lipno01

Frymburk – Lipno- Přední Výtoň

Po celé řadě příznivých ohlasů jsme se vydali na “novou” stezku podél lipenské přehrady. Zaparkovali jsme na odbočce ke kempu u Frymburku. Nazuli jsme brusle a vydali se po stezce. Na začátku čekaly dva sjezdíky, oba s bezpečným dojezdem. V některých místech pár prasklin na silnici, ale člověk se jim stačí vyhnout.

Asi po pěti minutách jízdy jsme se dostali do kempu. Tady je třeba dát pozor jak na návštěvníky, tak na dva kabely ležící na silnici. S trochou štěstí jdou přeskočit, speeďáci je mohou s dostatečnou rychlostí klidně přejet.

Když projedeme kempem, následuje méně příjemný sjezd do zatáčky. Jeďte opatrně, my jsme část sjezdu scházeli a dobře jsme udělali, protože v zatáčce na nás bafnul čistící stroj zametající kamínky. To patří k dobré stránce celé stezky.

Ve Frymburku je stezka přerušená, a tak jsme narazili ještě na další dva traktory. Ve vesnici je trochu hrubší asfalt, ale projet se dá. Po dalším kousku se už dostáváme na nábřeží. Jakmile přijedeme ke kiosku, kde se cesta náhle zúží, musíme hodně zpomalit. Stezka začíná být čím dál frekventovanější a v nejužším místě je nepříjemně prorostlá kořeny stromů. Kdo má odvahu, zatne zuby, pokrčí kolena a jede. My jsme raději zpomalili, abychom nesrazili ještě skupinu cyklistů.

Přejíždíme přes most a šviháme to dál. Kousek podél silnice, kousek příjemnou cestou lesem podél Lipna. Míjíme sošku Lipenské panny a klikatou silničkou uháníme až do Lipna.

V marině se proplétáme ukrutnými davy cyklistů, rekreantů, bruslařů a hysterických maminek s vrávorajícími dětmi. Silnička se na pětset metrů změní v dlažbu a později v kostky. A potom nastává další kritický neoznačený úsek. Kousek za Lipnem totiž silnici křižují hluboké “koleje”, bohužel jsou označeny jen jednou cedulkou “pozor koleje”. A tak jsme je tak tak překočili. Myslím si, že by nebylo špatné tuto část, byť jen sprejem, lépe označit.

Po tomto dobrodružství se silnička opět objevuje a s příjemnými zatáčkami a lehkým zvlněním se dostáváme až na přehradu. Tady musíme jet kus po hlavní silnici, než se znovu napojíme na druhém břehu nádrže na závěrečný úsek vedoucí až do Přední Výtoně. Jedná se o nejklidnější, nejrychlejší a nejpříjemnější část celé štreky. Několik vstupů do vody, klid a menší skupiny turistů.

Celá trasa končí v Přední Výtoni, ačkoli se dá jet ještě o kousek dál. Jedna cesta byla 18km.

Stezka je rychlá a pohodová trasa, ale člověk na ní musí vyrazit buď v sedm ráno anebo v osm večer, kdy nemusí mít strach, že někoho srazí anebo bude sražen. Shodli jsme se, že jako výlet pěkné, ale na opakované jezdění je trasa Stožec- Nová Pec přece jen lepší. Tam se nám nikdy nestalo, že bychom museli skákat do pangejtu, abychom nesrazili maminku zoufale křičící na zmatené dítě vrklající se na kole tu na jednu a hned zase na druhou stranu a k tomu nabručeného tatínka, který stojí uprostřed stezky s kolem a nervózně poklepává botaskou.

Další fotografie jsou na našem Facebooku.