LifeInLine Hradec Králové

V neděli 4.5. 2008 proběhl 2. závod ze série LifeInLine 2008 v Hradci Králové. A závodní tým VIKu pod názvem SWAT VIK inline speed team byl samozřejmě u toho. Nelehkého závodu na náročném povrchu se zúčastnili čtyři závoďáci – Domča, Karča, Terka a Luki. Konkurence byla veliká, zvlášť z Polska. Ale naši závodníci se s tím hravě vypořádali.

            Na místě konání závodu – Třída Eduarda Beneše – jsme si vyzvedli startovní čísla a využili čas, který zbýval do startu první kategorie pro rozjetí, prozkoumání trati a seznámení se s asfaltem.
            Bylo kolem jedenácté hodiny a nejmladší speeďáci se řadili na start. Po jejich dojezdu, přišel start Terky a Domči ( na nových bruslích Rollerblade). Tu se dostavili technické nedostatky a celá druhá kategorie stála na startu pomalu půl hodiny než bylo vše v pořádku a mohlo se startovat.
             Závod se velmi vydařil. Domča obsadil krásné šesté místo a Terka se po skvělém výkonu a báječném finiši vystoupala na třetí místo. Na řadě byla třetí a poslední dětská kategorie – a další náš závoďák Karča. V této kategorii se zúčastnilo 27 závodníků. Karča obsadila výborné 5. místo.
            Posledním závodem, ve kterém jsme měli želízko v ohni, byla fitness desítka. Luki se hned od začátku držel v čele, ale nejspíše tam některému ze závodníků neseděl a tak se stalo, že v druhém kole byl Luki poslán na zem. Ale i přes své lehké zranění ( silniční lišej) dojel na velmi pěkném 4. místě ve své kategorii a na 12. místě celkem.
            Vyhlášení výsledků, bylo malinko problematické, protože poté co malým holčičkám rozdělili ceny a medaile se zjistilo že výsledková listina je špatná a děvčata musela ceny vrátit. Tento nedostatek si vyžádal dalších dvacet minut, než byla vyjeta nová výsledková listina.To způsobilo malý rozruch, ale pořadatelé dali nakonec vše do pořádku a vyhlášení proběhlo bez další chyby. 
            VIK team si z těchto závodů odvezl nejen bronzovou medaili a i spoustu dalších zkušeností do další závodů a tréninků.
 
Pozn.: závod se jel na městské třídě Edvarda Beneše, která má rok od roku horší technický stav. Zvláště pak spáry, spojující starší a novější záplaty, nadělají každému bruslaři pár vrásek. Organizátoři trať moc nezvládli, a od loňska již ani neznačili zákeřná místa barevným sprejem… když k tomu přičteme nepořádek ve výsledcích a padlou časomíru, mají ještě co vylepšovat

[lg_folder folder=“images/stories/reportaze/LiL_Hradec_08″]                    

Berlínský půlmaraton – 2. den

(Druhá část z trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu) Bylo akorát sedm ráno, když jsem se probudil. Oknem, zpola zakrytým slovenskou vlajkou, na mě vykoukla modrá obloha. Nejprve jsem myslel, že se mi to jen zdá, protože předpovědi na víkend byly děsivé.

Ještě chvíli jsem se převaloval ve spacáku, pak se přemluvil a vylezl ven. Ostatní v chatce ještě spali. Hned jak jsem otevřel dveře, nevěřil jsem svým očím. Přes noc se veškerá oblačnost vypršela a obloha byla jako vymetená. Je pravda, že všude bylo mokro, ale hlavně, že nepršelo. Nic to však nemění na tom, že zima byla jak v psírně a tak jsem zavelel strategický ústup zpět do spacáku.


V osm jsme pak již všichni, řádně vyspalí, vyrazli na snídani. Přivítaly nás švédské stoly (konkrétně dva ;-)  a nepěkná kosa v nevytopené jídelně. Tu se nám ale podařilo snadno zahnat výbornou kávou se smetanou a teplým čajem. Jídla bylo dostatek. Mohli jsme vybírat ze “závodnické stravy“ alá müsli, sýrů, teplých bagetek, džemů,  salámů a kdo ví čeho ještě. Po vydatném nadlábnutí se rozhodlo, že v deset hodin se odjíždí na brusle. Tedy kdo má zájem. Zmiňuji to pro to, že jediný, kdo zájem neměl, byl Vlado, který nás morálně podporoval z tepla chatky a své postele.


Když jsme již byli všichni „ready to go“, nazutí v bruslích a nachystaní vyrazit přišel za námi jediný německý kempař s dotazem, co že to je za divné vlajky, co tu visí z chatek a komu že patří (kromě slovenské na naší chatě visela z vedlejší chatky ještě česká). To lehce namíchlo část osazenstva, avšak Balud Němcovi s klidem osvětlil jeho politické nedostatky. Po tomto věru politování hodném zdržení jsme konečně vyrazili na Flaeming skate. 
Věřne nevěřte, pověsti nelhaly. Opravdu mají všude natažen ten nejjemnější asfalt, po kterém to jen sviští. My se vydali po okruhu RK4 (tedy asi) a ujeli okolo příjemných 17km
 (někdo tvrdí, že to bylo víc, takže kdo ví).Jedno je však jasné. Máte-li rádi brusle a bruslení, toto je bruslařům kraj zaslíbený. Rozhodně doporučuji.

Do kempu jsme se vrátili tak tak, abychom stihli euro-sprchu, oběd alias co si kdo uloví a včasný odjezd do Berlína na veletrh Berlin Vital, jehož součástí byla registrace závodníků. 
Nasedli jsme tedy do aut a vyrazili.
 
Taková vtipná historka: Hned po výjezdu z areálu kempu. Poté co jsme zapnuli navigaci a dorazili na první křižovatku, zjistili jsme, že plánovaná cesta je uzavřená. Celý náš auto-peloton vedl Balud, který se neohroženě rozjel po objezdu. A tak, zatímco naše GPS hlásila, že nejkratší cesta znamená odbočit vpravo, Balud nás vedl vlevo. Když se ozvalo odbočte vlevo, my uháněli rovně. Inu zajeli jsme si asi tak 20-35min.


Do Berlína jsme dorazili okolo třetí hodiny a já se ihned vrhl do víru veletrhu (a nebyl jsem sám). Registrace byla mazaně až na samém konci haly a než jsem se k ní propracoval, popovídal jsem si u stánku Bontu o novém rámu RAPS, vyzkoušel několikery boty na běhání, nechal si udělat sken nohy a navrhnout brusle na míru (jen zkušebně), zjistil co nového u Powerslide a K2 a pozastavil jsem se i u představování Profi teamů. Po tomto všem se mi konečně podařilo dorazit k registraci. Z prvu jsem se dost zděsil hrozivě vypadajících front. Ty však patřily k běžeckému sektoru. Inline registrace zela zpola prázdnotou a já směle vykročil k příjemné paní se skvělou angličtinou. Předložil jsem registrační list, který mi přišel poštou již před 14-ti dny a „vyfasoval“ číslo, tašku reklamních předmětů a časopisů. Poté jsme popošel asi o dvacet metrů vedle a za postraní útržek z čísla dostal tričko přesně na svou velikost. Posledním krokem bylo vyzvednutí čipu. Po opětovném předložení čísla mi byly na monitoru ukázány moje udaje pro kontrolu a vydán čip. Uf, to byla fuška. Pak už jsem jen brouzdal „ulicemi“ veletrhu a pořizoval dodatečné snímky, které si můžete prohlédnout ve videu z veletrhu.
 
Vendelín navrhuje: Pojďte se podívat na videa z berlínského velerhu! Najdete je zde…

 

Pak již následoval odjezd z Berlína a návrat do Oehny. Tentokráte jsme věřili naší GPS a dojeli do kempu o 30min dříve než ostatní. Následovalo sdílení dojmů, rozebírání novinek a večeře, kterou jsme si objednali při snídani. Podával se, ne zcela předzávodní, řízek, ale to nikomu nevadilo.
 
Trochu rána přišla, když jsme po večeři vyšli z hlavní budovy a začalo na nás krápat. Z deště neměl nikdo moc radost, ale nedalo se s tím nic dělat. A tak jsme byli nuceni přezout kola na mokrou variantu. Před spaním jsme ještě dochystali poslední věci, připravili čísla, dotahli šroubky a dobrou noc. Ještě poslední detail. Na čip jsme nedostali, jak to bývá u nás, pásek pro připevnění na nohu. Čip se musel „zašněrovat“ do tkaniček.

Berlínský půlmaraton – 2. den

(Druhá část z trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu) Bylo akorát sedm ráno, když jsem se probudil. Oknem, zpola zakrytým slovenskou vlajkou, na mě vykoukla modrá obloha. Nejprve jsem myslel, že se mi to jen zdá, protože předpovědi na víkend byly děsivé.

Ještě chvíli jsem se převaloval ve spacáku, pak se přemluvil a vylezl ven. Ostatní v chatce ještě spali. Hned jak jsem otevřel dveře, nevěřil jsem svým očím. Přes noc se veškerá oblačnost vypršela a obloha byla jako vymetená. Je pravda, že všude bylo mokro, ale hlavně, že nepršelo. Nic to však nemění na tom, že zima byla jak v psírně a tak jsem zavelel strategický ústup zpět do spacáku.


V osm jsme pak již všichni, řádně vyspalí, vyrazli na snídani. Přivítaly nás švédské stoly (konkrétně dva ;-)  a nepěkná kosa v nevytopené jídelně. Tu se nám ale podařilo snadno zahnat výbornou kávou se smetanou a teplým čajem. Jídla bylo dostatek. Mohli jsme vybírat ze “závodnické stravy“ alá müsli, sýrů, teplých bagetek, džemů,  salámů a kdo ví čeho ještě. Po vydatném nadlábnutí se rozhodlo, že v deset hodin se odjíždí na brusle. Tedy kdo má zájem. Zmiňuji to pro to, že jediný, kdo zájem neměl, byl Vlado, který nás morálně podporoval z tepla chatky a své postele.


Když jsme již byli všichni „ready to go“, nazutí v bruslích a nachystaní vyrazit přišel za námi jediný německý kempař s dotazem, co že to je za divné vlajky, co tu visí z chatek a komu že patří (kromě slovenské na naší chatě visela z vedlejší chatky ještě česká). To lehce namíchlo část osazenstva, avšak Balud Němcovi s klidem osvětlil jeho politické nedostatky. Po tomto věru politování hodném zdržení jsme konečně vyrazili na Flaeming skate. 
Věřne nevěřte, pověsti nelhaly. Opravdu mají všude natažen ten nejjemnější asfalt, po kterém to jen sviští. My se vydali po okruhu RK4 (tedy asi) a ujeli okolo příjemných 17km
 (někdo tvrdí, že to bylo víc, takže kdo ví).Jedno je však jasné. Máte-li rádi brusle a bruslení, toto je bruslařům kraj zaslíbený. Rozhodně doporučuji.

Do kempu jsme se vrátili tak tak, abychom stihli euro-sprchu, oběd alias co si kdo uloví a včasný odjezd do Berlína na veletrh Berlin Vital, jehož součástí byla registrace závodníků. 
Nasedli jsme tedy do aut a vyrazili.
 
Taková vtipná historka: Hned po výjezdu z areálu kempu. Poté co jsme zapnuli navigaci a dorazili na první křižovatku, zjistili jsme, že plánovaná cesta je uzavřená. Celý náš auto-peloton vedl Balud, který se neohroženě rozjel po objezdu. A tak, zatímco naše GPS hlásila, že nejkratší cesta znamená odbočit vpravo, Balud nás vedl vlevo. Když se ozvalo odbočte vlevo, my uháněli rovně. Inu zajeli jsme si asi tak 20-35min.


Do Berlína jsme dorazili okolo třetí hodiny a já se ihned vrhl do víru veletrhu (a nebyl jsem sám). Registrace byla mazaně až na samém konci haly a než jsem se k ní propracoval, popovídal jsem si u stánku Bontu o novém rámu RAPS, vyzkoušel několikery boty na běhání, nechal si udělat sken nohy a navrhnout brusle na míru (jen zkušebně), zjistil co nového u Powerslide a K2 a pozastavil jsem se i u představování Profi teamů. Po tomto všem se mi konečně podařilo dorazit k registraci. Z prvu jsem se dost zděsil hrozivě vypadajících front. Ty však patřily k běžeckému sektoru. Inline registrace zela zpola prázdnotou a já směle vykročil k příjemné paní se skvělou angličtinou. Předložil jsem registrační list, který mi přišel poštou již před 14-ti dny a „vyfasoval“ číslo, tašku reklamních předmětů a časopisů. Poté jsme popošel asi o dvacet metrů vedle a za postraní útržek z čísla dostal tričko přesně na svou velikost. Posledním krokem bylo vyzvednutí čipu. Po opětovném předložení čísla mi byly na monitoru ukázány moje udaje pro kontrolu a vydán čip. Uf, to byla fuška. Pak už jsem jen brouzdal „ulicemi“ veletrhu a pořizoval dodatečné snímky, které si můžete prohlédnout ve videu z veletrhu.
 
Vendelín navrhuje: Pojďte se podívat na videa z berlínského velerhu! Najdete je zde…

 

Pak již následoval odjezd z Berlína a návrat do Oehny. Tentokráte jsme věřili naší GPS a dojeli do kempu o 30min dříve než ostatní. Následovalo sdílení dojmů, rozebírání novinek a večeře, kterou jsme si objednali při snídani. Podával se, ne zcela předzávodní, řízek, ale to nikomu nevadilo.
 
Trochu rána přišla, když jsme po večeři vyšli z hlavní budovy a začalo na nás krápat. Z deště neměl nikdo moc radost, ale nedalo se s tím nic dělat. A tak jsme byli nuceni přezout kola na mokrou variantu. Před spaním jsme ještě dochystali poslední věci, připravili čísla, dotahli šroubky a dobrou noc. Ještě poslední detail. Na čip jsme nedostali, jak to bývá u nás, pásek pro připevnění na nohu. Čip se musel „zašněrovat“ do tkaniček.

Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

 

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy

 

 

 

 

 

Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy

 

 

 

 

 

Livigno=brusle+hory

V sobotu jsme se pozdě večer vrátili z italského Livigna. Tento
sportovní ráj oplývá nespočetnými mo?nostmi vy?ití. Kolo, turistika,
lezení a samozřejmě také brusle. Toho jsme hojně vyuĹžili a jezdili o
sto šest (tedy kdyĹž jsme zrovna nezdolávali nějakou třítisícovku).
MĹŻĹžete si prohlédnout několik(set) :-) fotek a taky video by na sebe
nemělo dlouho nechat čekat!

Ještě pár slov :-) celý týden proběhl výborně, nálada byla skvělá a
i kdyĹž nám jeden den sněžilo, nemělo to chybu! Jediné co lehce zkazilo
dojem bylo Lukiiho vyhozený rameno, coĹž se mu povedlo na poslední
vyjížďce :-( Blb.

{gallery directory=Livigno/Livigno_hory&vars=0&type=2}

 

{gallery directory=Livigno/Livigno_inline&vars=0&type=2}

Na brusle s CK

Svobodnější neĹž na kole a rychlejší neĹž pěšky! Jízda tichou krajinou po
hladkém asfaltu, krajinou polí, řek a jezer úĹžasně pročistí hlavu! Popularita
inline bruslení stále roste, jen v ÄŒR se v roce 2006 prodalo 320 000
párĹŻ bruslí. A to většina „rychlejších“ bruslí byla dovezena
individuálně.

Tento trend zaznamenaly i cestovní kanceláře a rozšířily
svou nabídku i o tento sportovní fenomén posledních let. Nejedná se
sice o statisíce, ale čísla hovoří jednoznačně – počet bruslařů
vyuĹžívajících sluĹžeb CK se kaĹždoročně zvedá o 50 %.

 V Evropě se staví dálkové stezky, které vyhovují nejen poĹžadavkĹŻm
cykloturistĹŻ, ale také inline bruslařů – mírné převýšení,ck_1.jpg hladký
povrch, atraktivní krajina. Kvalitou asfaltu a délkou jsou tyto stezky
nesrovnatelné s trasami v ÄŒR. A právě putování po těchto speciálně
vybudovaných a značených asfaltových stezkách bez provozu aut nabízí
několik cestovních kanceláří. Zájezdy jsou vhodné jak pro závodníky,
hltající kilometry, tak i pro méně zkušené bruslaře či rodiny s dětmi.
Bruslení je vhodné pro lidi kaĹždého věku, takĹže zájezdy mohou
absolvovat i bruslící senioři. Výhoda cestování s cestovní kanceláří
oproti individuální turistice je zřejmá – doprovodný autobus veze
zavazadla, takĹže bruslíte s minimální bagáĹží, autobus čeká na trase na
domluveném místě, kde se mĹŻĹžete občerstvit případně při únavě
přesednout a nejste vázáni na okruĹžní jízdy kolem ubytovny, ale mĹŻĹžete
projet stovky kilometrĹŻ na etapy s přenocováním pokaĹždé na jiném místě.
Navíc je moĹžné, někdy přímo nutné, kombinovat kolo s bruslemi a
absolvovat část trasy na bruslích a část na kole.

Cenově jsou
inlinové zájezdy poměrně nenáročné, ceny se pohybují do 5 000 Kč. Spí
se většinou v kempech ve vlastních stanech, moĹžné je i ubytování
v penzionech.

V ÄŒeské republice nabízí zájezdy na inline bruslích hned několik cestovních kanceláří.

CA Activity Tours pořádá zájezdy pro inlinisty od roku 2006. Nabízí 3 lokality – Švýcarsko, Podunajská stezka, Vídeň.ck_2.jpg Zkušenosti s touto cestovkou najdete velmi hezky popsány zde.
Výhodou této cestovky je, Ĺže zájezdy jsou čistě inlajnové čili Ĺžádné
kompromisy v trasách, setkává se zde čistě inlajnová komunita.

CK TRIP 
pořádá inlinové zájezdy od roku 2002. Je známá díky sponzoringu Life In
Line a co se týče inline zájezdĹŻ, jedná se o naší největší cestovní
kancelář. Nabízí 10 zájezdĹŻ do osvědčených lokalit v Německu
(Braniborsko, Lu?ická jezera, Nisa, Flaming Skate), Rakousku
(Podunajská stezka, Vídeň, Donauinsel, Alpy), Slovensku
(Bratislava-Podunajská stezka), Maďarsku a Švýcarsku (podél Rýna a
Bodamského jezera). LahĹŻdkou v nabídce je Nisa In-line na
německo-polské hraniční cyklostezce, na které vás překvapí kvalita
povrchu a romantika krajiny.

CK POZNÁNÍ má v nabídce od května do září celkem 20 zájezdĹŻ. Pořádá zájezdy prakticky do stejných lokalit jako CK TRIP.

S – SPORT
nabízí 2 zájezdy do Švýcarska – Od Matterhornu k Ĺ˝enevskému jezeru a Od
pramene Rýna. Zájezdy jsou to kombinované, tzn. část cesty je nutno
absolvovat na kole nebo busem.

EXTREM TOUR prodává taktéĹž inlinové zájezdy, všechny ve spolupráci se spřátelenou CK TRIP.

SMART TRAVEL
pořádá zájezdy pro inlinisty od roku 2005. V nabídce má 3 lokality –
v Rakousku 2 rĹŻzné části Dunajské cyklostezky a ve Švýcarsku lahĹŻdkovou
Rýnskou cyklostezku. Zájezdy jsou kombinované s cykloturistikou.

KUDRNA má v nabídce jediný zájezd – Vídní na inline bruslích

Zájezdy
s CK lze jednoznačně doporučit. K nezaplaceni je zkušený prĹŻvodce –
inlinista, rovněž výměna zkušeností mezi lidmi stejného zaměření v této
koncentrované podobě je výhodou.

TakĹže pokud jste ještě nebyli s cestovkou na inlinech, s chutí do toho!