Závodní kolečka Roll’X X’Dual

Mezi značkami koleček, které zajíždějí přední pozice ve světovém poháru, se objevila také francouzská firma Roll’X. Ta odhalila novinku – model s dvojitou vrstvou, který si velmi rychle získal oblibu ve světových týmech. Na kolečkách Roll’X jezdí v této sezoně například portugalský tým RollerLagos, který se účastnil dokonce i závodu světového poháru v Ostravě.

Test koleček X’Dual

Roll’X je francouzská rodinná firma z Ain, která již po třicet let sbírá zkušenosti, vylepšuje vývoj a výrobu koleček pro in-line bruslení. Roll’X se na trh s „bruslařským náčiním“ zařadil již s modely jako je X’Bird nebo EndurX. Nicméně společnost zatím nikdy nebyla schopna se svou nabídkou konkurovat závodním kolečkům a vytříbeným materiálům od firem jako MPC anebo Matter.

Firma Roll’X proto v posledních letech vynaložila spoustu úsilí, aby mohla nabídnout zboží, které by vyhovovalo závodníkům světové špičky. Na přelomu let 2011 a 2012 byla na na trh uvedena nová kolečka, která ihned vzbudila vlnu zájmu. Přichází kolečka X’Dual. Tento model byl vyroben ve spolupráci se špičkovým závodníkem Pascalem Briandem, osminásobným mistrem světa, bývalým členem týmů Salomon a Powerslide. Pascal Briand se účastnil každé fáze vývoje a přivedl tato kolečka na vrchol.

Jádro Roll’X X’Dual:

X’Dual mají hub s třinácti paprsky. Díky tomu mají minimální odpor vzduchu. Každý paprsek je uprostřed rozdělený, aby se zvýšila flexibilita středu. Tento způsob konstrukce umožňuje kolečku lepší grip v zatáčkách tím, že se díky flexibilitě zvýší styčná plocha kolečka a asfaltu.

X’Dual zevnitř:

Jak již bylo řečeno, kolečko je dvouvrstvé. To znamená, že je vyrobeno ze dvou různých urethanů. Vnitřní část kolečka je elastický polyurethan s vysokou pružností (pro představu jde o podonou pružnost,  jako má například skákací míč). Když uděláte test odskoku, vyskočí kolečko velmi rychle do působivé výšky.

Parametry:

X’Dual se skládá ze středu (72mm pro průměr 110 mm) a urethanové dvouvrstvy. Váha 144 g nám prozradí, že kolečko má o 2 g více než MPC RoadWar, a o 8 g více než Matter Juice Hollow Core. Model, který jsme testovali byl X’Dual 110mm střední tvrdosti. Tvrdost je u koleček Roll’X ve  třech variantách: 3 (měkká), 2 (střední) a 1 (tvrdá) .

Montáž:

Zasazení ložisek je velmi jednoduché. Zkrátka jen položíte kolečko na stůl a ložisko lehce zacvaknete. Střed je však dostatečně pevný, aby ložisko opět nevypadávalo, jak se občas stává u levnějších koleček Matter.

Komfort:

Kombinace, ze které je vyroben střed kolečka a svrchní vrstvy nabízí vysoký komfort. I na hrubém povrchu byla jízda pohodlná.

Přilnavost:

X’Dual drží velmi dobře na suchém povrchu. Kolečku můžete důvěřovat při náklopnu do jakéhokoliv úhlu.  Jízda je konstantní a poklidná, i když se jedná o hrubší povrch. Test na mokrém povrchu byl rozporuplný. V městském provozu drželo kolečko průměrně, zatímco na silnicích a drahách potvrdilo dobrou přilnavost.

Tuhost:

Jak jsme již naznačili, má jádro X’Dualu dobrou flexibilitu a usnadňuje tak projetí zatáčky, především na dráze, kde bruslař potřebuje mít jistotu dobrého gripu, aby udržel velký náklon při průjezdu ztáčkou v plné rychlosti. Flexibilita jádra rovněž působí aktivně při odrazu (princip testování odskoku).

Opotřebení:

Opotřebení kolečka je pomalé, stabilní a kolečko vydrží dlouhou dobu. V porovnání s ostatními je velice konkurenceschopné.

Výhody při použití:

Nejistota z vyšší váhy kolečka, kterou jsme měli na počátku rychle zmizela, jakmile jsme se na brusli postavili. Bylo to příjemné svezení. Grip byl perfektní, člověk se mohl vší silou odrazit.

Závěr:

Malá francouzská značka jistě se svými X’Dual rozvíří vlny. Dostupnost tří velikostí a tří tvrdostí si najde své příznivce jak u veřejnosti, tak mezi závodníky na dráze a silnici.

Technické údaje:

Značka: Roll’X
Model: X’Dual
Barva: bílé jádro / růžová guma
Rok: 2012
Průměr: 90, 100 nebo 110 mm
Tvrdost: měkká (#3), střední (#2) nebo tvrdá (#1)
Šířka: 24 mm
Váha: 144 g / 110 mm
Ložiska: standard 608
Profil: eliptický
Doporučená cena: Kč 2999,- /sada 110mm (dop. MOC pro ČR)

Zdroj: http://www.rollerenligne.com/articles-2882-2-test-roue-de-roller-course-roll-x-x-dual.html

Inline Megatest 2011

[PR článek] SportObchod.cz již třetím rokem uspořádal největší test inline bruslí v České republice, který proběhl 16. dubna 2011 na Výstavišti v Přerově. Akce byla letos mnohem masovější a nabídla veřejnosti možnost vyzkoušet si zdarma kolečkové brusle.

Co se testovalo?

K vyzkoušní bylo připraveno 244 párů kolečkových bruslí, 48 modelů pánských, dámských a dětských inline bruslí. Testem prošly brusle značek Rollerblade, Powerslide, K2, Tempish, Head a Roces.

Jak se testovalo?

Součástí testovacího týmu bylo 21 jezdců z řad závodníků a bruslařů inline klubu, které doplnili návštěvníci testu z široké veřejnosti. Po jízdě testovači vyplňovali připravené dotazníky, ve kterých hodnotili dojmy ze zkoušených bruslí. Zpracováno bylo 180 hodnocení.

Jak test dopadl?

V  hlavních kategoriích dominovaly brusle značek Rollerblade, K2 a Tempish. Podívejte se na výsledky Inline megatestu 2011 »

Přišel kouzelník?

Nepřišel kouzelník, ale kouzelnice. V průběhu testování předvedla svá taneční a freestylová kouzla mezi kužely Lenka Buchcarová alias Lene. Publikum tak mělo možnost porovnat svůj styl s umem úspěšné profesionálky.

Kdo se na akci podílel?

Inline test proběhl za podpory Výstaviště Přerov, tiskárny CatCut a zúčastněných značek bruslí, kterým tímto děkujeme.

Přejít na Inline test

MŮJ GARMIN FORERUNNER 310XT

Po více jak půlročním používání, trénování a závodění se sport testrem Garmin Forerunner 310XT nadešel čas na jeho zhodnocení.

Bude jistě plné pozitiv, protože se za dobu využívání tohoto sport testru Garmin (dále jen Garmin) zefektivnily nejen záznamy mých tréninkových dávek a aktivit, ale i pohyb v závodě se projevil jako přesnější a propracovanější.

Především díky signálu GPS, který zaznamenává a zobrazuje na velkém přehledném displeji vždy aktuální rychlost závodníka, ale co hlavně, počet ujetých kilometrů. Už žádné bádání nad tím na jakém jsem asi kilometru, vše jsem hned měl možnost vidět na displeji v jakékoli fázi závodu se právě nacházím. Když máte za sebou 10km ze 42 víte, že máte před sebou ještě hodně dřiny, naopak zahlédnete-li na ukazateli 38. kilometr víte, že teď už není třeba síly šetřit a můžete se naplno vydat do cíle. Určitě Vás to tedy i psychicky koriguje během závodu. A když se jede pěkně rychle a vy mrknete na ukazatel rychlosti, také Vás to pěkně nabudí. Někdo řekne, že ukazatel aktuální rychlosti s GPS nikdy není moc přesný, ale já ho hodnotím jako dostačující a řekl bych, že se od reálné rychlosti vychyluje minimálně. Alespoň u tohoto modelu Garmin XT je aktuální okamžitá rychlost velmi přesná.

Ovladatelnost je velmi jednoduchá díky velkým tlačítkům a velkému displeji ji zvládne každý. Ani se mi nestalo, že bych si Garmin omylem zmáčkl. Po delší době se totiž zapíná pojistka v podobě double kliku.

V závodě tedy Garmin velký pomocník. Akorát samozřejmě riskujete poškození v nějaké kolizi, ale na to člověk nesmí moc myslet, jinak by nevyjel nikdy nikam. Upadnout se dá bohužel i v tréninku.

V tréninku Garmin zase na výbornou. Historie aktivit bohatě postačí vyhodnocovat v hodinkách. Dozvíte se čas, počet km, max.rychlost, průměrnou rychlost, mezičasy a vše ostatní. Pro „fajnšmekry“ je tu možnost přenesení dat do počítače, kde už si o své aktivitě zjistíte opravdu vše včetně podrobné mapy ze zákresem absolvované trasy. Profilový obrázek převýšení a graf Vašeho srdečního rytmu, pokud používáte přiložený tepový pás.

Na internetu můžete své aktivity a výkony sdílet s celým světem a stejně tak nahlížet do aktivit ostatních. Propracovaný program na internetu má řadu možností.

Já jsem se spokojil s vyhodnocením průměrné rychlosti a mapkou. Nejsem moc příznivcem tepového pásu, i když bych asi měl být. Beru si ho jen občas na trénink, na závod raději ne, protože vím, že se stejně většinou pohybuji už od začátku na hranici zhroucení ) tak se tím raději moc neznervózňuji. Tep kolem hranice 200 na klidu nepřidá. Jiní ale úspěšně hrudní pás používají i v závodě a řídí podle něj své tempo. Toto vše Garmin také samozřejmě nabízí. Nastavení tepových prahů, včetně varovných signálů jsou samozřejmostí.

Funkce, která z mé strany zůstala nevyužita, je možnost nastavení virtuálního partnera. Máte možnost nastavit průměrnou rychlost svému fiktivnímu soupeři, na hodinkách pak vidíte pohyb buď figurky běžce, nebo cyklisty a ten se pohybuje směrem vpřed a druhý bod jste vy a na displeji vidíte, zda ztrácíte nebo máte náskok. Dle mého názoru příliš nepraktické na sledování. Člověk se potřebuje soustředit na výkon a na terén, ve kterém se pohybuje a koukat hlavně před sebe a jen občas zkontrolovat tep a rychlost.

Funkce, která mě naopak velmi zaujala a bavila je AUTOLAP. Možnost nastavení automatického zaznamenávání počtu ujetých kol. Buď si nastavíte, kolik kolo měří v metrech  a nebo zvolíte dle GPS výchozí bod a při jeho dalším projetí se vám stopne kolo. Velmi užitečná věcička zejména na oválech a drahách. I na silničním závodě si nastavíte délku okruhu třeba 2200 a pak víte, že jste třeba v pátém kole z 12. Máte zkrátka větší přehled a více klidu v závodě závodit a ne se shánět po informacích někde z informační tabule kde se stejně většinou nenajdete )

Běh, kolo a hlavně brusle to jsou mé aktivity bezchybně zaznamenávané Gaminem po dobu půl roku. Vím, kolik jsem naběhal, kolik našlapal, kolik nabruslil. Je to prostě bezva.

Už si nedokážu představit důležitý trénink a závod bez tohoto pomocníka. Je to vymoženost, kterou stojí za to mít a sportovat s ní. Pro fanoušky statistik vřele doporučuji. Ale i těm, kteří jsou zvědavi, jak rychle jim to vlastně jezdí a kolik km ujeli.  Polykači kilometrů budou doslova nadšeni.

Pavel Zajpt

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Přinášíme vám konečné výsledky našeho letošního testu koleček. Podíváme se na to, jak test probíhal a k jakým jsme dospěli výsledkům. Představení testovaných koleček zde: Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Průběh testování

Testování probíhalo na nově vybudované inline dráze s jemnozrnným asfaltovým povrchem. Měření probíhalo na stejném materiálu (boty, rám, totožná jedna sada ložisek) a se stejným testovacím jezdcem. Měřeno bylo elektronicky. Během jízdy se jezdec nepohyboval, stál vzpřímeně a nebyla nutná regulace směru (trať byla přímá). K testování byly použity nové sady koleček.

Nejprve jsme zvolili přímý úsek dlouhý 70m, který jsme ještě rozdělili na 20 a 50m. Průměrný sklon dráhy v místě měření byl 1,5°. Start probíhal z klidu, bez vnějšího impulsu, za úplného bezvětří. Naměřené hodnoty na těchto kratších úsecích byly u všech koleček srovnatelné a rozdíly byly menší než chyba měření. Proto jsme museli trať prodloužit a umístit start do vyššího bodu dráhy. Celková dráha tedy měla 100m. Naměřené hodnoty vykazovaly rozdíly, které byly vyšší než odchylky měření a daly se využít k porovnání testovaných koleček. Naměřené časy byly získány opakovaným měřením. Tabulka uvádí průměrné hodnoty.

Výsledky testování

Kolečka jsou v tabulce řazena podle času na 100m získaného z měření. Kolečka se nám rozdělila do 3 skupin. Patrné je to po přepočtu zrychlení, kdy poodskočila MPC StreetFight (0,30m/s2), následovaná skupinou Matter Juice F1, Looka Xaris F2 a Atom One (všichni 0,29m/s2). Do druhé skupiny se dostala obě vícevrstvá kola – Gyro 2NT2 Albatross a MPC RoadWar, spolu s Inlinebus Black a Inlinebus new (všichni 0,28m/s2). Třetí skupinu pak tvoří Atom Bite, především kvůli špatnému středu a starší Hyper Hyperformance+ (0,27m/s2).

Závěr

Důležité je poznamenat, že test neukazuje chování koleček při odrazu a při jízdě na jiném povrchu, nebo při dynamické jízdě při střídání rychlostí.

Z našeho měření vyplývá, jak se chovají testovaná kolečka bez vnějších vlivů. Další vlastnosti již závisí především na jezdci a jeho technice.

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Máme výsledky Testu koleček 2010. Testu se celkem zúčastnilo 10 sad kol značek MPC, Matter, Hyper, Inlinebus, Looka, Atom a Gyro. Porovnávali jsme skutečné tvrdosti, velikosti, váhy a samozřejmě rychlosti. Hned na úvod však musíme poděkovat všem, kteří nám materiál na test zapůjčili. Je to firma Hejduk sport – kolečka Matter, firma Inlinebus – kolečka Inlinebus, Looka a Gyro 2NT2 a firma InlineSpeed – Atom, MPC, CadoMotus. Dnes se podíváme na to, jaká kola se k nám do testu dostala, jaké jsou jejich papírové parametry. V příštím díle uvedeme výsledky testu spolu s technikou měření. Podívejme se tedy, jak na tom jsou naše kolečka papírově:

Atom Bite

cena: 364,-

váha: 126g

tvrdost: 84A

Atom One 86A

cena: 335,-

váha: 131g

tvrdost: 86A

Gyro 2NT2 Albatross

cena: 250,-

váha: 116g

tvrdost: 85A

Hyper Hyperformance +G

cena: 250,-

váha: 130g

tvrdost: 86A

Inlinebus F1

cena: 200,-

váha: 119g

tvrdost: 86A

Inlinebus Black

cena: 200,-

váha: 120g

tvrdost: 86A

Looka Xaris F2

cena: 200,-

váha: 127g

tvrdost: 85A

Matter Juice F1

cena: 325,-

váha: 124g

tvrdost: 85A

MPC RoadWar

cena: 315,-

váha: 123g

tvrdost: 88A

CadoMotus/MPC StreetFight

cena: 324,-

váha: 127g

tvrdost: 87A

Tabulkové shrnutí dle abecedy

Nyní tedy již známe nejlehčí kolečka  – Gyro 2NT2 Albatross – a také největšího cvalíka – Atom One 86A. Největší „tvrďák“ je MPC RoadWar, nejměkčí je Atom Bite. V testu máme také další dvě skupiny, a to kolečka s více vrstvami (MPC,Gyro, Looka) a jednovrstvá kolečka (Atom, Matter, Inlinebus, Hyper).  Nejtužší střed má Hyper spolu s IB Black, naopak Atom Bite má tak volný střed, že v něm ložiska prakticky nedrží.

Další část můžete očekávat již během několika málo dní. Podíváme se na to, jak je to s rychlostí koleček!

Výsledky srovnání rychlostizde:

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Keramická ložiska Inlinebus

Ještě na konci sezóny 2009 jsem dostal k vyzkoušení nová keramická ložiska Inlinebus. Nikdy jsem zatím na keramice nejezdil, proto jsem byl zvědavý, jestli rozdíl poznám nebo ne.

Ložiska, která jsem dostal k testování, jsou typu 608, což znamená, že je lze používat do většiny dnes vyráběných koleček bez omezení velikosti. Musím přiznat, že mě jejich jízdní vlastnosti docela překvapily. Zkušenosti mám už s hodně typy ložisek, i když přiznávám, jsem to nikdy moc neřešil. Buď ložiska jezdila, nebo byla potřeba je vyměnit. O tom, jaký typ je ten nej… jsem zatím moc nepřemýšlel, protože stejně za rychlou jízdu může nejvíc dobrý trénink a vlastní nohy.

Jak se ale postupem času ukázalo, rozdíly tu jsou. Na trénink je mi to vcelku jedno, na závodech už ale jde o pocit, že nemusím přemýšlet o tom, jestli ložiska dobrá jsou anebo ne. Zkoušel jsem dřív mikroložiska – ta mají výhodu hlavně v hmotnosti, protože na 16 ložiskách se už dá nějaký ten gram ušetřit a i to může rozhodovat. Jenže na kola větší než 90 mm se už mikroložiska příliš nedoporučují a i já jsem s nimi na 110mm kolečkách měl problémy. Proto jezdím na standardním rozměru 608.

Hned zpočátku mě překvapilo, jak se Inlinebus keramická ložiska točí. Většinou se klasická 608-ložiska musí nejprve buď vyčistit (což nedoporučuji), nebo rozjezdit, což trvá třeba i 100km jízdy (mikroložiska – 688 většinou jezdí dobře hned). Z továrny jsou totiž ložiska naolejovaná nebo s vazelínou – a to je právě důvod, proč se musí nejprve roztočit, než jezdí na plný výkon. Keramická ložiska INLINEBUS jsem ale mohl hned použít v závodě, aniž by mě jakkoliv omezovala. Byla to sice před závodem trochu hra vabank, protože jsem nevěděl, jestli vůbec pojedou. Ale jela. A dobře.

Nevím, zda je to u keramických ložisek běžné, možná ano. Nejen to, ale i točivost ložisek mě mile překvapila. Bohužel (a i naštěstí J ) jsem neměl možnost testovat tato ložiska v mokru (standardně mám na mokro jednu sadu obyčejných tréninkových ložisek, která prostě vyměňuju za další, když přestanou jezdit úplně i přes čištění). Během půlročního využívání jsem je ani jednou nemusel čistit a jejich vlastnosti jsou stále dobré. V době testování jsem absolvoval hodně závodů a největší úspěch spojený s těmito ložisky bylo vítězství na MČR 2009 v in-line půlmaratónu v Plzni. Ložiska se mnou jela i na MS do Číny, kde jsem je také používal. Měl jsem je na dráhovou část mistrovství. Svými vlastnostmi se mně v loňské sezóně tedy osvědčily, byly srovnatelné i s novými 6kuličkovými ložisky Swiss, která jsem také zkoušel. Ta mě jako standardní, nekeramická ložiska taky velmi překvapila. Poprvé jsem ucítil rozdíl mezi běžným a „vytuněným“ ložiskem.

Celkově bych tedy tato ložiska hodnotil určitě kladně. Hned z výroby je lze používat, vydrží dlouho bez údržby a točí se srovnatelně s mikroložisky, tzn velmi dobře. Pro jejich dobré vlastnosti jsem se opravdu nemusel bát vzít si je i na důležité závody sezónyJ.

Matěj Krupka

Mariani custom

Již i v České republice se začínají pomalu rozmáhat brusle na míru – custom skates. Přinášíme vám zkušenosti Filipa Adlta, který se rozhodl pro model od Mariani. Jak ke „customům“ přišel a jak probíhal celý proces od domluvy až po namontování rámu si můžete přečíst níže.

Bylo to zhruba v květnu, konkrétně na závodu WIC v Ostravě, kdy jsem poprvé začal uvažovat o pořízení bruslí na míru(custom). Samozřejmě mě tato myšlenka napadla již dříve, ale vážně uvažovat o její realizaci jsem začal až tady. Bavil jsem se o tom s Markem Krejčíkem, a ten říkal že o tom taky přemýšlí. Nakonec jsem si přepočítal náklady, pozjišťoval pár informací od Matěje Krupky a díky tomu se i rozhodl pro značku- Mariani. O jiné jsem ani neuvažoval, a přiznám se že až nyní vím, že to nebyla jediná značka, o které se dalo přemýšlet…
To ale nic nemění na tom, že jsem mail poslal značce Mariani. Domluvil jsem se s hlavním představitelem značky, Davidem Marianim, že formu mých nohou udělá na Mistrovství Evropy v Belgii. Bylo to ale dost hraniční, protože v den našeho příjezdu měl odjíždět zpět do Itálie. Nicméně se to stihlo, po příjezdu jsem ho ihned vyhledal a odlitek byl hotový během cca 30minut. Zapsal si mou adresu, pár informací o vzhledu, rozteči, jaký mám rám a velikost atd. Zaplatil jsem mu zálohu, a nezbývalo než čekat.
Na mou otázku, kdy budou brusle hotové, odpověděl že do zhruba 3 měsíců.(pozn. do poloviny listopadu) …A tak jsem čekal. Průběžně jsem se informoval emaily, jak na tom s bruslemi je, ale bylo to celkem složité. Na jeden jeho mail jsem musel poslat zhruba 3-4 svoje, než se ozval. V polovině prosince napsal, že jsou hotové(pozn. Po 4 měsících), a že už jen čeká na moje zaplacení. Peníze jsem odeslal, a asi do 10 dnů od odeslání mi brusle přišly.(pozn. konec prosince) Měl jsem trochu obavy, jak budou na noze sedět, ale bylo to daleko pohodlnější, než jsem myslel.
Samozřejmě mě tlačí ještě nyní(pozn. konec ledna), ale ještě jsem v nich nejel, tak je to celkem pochopitelné. Nejhorší je to v oblasti vnitřního kotníku. A tak musím doufat, že bude měsíc ježdění na zvyknutí stačit.
Nyní jsem samozřejmě rád, že mám boty již doma, ale spokojený na 100% budu, až se v nich budu cítit perkektně i při jízdě.

Filip Adlt

110 rychlejší než 100? Ale proč?

Když ti to nejede, tak si kup větší kolečka. Známá rada, která opravdu platí. Ale proč tomu tak je? Nějaký důvod by našel asi každý, my se podíváme na tento zajímavý fyzikální problém blíže.

Celý tento případ se točí kolem tření. Konkrétně valivého tření. Tento pojem je ve fyzice spíše znám jako valivý odpor, což je druh tření, které vzniká mezi tělesem kruhového průřezu při jeho valivém pohybu a podložkou.

Tento vztah vyjadřuje vzorec:

F_t =ξ (F_n / R),

kde F_t je velikost valivého odporu, ξ (ksí) je rameno valivého odporu (jinak také součinitel valivého tření, který má pro soustavu pryžové kolo – asfalt hodnotu 0,0016 m). F_n je kolmá tlaková síla mezi tělesy (kolo-asfalt) a v našem případě nejdůležitější R – poloměr kolečka.

Pokud budeme tedy uvažovat bruslaře určité váhy na určitém okruhu, budou hodnoty ξ a F_n konstantní a jediné, co může zmenšit velikost odporu, je poloměr kolečka.

A jak je to tedy s procentuální rychlostí 100 vs.110?

F_t= ξ (F_n / R), ξ a F_n jsou konstanty, jediné co nás tedy zajímá je R₁₀₀ = 0,05 m, respektive R₁₁₀= 0,055
 R₁₁₀ =  R₁₀₀ . 1,1

Z toho vyplývá, že bruslař, jedoucí na kolech o velikosti 110 mm, má oproti bruslaři na kolech velikosti 100 mm, o 10 % menší valivý odpor. A proto jsou nejen 110 mm kola, ale jakákoliv větší kola v porovnání s menšími, rychlejší.

-ld-

Navilock NL-122OWH – sporttester s GPS navigací

Přístroj Navilock, který mi k otestování laskavě zapůjčila firma PlanStudio Praha, jsme zkoušeli v různém terénu a při různých aktivitách. Typ činnosti je možné v testeru nastavit; toto nastavení má vliv prakticky pouze na odpočet spotřebovaných kalorií. Tester nenabízí jako jednu z možností jízdu na bruslích (to ale nemá, pokud vím, žádný dostupný přístroj), nejbližším přiblížením je nastavení režimu na jízdu na kole (spálených kalorií bude na bruslích asi o něco víc). Krátce rozeberu a na obrázcích vysvětlím záznam jedné akce.

Samotný tester připneme na zápěstí jako náramkové hodinky (obr. 1). Je velmi lehký; relativně velké rozměry jsou kompenzovány snadností čtení displeje a ovládání tlačítek. Ke snímání tepové frekvence slouží hrudní pásek se samostatnou baterií (obr. (2). Projetou trasou je oblíbená in-line stezka Beroun – lom Alkazar a zpět (3,5 km v jednom směru). Na podkladu GoogleMaps, který je velmi podrobný ve městech, ale dost vágní v otevřené krajině, vypadá záznam trasy jako linka sledující Berounku (obr.3). Tento mapový podklad lze však přepnout a přiblížit na režim leteckého snímku, který ukazuje terén v decimetrových detailech. Ve volné krajině, kde není signál GPS ničím cloněn, je i záznam projeté trasy přesný na pár decimetrů (jak ukazuje záznam průjezdu esovitou zatáčkou, obr. 4). Obydlí, skály a v mnohem menším měřítku i les však mohou část družicového signálu odclonit a dle záznamu jsem se – při průjezdu podél skály u ústí Krápníkové jeskyně – ocitl asi tři metry od cesty (obr. 5; ještě, že se tak nestalo doopravdy, je tam pěkný sráz). Znalost těchto limitů přesnosti (které jsou shodné s daleko dražší GPS-technikou) přijde vhod, pokud chceme záznamu využít k popisu nové trasy – odhadneme totiž, kde máme eventuálně upravit mapový podklad (žádná mapa není dost přesná, aby se nedala vylepšit!) a kde je odchylka mezi záznamem a mapou dána odcloněním družicového signálu.

Kombinovaný graf zachycující rychlost jízdy, nadmořskou výšku a tepovou frekvenci je na obr. 7 (k hodnotám podotýkám, že cestu jsem uskutečnil s batohem plným lezeckého materiálu, protože Alkazar je oblíbeným lezeckým terénem, obr. 6).

Snažil jsem se měnit rychlost jízdy od úplného pohodlí až po trochu větší tempo. Po krátkém zrychlení následuje krátké zvýšení tepové frekvence a rychlý pokles na téměř klidové hodnoty. Vyhodnocení tepové frekvence je v optimálním případě věcí lékařů či zkušených trenérů, základní principy si ale můžeme hlídat sami – dokladem malé trénovanosti (nebo nemoci či přetrénovanosti) je velmi vysoká tepová frekvence neúměrná zátěži a její pomalý (několikaminutový) pokles po odeznění zátěže. Na cestu zpět po stejné trase dostala tester dcera, jinak slušně trénovaná. Necítila se v dobré kondici a záznam srdečního tepu to dobře dokumentuje (obr. 8; ukázalo se, že jde skutečně o zdravotní problém).

Samotný sporttester pořídíme přibližně za 4000,- Kč, zevrubné pročtení manuálu zabere dvě-tři hodiny a instalace softwaru půlhodinu. Můžeme nyní v klidu uvážit, zda nám podobná investice stojí za to.

Bont CrossOver G3

Během LifeInLine Tour v Praze jsme dostali, díky obchodu bontland.com, k testování kola Bont „minulé generace“ – CrossOver G3. Překvapili nás v mnohých ohledech. Jedete s námi?