Gigasport Inline festival Hradec

Po loňském testovacím závodě spojil letos Gigasport síly se společností Russell Athletic (hlavním sponzorem akce) a pro děti, hobby i výkonnostní jezdce připravili seriál hned 3 závodů. První zastávkou In-line festivalu byl v sobotu 25. 4. Hradec Králové.
 

Přestože organizátoři chtěli oslovit především hobby jezdce, do Hradce se sjeli spíše „profíci“. Více než sto závodníků (122 startujících ve všech kategoriích, z nichž někteří se postavili na start více závodů) kroužilo po 300 m dlouhém okruhu okolo královéhradecké prodejny Gigasportu na tratích od 50 m pro nejmenší do 4 let až po 9 km kategorie „Elite“. Na první ročník velmi pěkná účast, srovnatelná s méně vydařenými závody některých velkých seriálů.

 Hladká organizace a pěkné počasí (vloni v Hradci téměř celý den pršelo) a doprovodný program byly základem příjemně prožitého sportovního dne, kde nebyla nouze o bojovné sportovní zápolení. A nejen v dětských kategoriích, kde malí závodníci odevzdávali své maximum.

 Velmi rychlý závod se jel v kategorii „Elite“ na 9000 m, kde vedoucí skupinka „nadělila“ těm pomalejším několik kol. Mezi ženami zvítězila Kamila Nováková, před Karolínou Novákovou (obě v dresu ISC Praha), třetí pak skončila Veronika Poustková (Black Ice).

 
Tomáš Ptáčník (Powerslide Team) pak zvítězil před Adamem Adltem (—) a Petrem Lochmanem (který pro letošek změnil „stáj“ a závodí v barvách Worker SSCO Teamu).

zdroj: Magazinline 
 

Běchovická Korunka 1/09

Ani absence slibovaného slunečného počasí 1.dubna ve sportovním areálu Na Korunce neodradilo 67 závodníků a závodnic od prvního startu v seriálu Běchovická korunka 2009.

Vzhledem k nečekaně vysokému počtu startujících, zvláště v těch nejmladších kategoriích a stále ještě nízkým teplotám v podvečerních hodinách,  jsme po domluvě se závodníky zkrátili závody  na dva pro všechny kategorie a nejela se tak avizovaná 3 kilometrová trat přesto věříme, že se všem závodníkům závod líbil a budou se i nadále našeho závodu účastnit. Navíc jsme pro letošní rok připravili jednu novinku a tou je dlouhodobá bodovací soutěž, jejíž průběžné výsledky se objeví okamžitě po odjetí každého z dalších závodů na našich webových stránkách www.sokolbechovice.cz  Díky grantu který jsme na tento závod obdrželi od magistrátu hl.města Prahy a záštity MČ Praha Běchovice budou v závěrečném hodnocení připraveny pro nejlepší závodníky zajímavé ceny.
Rád bych jménem organizátorů ještě jednou poděkoval všem závodníkům za skvělé výkony  a omluvil se kategorii mužů,že z technických důvodů nebyly zaznamenány časy v závodě na 2 km./ výsledky zde /

Za in-line oddíl Sokola Běchovice II.

Tomáš Platil


Poslední Inline víkend

27. – 28.9. 2008 Jsme udělali tečku za Inline sezonou. V sobotu v Kladně a  druhý den v neděli v Pardubicích, avšak team se nám- částečně kvůli nemoci, částečně kvůli bikovým závodům – trochu rozpadl.
 

KEB – Inline Kladno

V sobotu jsme byli účastníky letošního posledního kladenského závodu, který byl ještě navíco bohacen o autogramiádu s Tomášem Dvořákema atletické závody probíhající na tartanovém ovále, vedle inlinové dráhy.V dětských závodech jasně dominovali KSB DDM Modřany, kteří bezesporu vyhráli nejen všechny kategorie (ve kterých měli zastoupení), ale dokonce i štafetu. Okolo dvanácté hodiny přišla řada na můj závod – do 15 let fitness. Byla jsem jediná mezi čtyřmi kluky. Skončila jsem na druhém místě,s půlminutovou ztrátou na prvního. Po dohodě s Honzou Pražmů a jeho týmovou kolegyní Jůlií Stodolkovou jsme se rozhodli pro start ve speedové kategoriina cca. 8,5km s elitními jezdci. Na startu se sešlo sedm speeďáků (čtyři dospělí a tři děti). Mezi eliťáky se závodilo hned od začátku. Asi ve třetím kole se závod roztrhal. Vedoucím mužem se stal Petr Lochman (SSC Otrokovice), který si kromě pro vítězství zajel i traťový rekord/1 kolo(53,77). Jako druhý dojel Míra Pražma (KSB DDMModřany). Naše skupinka (těch menších) taktizovala, a až do posledního kola jsme jeli ve vláčku s pravidelným střídáním se. Rozhodlo se až ve finiši. Po lítém boji, se mi to nakonec na cílové pásce povedlo (o pouhé tři setiny). Celý závod zakončilo vyhlášení výsledků a věcné ceny pro vítěze.

Letošní kladenské závody nám poslední sobotu v měsíci zpříjemnily celkem třikrát.Vždy nás čekalo nějaké zpestření (ať už v podoběautogramiády, či vystoupení kladenských mažoretek), občerstvení (čerstvé koblihy a voda) a samozřejmě samotný závod v příjemném prostředí kladenského parku. Budeme se těšit napříští ročník…
 

 NestléLifeInline Tour 2008

Svou poslední zastávku udělalo 28.9.2008 v Pardubicích.Závodilo se na stejné trati jako loni. Byla pěkná,až na několik malých nedostatků. Na zadní ,,točce‘‘byl poměrně nerovný asfalt a tak i sama ,,točka‘‘ byla poněkud nebezpečná. Potom také nájezd na mosta některé hrbolky na trati. Naštěstí byly všechny nerovnosti dobře označeny a nájezd na most přikrytý,aby nehrozil úraz. Ale i přes to trochu vzrůstaly obavy i konkurence. Přijeli závodníci z Polska,Slovinska, Slovenská špička, Česká špička (ale ne kompletní). Po startu v naší kategorii bylo hned několik pádů zkušených závodnic. Mně se opět nepovedl start a tak jsem se první kolo spíše snažila někoho dohnat. Velkou škodou bylo, že nejel žádný týmový kolega, neboť tím byl závod ještě obtížnější. Ve druhém kole jsem začala ztrácet a do cíle jsem dojela na konečném(o čtyři vteřiny) 4. místě ve své a 12. celkovém v kategorii 95-96(bez chlapců).

Mimo jiné se zde jel také půlmaraton (s možným ziskem posledních bodů do ČP na bruslích). Těžký závod na 21km nakonec vyhrál cizinec Witold Mazurs časem 00:37:08.3. Druhý byl Jan Pecka z Liberce a třetí místo obsadil Krejčík Marek s dresem týmu Fila Black Ice. Mezi ženami dominovala Kateřina Novotná, druhé místo obsadila Renáta Karabová (Fila Black Ice) a jako třetí dojela závodnice z Polska Pavlina Kowalik (UKS Orlica).

Snad ale každý závod má nějaké vady či nedostatky, ale také velká plus. Tak tedy: Co pochválit? Nejspíše bohaté občerstvení v cíli i na trati(dostatek pití a ovoce), většinou vždy dobře vyznačenou trať a velké množství cen. Co pokárat? Častý zmatek ve výsledcích a opožděné vyhlášení…

Před chvílí jsme brusle obouvali a teď? Už, už je zazimovat. Letošní bruslařská sezona je za námi. Nejsem trenér,takže neposoudím jak moc úspěšná byla, to přenechám ostatním. Ale jedno vím určitě. Už teď se těšíme na další závody. A tak moc děkujeme všem co nám letos drželi palce a Tě kolečko zase na jaře!!!!

Za celý tým Terka     

Běchovická korunka 4 2008

Poslední tedy již čtvrtý závod ze série letošního poháru „Běchovická korunka 2008“ proběhl tuto středu / 3.9.2008/na in-line dráze sportovního areálu  Na Korunce.  Příjemné slunečné počasí a hlavně návrat dětí z prázdnin napomohl rekordní účasti na tomto závodu. 

Téměř 70 startujících hlavně v řadách těch nejmladších potěšil asi nejvíc,vždyť právě pro ně byl závod určen a pokud si uvědomíme,že se závody konají ve středu tedy ve všední den, je taková účast pro pořadatele jasnou odpovědí, zda takové závody do budoucna vůbec pořádat…..takže je rozhodnuto „Běchovická korunka 2009“ bude !!!!!! Termín první středa v měsíci s časem prvního startu  17,45 hod bude zachován, první závod se uskuteční již v dubnu a bude pokračovat pravidelně každý měsíc až do září 2009.

 

Zpět ke středečnímu závodu  v kategorii elite mužů si vítězství odvezl již poněkolikáté Petr Lochman/SSC Otrokovice/,ale výbornými výsledky mu sekundoval stále se zlepšující M.Pražma , třetí vždy dojížděl Jan Stodola oba /DDM Modřany/. Juniory B a C zastupoval vždy jen jeden závodník a tak zde bylo o vítězství rozhodnuto již na startu, v nejmladších kategoriích se na stupních vítězů střídali závodníci oddílů KSB Benátky, DDM Modřany,BK Náchod a domácího oddílu Sokola Běchovice II.,/ zde začal fungovat oddíl pro nejmenší pod vedením M.Horna teprve nedávno a již nyní se někteří ze svěřenců začínají prosazovat  v poli zkušenějších závodníků/. Rád bych také  poděkoval za účast početné výpravě ze Zelenče,která zde nebyla jak se zdá jen do počtu, ale  v některých kategoriích takřka kralovala….

Poslední kategorií je závod AK do kterého se nám krom již zkušených závodníků, k naší velké radosti začínají hlásit také rodiče malých závodníků což je trend který chceme a budeme v budoucnu podporovat , díky za odvahu všem rodičům,kteří se postavili na start a mohli si tak porovnat časy se svými ratolestmi……

Rád bych tímto za všechny pořadatele poděkoval všem účastníkům, kteří se letos některého ze závodů Běchovické korunky zúčastnili a budeme se na vás všechny těšit v příštím roce.

Podrobnosti naleznete také na www.sokolbechovice.cz

 

Za Sokol Běchovice II.

Tomáš Platil

Závody v Běchovicí­ch na Korunce

Hezký den všem,

1.závod série Běchovická korunka 2008 ,který se uskutečnil 4.6. 2008 na naši in-line dráze v Běchovicích máme úspěšně za sebou, provázela ho sice nepřízeň počasí,ale účast skoro  40 závodníků hlavně z řad mládežnických kategorií nás jako organizátory moc potěšila.

 

 

Proto nyní již s dostatečným předstihem zasíláme pozvánku na 2.závod této série, který se bude konat opět ve středu tentokráte 9.7.2008, zveme samozřejmě účastníky prvního závodu,ale i všechny ostatní, doufáme že přijedete i vy dříve narození  ….. Přiložené propozice

 budou platit jak pro závod 9.7.2008, tak i pro další závody plánované na srpen a září. Těšíme se na vaši hojnou účast a doufáme,že se na nás tentokráte usměje i sluníčko …..

S pozdravem

Za In-line oddíl Sokola Běchovice II.

Tomáš Platil

In-line_11.8.07 031.jpg

 

In-line_11.8.07 414.jpg

In-line závody Na Korunce

Dne 17.5.08 se v areálu Na Korunce v Běchovicích II. uskutečnil in-line závod pro veřejnost. Organizaci závodu měla původně v rukou spol.Freesport, která však ve čtvrtek v poledne oznámila zrušení závodu. Členové in-line oddílu Sokola Běchovice II. se však rozhodli, že závod uspořádají i přes to, že na přípravu měli jen jeden den a s tím že Freesport dodá ceny.

 

Sobotní dopoledne začalo krásným počasím a dva nejmladší zavodníci se pustili s trochou obavy v očích na trať. Nejmladší závodník Andrej Kara nám všem však předvedl ukázkovou jízdu.:-)

Poté patřila dráha závodníkům v kategorii 7-11 let, tam už byla konkurence větší, zvítězil Jan Pražma z DDM Modřany v dívkách pak Andrea Lokvencová ze stejnojmenného oddílu. Na řadu pak přišla kategorie 12-16 která se rozhodovala na 9 okruzích tj. necelých třech kilometrech zde dojel první do cíle Michal Štrunc(3M Team Třemošná) a první dívkou byla Jiřina Krištofová(DDM Modřany)

Po těchto dětských kategoriích přišli na řadu dospělí nebo ti, co si chtěli zajezdit se zkušenějšími závodníky. Závodníci jeli postupně tři tratě o délce 333m, 1km, a 3km. Až na jeden pád všichni ve zdraví dojeli.V dospělých kategoriích kraloval všem disciplínám P.Lochman(SSC Otrokovice) a zdárně mu sekundoval V.Urban (Sokol Běchovice II) k velké radosti místních fanoušků.Věříme že každý, kdo přijel nelitoval a užil si hezké sportovní dopoledne…

Budeme se na Vás těšit zase už 4.6.2008(ano je to středa) v 17,30, kdy se na naší dráze uskuteční první ze série sprint in-line cupu, které plánujeme uspořádat každou první středu v měsící…..propozice budou k dispozici příští týden na www.sokolbechovice.cz



 

Sokol Běchovice II.

In-line oddíl

Dominika Platilová

LifeInLine Hradec Králové

V neděli 4.5. 2008 proběhl 2. závod ze série LifeInLine 2008 v Hradci Králové. A závodní tým VIKu pod názvem SWAT VIK inline speed team byl samozřejmě u toho. Nelehkého závodu na náročném povrchu se zúčastnili čtyři závoďáci – Domča, Karča, Terka a Luki. Konkurence byla veliká, zvlášť z Polska. Ale naši závodníci se s tím hravě vypořádali.

            Na místě konání závodu – Třída Eduarda Beneše – jsme si vyzvedli startovní čísla a využili čas, který zbýval do startu první kategorie pro rozjetí, prozkoumání trati a seznámení se s asfaltem.
            Bylo kolem jedenácté hodiny a nejmladší speeďáci se řadili na start. Po jejich dojezdu, přišel start Terky a Domči ( na nových bruslích Rollerblade). Tu se dostavili technické nedostatky a celá druhá kategorie stála na startu pomalu půl hodiny než bylo vše v pořádku a mohlo se startovat.
             Závod se velmi vydařil. Domča obsadil krásné šesté místo a Terka se po skvělém výkonu a báječném finiši vystoupala na třetí místo. Na řadě byla třetí a poslední dětská kategorie – a další náš závoďák Karča. V této kategorii se zúčastnilo 27 závodníků. Karča obsadila výborné 5. místo.
            Posledním závodem, ve kterém jsme měli želízko v ohni, byla fitness desítka. Luki se hned od začátku držel v čele, ale nejspíše tam některému ze závodníků neseděl a tak se stalo, že v druhém kole byl Luki poslán na zem. Ale i přes své lehké zranění ( silniční lišej) dojel na velmi pěkném 4. místě ve své kategorii a na 12. místě celkem.
            Vyhlášení výsledků, bylo malinko problematické, protože poté co malým holčičkám rozdělili ceny a medaile se zjistilo že výsledková listina je špatná a děvčata musela ceny vrátit. Tento nedostatek si vyžádal dalších dvacet minut, než byla vyjeta nová výsledková listina.To způsobilo malý rozruch, ale pořadatelé dali nakonec vše do pořádku a vyhlášení proběhlo bez další chyby. 
            VIK team si z těchto závodů odvezl nejen bronzovou medaili a i spoustu dalších zkušeností do další závodů a tréninků.
 
Pozn.: závod se jel na městské třídě Edvarda Beneše, která má rok od roku horší technický stav. Zvláště pak spáry, spojující starší a novější záplaty, nadělají každému bruslaři pár vrásek. Organizátoři trať moc nezvládli, a od loňska již ani neznačili zákeřná místa barevným sprejem… když k tomu přičteme nepořádek ve výsledcích a padlou časomíru, mají ještě co vylepšovat

[lg_folder folder=“images/stories/reportaze/LiL_Hradec_08″]                    

Berlínský půlmaraton – 2. den

(Druhá část z trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu) Bylo akorát sedm ráno, když jsem se probudil. Oknem, zpola zakrytým slovenskou vlajkou, na mě vykoukla modrá obloha. Nejprve jsem myslel, že se mi to jen zdá, protože předpovědi na víkend byly děsivé.

Ještě chvíli jsem se převaloval ve spacáku, pak se přemluvil a vylezl ven. Ostatní v chatce ještě spali. Hned jak jsem otevřel dveře, nevěřil jsem svým očím. Přes noc se veškerá oblačnost vypršela a obloha byla jako vymetená. Je pravda, že všude bylo mokro, ale hlavně, že nepršelo. Nic to však nemění na tom, že zima byla jak v psírně a tak jsem zavelel strategický ústup zpět do spacáku.


V osm jsme pak již všichni, řádně vyspalí, vyrazli na snídani. Přivítaly nás švédské stoly (konkrétně dva ;-)  a nepěkná kosa v nevytopené jídelně. Tu se nám ale podařilo snadno zahnat výbornou kávou se smetanou a teplým čajem. Jídla bylo dostatek. Mohli jsme vybírat ze “závodnické stravy“ alá müsli, sýrů, teplých bagetek, džemů,  salámů a kdo ví čeho ještě. Po vydatném nadlábnutí se rozhodlo, že v deset hodin se odjíždí na brusle. Tedy kdo má zájem. Zmiňuji to pro to, že jediný, kdo zájem neměl, byl Vlado, který nás morálně podporoval z tepla chatky a své postele.


Když jsme již byli všichni „ready to go“, nazutí v bruslích a nachystaní vyrazit přišel za námi jediný německý kempař s dotazem, co že to je za divné vlajky, co tu visí z chatek a komu že patří (kromě slovenské na naší chatě visela z vedlejší chatky ještě česká). To lehce namíchlo část osazenstva, avšak Balud Němcovi s klidem osvětlil jeho politické nedostatky. Po tomto věru politování hodném zdržení jsme konečně vyrazili na Flaeming skate. 
Věřne nevěřte, pověsti nelhaly. Opravdu mají všude natažen ten nejjemnější asfalt, po kterém to jen sviští. My se vydali po okruhu RK4 (tedy asi) a ujeli okolo příjemných 17km
 (někdo tvrdí, že to bylo víc, takže kdo ví).Jedno je však jasné. Máte-li rádi brusle a bruslení, toto je bruslařům kraj zaslíbený. Rozhodně doporučuji.

Do kempu jsme se vrátili tak tak, abychom stihli euro-sprchu, oběd alias co si kdo uloví a včasný odjezd do Berlína na veletrh Berlin Vital, jehož součástí byla registrace závodníků. 
Nasedli jsme tedy do aut a vyrazili.
 
Taková vtipná historka: Hned po výjezdu z areálu kempu. Poté co jsme zapnuli navigaci a dorazili na první křižovatku, zjistili jsme, že plánovaná cesta je uzavřená. Celý náš auto-peloton vedl Balud, který se neohroženě rozjel po objezdu. A tak, zatímco naše GPS hlásila, že nejkratší cesta znamená odbočit vpravo, Balud nás vedl vlevo. Když se ozvalo odbočte vlevo, my uháněli rovně. Inu zajeli jsme si asi tak 20-35min.


Do Berlína jsme dorazili okolo třetí hodiny a já se ihned vrhl do víru veletrhu (a nebyl jsem sám). Registrace byla mazaně až na samém konci haly a než jsem se k ní propracoval, popovídal jsem si u stánku Bontu o novém rámu RAPS, vyzkoušel několikery boty na běhání, nechal si udělat sken nohy a navrhnout brusle na míru (jen zkušebně), zjistil co nového u Powerslide a K2 a pozastavil jsem se i u představování Profi teamů. Po tomto všem se mi konečně podařilo dorazit k registraci. Z prvu jsem se dost zděsil hrozivě vypadajících front. Ty však patřily k běžeckému sektoru. Inline registrace zela zpola prázdnotou a já směle vykročil k příjemné paní se skvělou angličtinou. Předložil jsem registrační list, který mi přišel poštou již před 14-ti dny a „vyfasoval“ číslo, tašku reklamních předmětů a časopisů. Poté jsme popošel asi o dvacet metrů vedle a za postraní útržek z čísla dostal tričko přesně na svou velikost. Posledním krokem bylo vyzvednutí čipu. Po opětovném předložení čísla mi byly na monitoru ukázány moje udaje pro kontrolu a vydán čip. Uf, to byla fuška. Pak už jsem jen brouzdal „ulicemi“ veletrhu a pořizoval dodatečné snímky, které si můžete prohlédnout ve videu z veletrhu.
 
Vendelín navrhuje: Pojďte se podívat na videa z berlínského velerhu! Najdete je zde…

 

Pak již následoval odjezd z Berlína a návrat do Oehny. Tentokráte jsme věřili naší GPS a dojeli do kempu o 30min dříve než ostatní. Následovalo sdílení dojmů, rozebírání novinek a večeře, kterou jsme si objednali při snídani. Podával se, ne zcela předzávodní, řízek, ale to nikomu nevadilo.
 
Trochu rána přišla, když jsme po večeři vyšli z hlavní budovy a začalo na nás krápat. Z deště neměl nikdo moc radost, ale nedalo se s tím nic dělat. A tak jsme byli nuceni přezout kola na mokrou variantu. Před spaním jsme ještě dochystali poslední věci, připravili čísla, dotahli šroubky a dobrou noc. Ještě poslední detail. Na čip jsme nedostali, jak to bývá u nás, pásek pro připevnění na nohu. Čip se musel „zašněrovat“ do tkaniček.

Berlínský půlmaraton – 2. den

(Druhá část z trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu) Bylo akorát sedm ráno, když jsem se probudil. Oknem, zpola zakrytým slovenskou vlajkou, na mě vykoukla modrá obloha. Nejprve jsem myslel, že se mi to jen zdá, protože předpovědi na víkend byly děsivé.

Ještě chvíli jsem se převaloval ve spacáku, pak se přemluvil a vylezl ven. Ostatní v chatce ještě spali. Hned jak jsem otevřel dveře, nevěřil jsem svým očím. Přes noc se veškerá oblačnost vypršela a obloha byla jako vymetená. Je pravda, že všude bylo mokro, ale hlavně, že nepršelo. Nic to však nemění na tom, že zima byla jak v psírně a tak jsem zavelel strategický ústup zpět do spacáku.


V osm jsme pak již všichni, řádně vyspalí, vyrazli na snídani. Přivítaly nás švédské stoly (konkrétně dva ;-)  a nepěkná kosa v nevytopené jídelně. Tu se nám ale podařilo snadno zahnat výbornou kávou se smetanou a teplým čajem. Jídla bylo dostatek. Mohli jsme vybírat ze “závodnické stravy“ alá müsli, sýrů, teplých bagetek, džemů,  salámů a kdo ví čeho ještě. Po vydatném nadlábnutí se rozhodlo, že v deset hodin se odjíždí na brusle. Tedy kdo má zájem. Zmiňuji to pro to, že jediný, kdo zájem neměl, byl Vlado, který nás morálně podporoval z tepla chatky a své postele.


Když jsme již byli všichni „ready to go“, nazutí v bruslích a nachystaní vyrazit přišel za námi jediný německý kempař s dotazem, co že to je za divné vlajky, co tu visí z chatek a komu že patří (kromě slovenské na naší chatě visela z vedlejší chatky ještě česká). To lehce namíchlo část osazenstva, avšak Balud Němcovi s klidem osvětlil jeho politické nedostatky. Po tomto věru politování hodném zdržení jsme konečně vyrazili na Flaeming skate. 
Věřne nevěřte, pověsti nelhaly. Opravdu mají všude natažen ten nejjemnější asfalt, po kterém to jen sviští. My se vydali po okruhu RK4 (tedy asi) a ujeli okolo příjemných 17km
 (někdo tvrdí, že to bylo víc, takže kdo ví).Jedno je však jasné. Máte-li rádi brusle a bruslení, toto je bruslařům kraj zaslíbený. Rozhodně doporučuji.

Do kempu jsme se vrátili tak tak, abychom stihli euro-sprchu, oběd alias co si kdo uloví a včasný odjezd do Berlína na veletrh Berlin Vital, jehož součástí byla registrace závodníků. 
Nasedli jsme tedy do aut a vyrazili.
 
Taková vtipná historka: Hned po výjezdu z areálu kempu. Poté co jsme zapnuli navigaci a dorazili na první křižovatku, zjistili jsme, že plánovaná cesta je uzavřená. Celý náš auto-peloton vedl Balud, který se neohroženě rozjel po objezdu. A tak, zatímco naše GPS hlásila, že nejkratší cesta znamená odbočit vpravo, Balud nás vedl vlevo. Když se ozvalo odbočte vlevo, my uháněli rovně. Inu zajeli jsme si asi tak 20-35min.


Do Berlína jsme dorazili okolo třetí hodiny a já se ihned vrhl do víru veletrhu (a nebyl jsem sám). Registrace byla mazaně až na samém konci haly a než jsem se k ní propracoval, popovídal jsem si u stánku Bontu o novém rámu RAPS, vyzkoušel několikery boty na běhání, nechal si udělat sken nohy a navrhnout brusle na míru (jen zkušebně), zjistil co nového u Powerslide a K2 a pozastavil jsem se i u představování Profi teamů. Po tomto všem se mi konečně podařilo dorazit k registraci. Z prvu jsem se dost zděsil hrozivě vypadajících front. Ty však patřily k běžeckému sektoru. Inline registrace zela zpola prázdnotou a já směle vykročil k příjemné paní se skvělou angličtinou. Předložil jsem registrační list, který mi přišel poštou již před 14-ti dny a „vyfasoval“ číslo, tašku reklamních předmětů a časopisů. Poté jsme popošel asi o dvacet metrů vedle a za postraní útržek z čísla dostal tričko přesně na svou velikost. Posledním krokem bylo vyzvednutí čipu. Po opětovném předložení čísla mi byly na monitoru ukázány moje udaje pro kontrolu a vydán čip. Uf, to byla fuška. Pak už jsem jen brouzdal „ulicemi“ veletrhu a pořizoval dodatečné snímky, které si můžete prohlédnout ve videu z veletrhu.
 
Vendelín navrhuje: Pojďte se podívat na videa z berlínského velerhu! Najdete je zde…

 

Pak již následoval odjezd z Berlína a návrat do Oehny. Tentokráte jsme věřili naší GPS a dojeli do kempu o 30min dříve než ostatní. Následovalo sdílení dojmů, rozebírání novinek a večeře, kterou jsme si objednali při snídani. Podával se, ne zcela předzávodní, řízek, ale to nikomu nevadilo.
 
Trochu rána přišla, když jsme po večeři vyšli z hlavní budovy a začalo na nás krápat. Z deště neměl nikdo moc radost, ale nedalo se s tím nic dělat. A tak jsme byli nuceni přezout kola na mokrou variantu. Před spaním jsme ještě dochystali poslední věci, připravili čísla, dotahli šroubky a dobrou noc. Ještě poslední detail. Na čip jsme nedostali, jak to bývá u nás, pásek pro připevnění na nohu. Čip se musel „zašněrovat“ do tkaniček.

Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

 

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy

 

 

 

 

 

Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy