Berlínský půlmaraton – příjezd

DSC09159.JPG(První ze trilogie reportáží z Berlínského půlmaratonu)
Je pátek 4.4. a naše auto odjíždí směr kemp Oehna. Již tradiční ubytovací středisko a naše zázemí pro závody v Berlíně.

 

Máme před sebou cestu dlouhou zhruba 380km, kterou bychom rádi zvládli „do tmy“… Jedeme malou fábií v obsazení Jirka, Miro, Vlado a já… Takto začal jeden skvělý inline víkend plný zážitků, překvapení a hlavně inlinů…



Jak to již bývá, nejhorší úsek cesty nás čekal do hranic s Německem. Nedostavěná část dálnice, troje semafory a šílený provoz mluví za vše. Naštěstí to netrvalo dlouho a my se napojili na zbrusu novou D8. Ta vedla až na hranice a volně pokračovala německou sítí dálnic. Cesta probíhala v poklidu, v autě bylo veselo a zábava, o kterou se staral především náš řidič Jirka a hlavní navigátor Miro. Trochu nám ztuhl úsměv větrné elektrárny pocestěna rtech, když po překročení hranic nás znenadání předjel bílo-zelený transporter s nápisem Polizei a zvesela (či možná výhrůžně) na nás poblikával BITTE FALGEN. Strhla se mohutná diskuse, cože to po nás chce. Od reálných nápadů, že jedeme moc rychle až po o něco šílenější variany jako natáčení nových dílů Kobry 11. Nakonec zvítězil zdravý rozum a my poslušně následovali „Simíra s Gerchánem“ na bývalé celní parkoviště. Budiž německé hlídce k dobru, že základní pokyny cvičí i v češtině, neb ani jeden z nás, pasažérů, přílišnou německou slovní zásobou neoplýval. A tak jsme poslušně předložili „obcanky bitte“, pasy, ukázali náš nabouchaný kufr a pokračovali v cestě. Ať žije Schengen.

Protože kontrola byla jediným zdržením, které nás na cestě potkalo (pokud pominu malou zajížďku) 

dorazili jsme do kempu tak akorát na večeři. Sice byla z vlastních zásob, ale to nevadilo.



Kemp Oehna leží přímo na věhlasném klubku tras a inline stezek Flaeming skate. Tento 150km dlouhý poklad leží na jih od Berlína  a je bývalou vojenskou oblastí. Díky skvělému plánu a dotací EU se však zpustošená krajina naplno rozvíjí. Ročně tuto lokalitu navštíví na tisíce bruslařů. Co se samotného kempu týče, najdete zde 6 chatek po čtyřech postelích, místa na stanování a hlavní budovu, ve které je sociální zařízení, jídelna a kuchyňka. U sociálního pohled na chatkyzařízení se trochu pozastavím. Především tedy u sprch. Pokud byste sem měli někdy namířeno, nezapomeňte si drobné mince-1EUR. Bez té se totiž nevysprchujete! Pekelná mašinka řídící pouštění vody je jak výherní automat. Vložíte euro, zvolíte, který sprchový box chcete a vyhráváte 30min teplé vody. Záchody jsou naštěstí bez poplatku. To ale neplatí o kuchyňce, kde 30min sporáku je taktéž za „éčko“. Jinak je kemp velice hezký, čistý a hlavně 200m o inline stezky. Stačí si tedy nazout brusle a vyrazit.



Ale zpět k nám. Ač se to nezdálo, dorazili jsme opravdu brzo. Prakticky jako třetí auto naší 24-hlavé výpravy. Před námi dorazili jen chlapíci ze SportovniKurzy.cz a parta správných inline nadšenců. Začali jsme tedy „vybalovat“, chystat brusle, rozebírat techniku a tak všeobecně naše chatkapovídat. Ještě je třeba říci, že pokud byste v tu dobu navštívili kemp, zaručeně byste naší chatku poznali. Hrdě na ní visela slovenská vlajka, kterou Miro připíchl spínacími špendlíky k venkovnímu rámu.

Asi v půl deváté se venku ozvaly opět zvuky motorů a konečně dorazil hlavní organizátor celé akce Víťa Žalud alias Balud. Nastalo vítání, seznamování a všeobecné veselí. O něco později nám Balud také nastínil plán na následující dva dny. V sobotu dopoledne brusle, odpoledne registrace na Berlin Vital. V neděli pak brzký odjezd na závody.

  DSC09155.JPGDSC09158.JPG sprchové boxy

 

 

 

 

 

5 komentářů: „Berlínský půlmaraton – příjezd“

  1. Připadá mi, že při stavbě této trasy nikdo nepočítal s tím, že tu ňákej bruslař někdy  pojede…  V polovině trasy totiž musíte předrncat asi 100m úsek hrubého asfaltu.  Na dvou místech se setkáte s blátem a pískem, u vodárny(?) najednou přetíná trasu 1m pruh hrubá dlažba. Trať je zakončena přejezdem přes kopeček (na pár metrech asi 10m převýšení), vyjet ho a pak sjet nazpátek je jen pro zkušené bruslaře. Jako jediné plus hodnotím to, že sem nepotkal žádné auto.  Z okolí Hodkovic n.M. mohu doporučit např. trasu ze Třtí až za Trávníček a zpátky(celkově 7km). Je to silnice, ale aut tady moc nepotkáte.  A je zde nový, hladký povrch.  Zdravím M.
     

Napsat komentář