ložiska stačí malé množství maziva, aby bylo vyplněno cca 15 % vnitřního prostoru ložiska. Příliš mnoho maziva ztěžuje běh ložiska. Při jízdě se mazivo rovnoměrně a v tenké vrstvě rozprostře po kuličkách a ostatních částech ložiska a ta se pak dobře točí.
Ložiska máme vyčištěná, a přesto nemáme z bruslí ten správný požitek. Na další problémy se podíváme příště.

Čím ložisko promazávat

Existuje několik variant promazávání ložisek. Prvotní je uvědomit si cílové využití bruslí.

Rychlá až závodní jízda: použije se olej na ložiska. Olej má nízkou hustotu a viskozitu, která udává míru vnitřního tření oleje. Vlastnosti olejů jsou však různé (např. vyrovnávání vlivu teploty apod.). Kvalita oleje pro ložiska je rozhodující, proto je dobré vybírat oleje určené výhradně pro mazání jemných ložisek. Nevýhoda: krátká doba působení. Ložiska se musí promazávat častěji.

Fitness: mazivo s nízkou hustotou. Má delší životnost, ale vzhledem k vyšší hustotě dochází k většímu tření v ložisku a tím i k částečné ztrátě rychlosti točení. Použijeme ho tehdy, nechceme-li ložiska příliš často čistit a vyžadujeme vyšší životnost ložiska.

Fitness, agressive styl jízdy: mazivo s vysokou hustotou. Vysoká životnost, zajištění odolnosti proti korozi a proti nárazům. Nevýhoda: vysoké tření a tím nižší rychlost.

Mýty o ABEC – co ABEC znamená?

To je trochu zavádějící otázka. Bruslaři by rádi slyšeli, že mohou stupnici ABEC použít jako návod na zvolení vhodných ložisek. Ale tak tomu bohužel většinou není. Kolem číselné řady ABEC se v inline světě už mnoho napovídalo.
Podle ABMA (American Bearing Manufactures Association) je ABEC obecně průmyslová norma, samotná zkratka ABEC je zkratkou amerického normalizačního výboru (Annular Bearing Engineering Committee). Norma ABEC (stejně jako např. norma ISO – International Organization for Standardization nebo DIN – Deutsche Industrie-Norm) udává přípustnou toleranci v rozměrech ložisek v závislosti na jejich velikosti. Čím vyšší číslo, tím menší je přípustná odchylka od normy. Např. pro ložiska 608 (nejběžnější typ ložisek) norma ABEC stanoví pro škálu odchylky v těchto hodnotách:

1. otvor v ložisku (neboli vnitřní průměr) – standardně 8 mm, povolená odchylka např. pro ABEC 1. Jde o 8 mikronů, ABEC 7 pak jen 4 mikrony

2. Vnější průměr – standard 22 mm, ABEC 1 může mít odchylku 9 mikronů, ABEC 7 jen 5.

3. Šířka ložiska – standard 7 mm, pro ABEC 1 je povoleno 120 mikronů odchylky, pro ABEC 7 jen 40.

Ve skutečnosti se nedá říct, že ložiska s hodnotou např. ABEC-7 budou rychlejší než ABEC-1. Ještě tak to lze brát v potaz u jednoho každého výrobce, že jeho ložiska se liší podle stupnice ABEC. Upřímně řečeno, pro bruslaře nejsou rozdíly mezi úrovněmi ABEC až tak rozhodující. Při rychlostech, kterých jsou bruslaři schopni vyvinout, se totiž odchylky v rozměrech ložisek téměř neprojeví. Ložiska bývají konstruována na 20 000 otáček/min a ložiska v 84mm kolečkách se otočí „jen“ 2500x/min, u 100mm koleček pak cca 2100x/min.

Mnohem důležitější pro bezvadný chod ložiska určeného pro kolečkové brusle je materiál kuliček, použité mazivo uvnitř klece a materiál, z jakého je klec ložiska vyrobená. Ložiska se právě použitým materiálem velmi liší – od oceli, přes plast a keramiku. Dalším kritériem může být i odolnost vůči nárazu. To se však většinou nikde nedočtete, a tak je nejlepším řešením zvolit ložisko vyrobené některou z předních firem specializující se na výrobu ložisek obecně.

Helma – základní ochranná pomůcka

Chtěli byste si helmu pořídit, ale nevíte jakou? Co by taková přilba měla mít a na co si dát pozor? A proč vůbec kupovat helmu? Tyto informace, a mnohé další, vám přinese dnešní průvodce.

Úvod, aneb proč to všechno

Asi základní otázku, kterou si položil každý, je: „Proč mám mít helmu?!“ Odpověď je ale vcelku jednoduchá. In-line bruslení sice nepatří k nebezpečné skupině sportů. Ale i tak se leckterému bruslaři nevyhne nějaký karambol. Ze statistik vyplývá, že 80% vážnějších úrazů se přihodilo bruslařům a bruslařkám bez přilby. 95% úrazů pak lidem bez jakýchkoli ochranných pomůcek.

Přilba není žádná ostuda. A i když si možná říkáte, že na bruslích jezdíte opatrně a bez problémů, nikdy nevíte, kdo vás může například srazit. Dnes je již výběr helem takový, že není problém si vybrat jednu, která vám bude sedět a navíc vám i slušet. Proto neváhejte, a pokud stále bruslíte bez přilby, pořiďte si ji.

Začínáme s výběrem  - velikosti

Stejně jako pro oblečení, i pro helmy existují velikosti. Firmy, zabývající se výrobou přileb, se v rámci standardizace dohodly na společných velikostech, které se odvíjejí od obvodu hlavy. V dnešní době se již drtivá většina přileb dá přizpůsobit pomocí vlastního stahovacího mechanismu. Kromě něj však existují velikosti UNISEX (52-57), M (54-57) a L (58-60).
Obvod hlavy se měří přibližně dva centimetry nad obočím (nejširší část obličeje). Metr by měl jít nad ušima a obepnout celou hlavu.

Jaký vlastně model?

Cena není všechno. Často v různých testech (především v cykločasopisech) vyhraje klání o nejbezpečnější, a tím pádem nejlepší přilbu i levnější model.
Vybrat si tu správnou helmu vyžaduje stejnou trpělivost jako vybrat si správné brusle. Pravděpodobně vám nikdy nesedne první, kterou usadíte na hlavu. Vždy je dobré zkusit o dvě víc, než vybrat špatně. A stejně jako u bruslí, na prvním místě je funkčnost!
Předně se při výběru soustřeďte na možnost přizpůsobení dané helmy vaší hlavě. Doplňky jako náhradní vycpávky, výměnný posuvník na úpravu velikosti apod. jsou velmi podstatné. Rozhodně nikdy nekupujte helmu, u které se nedá nic přizpůsobit.

Jak vybrat správnou helmu?

Usaďte přilbu na hlavu, dotáhněte dle možností. Nyní vsuňte prsty do větracích otvorů na přilbě. Pokud se vám podaří dostat prsty mezi přilbu a hlavu, případně přilbou pohnout, nebude to zrovna ta správná volba a je třeba zkusit jiný model nebo značku. Čím méně prostoru mezi hlavou a přilbou, tím lépe je hlava chráněná.
Usaďte na hlavu přilbu vaší velikosti. Dotáhněte. Nyní zkuste pohybovat hlavou a simulovat tak pohyb při sportu. Pokud helma drží a neujíždí na žádnou stranu, jste na správné cestě. Pokud však přilba sjíždí dopředu, dozadu či do stran, opět to nebude náš favorit. V případě, že by vám totiž tímto způsobem sklouzla při pádu, neposkytne vám žádnou ochranu.
Správná přilba většinou drží na hlavě i bez dalšího utahování, i když pro správnou funkčnost se musí používat. Přilba tedy nesmí ujíždět při pohybech hlavy, musí být na hlavě příjemná, netlačit! Pak máte přilbu, která plní svůj účel.

Příprava helmy na první jízdu

Upravte velikost pásků vedoucích z přilby ke krku. Měly by být dostatečně utažené, ne však škrtit. Zároveň by měly vést kolem uší, nikoliv přes ně a měly by zaručovat umístění přilby na středu hlavy. Ani ne vpředu, ani ne vzadu.
Dále je třeba se zaměřit na dostatečné utažení přilby po obvodu hlavy. K tomu slouží většinou utahovací systém v podobě kolečka či plastového upínání. Osobně více preferuji kolečko, protože je méně náchylné k opotřebení, nicméně však právě u tohoto systému se hodně projeví značka přilby.

Jakou helmu na jaký styl jízdy?

Každý styl bruslení vyžaduje speciální vybavení. Nejinak je tomu i u přileb.

Fitness a rychlobruslení, prevence je důležitá!

Tyto helmy jsou totožné s těmi, které používají cyklisté. Obvykle jsou velmi lehké a dobře odvětrávané. Ceny se různí dle kvality. Mezi velké hráče na trhu a zároveň výrobce nejkvalitnějších přileb se řadí Met, Crattoni, Bell, Giro, Specialized.
Dobrá helma se pohybuje od 1000,- výše.

Street a rampy, helma nutností!

Tyto přilby se snaží především chránit hlavu před nárazy po skocích, pádech z výšky. proto musí být velmi pevné. Zvláštní pozornost věnují ochraně týla. Mnoho jezdců často pohrdá zapínáním pásku pod bradu či na něj zapomínají. Bohužel tak přilba ztrácí veškeré ochranné účinky. Mezi přilbami jsou vcelku velké rozdíly. Hlavně co se týče pohodlí při nošení, odvětrávání a samozřejmě designu. Cenová škála začíná od 500,-

Helma na downhill, bezpodmínečně!

Pro downhill, čili sjezd, se v zásadě používají stejné helmy jako na BMX. Přinášejí, krom ochrany horní a boční části hlavy, i ochranu obličeje. Navíc jsou celkově stavěny bytelněji, protože se předpokládá, že když již budou potřeba, musí vydržet o mnoho větší nápor. Tomu odpovídá i mohutnější polstrování atp. Co se in-line downhillu týče, rozhodně se doporučuje používat více ochranných prostředků, nežli jen helmu.
Cena: 2000,- a výše

Závěr

Nyní snad již máte jasno, jak to s přilbami je. Nezbývá, než si udělat čas a nějakou pořídit. Zranění hlavy je na in-linech zastoupeno zhruba 5%, ale je rozhodně vážnější než silniční lišej či zlomená ruka. Ovšem spolehnout se jen na helmu nemusí být také ta správná volba. Proto se doporučuje vozit i další ochranné pomůcky jako chrániče zápěstí, kolen a loktů. Navíc nejlepší způsob, jak se vyhnout větším zranění je, naučit se padat (více v dalším článku).

Tak už víte, pro jakou helmu si zítra půjdete?

Reklamní sdělení:

Kupte si kvalitní helmu na in-line u odborníků. Doporučujeme!

Bruslení a bezpečnost

Známé rčení maximalistů praví: Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti. Pravda je, že těžko ve svém okolí potkáte bruslaře, který nepoznal zemskou přitažlivost.
Na rozdíl od bruslení na ledě mívají pády inline-bruslařů horší následky, protože sebehladší asfalt je drsnější a pro kůži nepříjemnější povrch než led, nemluvě o polámaných zápěstích. Aby vaše stehna, lýtka, hýždě, lokty netrpěly silničním lišejem, od toho jsou tu nejrůznější ochranné pomůcky. Takže výrobci přišli s chrániči kolen, loktů a zápěstí. Zajímavé je, že nejvíce pády netrpí začátečníci, ale spíše mírně pokročilí. Začátečníci totiž dbají při svém bruslení zvýšené opatrnosti, ale u mírně pokročilých, kteří již ztratili počáteční obezřetnost a pud sebezáchovy, bývá pád důsledkem opojení z rychlosti. Překážky totiž číhají všude – v podobě 2- či 4-nohého tvora, který se vám nečekaně objeví na cestě, kamínků, písku, zadrhnutého kolečka, prostě čehokoli. Nejhorší případ však je, když bruslař, předpisově vybavený chrániči kolen, loktů i zápěstí, vyrazí bez PŘILBY! Pokud totiž nemáte tyto chrániče a upadnete, můžete si zlomit ruku, zápěstí, šeredně a hlavně bolestivě si popálíte kůži – bolestivé, ale vždycky se to časem zahojí. Pokud ovšem vyrazíte bez přilby a spadnete na hlavu, ať už vlastním nebo cizím přičiněním, následky bývají fatálnější. Rozdíl mezi prasklou zápěstní kůstkou a prasklou lebkou je totiž veliký. Stačí i zcela obyčejná přilba na kolo. Téměř cokoliv je lepší než kšiltovka či zcela holá hlava! Proto NIKDY NEVYJÍŽDĚJTE BEZ PŘILBY.

Navíc je zde možnost získat na přilbu peníze od pojišťovny. Stačí přilbu zakoupit, předložit doklad a bude vám vyplacena částka až do výše 1000,- (může se lišit dle pojišťovny). Proto opravdu neváhejte a pokud přilbu dosud nemáte, je nejvyšší čas ji pořídit!

Jak začít bruslit II.

Je čas pokročit a plně se vrhnout do brázdění stezek a silnic. Hned na úvod však opět ta samá připomínka: Zpevněte kolena a vždy bruslete v mírném pokrčení. Ale to už přeci víte, vždyť máte za sebou první část našeho návodu.

První výlet

1. Hledání povrchu:

najděte pro sebe pěkný, hladký a rovný kus nějaké stezky, silničky bez provozu nebo hřiště. Opravdu se přesvědčte, že vámi vybraná lokalita je rovina, nebo by to mohla být velice krátká hodina.

2. Výstrojí se vyzbrojit:

sedněte si hned vedle okraje stezky a nasaďte si chrániče. Všechny! Včetně helmy! A nazujte si brusle. (Nevstupujte zatím na stezku.)

3. První krůčky podruhé:

zkuste nejprve začít opět chůzí (nejlépe kachní – špičky mírně od sebe) tak jako předtím na koberci. Zkoušejte to, dokud si nebudete jistí a nebudete se cítit příjemně.

4. Osvojit si postavení:

nyní je třeba naučit se takzvanou základní pozici. Je to velice jednoduché. Postavte se, zpevněte kolena, ruce nechte před sebou. Dejte si ruce na kolena a pomalu je pokrčujte tak, abyste při pohledu dolů viděli své chrániče kolen a ne brusle. Měli byste se cítit stabilně a vyrovnaně.

5. V-postoj:

nyní dejte paty k sobě a špičky nasměrujte tak, aby vaše nohy (chodidla) vytvořily véčko.. To je celý zázrak V-postoje. 

6. Připraveni:

jste pořád na trávě, že? Dobře. Nyní vstupte na stezku a postavte se do V-postoje.

7. Jeden malý krůček pro člověka:

udělejte krok dopředu. Hlídejte, aby špičky bot mířily vpřed. Nyní udělejte krok druhou nohou a položte ji vedle té první. Zůstaňte ve V-postoji.

8. Jeden velký krok pro:

a jedeme. Nyní jste na okraji asfaltu. Udělejte tedy další krok, hlídejte si špičky. Trochu vám to popojede, ale nebojte se, toje náš cíl. Udělejte další krok. Pozor však! Nestůjte rovně jako paragrafní sloupy. Pamatujte na základní pozici. Je nejbezpečnější a nejstabilnější a pokud by náhodou přišel pád, spadnete pouze na chrániče. Stále pamatujte na zpevněná, pokrčená kolena a ruce před tělem.

9. Další krok:

zkoušejte popojít dál. Jedna noha, druhá noha, zpevněná kolena, špičky ven,…jedna noha, druhá noha, zpevněná kolena, špičky ven,…

10. Pokračujte:

nyní jste ve fázi nazývané kachní chůze. Ale není to přeci jen chůze. Při každém krůčku se totiž lehce svezete. Chůzi máme již přeci za sebou

11. Zábava začíná:

zkoušejte „kachní chůzi“ jak jen to půjde. Je to základní dovednost a bruslení tím začíná. Všechno ostatní je již jen odvozenina Až nebudete moci, nebo až toho budete mít dost, posaďte se na lavičku, zujte brusle a…GRATULUJEME! Nyní, jen co se ještě naučíte brzdit, budete připraveni projezdit kdejakou stezku u nás i v zahraničí

Jak začí­t bruslit I.

Připadáte si po nazutí bruslí neohrabaní, rozevlátí, nestabilní a tak trochu nebezpeční sami sobě? Může to tak být, ale buďte trpěliví. Přečtěte si náš návod a za chvíli si budete připadat, jako byste se s bruslemi narodili. Jste tedy připraveni udělat nyní první krok?

část první – První krůčky

1. Prvotní kontrola:

Četli jste Sedm smrtelných hříchů začínajícího bruslaře? Ne? Dobrá, tak tedy začněte tím. Jen co se vám povede těch pár základních řádek přelouskat, můžeme pokračovat.

2. Kontrola vybavení:

Máme přečteno, tak popojedeme. Nyní je čas zkontrolovat výbavu. Máte brusle, které vám sedí? Chrániče zápěstí, kolen a loktů? Helmu? Ano? Tak tedy výborně. Můžeme pokračovat.

3. Předstartovní zkouška:

Stejně jako když astronauti letí do vesmíru, všechno nejdříve zkouší na Zemi. Je třeba tak začít i na bruslích. Najděte si místnost s kobercem nebo trávník a vezměte si veškeré vybavení s sebou.

4. Další stupeň:

Nyní si sedněte a nasaďte si všechny chrániče. Zkontrolujte, zda vám dobře drží (nesmějí sklouzávat dolů), ale zase si je neutáhněte příliš, aby se vám končetiny prokrvovaly. Tak teď si nazujte brusle. Zavažte, utáhněte přezky. Zkontrolujte, zda je vše na svém místě.

5. Připravte se na vzlétnutí:

Zkuste se postavit. Začněte tím, že si položíte ruce na zem, opřete se o ně a pomalu budete dostávat nohy pod tělo, až budete sedět „na bobku“ a rukama se podpírat. Nyní se trošku rozkročte a začněte se zvedat. Pomalu a snažte se při tom mít rozloženou váhu do prostřed. Nezapomeňte zpevnit kolena, která drží hlavní stabilitu. Je možné také vstávat přes jednu nohu, druhá klečí, rujou se opřeme o koleno a postupně vstáváme.

6. Začíná tanec:

Teď přijde to hlavní. Udělat první krok. Lehce posuňte vpřed jednu nohu a zkuste „normálně“ jít. Zůstaňte přitom na trávníku či na koberci. Pokud se vám podaří vyjet mimo tento povrch, nezmatkujte a pokuste se vrátit zpět. Udělejte si pár koleček, zjišťujte jaké to je mít na nohou brusle, zvykejte si na ně. Pokud s tímto pohybem nebudete mít problém, zkuste si na trávníku zaběhat, měnit směr apod. Pravděpodobně poté už budete unaveni. Odložte další trénink na jiný den. Netrpělivost se v této fázi většinou nevyplácí.

7. Pro dnešek dost?

Nyní již máte na výběr. Jste připraveni začít bruslit na klasickém povrchu? Pokud si stále nejste až tak jisti, klidně můžete vyrazit ještě jednou „kobercovat“. Pokud ale chcete začít jezdit, přejděte na Jak začít bruslit II.

Tipy:

1Než si nasadíte brusle, zkontrolujte si je. Zatočte kolečky a zjistěte, zda se volně točí. Pakliže ne, podívejte se jestli nemáte náhodou moc utažené šrouby. Pokud ani toto nepomůže, zkontrolujte ložiska.

2Když na bruslích chodíte, či později bruslíte, vždycky mějte zpevněná kolena a ruce před sebou. Pomůže vám to udržet lépe stabilitu.

3Během chůze dbejte na to, aby vám prsty u nohou mířily směrem ven. Půjde se vám snáze.

4Pokud byste měli spadnout, snažte se padat na chrániče!

Jak vyndat ložiska

Jak brzdit a zabrzdit

Daří se vám brzdit brzdou? Jde to špatně nebo vůbec? Máme pro vás návod, jak se dá brzdit.

Brždění patou

Brzdění patou, jehož název je přeložený z anglického výrazu „heel-stop“, je nejjednodušší a přitom velmi účinný způsob zastavení. Jeho výhodou je, že lze brzdit v přímém směru, takže není zapotřebí větší prostor kolem sebe. Další výhodou je, že ho lze použít na jakémkoliv druhu povrchu…

U správného provedení nejprve při jízdě ve snožném postavení předsuneme brusli, na které je namontována brzda. Zároveň se snižujeme a posouváme těžiště vzad, proti směru očekávaného působení setrvačnosti, hlava je zpříma a sledujeme situaci před sebou. Dále zvedáme špičku přední nohy a přenášíme váhu na vlastní brzdu. Ruce dáme před tělo do pohotovostní polohy pro případ „zakopnutí“ a možného pádu vpřed. Postupně se dále snižujeme, vysouváme těžiště vzad a zvyšujeme tlak na brzdu. Při razantním provedení u pokročilých bruslařú můžeme vidět, že bruslař stojí pouze na brzdící noze a zadní nohu zdvihne nad podložku. Podmínkou úspěšnosti manévru je, že obě brusle udržíme ve směru jízdy a nevybočíme.

Častou chybou začátečníků je, že stojí na víceméně propnutých nohách ve vzpřímené poloze a v obavě ze ztráty rovnováhy přenesou na brzdu jen málo síly. Brzdná dráha se tak neúměrně prodlouží a tato skutečnost dává vznik pověstem o malé účinnosti tohoto způsobu brždění.

Odpůrci brždění patou poukazují na to, že dochází k rychlému opotřebení brzdového špaliku. To je s ohledem na jeho malé rozměry do značné míry pravda, zejména při častém brzdění na hrubých površích. Nicméně cena špalíku je v porovnání s jinými částmi, které opotřebováváme při jiných způsobech brždění, daleko nižší. Navíc si musíme uvědomit, že u všech strojních mechanizmů také nevyhnutelně dochází k opotřebování brzdových segmentů.

Brždění pluhem

Tento způsob brždění znají rovněž bruslaři na ledě a lyžaři. Na in-line bruslích ho lze využít pouze v nižších rychlostech a jeho účinnost není příiš velká.

Provedení je velmi jednoduché. Při přímé jízdě rozšíříme jízdní stopu bruslí, posuneme těžiště vzad a zatlačíme kotníky a koleny směrem dovnitř. Zároveň tlačíme nohama do bruslí směrem proti vznikajícímu tlaku.

V žádném případě nesmíme dovolit, aby se nám brusle sjely k sobě, což by vedlo k nežádoucímu „zakopnutí“. Zkušení bruslaři při vhodné kombinaci povrchu a tvrdosti koleček dokážou přivést kolečka brusle do brzdícícho smyku.

Brždění téčkem

Někdy je tento způsob také označován podle anglického „T-stop“. Jde o celkem pohotový a elegantně vypadající způsob přibrzdění. Účinnost, zejména při použití tvrdých koleček, není především ve vyšších rychlostech příliš velká. Brždění provedeme tak, že zanožíme odlehčenou brusli za brusli stojné nohy a vytočíme ji do odvratu, pokud možno do pravého úhlu. Výrazně snížíme svůj postoj a mírně přeneseme váhu vzad. Rozložíme tlak rovnoměrně na všechna kolečka brzdící brusle a postupně je zatěžujeme. Podstatná část váhy však stále musí být na stojné noze, která řídí směr jízdy.

Chybou je přílišné přenesení váhy na brzdící nohu. Kromě obtíží se ztrátou rovnováhy hrozí i nebezpečí, že pokud by nám brzdící brusle zapadla do příčné rýhy, mohlo by v nejhorším případě dojít i k poranění kolenních vazů. Dalším nepříjemným důsledkem této chyby je, že příliš zatížená brusle má tendenci nás „vytahovat“ do směru jejího natočení.

Odpůrci tohoto způsobu brzdění poukazují na značné opotřebení vnitřní hrany koleček a občas hovoří i o vydření plošek na kolečkách. Zatímco opotřebení koleček je skutečností, plošek není třeba se obávat. Pokud se podíváme při tomto manévru na kolečka, zjistíme, že se stále pomalu otáčejí, opotřebení je tedy rovnoměrné po celém jejich obvodu.

Brzdění otočkou

I brzdění otočkou má svůj anglický název, v tomto případě „spin-stop“. Tento způsob brzdění lze doporučit pouze pokročilým a zkušeným bruslařům s dobrou stabilitou na bruslích. Výhodou tohoto způsobu je menší míra opotřebení koleček. Nelze ho však využít ve vysokých rychlostech a pro jeho provedení je zapotřebí větší prostor, zejména v případě, kdy bruslař nechá příliš uvolněné ruce.

Otočka se zahajuje obdobně jako oblouk s vyjetím na obou bruslích, jen vnitřní nohu nepředsunujeme vpřed, naopak ji ponecháme mírně vzadu. V průběhu oblouku přeneseme váhu na vnější nohu a odlehčenou vnitřní nohu otočíme přes přední kolečko 0 180°. Vytočíme brusle patami k sobě, zatížíme rovnoměrně obě nohy, pokrčíme se v kolenou, která tlačíme do stran, přeneseme těžiště dovnitř oblouku a přejdeme dojízdy po kruhové dráze. Otočku zpravidla dotočíme o 360° a v čelném postavení v původním směru jízdy zrušíme odvratné postavení bruslí. Je nutné si uvědomit, že čím vyšší rychlost, tím nižší musí být naše postavení.

Nedostatečné snížení nebo nedostatečný náklon do oblouku mají zpravidla za následek ztrátu rovnováhy působením odstředivé síly. Obdobný výsledek můžeme očekávat, pokud pro provedení obratu brusle dostatečně neodlehčíme vnitřní nohu.

Hokejové brzdění

Hokejové brzdění, anglicky „hockey-stop“ nebo také „powerslide“ – silový skluz, lze doporučit pouze velmi zkušeným bruslařúm. Předpokládá nejen vynikající stabilitu na bruslích, ale také cit pro adhezní podmínky povrchu a koleček.

Provádí se vyjetím zatáčky o velmi úzkém poloměru, kdy brusle, postavené kolmo ke směru jízdy, jedoucí v široké stopě, převedeme do kontrolovaného smyku. Při provádění musíme velmi pečlivě kontrolovat rovnoměrné zatížení bruslí.

Hlavní chybou je přehnané přenesení váhy na zadní část chodidel či paty, kdy pod námi brusle podjedou stranou, nebo nadměrně zatížení přední části bruslí, kdy přepadneme přes špičky. O toto zastavení se nepokoušíme na površích znečištěných pískem, listím nebo jsou-li mokré. Pokusy o tento způsob zastavení na nerovných površích s rýhami je koledováním si o zranění.

Nouzové brzdění

I když jsme opatrní, může dojít naší chybou nebo vlivem okolností k situaci, kdy se nám brusle nekontrolovaně rozjedou. Nezbývá nic jiného, než takovou situaci řešit pokud možno s rozvahou, i za cenu úmyslného pádu.

O velikém štěstí můžeme mluvit, pokud máme možnost najet na trávník, který svou měkkostí působí jako brzda nebo ztlumí náš případný pád. Před najetím na trávu musíme dát pozor, není-li trávník ohraničen obrubníkem, zvýšeným okrajem nebo naopak rýhou pro odvádění vody. Pokud zde takové překážky jsou, musíme je nejprve přeskočit. Při vlastním najetí na trávu bychom měli snížit těžiště těla co možná nejníže a výrazně je posunout vzad. Jednu nohu mírně předsuneme (tzv. nůžkový postoj) a paže připravíme před sebe pro případné tlumení pádu. Brzdný účinek je velmi silný a budeme mít značné problémy s rovnováhou. To nám však nesmí zabránit ve sledování terénu a překážek před sebou. V případě vyšších rychlostí, kdy se nám nepodaří vyvážit setrvačné síly a pád je neodvratný, je dobré umět obranářský kotoul, který lze předem nacvičit na žíněnkách, v písku nebo na dobrém trávníku.

Víme-li, že svah má dojezd do roviny nebo protisvahu a nehrozí-li nám nebezpečí kolize, snížíme postoj, zaujmeme stabilnější postavení rozšířením stopy a předsunutím jedné brusle, připravíme paže pro případný pád a snažíme se dojet k místu naší záchrany.

Nejhorší je situace, kdy nám hrozí náraz na pevnou překážku, pád do hloubky, nebo (v nejhorším případě) nekontrolovaný vjezd na frekventovanou komunikaci. Při jakémkoliv nárazu na pevnou překážku nebo pádu do hloubky s neznámými překážkami nám hrozí vážná zranění. Při střetu například s rozjetým městským autobusem můžeme hovořit i o fatálních následcích. V těchto případech nejvyšší nouze není dobré spoléhat se na štěstí a je lépe provést kontrolovaný pád i za cenu poškození ochranného vybavení, zničení oděvů nebo i vzniku bolestivých spálenin. Pokud je toto řešení neodvratné, platí zásada „čím dříve, tím lépe“. Další zvyšování rychlosti případné následky pouze zhorší

Tyto rady jsou ukázkou z knihy: Inline bruslení

Autoři: Jiří Kuban, Jiří Kirchner, Oto Louka, vydalo: GRADA Publishing, a.s.

Reklamní sdělení:

Kvalitní a spolehlivé inline brusle!

Inline vs. Zákon

Jednou z prvních věcí, kterou potřebujeme znát, než vyrazíme s bruslemi do ulic, je alespoň základní znalost předpisů. Jelikož je in-line turistika v naší zemi ještě v plenkách, podobné je to i s předpisy. To je možná pro nás bruslaře i výhoda. Pokud budeme jezdit s rozumem, možností máme spoustu. Je tedy dobré vědět, jaká práva a povinnosti máte! Určitě se vám tato znalost bude hodit, když se na vás budou řidiči, cyklisté i chodci dívat skrz prsty jen kvůli tomu, že používáte dopravní prostředek, který oni ne! Prostě jste trošku jiní a to se u nás moc nenosí! Ale zpět k právním předpisům. Tady jsou nejdůležitější body:

- BRUSLAŘ JE ÚČASTNÍKEM SILNIČNÍHO PROVOZU A PATŘÍ MEZI CHODCE – náleží vám tedy stejná práva a povinnosti jako chodcům, měli byste využívat především chodníky (vřele nedoporučuji, jsou úzké, navíc mezi chodci si asi moc přátel nevytvoříte!) a cyklostezky (že jich u nás ale máme). Pokud je na cyklostezce pruh pro cyklisty i pro chodce, můžete využít cyklistický pruh jen při předjíždění, nesmíte však ohrozit cyklisty. V zákoně se ovšem píše, že stezku může použít i osoba pohybující se na kolečkových bruslích! Takže nejednoznačnost zákona hovoří v náš prospěch.

- TAM, KDE NENÍ CHODNÍK, BRUSLÍ SE PO LEVÉ KRAJNICI - toto je dost nešťastný předpis především na úzkých silnicích. Jízda ve dvaceti až třicetikilometrové rychlosti proti rychle jedoucímu autu je dost nebezpečná a jen těžko lze odhadnout vzdálenost mezi bruslařem a automobilem. Z hlediska bezpečnosti je tedy určitě vhodnější jet po pravé krajnici, stejně jako cyklista. Ale s tím rizikem, že vás mohou pokutovat.

- DO METRA, TRAMVAJÍ A AUTOBUSŮ JE VSTUP NA KOLEČKOVÝCH BRUSLÍCH ZAKÁZÁN – bez komentáře

- BRUSLIT SE NESMÍ NA VEŘEJNÝCH PARKOVIŠTÍCH – podle mě dost sporná věc, jako chodec se tam přeci pohybovat můžu.

Nejdůležitější zásadou je prostě nikoho neohrozit a pokud možno ani neomezit. Je jasné, že neukázněný řidič, chodec nebo cyklista bude mít vždycky výhodu před neukázněným bruslařem!

ZAHRANIČÍ

Například v Rakousku bruslař na silnici vůbec nesmí. Zní to velmi tvrdě a pro bruslaře nepříjemně. Ovšem jen do doby, než bruslař Rakousko navštíví. Cyklostezka vedle cyklostezky (neplést si s našimi cyklotrasami – silnice, kterými jezdí málo aut, tak tam dáme značku cyklotrasa – vstup pouze na vlastní nebezpečí, pochopitelně na kole!) K dalším zemím se dostaneme někdy příště.

napsal Zdeněk Pokorný, inlineskola.estranky.cz

Jak koupit první­ brusle

Je to stejně jako s každým jiným sportovním vybavením – čím vic jich je na výběr, tím jsme bezradnější. Šetřit peníze, nebo musí být i brusle pro začátečníka kvalitní?

Na co všechno byste si měli dát při výběru bruslí pozor a na co myslet před koupí:

• Brusle musí dobře sedět na noze.

Pokud nezačnete s dobrým párem bruslí, které DOBŘE PADNOU, bude vaše bruslařská kariéra nejspíše krátká. Brusle nesmí nikde tlačit (dělaly by se vám puchýře), měly by být velikostí na vás, jinak se nebudete moc pořádně odrazit a vaše jízda pak bude spíše připomínat půvabnou chůzi Godzilly.
Pokud si nazujete ty „svoje“ brusle, měli byste cítit, že jsou součástí vašeho těla. Přirozené prodloužení vašich nohou, měly by reagovat na váš pohyb.

• Co se chci na bruslích naučit

Měli byste si předem ujasnit, co vás na bruslích láká. Jestli to je pohyb samotný, budoucí vyjížďky na bruslích, pak máte štěstí – zamiřte do obchodu pro fitness brusle. Pokud vás ale láká učit se nějaké triky, skoky, pohyb v městském prostředí – pak zavítejte do speciálky a rovnou se ptejte po bruslích buď tzv. urban, nebo rovnou po agressive bruslích. Jejich stavba se v mnohém liší od měkkých rekreačních bruslí. Možná by vás bavil tanec na bruslích, pak sedněte nejspíš k internetu a objednejte si tzv. quady – stejné brusle, na jakých začínali bruslit dnešní padesátníci – dvě a dvě kolečka vedle sebe. No anebo chcete chodit hrát hokej i v létě, pak sáhněte po in-line hokejových bruslích – i takové jsou již u nás na trhu.

• Kolik chci do bruslí investovat

Základní otázka, která napadne každého. Kolik mě to vlastně bude celé stát. Brusle se pohybují od 1500,- až do 20 (i více) tisíc korun. Dobré brusle většinou seženete od 3 tis. (Zkuste si přečíst recenzi na brusle z Lidlu , možná budete překvapeni.) Je ale dobré si brusle dostatečně dobře prozkoumat, protože rozdíly mezi jedněmi a druhými bruslemi za stejné peníze jsou někdy dost veliké. Záleží tedy jen na vás, jakou variantu zvolíte. Rozhodně bychom však nedoporučili nějaké ty noname. ty vydrží leckdy jen onu první jízdu. Při kalkulaci nezapoměňte připočítat nějakou tu kačku na chrániče. Rozhodně se vyplatí do nich zainvestovat o něco více a pořídit si set, který vám bude 100% sedět. A jako poslední výdaj je helma. Stačí klasická cyklistická, která dobře padne na hlavu. Nepodceňujte její nákup. Vyplatí se to!

Podtrženo sečteno, solidní set bruslí a chráničů můžete mít okolo 4,5-5 tis. Kč v závislosti na ceně bruslí.

• Rozšiřte si znalosti o kolečkách a ložiskách

První na co se na bruslích koukáme, pomineme-li vzhled, jsou kolečka. Základní velikosti (tedy průměr kolečka), které dostanete, jsou 78 mm, 80 mm, 82 mm, 84 mm, 90 mm, 100 mm. Tady platí, čím větší kola, tím větší rychlost. Pro člověka, který začíná, jsou vhodné velikosti max. 80-84mm. Kromě velikosti najdeme na kolečku většinou také druhý údaj – číslo ve formátu 84A (80A). Toto číslo značí tvrdost kolečka.. Opět platí, že čím tvrdší, tím rychlejší. Oproti tomu měkčí kolečka lépe vyrovnávají nerovnosti a méně „drncají“ na nerovných površích.  Více mají buď kola určená pro rychlobruslení, nebo na aggresive bruslení. Je dobré také vědět, že bruslař, který má nějaké to kilo navíc, by si měl raději pořídit kolečka tvrdší.

Ložiska jsou druhou věcí, co by nás mohla zajímat. Dost často na plakátech vidíme: „MEGA Akce brusle xyz s ABEC7 jen za….“ Nenechte se zmást. Stupnice ABEC je pouze stupnice přesnosti výroby ložiska a neplatí tak, vyšší číslo ABEC = větší rychlost. Např. spičková ložiska SKF jsou ABEC5, ale hravě strčí do kapsy kdejaké ABEC9. Nicméně brusle by měly mít ložiska alespoň ABEC5.

• Budete potřebovat i zabrzdit

Dalším prvkem brusle je brzda. Pro většinu bruslařů nepostradatelná věc. Při nákupu brusle s brzdou, což se vřele doporučuje, se zeptejte na možnost výměny či dokoupení nové. Brzda je totiž z tvrdé gumy a po nějakém čase se ošoupe a přestane brzdit. Je proto dobré vědět, zda je možné pořídit novou, popřípadě si náhradní koupit rovnou. Jak už to bývá, má každý výrobce trochu jiný formát.

• Botka

To co zaujme na první pohled je vždy design brusle, mnohdy dovedený až k dokonalosti. Je třeba ale nepropadnout prvnímu okouzlení a pořádně si botku prohlédnout. Zeptejte se na větrání, zkontrolujte, jestli můžete botku pořádně utáhnout a jestli PERFEKTNĚ SEDÍ. Ono totiž kolečka i ložiska si můžete pořídit nová, ale botu ne. Proto i malé nepohodlné místečko může dělat po čase veliký problém. Další věc, na kterou byste se měli zaměřit, je vnitřek boty. Konkrétně z čeho je vyroben. Ideální je např. COOLMAXová vložka. Jsou různé způsoby upínání, záleží jen na vás, který si vyberete. Dnes jsou také k dostání ženské a mužské modely, které se liší především anatomií stélky boty.

• Rám

Je to část brusle, na kterou se přidělávají kolečka. Tady jsou důležité dvě věci. První z nich je, jak velká kola se dají do rámu namontovat. Často je na bruslích rám pro kola 84 mm, avšak od výrobce jsou osazná jen 80mm. V takovém případě máte štěstí a poté co se v jízdě na menších kolech zdokonalíte a budete se cítit jistí, můžete přejít na větší kola, aniž byste museli kupovat nové brusle. Druhá věc je připojení rámu k brusli. V ideálním případě je rám přišroubován k botě a je tak tedy možná jeho případná výměna. U nižších modelů a dětských bruslí bývá rám přinýtován. Je dobré se přesvědčit o jeho tuhosti. Pro hubenější postavy a děti postačí rám plastový, dospělí by měli sáhnout po rámu hliníkovém nebo z jiných slitin.
Něco málo na závěr. Inliny jsou jeden z nejbezpečnějších sportů. Úrazů na nich není ani 1/10 oproti cyklistice či fotbalu. Není se proto čeho bát. Zvlášť pokud jezdíte v chráničích a přilbě. Tak vzhůru na brusle a ať se točí!

Sedm smrtelných hříchů začínajícího bruslaře

Vypadá to tak dobře…pravá noha, levá noha a tělo už jde samo…skoro jako chůze. Je to tak, ale mějte na paměti, že chodit jste také neuměli hned po narození. Je třeba se učit a nespraví to jedno odpoledne.  Nejprve ale pár „drobností“, kterých byste se měli vyvarovat.

1) Jízda v bruslích, které nesedí

Chtěli jste si brusle jen tak vyzkoušet? Stačí k tomu přeci brusle strýčka Boba velikosti 48!  Zapomeňte na to! Měli byste nejen problém v bruslích stát, natož jezdit!
Začněte v bruslích, které PADNOU.
více:Jak koupit první­ brusle

2) Sjezdy bez modlení

Jezdit z kopce je zábava! Jediné co musíte udělat, je nastavit brusle správným směrem a jet. Uiíí!… Uiíí!…Prásk!…Mnoho bruslařů přestalo bruslit kvůli sjíždění kopců (a jejich následkům). Nováčci by proto měli tak trochu abstinovat. Zkrátka si řekněte, že z kopce zatím NE!
více: zde

3) Bruslení bez chráničů

Zkoušeli jste se někdy řídit bez volantu? (Teď nemám na mysli motorku nebo i kolo.) Tak nikdy nevyrážejte na brusle bez chráničů.  Zachrání Vám nejen kůži, ale třeba i život. Jste-li zarytí odpůrci chráničů kolen, budiž, ale NEZAPOMÍNEJTE NIKDY NA PŘILBU!
více: zde

4) Příliš rychlé brusle

Velká kola, nízké boty…sexy. Ale ne hned teď. Buďte realisté a začněte s něčím pomalejším.
více: zde

5) Maraton hned na poprvé

„Yeah, yeah. You’re a champion.“…slyšeli jste tu písničku? Ale nemyslete si, že zajedete hned první den maraton…jinak strávíte nějaký čas v přítomnosti slečny Bolesti.
více:Jak začí­t bruslit I.

6) Hlupákem na cestě

Na cestách platí určitá pravidla. Neignorujte je, jinak skončíte na placku, nebo rozemletí jak do párků. Dodržujte pravidla, až vyrazíte ven. Zvláště pokud jezdíte na neuzavřených silnicích. Většina řidičů není zrovna ochotná uhýbat a zpomalovat. Asi proto, že mají o čtyři kolečka míň.

Podívejte se, kde jezdit bezpečně

více: Inline vs. Zákon

7) Rozjet se hned. Jak zastavit? To se teprve uvidí.

Jistě vypadáte náramně, jak tu stojíte se svými novými lesklými bruslemi. Ale jak se jednou rozjedete, jste jako neřízená střela, pokud nevíte jak zastavit. Nemyslím teď zastavit jako tank na nějakém chodci či jiném bruslaři. Bruslař musí vědět jak zastavit!
více:Jak brzdit a zabrzdit