Test koleček X’Dual

Roll’X je francouzská rodinná firma z Ain, která již po třicet let sbírá zkušenosti, vylepšuje vývoj a výrobu koleček pro in-line bruslení. Roll’X se na trh s „bruslařským náčiním“ zařadil již s modely jako je X’Bird nebo EndurX. Nicméně společnost zatím nikdy nebyla schopna se svou nabídkou konkurovat závodním kolečkům a vytříbeným materiálům od firem jako MPC anebo Matter.

Firma Roll’X proto v posledních letech vynaložila spoustu úsilí, aby mohla nabídnout zboží, které by vyhovovalo závodníkům světové špičky. Na přelomu let 2011 a 2012 byla na na trh uvedena nová kolečka, která ihned vzbudila vlnu zájmu. Přichází kolečka X’Dual. Tento model byl vyroben ve spolupráci se špičkovým závodníkem Pascalem Briandem, osminásobným mistrem světa, bývalým členem týmů Salomon a Powerslide. Pascal Briand se účastnil každé fáze vývoje a přivedl tato kolečka na vrchol.

Jádro Roll’X X’Dual:

X’Dual mají hub s třinácti paprsky. Díky tomu mají minimální odpor vzduchu. Každý paprsek je uprostřed rozdělený, aby se zvýšila flexibilita středu. Tento způsob konstrukce umožňuje kolečku lepší grip v zatáčkách tím, že se díky flexibilitě zvýší styčná plocha kolečka a asfaltu.

X’Dual zevnitř:

Jak již bylo řečeno, kolečko je dvouvrstvé. To znamená, že je vyrobeno ze dvou různých urethanů. Vnitřní část kolečka je elastický polyurethan s vysokou pružností (pro představu jde o podonou pružnost,  jako má například skákací míč). Když uděláte test odskoku, vyskočí kolečko velmi rychle do působivé výšky.

Parametry:

X’Dual se skládá ze středu (72mm pro průměr 110 mm) a urethanové dvouvrstvy. Váha 144 g nám prozradí, že kolečko má o 2 g více než MPC RoadWar, a o 8 g více než Matter Juice Hollow Core. Model, který jsme testovali byl X’Dual 110mm střední tvrdosti. Tvrdost je u koleček Roll’X ve  třech variantách: 3 (měkká), 2 (střední) a 1 (tvrdá) .

Montáž:

Zasazení ložisek je velmi jednoduché. Zkrátka jen položíte kolečko na stůl a ložisko lehce zacvaknete. Střed je však dostatečně pevný, aby ložisko opět nevypadávalo, jak se občas stává u levnějších koleček Matter.

Komfort:

Kombinace, ze které je vyroben střed kolečka a svrchní vrstvy nabízí vysoký komfort. I na hrubém povrchu byla jízda pohodlná.

Přilnavost:

X’Dual drží velmi dobře na suchém povrchu. Kolečku můžete důvěřovat při náklopnu do jakéhokoliv úhlu.  Jízda je konstantní a poklidná, i když se jedná o hrubší povrch. Test na mokrém povrchu byl rozporuplný. V městském provozu drželo kolečko průměrně, zatímco na silnicích a drahách potvrdilo dobrou přilnavost.

Tuhost:

Jak jsme již naznačili, má jádro X’Dualu dobrou flexibilitu a usnadňuje tak projetí zatáčky, především na dráze, kde bruslař potřebuje mít jistotu dobrého gripu, aby udržel velký náklon při průjezdu ztáčkou v plné rychlosti. Flexibilita jádra rovněž působí aktivně při odrazu (princip testování odskoku).

Opotřebení:

Opotřebení kolečka je pomalé, stabilní a kolečko vydrží dlouhou dobu. V porovnání s ostatními je velice konkurenceschopné.

Výhody při použití:

Nejistota z vyšší váhy kolečka, kterou jsme měli na počátku rychle zmizela, jakmile jsme se na brusli postavili. Bylo to příjemné svezení. Grip byl perfektní, člověk se mohl vší silou odrazit.

Závěr:

Malá francouzská značka jistě se svými X’Dual rozvíří vlny. Dostupnost tří velikostí a tří tvrdostí si najde své příznivce jak u veřejnosti, tak mezi závodníky na dráze a silnici.

Technické údaje:

Značka: Roll’X
Model: X’Dual
Barva: bílé jádro / růžová guma
Rok: 2012
Průměr: 90, 100 nebo 110 mm
Tvrdost: měkká (#3), střední (#2) nebo tvrdá (#1)
Šířka: 24 mm
Váha: 144 g / 110 mm
Ložiska: standard 608
Profil: eliptický
Doporučená cena: Kč 2999,- /sada 110mm (dop. MOC pro ČR)

Zdroj: http://www.rollerenligne.com/articles-2882-2-test-roue-de-roller-course-roll-x-x-dual.html

Ačkoli předpověď počasí nebyla zrovna ideální, nakonec to dopadlo velmi dobře a závodilo se na suchu a za sluníčka. Tradiční byl i počet startujících. V každém závodě tu byla zajímavá konkurence, bylo na co se dívat, závody rozhodně nepostrádaly napětí. A když se zrovna nezávodilo, tak program zpestřovala vystoupení několikanásobného mistra světa, Evropy i ČR v bike trialu Pepy Dresslera.

Dětské závody byly již od nejmenších kategorií napínavé – na start 1 km dlouhého závodu se postavilo 34 závodníků. Ti nejrychlejší ho zvládli hluboko pod 2 a půl minuty – první v cíli David Rafaj – RK Chrudim – 2:19,8). Snad jen škoda, že ti úplně nejmenší adepti bruslení nemají k dispozici ještě o něco kratší trať. Ten 1 km je pro 4,5 leté děti přeci jen hodně dlouhý a na některých je to opravdu vidět.

Na 3km trati se už závodí ve velkém stylu. 44 dětí ve věku od 10 do 13 let ukázalo hodně ze svého umění. Jelo se ve vláčku, zkoušely se úniky, taktizovalo se i sprintovalo do cíle. V cíli první Magdalena Stodolová  (KSBM Praha) dosáhla času 6:19,6 min. To už je docela rychlost.

Další v pořadí byl závod pro věkovou kategorii 14-15 let. Závodníků tu sice nebylo tolik jako v mladších kategoriích, ale závodilo se stejně urputně. Vítězsví na 5 km si vybojoval David Štěpánek (Inlinetalent Praha) – čas: 10,22,3. Společně s nimi si tuto trať mohli zajet i hobby jezdci z řad dospělých.

V Hradci samozřejmě nechyběl závod na 10 km – Fitness Desítka. Tento závod je již tradičně nejvíce obsazeným závodem a nebylo tomu jinak ani v Hradci. Závodí tu všichni dohromady – muži, ženy, děti, fitness bruslaři – prostě kdo má chuť a třeba si ještě netroufne na celý půlmaratón. V Hradci byl tentokrát nejrychlejší Vojtěch Pospíšilík (Tempish night club). Na Desítce je zajímavé především to, jak se tu stírají věkové hranice. Ti, kteří se již mohou počítat ke střední generaci tu svádějí boje s dětmi školou povinnými. Mezi muži toho byl např. dokladem boj o další medaile mezi Martinem Kuchařem, Janem Stodolou (oba ročník 1969) a Davidem Štěpánkem (1997). Mládí vybojovalo bronz.

Z žen byla v Hradci na 10 km nejrychlejší Kateřina Novotná (ročník 1997), jen těsně následovaná Andreou Lokvencovou (ročník 2000!). Obě závodnice dojely v hlavním balíku s muži na celkové 10., resp. 12. pozici. Třetí žena v cíli byla opět mladá závodnice – Magdaléna Stodolová (ročník 200).

Po oblíbených štafetách už přišel na řadu hlavní závod dne – půlmaratón, který je součástí Českého poháru. Po hromadném startu se v čele postupně vykrystalizovala skupinka cca 11 závodníků. Tato skupinka jezdila v Hradci docela aktivně, bylo vidět řadu nástupů i úniků, ale ani jeden z nich nevedl k odtržení se od tohoto pole závodníků. A tak se nakonec rozhodovalo až v cíli, kde si do závěrečného sprintu připravil nejlepší pozici Ondřej Suchý (BZK Praha) a tuto pozici uhájil před dvojicí Poláků Bartošem Chojnackim a Wojciechem Baranem (oba Mapei Ambra bdc).

Dojezd žen byl poněkud nepřehledný. V druhém balíku, který dorazil do cíle o 2 minuty za vítězem, se nejlépe zorientovala Kamila Nováková (Winjay ISC Praha) před Evou Šodkovou (Lyko Prachatice) a Terezou Klimešovou (Winjay ISC Praha).

Celkové výsledky jsou na stránkách závodu. K pohodě jistě přispělo i nové zázemí letošního generálního sponzora seriálu, který tu měl připravenou technickou stanici s možností servisu bruslí a zároveň i po závodě příjemné zázemí sprch a šaten. Příští zastávka seriálu Inline pro život – LifeInLine Tour je již tuto neděli (20. 5.) v Praze na Rohanském náměstí.

Z průběhu dne vytvořila Česká televize zajímavou reportáž, kterou můžete shlédnout zde. Další info zde.

Závody, které si nečiní nárok být ohromnými, závody, kde nečekejte žádnou doprovodnou show – tak to je LIPO. V Liberci to připomnělo začátky inline závodění v Čechách. Především pohodou, kterou tu organizátoři připravili.

Samozřejmě jim k tomu pomáhá doprostřed krásné krajiny posazený lyžařský areál, ale nejen on. Do Vesce přijedete, a hned jste v klidu a konečně si můžete užít závodění bez stresů, tlaků na maximální výkon, prostě jen pro pocit z krásného bruslení v krásném prostředí. Nikdo nikam nepospíchá, nehraje tu hlasitá hudba, v klidu si posedíte při rozhovoru se známými a přitom sledujete na oválu dětské závodníky, kteří tu sviští kolem vás. Nebo si zatím vyrazíte na velký okruh, jehož trasu si zvolíte sami. Jen tak, trochu se protáhnout před samotným závodem na 5 nebo 10 km.

A to vše v zeleni uprostřed krásné přírody. Závody pro dospělé se přizpůsobují počtu závodníků i povětrnostním podmínká.  Dětští závodníci si zazávodí dost (mají celkem 4 typy závodů – letošní novinka), pro větší je připraven 1100 m dlouhý okruh se stoupáním a sjezdem. V každém seriálovém závodním dni vás může překvapit jiná trasa, nebo třeba trasa v protisměru. Prostě se tu nudit určitě nebudete. Propozice seriálu najdete na stránkách organizátorů.  Seriál pokračuje druhým závodem ve středu 23. května.

Závodů se zúčastnila i minivýprava závodníků našeho klubu. Je pro nás rovněž velkou ctí že Martin Kuchař byl nominován na závod Českým svazem kolečkového bruslení a reprezentoval tak zároveň i Českou republiku.

I přes optimistická předzávodní očekávání se však závod našim závodníkům nevydařil podle představ. V nejobsazenější kategorii M40 se nejlépe umístil právě Martin Kuchař, který skončil na celkovém 17. místě časem (01:13:52.39). Na celkovém 24. místě pak dojel Jaroslav Zíka v čase (01:13:53.32). Člen širšího Winjay ISC Praha týmu na německý pohár, Tomáš Kalivoda, dokončil závod na konečném 26. místě(01:13:56.15).

Vítězem závodu se stal Michele Cicognani z Itálie v čase (01:13:50.72).

V kategorii M50 se na startu objevil také český zástupce Milan Jeřábek (Sokol Šumperk), který obsadil celkové 12. místo časem (01:16:27.42). Vítězem této kategorie se stal Hernan Diaz z USA časem (01:16:25.74).

Výsledky: http://my1.raceresult.com/details/index.php?page=4&eventid=9538&lang=en

l’ancetre_du_roller_-_Paris_1923

Závody v Otrokovicích bývají vždy připraveny velmi pečlivě, s veškerým zázemím. Je vidět, že organizátoři velmi o závodech přemýšlejí a snaží se vždy něčím novým program zpestřit. Letos tak mnohé překvapily např. reálné „bramborové“ medaile – to je určitě milé, když někdo stojí těsně pod stupínkem a přesto i on dostane tu svoji krásnou medaili. Za tuto motivaci patří otrokovickým jistě velké díky.

Ačkoli se závody konaly v již rozjeté sezóně a část závodníků byla na zahraničních závodech, na účasti to nebylo ani znát. Je vidět, že závodů v Otrokovicích se už nikdo nebojí, že si získávají stále větší oblibu i mezi rekreačními bruslaři (viz oblíbená kategorie rodinných štafet) a i mezi závodníky v kategoriích AK (jde o silně zastoupené kategorie).

V hlavní kategorii mužů zvítězil Ondřej Suchý (BZK Praha), který si tu vyzkoušel svoje letošní první závody a i když tu neměl svou tradiční konkurenci (Adlt, Krupka, Kudělásek, Pravda se účastnili závodů v Gross-Gerau), novým rekordem dráhy na 200 m ukázal, že v zimě nezahálel.

V seniorkách se zatím letos ukazuje, že na větší počet závodnic v této kategorii si musíme ještě několit let počkat. Inline   žen je prostě zatím u nás málo. Navíc se zatím ještě v ČR na bruslích nepředstavily některé stálice naší inline scény (Eva Šodková, M. Žáčková, K. Nováková), stejně jako naše nejlepší ledové bruslařky, K. Novotná a M. Sáblíková, které nyní mají po náročné ledové sezóně a terpve začínají přípravvu na sezónu další.

Potěšily zejména počty startujících v kategorii dětí mladších (10-11 let, 12-13), kdy i při neúčasti velké části dětí z tradičních bruslařských oddílů (KSBM Praha, BK Náchod, KSB Benátky – ti opět bojovali na zahraničních závodech), se na start postavilo hodně nových nadějných závodníků. Těm konkurovali i slovenští zástupci, a tak byly boje o pozice zajímavé.

Celkové výsledky byly vyvěšeny hned po závodech a můžete je najít zde.

Další kolo OIP se koná v 2. června, ale organizátoři navíc připravili i druhý ročník závodů pouze pro školy, letos je ale závod otevřený všem školám v republice. To se koná již 25. května.

Pro mnohé z evropských bruslařů je právě tento závod tím opravdovým začátkem sezóny, pro jiné federace již kvalifikačním závodem při budování národních výběrů pro tento rok a pro přijíždějící Jihoameričany možností poměřit síly s evropskou špičkou. Po francouzských Třech drahách a německém Geisingen International jde o předposlední ze čvteřice top dráhových závodů jarní inline rychlobruslařské sezóny, na kterých si závodníci mohou poměřit své síly se závodníky mimoevropskými. Ti se pak rozjedou opět domů a s evropskou špičkou se potkají až na mistrovství světa v září. Foto ze závodů na našich stránkách.

Z ČR se závodů účastnilo 35 závodníků ze 7 oddílů (BK Náchod,  Bruslárna.cz, Inlinetalent, KSB Benátky, KSBM Praha, Powerslide.cz a TJ Žďár nad Sázavou). Potěšující bylo, že se česká účast oproti loňskému roku značně rozšířila. Některé kluby (Inlinetalent a Bruslárna.cz) si takto velké závody vyzkoušeli vůbec poprvé a určitě si odvážejí zkušenosti i dobrá umístění.

Kategorie od kadetů výše si  sem jely i pro body do Evropského poháru na krátkých i dlouhých tratích.

Letos si celkové prvenství mezi muži odvezl Bart Swings (PS Matter World Team) před Francouzem Bediafem Nollanem (Team RPM Poli) a Lorenzem Cassiolim (Alessi World Team). Celkové pořadí však bylo ovlivněno dvojnásobnou diskvalifikací dvou, do té doby medailových závodníků v posledním finále na 10000 m eliminačních. Zde došlo k výraznému porušení pravidel a jury nemohla jinak. Diváci však kvůli nefér jednání závodníků přišli o zážitek z boje o prvenství. (Vše můžete sledovat na videu – čas 14:02-14:06)

V ženách nenašly tentokrát konkurenci německé závodnice a medaile si rozdělily v pořadí: 1. Sabine Berg (PS Matter World Team) , 2. Jana Gegner (EO Skate team) a 3. Mareike Thum (ERSG Darmstadt).

Naši závodníci se rozhodně neztratili. Odvezli jsme si celkem 7 medailí, z toho 2 zlaté (Lukáš Přibík – KSBM Praha a Tereza Pfeiferová – Powerslide.cz), tři stříbra: Jan Přibík, Tereza Bohumská – oba KSBM Praha) a Mikuláš Brzoň – Inlinetalent Praha a dva bronzy: Tomáš Bohumský (KSBM Praha) a Markéta Fajkusová (KSB Benátky).

Ani naši dospělí ale rozhodně nezklamali. V seniorech, kde startovalo přes 100 závodníků, jsme zaznamenali několik osobních rekordů.

Matěj Pravda si zajel dva osobní rekordy – na 300 m – 25,117 s a na 500 m čas 40,611. Na delších tratích pak již nestartoval.

Matěj Krupka (oba KSBM Praha) si vedl překvapivě dobře také na trati 500 m, kde se mu podařilo postoupit z rozjížďky a také on si tu vytvořil svůj osobní rekord. Jeho doménou jsou však tratě dlouhé a tady se mu povedla především bodovačka na 5000 m, kde si dojel pro dva body. Celkově skončil na 38. místě, další v pořadí Čechů byl Filip Adlt (TJ Žďár n. S.) 62., Richard Kudělásek (Bruslárna.cz) – 77. a Pavel Zajpt (Inlinetalent Praha 98.).

R. Kuděláskovi se podařil nejvíc sprint na 300 m (čas 25,766), FilipAdlt zajel dobrý čas na 500 m (42,129 – možná jde o jeho osobní rekord). O vyrovnanosti závodního pole svědčí např. i to, že na sprintu na 500 m jelo kolem 40 závodníků čas pod 41 vteřin.

Loňskou formu zatím trochu hledá Adam Adlt (TJ Žďár n. S.), který v juniorech A skončil na konci druhé třetiny závodního pole. Špatně si nevedli junioři B – Michal Prokop (BK Náchod) a Lukáš Vevera (KSBM Praha). Výkonnostně jsou oba vyrovnaní, Michalovi víc sedí delší tratě, Lukášovi zase kratší.

Z dívek asi nejvíce zaujala Tereza Bohumská (KSBM Praha), která letos na některých závodech již zkouší starší kategorii kadetek, ale v Gross-Gerau startovala ve „své“ kategorii 13letých dívek, protože konkurence tu byla velká. Tereza však za sebou ve všech závodech nechala všechny evropské závodnice. Pokořila ji pouze závodnice Kolumbie Nicole Bolívar.  A není možné nepřipomenout i Terezu Pfeiferovou (Powerslide.cz), která stylem a výkonem nenechává nikoho na pochybách, že nám tu roste výrazný bruslařský talent.

Ostatní dívky nezajely vůbec špatně právě vzhledem k velké konkurenci. Michala Sejpalová (KSB Benátky) měla smůlu na pády, přesto však v závodech, které jela, ukázala velmi bojovného ducha. Dobře se v závodech orientovala i Kateřina Novotná (BK Náchod) v juniorkách B. Možná se však celkově u našich dívek ukazuje menší vyzávoděnost a někde i strach z velkého počtu závodnic a tlačenice v balíku. To však k současnému inline rychlobruslení již neodmyslitelně patří a bez účasti právě na takových velkých závodech se již dnes jen těžko někdo může posouvat v evropském žebříčku výš. To ovšem platilo v Gross-Gerau i o kategorii chlapců-kadetů (srovnali se všichni kolem třetí čtvrtiny závodního pole), kteří se zatím spíš teprve rozkoukávají a mají před sebou ještě hodně práce, aby se posunuli o něco výš.

Závody opět ukázaly, jak krásný je tenhle sport: nechybí mu napětí, velká rychlost, bojovnost. To vše tentokrát mohli sledovat i diváci, neboť závody byly přenášeny live přes internetovou televizi.

A na závěr ještě jedna potěšující zpráva pro české fanoušky: v Gross-Gerau byly vyhlašovány také nejúspěšnější jednotlivci a týmy loňského roku v Německu. Mezi oceněnými byl i tým Speedlager.de, který skončil na 3. místě v hodnocení prestižního časopisu Skate-in. V něm loni jezdil i český reprezentant Matěj Krupka, pro kterého to byla velmi dobrá zkušenost i velký osobní úspěch.

Tak schválně, našli byste snad na startu GIC jiný tým jehož věkový součet hravě převyšuje číslici 200 a jehož věkový průměr činí 44 let? Je to velmi jednoduché – nenašli. V tomto směru jsme byli opravdovou raritou. Zkušenost byla tedy rozhodně na naší straně, zda-li to však bude stačit v konkurenci Guyaderů, Swingsů a ostatních mladíků je velkou neznámou.

Nýdecká ulice, 8:00

Výprava směr Berlín byla zahájena dne 31.3. 2012 v 8:00 v Nýdecké ulici, Praha 9. Zde je nutno podotknout že adresa nebyla vybrána náhodně, jedná se totiž o domovskou adresu největší hvězdy týmu Winjay ISC Praha, ambiciózního Martina Kuchaře. Je vidět že tým si svoji hvězdu doslova hýčká a proto se ostatní členové týmu sešli pod jeho okny a za tónů písně „Vstávej Martine, Berlín Tě nemine“ vzdávali holt této osobnosti českého bruslení.

Když se Martin nasnídal a v pantoflích a hrnkem čerstvé ranní kávy sešel dolů k autu, bylo vše připravené pro první výjezd v rámci GIC, tedy Německého poháru. Poměrně jednoduchou metodou bylo vybráno auto a řidič pro takto zodpovědný úkol – řidičem se stal nejzkušenější člen týmu, benjamínek Martin Máčel, a jako vůz byl vybrán pochopitelně ten největší, shodou okolností Martinův Mercedes (Danny de) Vito. Kromě většiny Winjay ISC Praha týmu (Martin Kuchař, já, Jarda Zíka, Martin Máčel) byli na palubě vozu dále Pavel Zajpt, Petra Havlasová a vítěz divácké soutěže „Za Tatranku do Berlína“ Igor Zeman, který se závodu již nemohl dočkat. Poslední člen týmu, Tomáš Kalivoda, na nás pak bude čekat v maratonském EXPu.

Cesta do Berlína ubíhala poměrně rychle a já jsem měl tu čest stát se svědkem vášnivého, až zaníceného hovoru obou Martinů o cyklistice a cyklistickém vybavení, ze kterého jsem až na dvě slova nerozuměl prakticky ničemu – jednalo se o slova „kolo“ a „na hovno“, přičemž u toho prvního si vůbec nejsem jistý jestli mělo něco společného s cyklistikou či se náhodou nejednalo o řidičský žargón nahrazující slovo volant.

Jak ve vidět o zajímavé momenty při cestě nebyla nouze a tak než jsme se nadáli, již jsme byli v Berlíně před penziónem Reiter, který měl být naším domovem v předvečer startu tolik očekávaného závodu. Bohužel přijeli jsme trochu brzy a tak místo důstojného přijetí na recepci jsme byli přijati ve skladu hotelu kde jsme narazili na dvě ruské uklízečky, jediné osoby vyskytující se v tu chvíli v hotelu. Zde se potvrdilo že zub času se na mě neúprosně podepsal a já, premiant třídy v ruském jazyce, jsem nebyl schopný ze sebe vyloudit kloudnou větu. Pravda, na jazyk se mě vkrádalo zlidovělé spojení „Málková, čto vy dělála vo vrémja kaníkul?“, ale bylo jasné že v tuto chvíli a na tomto místě bych působil poněkud trapným dojmem. Zachránil nás tedy Martin Kuchař, který nejprve ve stručnosti představil náš tým a nastínil naše závodní ambice, aby se pak po vřelém přijetí ze strany ruských pracovnic dohodl na tom, že prostě přijedeme později.

Berlínské EXPO

Hned z hotelu jsme zamířili do maratonského EXPA, kde bylo na 16:30 naplánováno představování týmů v rámci GIC. Nejprve bylo ale zapotřebí vyzvednout startovní čísla pro všechny zúčastněné což sice může znít velmi jednoduše, ale i tak jednoduchý, až triviální úkol se neobešel zcela bez problémů.

Největším „potížistou“ se v tomto směru ukázala kupodivu jediná žena v naší výpravě, Petra Havlasová, která se rozhodla že otestuje moje vyjednávací schopnosti do posledního puntíku. Po řadě diplomatických jednáních se tak podařilo přesvědčit pořadatele že Petra nemá chip, protože ho prostě poštou nedostala (zatrolená pošta – až později si Petra uvědomila že zadala jinou adresu!) a navíc byla chybně uvedena v sektoru F, tedy v posledním startovním sektoru, mezi závodníky též označovaném jako „francouzák“, tedy sektor pro příchozí seniory s francouzskými holemi. Bylo tedy jasné že Petra nebyla se svým zařazením spokojena rozhodně být nemohla a proto došlo k jejímu přeřazení.

Podobné problémy byl nucen řešit i Pavel Zajpt, který byl chybně umístěn do sektoru B, s čímž se nehodlal smířit a doslova si vydupal u příslušného stánku své přiřazení do sektoru A, tedy mezi elitu. Obsluha stánku byla Pavlovým požadavkem natolik zaskočena, že byl vypraven zvláštní posel který přinesl samolepku zajišťující start mezi těmi nejlepšími a Pavel si mohl svoje startovní konečně přelepit. Zde je potřeba zdůraznit že Pavel způsobil doslova poprask, jelikož byl několikrát tázán jestli si je jistý že chce startovat v sektoru A, načež Pavel řekl že přesně na to celou zimu trénoval a nevidí důvod proč by tam neměl být a mlátil o stůl svým plánem zimní přípravy. Pán za pultem byl viditelně zaskočen, Pavel nebyl uveden ani na listu TOP závodníků, ani mezi VIP, ale nakonec pod Pavlovým nátlakem bylo Pavlovi vyhověno. Až později vyšla najevo trpká skutečnost, že Pavel se domáhal svého práva startu v elitním sektoru A naprosto správně, ale bohužel na nesprávném místě, jelikož celou dobu argumentoval u stolku který byl určen pouze pro elitní půlmaratonské běžce s časem 1:03 a lepším … Rada Přemka Podlahy proto zní : Pavle, pro příště, stolek pro inline závod je hned vedle!

Registrace byla tedy nakonec zdárně vyřešena, na řadě bylo představování týmů. Času mezi registrací a týmovou prezentací jsem operativně využil jednak k focení, ale hlavně i ke sběru podpisů všech přitomných bruslařských hvězd. Brzy se tak moje mapa Berlínského maratonu, tedy můj podpisový arch, začala pomalu plnit takovými jmény jako Swings, Guyader, Arlidge, Francolini, Rijhnen, Baena-Guyader či Zajpt. Většina hvězd působila uvolněným dojmem kromě hvězdy největší, Yanna Guyadera, který více než dojmem příjemného společníka působil dojmem medvěda, nevrle probuzeného ze zimního spánku.

Winjay ISC Praha

Během mé podpisové anabáze se schylovalo k týmové prezentaci a my nebyli do poslední chvíle rozhodnuti, jak se vlastně na to pódium postavíme! Mávnul jsem rukou a řekl že to je vlastně jedno, uvidíme jak tam budou stát ti ostatní a podle toho si tam stoupneme i my. Ve stejný okamžik kdy jsem oznámil toto rozhodnutí zbytku týmu, zaznělo „Winjay ISC Praha“ a my jsme byli vyzváni abychom se dostavili na pódium! Takže tady můj vychytralý plán tvrdě narazil.

V ten samý okamžik jsme měli před sebou svých 5 minut slávy, kdy na nás byly upřeny nejen oči, ale i kamery všech přítomných. Na pódiu nás přivítal jeden z organizátorů, Sebastian Becker, který nás představil a každému z nás podal ruku – jak si pozorně všiml Martin Máčel byli jsme jediným týmem, u kterého tak učinil, což si Martin vysvětluje tím, že to bylo dáno zejména projevením úcty ke stáří. Po krátkém představení jsem byl požádán o stručné motto týmu, ani nevím co přesně jsem ze sebe vykoktal, myslím že to bylo něco ve smyslu jako že jsme se sem přišli učit od těch nejlepších, což znělo jakkoliv, jen ne vtipně, takže nevím s jakou odezvou se má odpověd setkala.

Po nás pak na pódium napochodovaly zbylé týmy, jako poslední pak seskupení EOSkates, tedy hlavní favorit celého GIC.

Když bylo po všem a já jsem si pochvaloval jak jsem dobře udělal že jsem si všechny nechal podepsat, probudil se konečně Jarda s tím, že si nechá všechny taky podepsat. Bohužel rozhodl se tak přesně ve chvíli kdy u stánku Powerslide zbyl po Bartu Swingsovi pouze umaštěný pytlík od svačiny a jediný tým, od kterého Jarda mohl získat podpisy byl tak Winjay ISC Praha, což Jardu rozhodně nepotěšilo.

Tím naše mise v EXPu skončila a my se mohli konečně přesunout zpět do hotelu kde nás již konečně čekala paní na recepci. Po bleskurychlém ubytování někteří z nás vyrazili do města na večeři, někteří další (Martin K.) se věnovali přípravě večerního pokrmu přímo na pokoji a ti ostatní (Jarda Z.) pro jistotu vyčerpáním usnuli.

Je to v suchu

Druhý den nás čekalo chladné, ale suché, ráno, což bylo to nejpodstatnější. Start závodu byl v 10:10 a proto jsme tedy mohli vstávat až v 8:00, odjezd z hotelu byl naplánován na 8:45. Místo startu bylo nedaleko, jen 2 km od hotelu a tak je na místě, abych se zde pochválil za strategicky vybrané místo našeho noclehu.

V prostorách startu již vládl menší chaoz, proto jsme rychle odevzdali naše věci do připravených kamiónů a šli se trochu rozjet. Bylo chladno a tak rozjetí bylo více než na místě.

V 9:50 jsme si již pro jistotu šli stoupnout na start, startovní pole houstlo a bylo nezbytné zaujmout nějaká pěkná čelní místa. Lepší než třetí řadu se nám však nepodařilo vybojovat, při následném posunu po startu žen jsme se posunuli místo dopředu naopak dozadu a tak bylo jasné že start rozhodne, jak kdo vlastně v závodě dojede.

V 10:10 začalo za zvuků písně „Hell’s Bells“ od skupiny AC/DC poslední odpočítávání a chvíli na to se již jelo.

Stíhací jízda

Hned od startu se jelo, jak je v Německu dobrým zvykem, velmi svižně, a brzy se startovní pole roztrhalo a začaly se formovat závodní balíky. Já jsem vyrazil za Martinem, Jarda s Pavlem zůstali někde vzadu. Během kilometru jsem Martina kupodivu lehce přejel, až jsem se tomu sám divil, bohužel když jsme vjížděli do Brandenburské brány, už byl Martin zase přede mnou. Uvažoval jsem jestli se mám k němu přidat, ale pak jsem viděl skupinku kde byli Terpe, Rannacher a Woelki z TONI Carboni týmu a nějak mě blesklo hlavou že to je ta skupinka kam asi tak patřím. No, asi jsem mohl jet s Martinem a celý závod by dopadl třeba jinak, ale já jsem se rozhodl přidat se ke starým známým a zůstal jsem ve skupince u Rannachera. Tady musím říct že stále se jelo celkem pekelné tempo, prvních 7 km je to jen rovina a kalí se to o sto šest, takže to není tak že bych se zašil někam kde se nejelo, to zase ne, jelo se a pěkně rychle.

Martin se celkem rychle vzdaloval a brzy dostihl skupinku jedoucí asi 100m před námi. Já jsem zůstal tam kde jsem zůstal, hlavně i kvůli tomu že jsem ten start jel prostě co se dalo a cítil jsem že bych to asi možná s Martinem ani nedojel, nevím. Potřeboval jsem se za někoho na chvíli zaháknout, to se mě podařilo. Když jsem se konečně trochu rozdýchal bylo už to rozdělené a já jsem zůstal v balíku hned za Martinem.

Až do desátého kilometru se jelo celkem rychle, na desítce jsme měli čas okolo 18 minut což ale bylo pro mě zklamání, čekal jsem že se to pojede trochu, tak o minutu, rychleji. Byl jsem celkem odpočatý a tak jsem se aktivně zapojoval do práce celého balíku a několikrát jsem se objevil i na jeho čele. Z ostatních jmen okolo sebe jsem poznával Rannachera, Terpeho a především Thorbena Woelkiho, protože toho nelze vzhledem k jeho blonďaté hřívě snad ani přehlédnout.

Druhá polovina závodu byla již volnější a někdy na 15. kilometru jsem si vzpomněl na legendární slova Martina Jirsy z Ostravy že “v tomhle balíku už se nic nestane”. Shodou okolností si to samé na stejném místě, ale o 2 minuty později, řekl i Pavel Zajpt. Bohužel, jak už je to nabalíkované většinou se již neděje i když se pár jednotlivců snaží co to dá.

Několikrát jsem se otočil jestli se mnou nejede Pavel nebo Jarda, ale nikoho jsem neviděl, tak jsem předpokládal že jsem ve zhruba 20-členném balíku z Čechů já sám.

Závěrečný spurt

Okolo 20. kilometru se začalo zrychlovat což mě ale nedělalo velký problém. Poslední kilometr již potom startovní pole natáhl, já jsem se ale držel stále vpředu jelikož vím, že závěrečný spurt nepatří k mým silným stránkám. Posledních 500m se už jela vyloženě “kaše”, trochu jsem se propadl ale stále jsem dojel v první polovině svého balíku, čímž jsem získal skalp takových jmen jako Woelki, Frank nebo Terpe. Rannachera jsem bohužel zase nedal.

Krátce po dojetí našeho balíku dojel do cíle i Jarda, který jel v podstatě celou dobu se mnou a odpadl až poslední dva kilometry kdy se to trochu zrychlilo.

Záhada 34. místa

V cíli na nás již čekal Martin Kuchař zářící jak sluníčko a hned nám vyprávěl jak dojel s prvním balíkem. “No hoši, jestli je tohle všechno co předvedli, tak toho moc není”, dodal, ale bylo vidět že je navýsost spokojen. Tento stav se změnil ve chvíli kdy jsem mu přinesl jeho vytisknutý diplom kde stálo Martin Kuchař, celkové 34. místo v čase (00:34:53), čímž se jeho spokojený pohled změnil na udivený a z Martinových očí se dalo zřetelně číst “Co to do prdele je?” Mezitím jsem si přinesl diplom i já, dojel jsem na celkovém 64. místě v čase (00:36:25), což je vzhledem ke skutečnosti že loni jsem to zajel o 12s rychleji a to jsem měl v nohách běžecký půlmaraton, nic moc, takže jsem logicky byl trochu zklamaný. Ale dobrá, letos trochu foukalo.

Jarda Zíka dojel na celkovém 79. místě v čase (00:37:12), Pavel Zajpt pak skončil na 89. místě (00:38:22). Další členové Winjay ISC Praha dojeli v následujícím pořadí: na 112. místě skončil Tomáš Kalivoda v čase (00:38:33) a startovní pole uzavřel Martin Máčel na konečném 164. místě v čase (00:52:41). Nás host a výherce divácké soutěže Igor Zeman pak dojel na konečném 162. místě v čase (00:46:14), tedy v čase se kterým rozhodně spokojen nebyl.

Během přesunu k hotelu se stále rozebírala situace v konečném pořadí a Martin stále nemohl uvěřit že dojel až na nějakém 34. nebo jakém (vyšší číslovky než 9 není Martin schpný ani vyslovit) místě, když si myslel že spurtuje o umístění v první dvacítce. Vše se vysvětlilo záhy, když jsem stáhnul výsledky kategorie Speed/Teams. Celý problém byl v tom, že Martin byl přesvědčen že jede v prvním balíku, ale ve skutečnosti byl až v balíku druhém. Ten první byl již někde u Brandenburské brány když jsme společně vystartovali. Martin se s podobným vysvětlením nespokojil a až do Teplic stále hudroval něco o tom že on tam prostě byl a basta. Teprve kousek před Prahou se Martin smířil se svým umístěním, které je i tak velkým úspěchem.
Stránky závodu: http://skating.berliner-halbmarathon.de/en/
Výsledky: http://results.berliner-halbmarathon.de/2012/index.php
Trať: rychlý městský okruh, prvních 6km je v podstatě jedna velká rovinka. Nepříjemný byl úsek kostek zhruba na 13. km (naštěstí ne moc dlouhý, asi tak 100m), průjezd Brandenburskou branou byl taktéž po dlažbě, ale zde se s tím počítá
Počasí: chladno a větrno, slunečno, teplota okolo 5C

V sobotním odpoledním maratonu se na startu hlavní kategorie mužů objevilo 247 závodníků, mezi nimi i 6 zástupců týmu Winjay ISC Praha. Nejlépe si vedli Martin Kuchař, František Míček a Jaroslav Zíka, kteří, stejně jako Pavel Zajpt a Miroslav Pražma z Inlinetalentu, dojeli v hlavním balíku závodníků. Martin Kuchař vybojoval časem (01:10:49.460) výborné 6. místo (3. místo v kategorii M40). František Míček dojel na konečném 11. místě v čase (01:10:51.250) (6. místo v kategorii M40). Jaroslav Zíka závod dokončil na 18. místě (7. místo v kategorii M40) v čase (01:10:55.800). V prvním balíku se též objevila dvojice závodníků Inlinetalentu, na 13. místě skončil Miroslav Pražma v čase (01:10:52.427) (4. místo v kategorii M20), na 17. místě (5. místo v kategorii M30) pak Pavel Zajpt v čase (01:10:53.397).

V druhé skupině pak dojeli naši závodníci v následujícím pořadí: na 31. místě (13. místo v kategorii M40) se v kvalitním čase (01:15:28.023) umístil Martin Jirsa, těsně následovaný Petrem Novákem na 34. místě (5. místo v kategorii M50) s časem (01:15:29.157).

Na konečném 79. místě (32. místo v kategorii M40) dojel v čase (01:21:38.337)Rostislav Šticha.

Vítězem mužského závodu se stal po dlouhé sólové jízdě poněkud překvapivě Benjamin Bräuer z týmu EM Skate-Team Görlitz časem (01:10:17.217).

Start kategorie žen se pak zásluhou startu několikanásobné olympijské vítězky Claudie Pechstein stal nejsledovanějším závodem celého víkendu. Nás může těšit že v tak těžké konkurenci se neztratila naše zástupkyně Kamila Nováková, která se do soutěžních závodů vrátila prakticky po roční pauze a vybojovala krásné 3. místo (1. místo v kategorii W20). Další naše zástupkyně Daniela Veverová pak dojela na konečném 19. místě (9. místo v kategorii W40).

Vítězkou kategorie žen se dle předpokladů stala pětinásobná olympijská vítězka Claudia Pechstein.

Závodní víkend pokračoval nedělním inline půlmaratonem, na jehož startu se v kategorii mužů objevil pouze František Míček, který si nakonec dojel pro konečné 13. místo (4. místo v kategorii M40) časem (00:39:17.443).

Vítězem závodu, který díky rozmarům počasí proběhl za velmi chladného počasí a na mokré trati, se stal Sutton Atkins z týmu Sk8skool časem (00:37:56.027).

Výsledky: http://www.lausitz-timing.de/index2012.php?link=sm12

František Míček

zdroj: http://www.isc.estranky.cz/clanky/sezona/rychle-a-strucne/10.-spreewald-marathon–21.-22.4.-2012–burg–nemecko-.html