Inline pro život – Kooperativa LifeInLine Tour 2012

V neděli 6. května zahájil prvním závodem také tradiční seriál LIL. A také tradičně – v Hradci Králové na místním letišti. Kolorit závodu tu dokreslují startující letadla a dlouhá nekonečná rovinka startovní dráhy, po níž se tu jezdí.

Ačkoli předpověď počasí nebyla zrovna ideální, nakonec to dopadlo velmi dobře a závodilo se na suchu a za sluníčka. Tradiční byl i počet startujících. V každém závodě tu byla zajímavá konkurence, bylo na co se dívat, závody rozhodně nepostrádaly napětí. A když se zrovna nezávodilo, tak program zpestřovala vystoupení několikanásobného mistra světa, Evropy i ČR v bike trialu Pepy Dresslera.

Dětské závody byly již od nejmenších kategorií napínavé – na start 1 km dlouhého závodu se postavilo 34 závodníků. Ti nejrychlejší ho zvládli hluboko pod 2 a půl minuty – první v cíli David Rafaj – RK Chrudim – 2:19,8). Snad jen škoda, že ti úplně nejmenší adepti bruslení nemají k dispozici ještě o něco kratší trať. Ten 1 km je pro 4,5 leté děti přeci jen hodně dlouhý a na některých je to opravdu vidět.

Na 3km trati se už závodí ve velkém stylu. 44 dětí ve věku od 10 do 13 let ukázalo hodně ze svého umění. Jelo se ve vláčku, zkoušely se úniky, taktizovalo se i sprintovalo do cíle. V cíli první Magdalena Stodolová  (KSBM Praha) dosáhla času 6:19,6 min. To už je docela rychlost.

Další v pořadí byl závod pro věkovou kategorii 14-15 let. Závodníků tu sice nebylo tolik jako v mladších kategoriích, ale závodilo se stejně urputně. Vítězsví na 5 km si vybojoval David Štěpánek (Inlinetalent Praha) – čas: 10,22,3. Společně s nimi si tuto trať mohli zajet i hobby jezdci z řad dospělých.

V Hradci samozřejmě nechyběl závod na 10 km – Fitness Desítka. Tento závod je již tradičně nejvíce obsazeným závodem a nebylo tomu jinak ani v Hradci. Závodí tu všichni dohromady – muži, ženy, děti, fitness bruslaři – prostě kdo má chuť a třeba si ještě netroufne na celý půlmaratón. V Hradci byl tentokrát nejrychlejší Vojtěch Pospíšilík (Tempish night club). Na Desítce je zajímavé především to, jak se tu stírají věkové hranice. Ti, kteří se již mohou počítat ke střední generaci tu svádějí boje s dětmi školou povinnými. Mezi muži toho byl např. dokladem boj o další medaile mezi Martinem Kuchařem, Janem Stodolou (oba ročník 1969) a Davidem Štěpánkem (1997). Mládí vybojovalo bronz.

Z žen byla v Hradci na 10 km nejrychlejší Kateřina Novotná (ročník 1997), jen těsně následovaná Andreou Lokvencovou (ročník 2000!). Obě závodnice dojely v hlavním balíku s muži na celkové 10., resp. 12. pozici. Třetí žena v cíli byla opět mladá závodnice – Magdaléna Stodolová (ročník 200).

Po oblíbených štafetách už přišel na řadu hlavní závod dne – půlmaratón, který je součástí Českého poháru. Po hromadném startu se v čele postupně vykrystalizovala skupinka cca 11 závodníků. Tato skupinka jezdila v Hradci docela aktivně, bylo vidět řadu nástupů i úniků, ale ani jeden z nich nevedl k odtržení se od tohoto pole závodníků. A tak se nakonec rozhodovalo až v cíli, kde si do závěrečného sprintu připravil nejlepší pozici Ondřej Suchý (BZK Praha) a tuto pozici uhájil před dvojicí Poláků Bartošem Chojnackim a Wojciechem Baranem (oba Mapei Ambra bdc).

Dojezd žen byl poněkud nepřehledný. V druhém balíku, který dorazil do cíle o 2 minuty za vítězem, se nejlépe zorientovala Kamila Nováková (Winjay ISC Praha) před Evou Šodkovou (Lyko Prachatice) a Terezou Klimešovou (Winjay ISC Praha).

Celkové výsledky jsou na stránkách závodu. K pohodě jistě přispělo i nové zázemí letošního generálního sponzora seriálu, který tu měl připravenou technickou stanici s možností servisu bruslí a zároveň i po závodě příjemné zázemí sprch a šaten. Příští zastávka seriálu Inline pro život – LifeInLine Tour je již tuto neděli (20. 5.) v Praze na Rohanském náměstí.

Z průběhu dne vytvořila Česká televize zajímavou reportáž, kterou můžete shlédnout zde. Další info zde.

LIPO – regionální seriál s dobrým potenciálem

Středy v Praze máme spojené povětšinou s Běchovickou korunkou. Zdá se, že středa je na závodění dobrý den. To pochopili i v Liberci, kde místní organizátoři připravili již 4. ročník seriálu LIPO, aneb středeční bruslení v Liberci.

Závody, které si nečiní nárok být ohromnými, závody, kde nečekejte žádnou doprovodnou show – tak to je LIPO. V Liberci to připomnělo začátky inline závodění v Čechách. Především pohodou, kterou tu organizátoři připravili.

Samozřejmě jim k tomu pomáhá doprostřed krásné krajiny posazený lyžařský areál, ale nejen on. Do Vesce přijedete, a hned jste v klidu a konečně si můžete užít závodění bez stresů, tlaků na maximální výkon, prostě jen pro pocit z krásného bruslení v krásném prostředí. Nikdo nikam nepospíchá, nehraje tu hlasitá hudba, v klidu si posedíte při rozhovoru se známými a přitom sledujete na oválu dětské závodníky, kteří tu sviští kolem vás. Nebo si zatím vyrazíte na velký okruh, jehož trasu si zvolíte sami. Jen tak, trochu se protáhnout před samotným závodem na 5 nebo 10 km.

A to vše v zeleni uprostřed krásné přírody. Závody pro dospělé se přizpůsobují počtu závodníků i povětrnostním podmínká.  Dětští závodníci si zazávodí dost (mají celkem 4 typy závodů – letošní novinka), pro větší je připraven 1100 m dlouhý okruh se stoupáním a sjezdem. V každém seriálovém závodním dni vás může překvapit jiná trasa, nebo třeba trasa v protisměru. Prostě se tu nudit určitě nebudete. Propozice seriálu najdete na stránkách organizátorů.  Seriál pokračuje druhým závodem ve středu 23. května.

World Marathon Masters (13.5.2012, Damp, Německo)

Mistrovství světa veteránů v inline maratonu nebo-li World Marathon Masters se tento rok uskutečnilo v německém Dampu, tedy v místě které bylo dějištěm loňských bojů o evropské trofeje.

Závodů se zúčastnila i minivýprava závodníků našeho klubu. Je pro nás rovněž velkou ctí že Martin Kuchař byl nominován na závod Českým svazem kolečkového bruslení a reprezentoval tak zároveň i Českou republiku.

I přes optimistická předzávodní očekávání se však závod našim závodníkům nevydařil podle představ. V nejobsazenější kategorii M40 se nejlépe umístil právě Martin Kuchař, který skončil na celkovém 17. místě časem (01:13:52.39). Na celkovém 24. místě pak dojel Jaroslav Zíka v čase (01:13:53.32). Člen širšího Winjay ISC Praha týmu na německý pohár, Tomáš Kalivoda, dokončil závod na konečném 26. místě(01:13:56.15).

Vítězem závodu se stal Michele Cicognani z Itálie v čase (01:13:50.72).

V kategorii M50 se na startu objevil také český zástupce Milan Jeřábek (Sokol Šumperk), který obsadil celkové 12. místo časem (01:16:27.42). Vítězem této kategorie se stal Hernan Diaz z USA časem (01:16:25.74).

Výsledky: http://my1.raceresult.com/details/index.php?page=4&eventid=9538&lang=en

Úspěšný půlmaraton v Grossenhainu pro mladé bruslaře z Náchoda

Po víkendových závodech Gross-Gerau (spokojenost hlavně s delšími tratěmi) si 2 závodníci oddílu BK Powerslide Náchod Kateřina Novotná a Michal Prokop prodloužili „německé miniturné“ ještě o účast na půlmaratonu v Grossenhainu.
Tato kombinace nám letos při příznivém kalendáři přinesla hned několik výhod – v neděli 29. 4. jsme z Gross-Gerau nemuseli nijak pospíchat (spali jsme v nedalekém Giessenu) a tak jsme si mohli naplno vychutnat všechna krásná nedělní finále, a v pondělí jsme měli celý den na klidný přesun Německem.
Toho jsme využili i k jinak neobvyklým zážitkům – z kulturní stránky k dobytí hradu Wartburg v Eisenachu, ze sportovní k otestování pěkného asfaltového oválu u zimního stadionu v Drážďanech a večer pak mužská část k uspokojení gastronomických a dívčí nákupních pudů v Drážďanském nákupním centru.
V úterý jsme se pak přesunuli do Grossenhainu, kde se každý rok na prvního máje koná celá řada dětských bruslařských závodů a vrcholem dne je pak místní půlmaraton. Trať je vedena po pěkném čtyřkilometrovém okruhu, vedeném mezi poli a loukami v okolí města. Asfalt je místy trochu hrubší a na trati je několik táhlých stoupání, takže s připočtením tepla okolo 28° C čekala na závodníky nelehká práce… Na startu (možná i díky termínové kolizi s maratonem ve Frankfurtu) nebyla žádná zvlášť známá jména, ale při veliké šířce a kvalitě německé základny rozhodně bylo s kým si dobře zazávodit.
Oba naši mladí závodníci se s prvním letošním „nedráhovým“ závodem vyrovnali velmi dobře. Po startu si zkušeně pohlídali zapojení do hlavní (tj. vedoucí) skupiny jak mužského, tak ženského závodu (oddělený start je v Německu automatický).
U žen v průběhu závodu odskočila velmi zkušená domácí závodnice Ute Enger, na kterou zbytek hlavní skupiny, tvořený hlavně mladými juniorkami nestačil. Ale v té hlavní skupině se skvěle orientovala Káťa Novotná, která ve svém prvním půlmaratonu (!) v životě dokázala nejen v hlavní skupině žen dojet, ale v závěru i všechny přesprintovat, a dojet si tak pro skvělé druhé místo !
Také Michal Prokop se udržel ve vedoucí skupině závodu mužů až do závěrečného sprintu. Tam se sice proti zkušenějším (a hlavně fyzicky větším a mohutnějším soupeřům) mohl prosadit jen těžko, přesto zabojoval a celkové deváté místo je velmi pěkné. Vítězem mužského závodu se stal závodník z Lipska Patrick Taubrecht.
Oba naši závodníci suverénně vyhráli svou věkovou kategorii (16.-17. Let).
Výsledky : http://www.lausitz-timing.de/2012/pdf/grv_12_ergebnis_21km_gesamt.pdf
Pavel Prokop – BK Powerslide Náchod

Otrokovický inline pohár – 1. závod seriálu

V Otrokovicích měl premiéru prvním závodem již 6. ročník OIP. Na 400m ovále kroužilo za pěkného počasí rekordních 120 účastníků. Letos pozměněné délky některých tratí (zkrácené u dospělých kategorií) přispěly k atraktivitě závodu, který jinak ovšem nedostatkem atraktivity vůbec nestrádá.

Závody v Otrokovicích bývají vždy připraveny velmi pečlivě, s veškerým zázemím. Je vidět, že organizátoři velmi o závodech přemýšlejí a snaží se vždy něčím novým program zpestřit. Letos tak mnohé překvapily např. reálné „bramborové“ medaile – to je určitě milé, když někdo stojí těsně pod stupínkem a přesto i on dostane tu svoji krásnou medaili. Za tuto motivaci patří otrokovickým jistě velké díky.

Ačkoli se závody konaly v již rozjeté sezóně a část závodníků byla na zahraničních závodech, na účasti to nebylo ani znát. Je vidět, že závodů v Otrokovicích se už nikdo nebojí, že si získávají stále větší oblibu i mezi rekreačními bruslaři (viz oblíbená kategorie rodinných štafet) a i mezi závodníky v kategoriích AK (jde o silně zastoupené kategorie).

V hlavní kategorii mužů zvítězil Ondřej Suchý (BZK Praha), který si tu vyzkoušel svoje letošní první závody a i když tu neměl svou tradiční konkurenci (Adlt, Krupka, Kudělásek, Pravda se účastnili závodů v Gross-Gerau), novým rekordem dráhy na 200 m ukázal, že v zimě nezahálel.

V seniorkách se zatím letos ukazuje, že na větší počet závodnic v této kategorii si musíme ještě několit let počkat. Inline   žen je prostě zatím u nás málo. Navíc se zatím ještě v ČR na bruslích nepředstavily některé stálice naší inline scény (Eva Šodková, M. Žáčková, K. Nováková), stejně jako naše nejlepší ledové bruslařky, K. Novotná a M. Sáblíková, které nyní mají po náročné ledové sezóně a terpve začínají přípravvu na sezónu další.

Potěšily zejména počty startujících v kategorii dětí mladších (10-11 let, 12-13), kdy i při neúčasti velké části dětí z tradičních bruslařských oddílů (KSBM Praha, BK Náchod, KSB Benátky – ti opět bojovali na zahraničních závodech), se na start postavilo hodně nových nadějných závodníků. Těm konkurovali i slovenští zástupci, a tak byly boje o pozice zajímavé.

Celkové výsledky byly vyvěšeny hned po závodech a můžete je najít zde.

Další kolo OIP se koná v 2. června, ale organizátoři navíc připravili i druhý ročník závodů pouze pro školy, letos je ale závod otevřený všem školám v republice. To se koná již 25. května.

Kritérium Gross-Gerau 2012

Účastnický rekord (804 závodníků), hrátky počasí (v pátek zrušen Sprint cup pro déšť, v sobotu 30 °C) a krásné závody – to je nejstručnější shrnutí letošního – již 34. Kritéria v Gross-Gerau.

Pro mnohé z evropských bruslařů je právě tento závod tím opravdovým začátkem sezóny, pro jiné federace již kvalifikačním závodem při budování národních výběrů pro tento rok a pro přijíždějící Jihoameričany možností poměřit síly s evropskou špičkou. Po francouzských Třech drahách a německém Geisingen International jde o předposlední ze čvteřice top dráhových závodů jarní inline rychlobruslařské sezóny, na kterých si závodníci mohou poměřit své síly se závodníky mimoevropskými. Ti se pak rozjedou opět domů a s evropskou špičkou se potkají až na mistrovství světa v září. Foto ze závodů na našich stránkách.

Z ČR se závodů účastnilo 35 závodníků ze 7 oddílů (BK Náchod,  Bruslárna.cz, Inlinetalent, KSB Benátky, KSBM Praha, Powerslide.cz a TJ Žďár nad Sázavou). Potěšující bylo, že se česká účast oproti loňskému roku značně rozšířila. Některé kluby (Inlinetalent a Bruslárna.cz) si takto velké závody vyzkoušeli vůbec poprvé a určitě si odvážejí zkušenosti i dobrá umístění.

Kategorie od kadetů výše si  sem jely i pro body do Evropského poháru na krátkých i dlouhých tratích.

Letos si celkové prvenství mezi muži odvezl Bart Swings (PS Matter World Team) před Francouzem Bediafem Nollanem (Team RPM Poli) a Lorenzem Cassiolim (Alessi World Team). Celkové pořadí však bylo ovlivněno dvojnásobnou diskvalifikací dvou, do té doby medailových závodníků v posledním finále na 10000 m eliminačních. Zde došlo k výraznému porušení pravidel a jury nemohla jinak. Diváci však kvůli nefér jednání závodníků přišli o zážitek z boje o prvenství. (Vše můžete sledovat na videu – čas 14:02-14:06)

V ženách nenašly tentokrát konkurenci německé závodnice a medaile si rozdělily v pořadí: 1. Sabine Berg (PS Matter World Team) , 2. Jana Gegner (EO Skate team) a 3. Mareike Thum (ERSG Darmstadt).

Naši závodníci se rozhodně neztratili. Odvezli jsme si celkem 7 medailí, z toho 2 zlaté (Lukáš Přibík – KSBM Praha a Tereza Pfeiferová – Powerslide.cz), tři stříbra: Jan Přibík, Tereza Bohumská – oba KSBM Praha) a Mikuláš Brzoň – Inlinetalent Praha a dva bronzy: Tomáš Bohumský (KSBM Praha) a Markéta Fajkusová (KSB Benátky).

Ani naši dospělí ale rozhodně nezklamali. V seniorech, kde startovalo přes 100 závodníků, jsme zaznamenali několik osobních rekordů.

Matěj Pravda si zajel dva osobní rekordy – na 300 m – 25,117 s a na 500 m čas 40,611. Na delších tratích pak již nestartoval.

Matěj Krupka (oba KSBM Praha) si vedl překvapivě dobře také na trati 500 m, kde se mu podařilo postoupit z rozjížďky a také on si tu vytvořil svůj osobní rekord. Jeho doménou jsou však tratě dlouhé a tady se mu povedla především bodovačka na 5000 m, kde si dojel pro dva body. Celkově skončil na 38. místě, další v pořadí Čechů byl Filip Adlt (TJ Žďár n. S.) 62., Richard Kudělásek (Bruslárna.cz) – 77. a Pavel Zajpt (Inlinetalent Praha 98.).

R. Kuděláskovi se podařil nejvíc sprint na 300 m (čas 25,766), FilipAdlt zajel dobrý čas na 500 m (42,129 – možná jde o jeho osobní rekord). O vyrovnanosti závodního pole svědčí např. i to, že na sprintu na 500 m jelo kolem 40 závodníků čas pod 41 vteřin.

Loňskou formu zatím trochu hledá Adam Adlt (TJ Žďár n. S.), který v juniorech A skončil na konci druhé třetiny závodního pole. Špatně si nevedli junioři B – Michal Prokop (BK Náchod) a Lukáš Vevera (KSBM Praha). Výkonnostně jsou oba vyrovnaní, Michalovi víc sedí delší tratě, Lukášovi zase kratší.

Z dívek asi nejvíce zaujala Tereza Bohumská (KSBM Praha), která letos na některých závodech již zkouší starší kategorii kadetek, ale v Gross-Gerau startovala ve „své“ kategorii 13letých dívek, protože konkurence tu byla velká. Tereza však za sebou ve všech závodech nechala všechny evropské závodnice. Pokořila ji pouze závodnice Kolumbie Nicole Bolívar.  A není možné nepřipomenout i Terezu Pfeiferovou (Powerslide.cz), která stylem a výkonem nenechává nikoho na pochybách, že nám tu roste výrazný bruslařský talent.

Ostatní dívky nezajely vůbec špatně právě vzhledem k velké konkurenci. Michala Sejpalová (KSB Benátky) měla smůlu na pády, přesto však v závodech, které jela, ukázala velmi bojovného ducha. Dobře se v závodech orientovala i Kateřina Novotná (BK Náchod) v juniorkách B. Možná se však celkově u našich dívek ukazuje menší vyzávoděnost a někde i strach z velkého počtu závodnic a tlačenice v balíku. To však k současnému inline rychlobruslení již neodmyslitelně patří a bez účasti právě na takových velkých závodech se již dnes jen těžko někdo může posouvat v evropském žebříčku výš. To ovšem platilo v Gross-Gerau i o kategorii chlapců-kadetů (srovnali se všichni kolem třetí čtvrtiny závodního pole), kteří se zatím spíš teprve rozkoukávají a mají před sebou ještě hodně práce, aby se posunuli o něco výš.

Závody opět ukázaly, jak krásný je tenhle sport: nechybí mu napětí, velká rychlost, bojovnost. To vše tentokrát mohli sledovat i diváci, neboť závody byly přenášeny live přes internetovou televizi.

A na závěr ještě jedna potěšující zpráva pro české fanoušky: v Gross-Gerau byly vyhlašovány také nejúspěšnější jednotlivci a týmy loňského roku v Německu. Mezi oceněnými byl i tým Speedlager.de, který skončil na 3. místě v hodnocení prestižního časopisu Skate-in. V něm loni jezdil i český reprezentant Matěj Krupka, pro kterého to byla velmi dobrá zkušenost i velký osobní úspěch.

German Inline Cup 2012 (1) : Berlin Halbmarathon

Berlínský půlmaraton byl prvním vážnějším testem pro náš nově zformovaný závodní Winjay ISC tým. Pravda, součtem věků všech jeho členů jsme možná předstihli i oba závodní týmy mužů a žen společnosti EOSkates dohromady, nicméně je nutno dodat že právě věk měl být naši hlavní devizou.

Tak schválně, našli byste snad na startu GIC jiný tým jehož věkový součet hravě převyšuje číslici 200 a jehož věkový průměr činí 44 let? Je to velmi jednoduché – nenašli. V tomto směru jsme byli opravdovou raritou. Zkušenost byla tedy rozhodně na naší straně, zda-li to však bude stačit v konkurenci Guyaderů, Swingsů a ostatních mladíků je velkou neznámou.

Nýdecká ulice, 8:00

Výprava směr Berlín byla zahájena dne 31.3. 2012 v 8:00 v Nýdecké ulici, Praha 9. Zde je nutno podotknout že adresa nebyla vybrána náhodně, jedná se totiž o domovskou adresu největší hvězdy týmu Winjay ISC Praha, ambiciózního Martina Kuchaře. Je vidět že tým si svoji hvězdu doslova hýčká a proto se ostatní členové týmu sešli pod jeho okny a za tónů písně „Vstávej Martine, Berlín Tě nemine“ vzdávali holt této osobnosti českého bruslení.

Když se Martin nasnídal a v pantoflích a hrnkem čerstvé ranní kávy sešel dolů k autu, bylo vše připravené pro první výjezd v rámci GIC, tedy Německého poháru. Poměrně jednoduchou metodou bylo vybráno auto a řidič pro takto zodpovědný úkol – řidičem se stal nejzkušenější člen týmu, benjamínek Martin Máčel, a jako vůz byl vybrán pochopitelně ten největší, shodou okolností Martinův Mercedes (Danny de) Vito. Kromě většiny Winjay ISC Praha týmu (Martin Kuchař, já, Jarda Zíka, Martin Máčel) byli na palubě vozu dále Pavel Zajpt, Petra Havlasová a vítěz divácké soutěže „Za Tatranku do Berlína“ Igor Zeman, který se závodu již nemohl dočkat. Poslední člen týmu, Tomáš Kalivoda, na nás pak bude čekat v maratonském EXPu.

Cesta do Berlína ubíhala poměrně rychle a já jsem měl tu čest stát se svědkem vášnivého, až zaníceného hovoru obou Martinů o cyklistice a cyklistickém vybavení, ze kterého jsem až na dvě slova nerozuměl prakticky ničemu – jednalo se o slova „kolo“ a „na hovno“, přičemž u toho prvního si vůbec nejsem jistý jestli mělo něco společného s cyklistikou či se náhodou nejednalo o řidičský žargón nahrazující slovo volant.

Jak ve vidět o zajímavé momenty při cestě nebyla nouze a tak než jsme se nadáli, již jsme byli v Berlíně před penziónem Reiter, který měl být naším domovem v předvečer startu tolik očekávaného závodu. Bohužel přijeli jsme trochu brzy a tak místo důstojného přijetí na recepci jsme byli přijati ve skladu hotelu kde jsme narazili na dvě ruské uklízečky, jediné osoby vyskytující se v tu chvíli v hotelu. Zde se potvrdilo že zub času se na mě neúprosně podepsal a já, premiant třídy v ruském jazyce, jsem nebyl schopný ze sebe vyloudit kloudnou větu. Pravda, na jazyk se mě vkrádalo zlidovělé spojení „Málková, čto vy dělála vo vrémja kaníkul?“, ale bylo jasné že v tuto chvíli a na tomto místě bych působil poněkud trapným dojmem. Zachránil nás tedy Martin Kuchař, který nejprve ve stručnosti představil náš tým a nastínil naše závodní ambice, aby se pak po vřelém přijetí ze strany ruských pracovnic dohodl na tom, že prostě přijedeme později.

Berlínské EXPO

Hned z hotelu jsme zamířili do maratonského EXPA, kde bylo na 16:30 naplánováno představování týmů v rámci GIC. Nejprve bylo ale zapotřebí vyzvednout startovní čísla pro všechny zúčastněné což sice může znít velmi jednoduše, ale i tak jednoduchý, až triviální úkol se neobešel zcela bez problémů.

Největším „potížistou“ se v tomto směru ukázala kupodivu jediná žena v naší výpravě, Petra Havlasová, která se rozhodla že otestuje moje vyjednávací schopnosti do posledního puntíku. Po řadě diplomatických jednáních se tak podařilo přesvědčit pořadatele že Petra nemá chip, protože ho prostě poštou nedostala (zatrolená pošta – až později si Petra uvědomila že zadala jinou adresu!) a navíc byla chybně uvedena v sektoru F, tedy v posledním startovním sektoru, mezi závodníky též označovaném jako „francouzák“, tedy sektor pro příchozí seniory s francouzskými holemi. Bylo tedy jasné že Petra nebyla se svým zařazením spokojena rozhodně být nemohla a proto došlo k jejímu přeřazení.

Podobné problémy byl nucen řešit i Pavel Zajpt, který byl chybně umístěn do sektoru B, s čímž se nehodlal smířit a doslova si vydupal u příslušného stánku své přiřazení do sektoru A, tedy mezi elitu. Obsluha stánku byla Pavlovým požadavkem natolik zaskočena, že byl vypraven zvláštní posel který přinesl samolepku zajišťující start mezi těmi nejlepšími a Pavel si mohl svoje startovní konečně přelepit. Zde je potřeba zdůraznit že Pavel způsobil doslova poprask, jelikož byl několikrát tázán jestli si je jistý že chce startovat v sektoru A, načež Pavel řekl že přesně na to celou zimu trénoval a nevidí důvod proč by tam neměl být a mlátil o stůl svým plánem zimní přípravy. Pán za pultem byl viditelně zaskočen, Pavel nebyl uveden ani na listu TOP závodníků, ani mezi VIP, ale nakonec pod Pavlovým nátlakem bylo Pavlovi vyhověno. Až později vyšla najevo trpká skutečnost, že Pavel se domáhal svého práva startu v elitním sektoru A naprosto správně, ale bohužel na nesprávném místě, jelikož celou dobu argumentoval u stolku který byl určen pouze pro elitní půlmaratonské běžce s časem 1:03 a lepším … Rada Přemka Podlahy proto zní : Pavle, pro příště, stolek pro inline závod je hned vedle!

Registrace byla tedy nakonec zdárně vyřešena, na řadě bylo představování týmů. Času mezi registrací a týmovou prezentací jsem operativně využil jednak k focení, ale hlavně i ke sběru podpisů všech přitomných bruslařských hvězd. Brzy se tak moje mapa Berlínského maratonu, tedy můj podpisový arch, začala pomalu plnit takovými jmény jako Swings, Guyader, Arlidge, Francolini, Rijhnen, Baena-Guyader či Zajpt. Většina hvězd působila uvolněným dojmem kromě hvězdy největší, Yanna Guyadera, který více než dojmem příjemného společníka působil dojmem medvěda, nevrle probuzeného ze zimního spánku.

Winjay ISC Praha

Během mé podpisové anabáze se schylovalo k týmové prezentaci a my nebyli do poslední chvíle rozhodnuti, jak se vlastně na to pódium postavíme! Mávnul jsem rukou a řekl že to je vlastně jedno, uvidíme jak tam budou stát ti ostatní a podle toho si tam stoupneme i my. Ve stejný okamžik kdy jsem oznámil toto rozhodnutí zbytku týmu, zaznělo „Winjay ISC Praha“ a my jsme byli vyzváni abychom se dostavili na pódium! Takže tady můj vychytralý plán tvrdě narazil.

V ten samý okamžik jsme měli před sebou svých 5 minut slávy, kdy na nás byly upřeny nejen oči, ale i kamery všech přítomných. Na pódiu nás přivítal jeden z organizátorů, Sebastian Becker, který nás představil a každému z nás podal ruku – jak si pozorně všiml Martin Máčel byli jsme jediným týmem, u kterého tak učinil, což si Martin vysvětluje tím, že to bylo dáno zejména projevením úcty ke stáří. Po krátkém představení jsem byl požádán o stručné motto týmu, ani nevím co přesně jsem ze sebe vykoktal, myslím že to bylo něco ve smyslu jako že jsme se sem přišli učit od těch nejlepších, což znělo jakkoliv, jen ne vtipně, takže nevím s jakou odezvou se má odpověd setkala.

Po nás pak na pódium napochodovaly zbylé týmy, jako poslední pak seskupení EOSkates, tedy hlavní favorit celého GIC.

Když bylo po všem a já jsem si pochvaloval jak jsem dobře udělal že jsem si všechny nechal podepsat, probudil se konečně Jarda s tím, že si nechá všechny taky podepsat. Bohužel rozhodl se tak přesně ve chvíli kdy u stánku Powerslide zbyl po Bartu Swingsovi pouze umaštěný pytlík od svačiny a jediný tým, od kterého Jarda mohl získat podpisy byl tak Winjay ISC Praha, což Jardu rozhodně nepotěšilo.

Tím naše mise v EXPu skončila a my se mohli konečně přesunout zpět do hotelu kde nás již konečně čekala paní na recepci. Po bleskurychlém ubytování někteří z nás vyrazili do města na večeři, někteří další (Martin K.) se věnovali přípravě večerního pokrmu přímo na pokoji a ti ostatní (Jarda Z.) pro jistotu vyčerpáním usnuli.

Je to v suchu

Druhý den nás čekalo chladné, ale suché, ráno, což bylo to nejpodstatnější. Start závodu byl v 10:10 a proto jsme tedy mohli vstávat až v 8:00, odjezd z hotelu byl naplánován na 8:45. Místo startu bylo nedaleko, jen 2 km od hotelu a tak je na místě, abych se zde pochválil za strategicky vybrané místo našeho noclehu.

V prostorách startu již vládl menší chaoz, proto jsme rychle odevzdali naše věci do připravených kamiónů a šli se trochu rozjet. Bylo chladno a tak rozjetí bylo více než na místě.

V 9:50 jsme si již pro jistotu šli stoupnout na start, startovní pole houstlo a bylo nezbytné zaujmout nějaká pěkná čelní místa. Lepší než třetí řadu se nám však nepodařilo vybojovat, při následném posunu po startu žen jsme se posunuli místo dopředu naopak dozadu a tak bylo jasné že start rozhodne, jak kdo vlastně v závodě dojede.

V 10:10 začalo za zvuků písně „Hell’s Bells“ od skupiny AC/DC poslední odpočítávání a chvíli na to se již jelo.

Stíhací jízda

Hned od startu se jelo, jak je v Německu dobrým zvykem, velmi svižně, a brzy se startovní pole roztrhalo a začaly se formovat závodní balíky. Já jsem vyrazil za Martinem, Jarda s Pavlem zůstali někde vzadu. Během kilometru jsem Martina kupodivu lehce přejel, až jsem se tomu sám divil, bohužel když jsme vjížděli do Brandenburské brány, už byl Martin zase přede mnou. Uvažoval jsem jestli se mám k němu přidat, ale pak jsem viděl skupinku kde byli Terpe, Rannacher a Woelki z TONI Carboni týmu a nějak mě blesklo hlavou že to je ta skupinka kam asi tak patřím. No, asi jsem mohl jet s Martinem a celý závod by dopadl třeba jinak, ale já jsem se rozhodl přidat se ke starým známým a zůstal jsem ve skupince u Rannachera. Tady musím říct že stále se jelo celkem pekelné tempo, prvních 7 km je to jen rovina a kalí se to o sto šest, takže to není tak že bych se zašil někam kde se nejelo, to zase ne, jelo se a pěkně rychle.

Martin se celkem rychle vzdaloval a brzy dostihl skupinku jedoucí asi 100m před námi. Já jsem zůstal tam kde jsem zůstal, hlavně i kvůli tomu že jsem ten start jel prostě co se dalo a cítil jsem že bych to asi možná s Martinem ani nedojel, nevím. Potřeboval jsem se za někoho na chvíli zaháknout, to se mě podařilo. Když jsem se konečně trochu rozdýchal bylo už to rozdělené a já jsem zůstal v balíku hned za Martinem.

Až do desátého kilometru se jelo celkem rychle, na desítce jsme měli čas okolo 18 minut což ale bylo pro mě zklamání, čekal jsem že se to pojede trochu, tak o minutu, rychleji. Byl jsem celkem odpočatý a tak jsem se aktivně zapojoval do práce celého balíku a několikrát jsem se objevil i na jeho čele. Z ostatních jmen okolo sebe jsem poznával Rannachera, Terpeho a především Thorbena Woelkiho, protože toho nelze vzhledem k jeho blonďaté hřívě snad ani přehlédnout.

Druhá polovina závodu byla již volnější a někdy na 15. kilometru jsem si vzpomněl na legendární slova Martina Jirsy z Ostravy že “v tomhle balíku už se nic nestane”. Shodou okolností si to samé na stejném místě, ale o 2 minuty později, řekl i Pavel Zajpt. Bohužel, jak už je to nabalíkované většinou se již neděje i když se pár jednotlivců snaží co to dá.

Několikrát jsem se otočil jestli se mnou nejede Pavel nebo Jarda, ale nikoho jsem neviděl, tak jsem předpokládal že jsem ve zhruba 20-členném balíku z Čechů já sám.

Závěrečný spurt

Okolo 20. kilometru se začalo zrychlovat což mě ale nedělalo velký problém. Poslední kilometr již potom startovní pole natáhl, já jsem se ale držel stále vpředu jelikož vím, že závěrečný spurt nepatří k mým silným stránkám. Posledních 500m se už jela vyloženě “kaše”, trochu jsem se propadl ale stále jsem dojel v první polovině svého balíku, čímž jsem získal skalp takových jmen jako Woelki, Frank nebo Terpe. Rannachera jsem bohužel zase nedal.

Krátce po dojetí našeho balíku dojel do cíle i Jarda, který jel v podstatě celou dobu se mnou a odpadl až poslední dva kilometry kdy se to trochu zrychlilo.

Záhada 34. místa

V cíli na nás již čekal Martin Kuchař zářící jak sluníčko a hned nám vyprávěl jak dojel s prvním balíkem. “No hoši, jestli je tohle všechno co předvedli, tak toho moc není”, dodal, ale bylo vidět že je navýsost spokojen. Tento stav se změnil ve chvíli kdy jsem mu přinesl jeho vytisknutý diplom kde stálo Martin Kuchař, celkové 34. místo v čase (00:34:53), čímž se jeho spokojený pohled změnil na udivený a z Martinových očí se dalo zřetelně číst “Co to do prdele je?” Mezitím jsem si přinesl diplom i já, dojel jsem na celkovém 64. místě v čase (00:36:25), což je vzhledem ke skutečnosti že loni jsem to zajel o 12s rychleji a to jsem měl v nohách běžecký půlmaraton, nic moc, takže jsem logicky byl trochu zklamaný. Ale dobrá, letos trochu foukalo.

Jarda Zíka dojel na celkovém 79. místě v čase (00:37:12), Pavel Zajpt pak skončil na 89. místě (00:38:22). Další členové Winjay ISC Praha dojeli v následujícím pořadí: na 112. místě skončil Tomáš Kalivoda v čase (00:38:33) a startovní pole uzavřel Martin Máčel na konečném 164. místě v čase (00:52:41). Nás host a výherce divácké soutěže Igor Zeman pak dojel na konečném 162. místě v čase (00:46:14), tedy v čase se kterým rozhodně spokojen nebyl.

Během přesunu k hotelu se stále rozebírala situace v konečném pořadí a Martin stále nemohl uvěřit že dojel až na nějakém 34. nebo jakém (vyšší číslovky než 9 není Martin schpný ani vyslovit) místě, když si myslel že spurtuje o umístění v první dvacítce. Vše se vysvětlilo záhy, když jsem stáhnul výsledky kategorie Speed/Teams. Celý problém byl v tom, že Martin byl přesvědčen že jede v prvním balíku, ale ve skutečnosti byl až v balíku druhém. Ten první byl již někde u Brandenburské brány když jsme společně vystartovali. Martin se s podobným vysvětlením nespokojil a až do Teplic stále hudroval něco o tom že on tam prostě byl a basta. Teprve kousek před Prahou se Martin smířil se svým umístěním, které je i tak velkým úspěchem.
Stránky závodu: http://skating.berliner-halbmarathon.de/en/
Výsledky: http://results.berliner-halbmarathon.de/2012/index.php
Trať: rychlý městský okruh, prvních 6km je v podstatě jedna velká rovinka. Nepříjemný byl úsek kostek zhruba na 13. km (naštěstí ne moc dlouhý, asi tak 100m), průjezd Brandenburskou branou byl taktéž po dlažbě, ale zde se s tím počítá
Počasí: chladno a větrno, slunečno, teplota okolo 5C

Mistrovství světa na zkoušku, aneb Arena Geisingen International 2012

I tak by šly nazvat závody v Geisingenu. Sice to byl letos teprve třetí ročník, ale i tak má tento závod nejlépe obsazené startovní pole ze všech evropských dráhových závodů. Na startu byla konkurence z celého světa kromě Asiatů. Evropská špička pod vedením Barta Swingse, Fabia Francolliniho a Felixe Rijhnena, Amerika byla zastoupena Michaelem Cheekem, zástupci Nového Zélandu pod vedením Scotta Arlidge a hlavně velmi silná a početná kolumbijská výprava s několika mistry světa a v současnosti nejlepšími sprintéry Andrésem Muňozem a Pedro Causilem. Prostě závody, jaké se jen tak nevidí.

Lipsko – závody inline nadějí

Víkend 14.-15. dubna byl na dráhové závody nabitý. Zatímco část českých inline rychlobruslařů sbírala úspěchy na závodech Evropského poháru v maďarském Szegedu, ti mladší měli možnost srovnat si své schopnosti se zahraniční konkurencí na dynamicky se rozrůstajících závodech v Lipsku. Na tamní 200m dráze se konají závody už 7. rokem a každým rokem přibývá účastníků. Letos se velmi dobře organizovaných závodů účastnilo již kolem 400 závodníků.

Mezi nimi nechyběla silná česká výprava ze čtyř našich oddílů: BK Powerslide Náchod, KSB Benátky, Powerslide.cz a nejpočetnější výprava KSBM Praha. Naši závodníci byli i tentokrát pro německou konkurenci v dětských kategoriích více než zdatnými soupeři.

Z Lipska si české oddíly odvezly celkem 14 medailí (7-5-2), KSBM Praha (6-3-1), Powerslide.cz (1-0-0), KSB Benátky (0-2-1), ale i několik 4. míst, což v některých starších kategoriích je nutné brát jako úspěch. Další medaile pak naši závodníci získali ve štafetových závodech.

Naší nejsilnější „zbraní“ se ukazují kategorie chlapců 10 a 11 let, kde jsme získali celkem 5 ze 6 možných medailí. Tady – pokud u toho kluci vydrží, nám roste silná generace a my se můžeme těšit na jejich domácí souboje, neboť tato kategorie jezdí v jedné kategorii (junioři D). (Na německých závodech, vzhledem k počtu závodníků, bývají věkové kategorie často členěny na jednotlivé ročníky.)

Naše bruslařské naděje nám tak určitě udělaly radost a je vidět jejich postupný posun vpřed tak, jak roste počet let, po které se inline rychlobruslení věnují.

Více informací o závodech najdete na klubových stránkách.

Foto ze závodů zde.

Výsledky

České úspěchy pokračují…

Sezóna sotva začala a o našich závodnících se v bruslařském zázemí začíná mluvit stále víc. Po těžce vydřeném 2. místě Matěje Krupky (letošní nové posily oddílu KSBM Praha) ve velmi těžkém  maratonu v Jižní Africe, senzačním 2. místě Terezy Bohumské na legendárním závodě Tří drah ve Francii – jak se říká, do třetice všeho dobrého se zaskvěl svým sprinterským výkonem Matěj Pravda (oba závodníci z téhož klubu KSBM Praha) prvním místem na sprinty a Matěj Krupka třetím místem v hodnocení dlouhých tratí na dráhovém závodě Evropského poháru v maďarském Szegedu.

Foto zde.

V pátek 13. 4. 2012 na novém povrchu 180m dráhy v Szegedu startoval druhý závod letošního Evropského poháru. A hned se zrodilo veliké překvapení – favority z Powerslide Matter World Team zaskočil mladík z Česka, alespoň takto se o výborném výkonu Matěje Pravdy v Maďarsku mluvilo. Matěj postupoval již z kvalifikace z prvního místa. Soupeře ve finále měl zdatné: Felixe Rijhnena a Scotta Arlidge (Powerslide Matter World Team), stejně jako velmi dobrého slovinského sprintera Nejce Mavsara i domácí juniory. Do finále postupovalo osm prvních z absolutního pořadí (tedy z kadetů, juniorů i seniorů). Svým sprinterským výkonem velmi překvapil i náš další závodník – Matěj Krupka, jehož doménou jsou dlouhé tratě a který na čas předjel na sprinty papírově lepší kolegy.  Bojovným výkonem do finále také postoupil. Dva Češi ve finále chrona na 300 m – docela příjemná podívaná.

Oba závodníci předvedli ve finále ještě lepší výkony. Psychicky náročný souboj o první místo zvládnul Matěj Pravda na výbornou. Těsně před ním jedoucí Felix Rijhnen zlepšil svůj finálový výkon o půl vteřiny a Matějovi Pravdovi nezbylo, než ne ze sebe vydat výkon ještě lepší. To se mu také podařilo, a jako jediný se na poměrně krátké, málo klopené a tím náročné dráze v Szegedu dostal pod hranici 27 s. Překvapení bylo na světě – však také server Powerslide teamu po pátečním závodě mlčel – jejich dva vyslance, kteří papírově neměli mít v Szegedu žádnou konkurenci, si dovolil předjet loňský junior a ještě k tomu na kolečkách jiné značky.

V závodě na 300 m chrono jsme měli zastoupení i v ženské části. Mezi kadetkami postaršená Tereza Bohumská jela velmi dobře a v konkurenci 19 dívek skončila na 11. místě s časem jen o 1,5 vteřiny pomalejším, než vítězka Dominika Gardi.

Páteční program ukončovali junioři C, kde nás zastupovala Magdalena Stodolová (obě dívky KSBM Praha). Ta i přes počáteční nervozitu z bodovacího závodu na 2000 m nenechala v Szegedu nikoho na pochybách, že pátek 13. byl pro české barvy dnem velmi úspěšným.

Sobota – dobré výkony pokračují

Ráno se měly jet rozjížďky na 500 m. Pro déšť se však program musel změnit a na pořad se dostaly dlouhé tratě. Velmi dobrý dojem z našich závodníků pak v  bodovacím závodě na 5000 m potvrdil Matěj Krupka, který jako jediný z četné zahraniční i maďarské konkurence (na startu byly spojené kategorie seniorů a juniorů A) dokázal s favorizovanou dvojicí týmových jezdců PS udržet krok až do konce, vybojoval 4 body a skončil v tomto závodě na třetí příčce. Toto umístění je cenné i proto, že většina závodníků v pelotonu byla vytrvalci specializujícími  se právě na delší tratě.

Dobře zajel tento závod i Richard Kudělásek a Lukáš Trnavský, naopak za svými loňskými výkony zatím zaostal Adam Adlt.

Rozjížďky na 500 m pak následovaly hned po obědě. Počasí se umoudřilo a jezdilo se na suchu. Z rozjížděk  postoupili oba Matějové. Dobře jezdili ale i naši junioři B – Lukáš Vevera a Śimon Pravda. Ti se silné konkurence Rakušanů, Maďarů a Švýcara nezalekli a oba postoupili, Lukáš Vevera dokonce nejrychlejším časem ze všech rozjížděk.

Dobře si vedla i Tereza Bohumská, které postupová příčka utekla až na cílové pásce.

Semifinále se pro déšť odsunulo až na nedělní ráno.

Do závodů se konečně dostala i nejmladší česká účastnice – Lucie Korvasová (Inline Veselí), pro níž to byla první zahraniční zkušenost a hned v zemi, která má velmi dobré závodnice právě v mladších kategoriích. Závodů se nijak nezalekla a bez ostychu si vybojovala v závodě na 1000 m 8. příčku. Celkově Lucka vybojovala 9. místo ze 14 závodnic, což na premiéru na zahraničním závodě není vůbec špatný začátek.

Neděle – aneb jelo se, co se zrovna dalo

V neděli se mělo začínat dalšími boji v závodě na 500 m. Počasí si však usmyslelo, že to zatím nedovolí, a tak se po rozcvičení na sprinty jely nejdelší, vyřazovací závody. Nikomu to však moc nevadilo, snad jen volba koleček byla trochu stresovou záležitostí. Zatímco kadetky jely ještě na mokru, a tudíž neměly na vybranou,  sáhly bez výjimky pro Storm dešťová kolečka, junioři B už byli na vážkách. Nakonec se přezutí na suchá kolečka jen pár minut před startem ukázalo jako dobrá volba. V tomto závodě, kdy spolu jeli Junioři A a B, podali dobrý výkon oba závodníci KSBM. Lukáš Vevera (5.) a Šimon Pravda (8.), kteří velmi dobře v balíku spolupracovali. Oba si tak vyměnili pořadí ze závodu na 3000 m bodovací, a i v celkovém pořadí si udrželi výborné 5., resp. 6. místo na dlouhých tratích (z celkově 15 závodníků). Za sebou nechali všechny maďarské závodníky.

Adam Adlt musel pro bolest holení ze závodu odstoupit.

Lukáš Vevera pak pokračoval ve výborném výkonu i v semifinále na 500 m, kdy se s přehledem dostal do finále. Tam pak byl na startu trochu zavřený a skončil na pěkném 4. místě.  Adam Adlt v krátkých tratích ukázal svou dobrou bruslařskou techniku a vybojoval celkově 2. místo.

V neděli pokračovala v pěkných výkonech i Magda Stodolová, která si v konkurenci 12 závodnic nenechala ujít celkové prvenství ve víceboji.

V neděli velmi překvapila Tereza Bohumská, která potvrdila svou pověst z Francie. V Szegedu startovala s dívkami až o tři roky staršími (Tereza je narozená na  konci roku 1999) a ukázala, že kromě fyzické zdatnosti jsou ve  vyřazovacích závodech potřeba i velké zkušenosti. Jela bez respektu, vyhnula se i několka pádům v balíku a přítomní ji za dojezd na 3. místě z celkového počtu  19 závodnic odměnili velkým potleskem. Moderátoři Erika Garzó (trenérka Tornáda team Szeged) a Benno Zschätzsch z Německa totiž o závodnících věděli opravdu hodně a divákům vše sdělovali.

Naši senioři v podstatě zopakovali výkony z předchozích dnů, Matěj Pravda skončil ve sprintu na 500 m na 3. místě a tím si zajistil prvenství v tomto závodě Evropského poháru na sprinterský tratích, Matěj Krupka odolal velmi tvrdému útoku na svou celkovou pozici v závodě na 10 000 eliminační, kdy trojice Italů velmi bojovala o to, aby ho předjeli. To se jim nepodařilo, a Matěj Krupka se tak mohl radovat z první „evropské“ medaile.

Slušný výkon podával i Richard Kudělásek, který každým závodem sbírá další zkušenosti. Lukáš Trnavský, jezdící za slovenský tým, zlepšil oproti loňsku svou bruslařskou techniku, a to se projevilo i na jeho výkonu. Na dlouhých tratích skončil na 11. místě z počtu 16 závodníků.

Senioři (16 účastníků):

EC Sprint distances:

1. Matěj Pravda, 6. Matěj Krupka (oba KSBM Praha), 9. Richard Kudělásek (Bruslárna.cz), 13. Lukáš Trnavský (RKICE IdeePrint Team)

EC long distances:

3. Matěj Krupka, 9. M. Pravda, 10. R. Kudělásek, 11. L. Trnavský.

Junioři A (7 účastníků):

Na sprinty Adam Adlt (TJ Žďár n. Sázavou) 2. místo, na dlouhých tratích 5. místo

Junioři B (15 závodníků):

Sprinty: 6. Lukáš Vevera, 7. Šimon Pravda

Dlouhé tratě: 5. Lukáš Vevera, 6. Šimon Pravda

Kadetky (19 závodnic)

Tereza Bohumská: Sprinty 9. místo, dlouhé tratě 8. místo

Celkové výsledky:

EC_Sprint_Szeged

EC_Long_distance_Szeged

2012_SzegedJun C_D_E