Zamyšlení nad českým (závodním) bruslením

České bruslení zažívá aktuálně velký boom. Během tří let se tento sport u nás vyšplhal na úroveň horských kol, běhu, fotbalu. A přeci, ač sport tak mladý, vypadá to, že není úplně vše, jak má být.

Začněme tím, proč že jsou ty brusle tak populární. Pomineme-li, že je dnes již módním trendem být bruslař a mít své inliny, pak například to, že bruslit může každý, je to vcelku jednoduchý a přirozený pohyb, navíc šetrný ke zdraví. V neposlední řadě pak i to, že lidé berou bruslení často jako společenskou záležitost, možnost se sejít, popovídat si v klidu a pohodě na vzduchu. Zní to skoro ideálně. Navíc díky dozajistě namáhavé práci má tento sport i oficiální ukotvení v podobě Českého svazu kolečkového bruslení.
 

 

 

Ale jak to tak bývá, člověk je tvor soutěživý a to by bylo, aby jsme nepřišli na to, kdo že je v té naší kotlině nejrychlejší. Zrod inline závodů u nás započal a není to tak dávno (tedy přesně 4 roky) co se objevil dnešní „fenomén“ LifeInLine – seriál závodů na inlinech pro širokou bruslařskou veřejnost, konaný většinou v centrech měst. Panečku to byla myšlenka. Konečně pořádný tahoun veřejnosti, konečně něco, co lidem ukáže, jak je bruslení fajn. Není divu, že LiLu pomáhal i Svaz. Inu bylo to prima. Rok od roku bruslařů přibývalo(a stále přibývá), LiL se rozrůstal a začaly přibývat i jiné bruslařské závody. Ideál.
Bohužel,tady idylka pomalinku končí…
 
Řeknete si, proč vlastně?! Vždyť lepší podmínky si člověk nemůže přát. Problém však je v tom, že bruslení se obrovským způsobem zkomercionalizovalo. A přímou úměrou – čím více bruslařů, tím více peněz – začal tvrdý boj o „kus“. Tento moment nastane asi v každé sportu, který se vyhoupne na takovouto úroveň. Ovšem ne v každém sportu, to pokračuje tak, jako zde.
 
Začalo to Českým pohárem (ČP), který si vzal pod křídla největší český seriál závodů, zmiňovaný LiL. Nic proti. Tenkráte ani nic lepšího nebylo. Ale bruslení se vyvíjí. A jak již bylo zmíněno, příbývá (tedy spíše přibýval) počet všemožných menšíchi větších závodů, včetně mladšího a průbojného seriálu závodů, nazvaného Českomoravský pohár. A tu nastává kámen úrazu v podobě přístupu Svazu.
Svaz namísto, aby pomáhal ještě více rozvíjet a propagovat bruslení (nemyslím tím, že by aktuálně nic nedělal, dozajista nemají lehkou úlohu a celkově posunují bruslení dál, ale…), daří se mu, nedělat úplně šťastná rozhodnutí.
Jak je například možné, že celý Český pohár, včetně (do loňska) obou mistrovství ČR, je součástí jediné série závodů?! Nemyslím si, že je to úplně špatně, ale pokud organizátoři jiných závodů, dokáží zajistit lepší podmínky pro závodníky (ať se to týká trasy závodu, zázemí, pořadatelské služby, výsledkového servisu, atd), proč není propánakrále možné, je do Českého poháru zařadit, nebo (pro případ že by bylo závodů moc) nahradit jimi stávající závody?!
 
Aktuálně vytvořený monopol LiL, který dá se říci utlačuje menší závody svou rozlehlostí a zabraňuje tak z části rozvoji „lokálního“ bruslení asi není nejšťastnější řešení. Navíc podmínky, které stanovuje Svaz pro pořádání mistrovských soutěží, mi přijdou více než podivné. Proč třeba závod v Brně (Brno Grand Prix) se mohl stát pořadatelem MČR v půlmaratonu jen v případě, že nebude součástí žádného (jiného) seriálu. Tzn. nebude součástí ČMP, do kterého dva roky předtím patřil. Inu, nezávislost je dobrá, ani slovo proti, ale jak je potom možné, že MČR v maratonu se jede jako součást LiL?????? Pomalu to působí dojmem, že se Svaz za LiL provdal a mají teď spokojené, šťastné manželství se solidně založeným, důchodovým spořením.
 
Nu co se dá dělat. Můžeme se zamyslet, můžeme o tom mluvit, ale to je asi tak všechno…nebo že by ne?
 
Asi to ale nic nezmění na tom, že na závody se bude jezdit dál, bruslit se bude dál, bruslařskou veřejnost tyto „žabo-myší války“ moc nepostihnou a bruslení se u nás bude vyvíjet směle ku předu. A to je dobře.

 

Ať vás bruslení baví 

Napsat komentář