Berlínský půlmaraton – 2. den

(Druhá část z trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu) Bylo akorát sedm ráno, když jsem se probudil. Oknem, zpola zakrytým slovenskou vlajkou, na mě vykoukla modrá obloha. Nejprve jsem myslel, že se mi to jen zdá, protože předpovědi na víkend byly děsivé.

Ještě chvíli jsem se převaloval ve spacáku, pak se přemluvil a vylezl ven. Ostatní v chatce ještě spali. Hned jak jsem otevřel dveře, nevěřil jsem svým očím. Přes noc se veškerá oblačnost vypršela a obloha byla jako vymetená. Je pravda, že všude bylo mokro, ale hlavně, že nepršelo. Nic to však nemění na tom, že zima byla jak v psírně a tak jsem zavelel strategický ústup zpět do spacáku.


V osm jsme pak již všichni, řádně vyspalí, vyrazli na snídani. Přivítaly nás švédské stoly (konkrétně dva ;-)  a nepěkná kosa v nevytopené jídelně. Tu se nám ale podařilo snadno zahnat výbornou kávou se smetanou a teplým čajem. Jídla bylo dostatek. Mohli jsme vybírat ze “závodnické stravy“ alá müsli, sýrů, teplých bagetek, džemů,  salámů a kdo ví čeho ještě. Po vydatném nadlábnutí se rozhodlo, že v deset hodin se odjíždí na brusle. Tedy kdo má zájem. Zmiňuji to pro to, že jediný, kdo zájem neměl, byl Vlado, který nás morálně podporoval z tepla chatky a své postele.


Když jsme již byli všichni „ready to go“, nazutí v bruslích a nachystaní vyrazit přišel za námi jediný německý kempař s dotazem, co že to je za divné vlajky, co tu visí z chatek a komu že patří (kromě slovenské na naší chatě visela z vedlejší chatky ještě česká). To lehce namíchlo část osazenstva, avšak Balud Němcovi s klidem osvětlil jeho politické nedostatky. Po tomto věru politování hodném zdržení jsme konečně vyrazili na Flaeming skate. 
Věřne nevěřte, pověsti nelhaly. Opravdu mají všude natažen ten nejjemnější asfalt, po kterém to jen sviští. My se vydali po okruhu RK4 (tedy asi) a ujeli okolo příjemných 17km
 (někdo tvrdí, že to bylo víc, takže kdo ví).Jedno je však jasné. Máte-li rádi brusle a bruslení, toto je bruslařům kraj zaslíbený. Rozhodně doporučuji.

Do kempu jsme se vrátili tak tak, abychom stihli euro-sprchu, oběd alias co si kdo uloví a včasný odjezd do Berlína na veletrh Berlin Vital, jehož součástí byla registrace závodníků. 
Nasedli jsme tedy do aut a vyrazili.
 
Taková vtipná historka: Hned po výjezdu z areálu kempu. Poté co jsme zapnuli navigaci a dorazili na první křižovatku, zjistili jsme, že plánovaná cesta je uzavřená. Celý náš auto-peloton vedl Balud, který se neohroženě rozjel po objezdu. A tak, zatímco naše GPS hlásila, že nejkratší cesta znamená odbočit vpravo, Balud nás vedl vlevo. Když se ozvalo odbočte vlevo, my uháněli rovně. Inu zajeli jsme si asi tak 20-35min.


Do Berlína jsme dorazili okolo třetí hodiny a já se ihned vrhl do víru veletrhu (a nebyl jsem sám). Registrace byla mazaně až na samém konci haly a než jsem se k ní propracoval, popovídal jsem si u stánku Bontu o novém rámu RAPS, vyzkoušel několikery boty na běhání, nechal si udělat sken nohy a navrhnout brusle na míru (jen zkušebně), zjistil co nového u Powerslide a K2 a pozastavil jsem se i u představování Profi teamů. Po tomto všem se mi konečně podařilo dorazit k registraci. Z prvu jsem se dost zděsil hrozivě vypadajících front. Ty však patřily k běžeckému sektoru. Inline registrace zela zpola prázdnotou a já směle vykročil k příjemné paní se skvělou angličtinou. Předložil jsem registrační list, který mi přišel poštou již před 14-ti dny a „vyfasoval“ číslo, tašku reklamních předmětů a časopisů. Poté jsme popošel asi o dvacet metrů vedle a za postraní útržek z čísla dostal tričko přesně na svou velikost. Posledním krokem bylo vyzvednutí čipu. Po opětovném předložení čísla mi byly na monitoru ukázány moje udaje pro kontrolu a vydán čip. Uf, to byla fuška. Pak už jsem jen brouzdal „ulicemi“ veletrhu a pořizoval dodatečné snímky, které si můžete prohlédnout ve videu z veletrhu.
 
Vendelín navrhuje: Pojďte se podívat na videa z berlínského velerhu! Najdete je zde…

 

Pak již následoval odjezd z Berlína a návrat do Oehny. Tentokráte jsme věřili naší GPS a dojeli do kempu o 30min dříve než ostatní. Následovalo sdílení dojmů, rozebírání novinek a večeře, kterou jsme si objednali při snídani. Podával se, ne zcela předzávodní, řízek, ale to nikomu nevadilo.
 
Trochu rána přišla, když jsme po večeři vyšli z hlavní budovy a začalo na nás krápat. Z deště neměl nikdo moc radost, ale nedalo se s tím nic dělat. A tak jsme byli nuceni přezout kola na mokrou variantu. Před spaním jsme ještě dochystali poslední věci, připravili čísla, dotahli šroubky a dobrou noc. Ještě poslední detail. Na čip jsme nedostali, jak to bývá u nás, pásek pro připevnění na nohu. Čip se musel „zašněrovat“ do tkaniček.

Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy

 

 

 

 

 

Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

 

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy

 

 

 

 

 

Nový nůž od Bontu

Bont chystá nový S-Frame nůž. Pyšní se nejmenší váhou a nejnižším postavením boty nad zemí. Vyrábět se bude ve dvou variantách, dle použitých materiálů. Podívejte se na podrobné údaje a oficiální video.  
 

 

varianta A 

Délky: 11.92″, 12.5″, 12.8″, 13″, 13.2″, 13.5″
Velikosti kol: 90mm-110mm
Materiál: Military Strength Magnesium
Rozteč: 3-bodová
Výška: Zpředu 33.5 Ze zadu 33.5
Váha: 90-125 gramů
Vyrábí se v: Holandsko
Cena: $299

varianta B

Délky: 10.85″, 11.92″, 12.5″, 12.8″, 13.2″
Velikosti kol: 90mm-110mm
Materiál: 6061 Aluminum
Rozteč: 3-bodová
Výška:
Zpředu 33.5 Ze zadu 33.5

Váha 120-180 gramů
Cena: $130

Posilovací cvičení

Přestože ta letošní inline sezóna právě teprve skončila, je již nyní čas myslet na sezónu příští. Aby nám naše tělo v příští závodní sezóně dobře sloužio, je třeba se o něj správně starat a na závodní zatížení ho včas a dobře připravit…

Nedílnou součástí přípravy je i posilování a právě na to se chci v tomto příspěvku zaměřit.

Bruslení je z velké části silový sport a tak o svoje svalstvo musíme správně pečovat. Optimální by bylo posilovat dvakrát až třikrát týdně.
Při inline bruslení je nejvíce namáháno zádové a hýžďové svalstvo, svaly trupu a nohou. Při odrazu pracuje zejména kyčelní svalstvo, hýžďové svalstvo a správný přenos odrazové síly na brusle vyžaduje také dobře vyvinuté svalstvo chodidel. Zejména při maratonu a půlmaratonu musejí zádové svaly snášet enormní statickou zátěž při naší snaze udržet co nejdéle nejlepší aerodynamický postoj. Proto jsou záda nejproblémovější oblastí a při jejich nedostatečném posilování si potom při závodě musíme ulevovat střídavým napřimováním se a bruslením ve fitness pozici, což nás samozřejmě značně zpomaluje a v konečném důsledku znemožňuje dosažení mnohem lepšího výsledku. Co je nám potom platná výborná vytrvalostní kondice, když ji nemůžeme kvůli bolesti zad plně využít. Vhodným způsobem, jak předcházet bolestem zad při inline bruslení, je tedy pravidelné provádění speciálně zaměreného cvičení.

Zde je několik příkladů posilovacích cviků podle Rogera Schneidera, závodníka Athleticum Rollerblade Teamu a světového rekordmana v maratonu:

1) Skoky stranou na jedné noze
Odrazit se z jedné nohy do strany a doskočit na druhou nohu. Při doskoku udržet rovnováhu a stabilizovat tělo.
Lehčí varianta: kratší skoky za pomoci rukou.
Těžší varianta: delší skoky s rukama za zády.

 

 

2) „Prkno“
Tento cvik je zaměřen na zádové svalstvo.
Opřít se o špičky prstů nohou a o předloktí. Od ramen po paty zpevnit tělo v jedné přímce a být prostě ztuhlý a rovný jako prkno.
Lehčí varianta: Opřít se o kolena
Těžší varianta: Nadzdvihnout jednu nohu.

 

 

3) „Prkno“ bokem
Opřít se o spodní chodidlo a o předloktí a udržovat opět přímou polohu. Kyčle nevychylovat ani dolů, dopředu nebo dozadu.
Lehčí varianta: Horní chodidlo posunout dozadu a opřít o podlahu.
Těžší varianta: Nadzdvihnout horní nohu a natáhnout horní ruku.

 

 

4) „Nůžky“
Sednout si na podlahu, nadzvednout nohy , opřít se o lokty. Střídavě roznožovat a překřižovat nohy.
Lehčí varianta: Nohy přitáhnout více k tělu.
Těžší varianta: Nohy úplně napnout a ruce založit před tělem.

 


 

A ještě několik rad závěrem:

  • Nikdy nezačínejte posilovat bez předchozího zahřátí organismu. Doporučuji například 10 až 15 minut na rotopedu.
  • Mezi jednotlivými cviky zařazujte přibližně 30ti sekundové nebo podle pocitu i delší přestávky.
  • Při pravidelném posilování postupně zvyšujte zatížení.
  • V úvodu přípravného období je vhodné nejprve zlepšit maximální sílu.
  • Doporučuji také zařadit protahovací cviky se zaměřením zejména na třísla, kyčle, hýždě, lýtka, přední i zadní stranu stehen a na oblast šíje.

Otevřené Zlomeniny

Tentokrát ne nohou či rukou, ale koleček. Konkrétně tedy středů. Přehled rozlámaných středů kol MPC, Matter či Stargrip jasně ukazují, že když se nedaří tak se nedaří. Ale naštěstí tento jev není až tak častý, ačkoliv i na našich závodech se občas vidí rozlámaný materiál.

[lg_folder folder=“images/stories/kola/Zlomeniny“]

Směr fitnes bruslí­

Sortiment bruslí se nám utěšeně rozrůstá a tak také výrobci neustále přicházejí s novými inovacemi. Posledním trendem jsou brusle ala „Skate & Walk“. Tedy brusle spojující pohodlnou botku a inline rám s kolečky. Zda se tento nový typ bruslí ujme, se ukáže v letošním roce, kdy se nám dostane na trh hnedle několik kusů od různých výrobců.

Pro mě největším překvapením byl koncept firmy Mischelin „U kan skate & walk“ . Mimo jiné se Mischelin vrhl i do výroby dalších inline komponentů.

 

Powerslide je dalším výrobcem, který se bude snažit touto metodou uspět na trhu. Jeho koncept PHUSION byl dlouho „velkou neznámou“

[lg_folder folder=“images/stories/brusle/ukan“]

Princip je prakticky pořád stejný. Nazujete ji klasickou a v mnohých případech pěknou moderní botku a vyrazíte ven. V momentě, kdy se vám již nebude chtít šlapat pěžky, šahnete do batůžku a přímo s touto botou vklouznete do skeletu. Utáhnete a můžete frčet Smile

Podívejte se na video zde
 

Bont či neBont? Jet po pádu

Bont je u nás i ve světě velice známá firma pro své výborné, lehké a líbivé brusle. Na jednom serveru jsem však narazil na fotku, která se mi ale vůbec nelíbila. Dala by se nazvat „Bont Jet po pádu“…

… Jet je stavěná pro pokročilé bruslaře a začínající speeďáky, avšak platí tu, že nesmějí spadnout?

[lg_folder folder=“images/stories/brusle/zlom_bont“]

Powerslide Core XXX

Core Triple XXX jezdí hodně bruslařů. A že to není jen díky atraktivnímu vzhledu je naprosto jasné. Nabízí totiž výborné jízdní vlastnosti.

Výrobky Powerslide jsou v naší kotlině všeobecně docela populární. Ať už kvůli vzhledu nebo díky příznivému poměru cena/výkon.

VZHLED

Co se týče vzhledu, mne na první pohled učaroval. Nevím jestli pěkným sytým odstínem červené nebo jeho lesklým povrchem, ale subjektivně na mě působí trochu jako umělecké dílo. Výsledek jen podtrhuje dotažení maličkostí jako logo CORE v zadní části rámu nebo popisky, které označují maximální průměr u každého kolečka.

Doplněno: tento lesklý povrch je vcelku náchylný k odřeninkám.

 

STAVBA

Powerslide již nějakou dobu používá pro své top výrobky značku Core a XXX. Že právě XXX není náhodné, a má to souvislost s celkovou koncepcí rámu, která je vyvedena jako tři spojená X, je jasné. Obě strany rámu jsou „spojeny“ můstky, které jsou lehce robustní a zajišťují výbornou pevnost a tuhost. Pro přidělání na botu slouží dva oválné otvory a tím pádem je možné posunovat rám v horizontálním směru. Jako materiál je použita směs hliníku.

 

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Asi ta nejdůležitější část celé recenze J a těžko říct jestli jiné slovo než skvělé je vystihuje lépe. Rám je (oproti jiným) nižší až o 3mm, postavení boty je „vychytané“ a lehoulince sklopené. Za výsledek to má větší jistotu, výbornou ovladatelnost a příjemný pocit z jízdy. Když se k tomu všemu přidá perfektní pevnost a tuhost dostáváme se k výše vyřčenému – skvělé

 

PERLIČKY

Nebo chcete-li postřehy. Na rámu se mi líbila jeho detailnost a perfektní přesnost (konkrétně posazení boty). Něco mě však trochu zaskočilo. Když jsem rám „obul“ a poskládal do něj kolečka (Hyper Stripe 100mm) objevila se malinkatá vůle. Ne že by to bylo něco hrozného nebo to mělo vliv na jízdu, to v žádném případě, ale byla tam. Je dost možné, že s jinými koly se to stávat nebude, pokud by měl někdo podobnou zkušenost, napište.

Jako taková druhá věc, která mě osobně potěšila je nápis na hlavičce šroubů „We own the road“. Pěkný detail.

 

ZÁVĚR

Inu co říci. Core Triple XXX mohu jen doporučit. Jak pro jízdní vlastnosti, tak pro to, jak vypadá. A nebýt té zmiňované vůle (a to to s ní není tak horké) je naprosto bezchybný.

[lg_folder folder=“images/stories/ramy/Powerslide_Core_XXX“]