Jak brzdit a zabrzdit

Daří se vám brzdit brzdou? Jde to špatně nebo vůbec? Máme pro vás návod, jak se dá brzdit.

Brždění patou

Brzdění patou, jehož název je přeložený z anglického výrazu „heel-stop“, je nejjednodušší a přitom velmi účinný způsob zastavení. Jeho výhodou je, že lze brzdit v přímém směru, takže není zapotřebí větší prostor kolem sebe. Další výhodou je, že ho lze použít na jakémkoliv druhu povrchu…

[lg_folder folder=“images/stories/trenink/brzda“]

U správného provedení nejprve při jízdě ve snožném postavení předsuneme brusli, na které je namontována brzda. Zároveň se snižujeme a posouváme těžiště vzad, proti směru očekávaného působení setrvačnosti, hlava je zpříma a sledujeme situaci před sebou. Dále zvedáme špičku přední nohy a přenášíme váhu na vlastní brzdu. Ruce dáme před tělo do pohotovostní polohy pro případ „zakopnutí“ a možného pádu vpřed. Postupně se dále snižujeme, vysouváme těžiště vzad a zvyšujeme tlak na brzdu. Při razantním provedení u pokročilých bruslařú můžeme vidět, že bruslař stojí pouze na brzdící noze a zadní nohu zdvihne nad podložku. Podmínkou úspěšnosti manévru je, že obě brusle udržíme ve směru jízdy a nevybočíme.

Častou chybou začátečníků je, že stojí na víceméně propnutých nohách ve vzpřímené poloze a v obavě ze ztráty rovnováhy přenesou na brzdu jen málo síly. Brzdná dráha se tak neúměrně prodlouží a tato skutečnost dává vznik pověstem o malé účinnosti tohoto způsobu brždění.

Odpůrci brždění patou poukazují na to, že dochází k rychlému opotřebení brzdového špaliku. To je s ohledem na jeho malé rozměry do značné míry pravda, zejména při častém brzdění na hrubých površích. Nicméně cena špalíku je v porovnání s jinými částmi, které opotřebováváme při jiných způsobech brždění, daleko nižší. Navíc si musíme uvědomit, že u všech strojních mechanizmů také nevyhnutelně dochází k opotřebování brzdových segmentů.


Brždění pluhem

Tento způsob brždění znají rovněž bruslaři na ledě a lyžaři. Na in-line bruslích ho lze využít pouze v nižších rychlostech a jeho účinnost není příiš velká.

Provedení je velmi jednoduché. Při přímé jízdě rozšíříme jízdní stopu bruslí, posuneme těžiště vzad a zatlačíme kotníky a koleny směrem dovnitř. Zároveň tlačíme nohama do bruslí směrem proti vznikajícímu tlaku.

V žádném případě nesmíme dovolit, aby se nám brusle sjely k sobě, což by vedlo k nežádoucímu „zakopnutí“. Zkušení bruslaři při vhodné kombinaci povrchu a tvrdosti koleček dokážou přivést kolečka brusle do brzdícícho smyku.


Brždění téčkem

Někdy je tento způsob také označován podle anglického „T-stop“. Jde o celkem pohotový a elegantně vypadající způsob přibrzdění. Účinnost, zejména při použití tvrdých koleček, není především ve vyšších rychlostech příliš velká. Brždění provedeme tak, že zanožíme odlehčenou brusli za brusli stojné nohy a vytočíme ji do odvratu, pokud možno do pravého úhlu. Výrazně snížíme svůj postoj a mírně přeneseme váhu vzad. Rozložíme tlak rovnoměrně na všechna kolečka brzdící brusle a postupně je zatěžujeme. Podstatná část váhy však stále musí být na stojné noze, která řídí směr jízdy.

Chybou je přílišné přenesení váhy na brzdící nohu. Kromě obtíží se ztrátou rovnováhy hrozí i nebezpečí, že pokud by nám brzdící brusle zapadla do příčné rýhy, mohlo by v nejhorším případě dojít i k poranění kolenních vazů. Dalším nepříjemným důsledkem této chyby je, že příliš zatížená brusle má tendenci nás „vytahovat“ do směru jejího natočení.

Odpůrci tohoto způsobu brzdění poukazují na značné opotřebení vnitřní hrany koleček a občas hovoří i o vydření plošek na kolečkách. Zatímco opotřebení koleček je skutečností, plošek není třeba se obávat. Pokud se podíváme při tomto manévru na kolečka, zjistíme, že se stále pomalu otáčejí, opotřebení je tedy rovnoměrné po celém jejich obvodu.


Brzdění otočkou

I brzdění otočkou má svůj anglický název, v tomto případě „spin-stop“. Tento způsob brzdění lze doporučit pouze pokročilým a zkušeným bruslařům s dobrou stabilitou na bruslích. Výhodou tohoto způsobu je menší míra opotřebení koleček. Nelze ho však využít ve vysokých rychlostech a pro jeho provedení je zapotřebí větší prostor, zejména v případě, kdy bruslař nechá příliš uvolněné ruce.

Otočka se zahajuje obdobně jako oblouk s vyjetím na obou bruslích, jen vnitřní nohu nepředsunujeme vpřed, naopak ji ponecháme mírně vzadu. V průběhu oblouku přeneseme váhu na vnější nohu a odlehčenou vnitřní nohu otočíme přes přední kolečko 0 180°. Vytočíme brusle patami k sobě, zatížíme rovnoměrně obě nohy, pokrčíme se v kolenou, která tlačíme do stran, přeneseme těžiště dovnitř oblouku a přejdeme dojízdy po kruhové dráze. Otočku zpravidla dotočíme o 360° a v čelném postavení v původním směru jízdy zrušíme odvratné postavení bruslí. Je nutné si uvědomit, že čím vyšší rychlost, tím nižší musí být naše postavení.

Nedostatečné snížení nebo nedostatečný náklon do oblouku mají zpravidla za následek ztrátu rovnováhy působením odstředivé síly. Obdobný výsledek můžeme očekávat, pokud pro provedení obratu brusle dostatečně neodlehčíme vnitřní nohu.


Hokejové brzdění

Hokejové brzdění, anglicky „hockey-stop“ nebo také „powerslide“ – silový skluz, lze doporučit pouze velmi zkušeným bruslařúm. Předpokládá nejen vynikající stabilitu na bruslích, ale také cit pro adhezní podmínky povrchu a koleček.

Provádí se vyjetím zatáčky o velmi úzkém poloměru, kdy brusle, postavené kolmo ke směru jízdy, jedoucí v široké stopě, převedeme do kontrolovaného smyku. Při provádění musíme velmi pečlivě kontrolovat rovnoměrné zatížení bruslí.

Hlavní chybou je přehnané přenesení váhy na zadní část chodidel či paty, kdy pod námi brusle podjedou stranou, nebo nadměrně zatížení přední části bruslí, kdy přepadneme přes špičky. O toto zastavení se nepokoušíme na površích znečištěných pískem, listím nebo jsou-li mokré. Pokusy o tento způsob zastavení na nerovných površích s rýhami je koledováním si o zranění.


Nouzové brzdění

I když jsme opatrní, může dojít naší chybou nebo vlivem okolností k situaci, kdy se nám brusle nekontrolovaně rozjedou. Nezbývá nic jiného, než takovou situaci řešit pokud možno s rozvahou, i za cenu úmyslného pádu.

O velikém štěstí můžeme mluvit, pokud máme možnost najet na trávník, který svou měkkostí působí jako brzda nebo ztlumí náš případný pád. Před najetím na trávu musíme dát pozor, není-li trávník ohraničen obrubníkem, zvýšeným okrajem nebo naopak rýhou pro odvádění vody. Pokud zde takové překážky jsou, musíme je nejprve přeskočit. Při vlastním najetí na trávu bychom měli snížit těžiště těla co možná nejníže a výrazně je posunout vzad. Jednu nohu mírně předsuneme (tzv. nůžkový postoj) a paže připravíme před sebe pro případné tlumení pádu. Brzdný účinek je velmi silný a budeme mít značné problémy s rovnováhou. To nám však nesmí zabránit ve sledování terénu a překážek před sebou. V případě vyšších rychlostí, kdy se nám nepodaří vyvážit setrvačné síly a pád je neodvratný, je dobré umět obranářský kotoul, který lze předem nacvičit na žíněnkách, v písku nebo na dobrém trávníku.

Víme-li, že svah má dojezd do roviny nebo protisvahu a nehrozí-li nám nebezpečí kolize, snížíme postoj, zaujmeme stabilnější postavení rozšířením stopy a předsunutím jedné brusle, připravíme paže pro případný pád a snažíme se dojet k místu naší záchrany.

Nejhorší je situace, kdy nám hrozí náraz na pevnou překážku, pád do hloubky, nebo (v nejhorším případě) nekontrolovaný vjezd na frekventovanou komunikaci. Při jakémkoliv nárazu na pevnou překážku nebo pádu do hloubky s neznámými překážkami nám hrozí vážná zranění. Při střetu například s rozjetým městským autobusem můžeme hovořit i o fatálních následcích. V těchto případech nejvyšší nouze není dobré spoléhat se na štěstí a je lépe provést kontrolovaný pád i za cenu poškození ochranného vybavení, zničení oděvů nebo i vzniku bolestivých spálenin. Pokud je toto řešení neodvratné, platí zásada „čím dříve, tím lépe“. Další zvyšování rychlosti případné následky pouze zhorší

Tyto rady jsou ukázkou z knihy: Inline bruslení

Autoři: Jiří Kuban, Jiří Kirchner, Oto Louka, vydalo: GRADA Publishing, a.s.

 

Reklamní sdělení:

Kvalitní a spolehlivé inline brusle!

Napsat komentář