Guarne News III.

Skončila dráhová část MS. Je čas na malou analýzu.

Kolumbie se vrátila na světový trůn, odkud ji vloni sesadila silná asijská konkurence. Po první části sesbírali sportovci pořádající země celkem 34 medailí, z toho 18 zlatých. Následuje Korea (3 zlaté), která však na MS přicestovala bez svých hlavních hvězd. Na třetí příčce jsou zatím Spojené státy (2 zlaté), které však mohou za obě zlata děkovat především strojově jezdícímu (a vyhrávajícímu) Joey Mantíovi. Teprve na 4. místě se objevuje Itálie s jedinou zlatou (Simona de Eugenio).

Sara Sayassane Hebbercht (USA). Foto E. Garzo

Kdo překvapil a komu se moc nedaří?

Přestože na letošním MS není tak velká konkurence, dá se mluvit o některých překvapeních. Itálie ztrácí již několik let za sebou půdu pod nohama a na tomto faktu nemění nic ani její bezkonkurenční vítězství na evropském šampionátu. Podmínky v Itálii (dráha dlouhá jen 175 m) totiž výrazně nahrávaly právě domácím a jak se ukazuje, na certifikované 200m dráze se jim zdaleka už tolik nedaří.

Korea – má na MS silný mladý tým, senioři tentokrát zůstali doma a připravují se na asijský pohár, který má pro tyto státy mnohem větší prestiž než MS. Junioři byli na MS vysláni především pro získávání zkušeností a hlavní síla tohoto týmu by se měla ukázat až na příštím MS.

Japonsko získalo první historickou medaili – stříbro v podání Nachi Shinozuka, dobře si po mnoha letech strádání vede i Venezuela (3 x bronz).

Z evropských zemí příjemně překvapily medaile Švýcarska (junior Livio Wenger – bronz), stejně tak jistě oceňují svůj bronz i Holanďané. Prognózy zatím plní Belgičané a Němci, i když hlavní hvězda belgického týmu Bart Swings až tak spokojen není (2 x stříbro a 2xbramborová medaile). Němci dosáhli výborného výsledku především v ženské štafetě, kde za sebou tým nechal výborná družstva Itálie, USA a dalších.

Veliký výkonnostní skok zaznamenal Írán a Ekvádor, kteří se v bodování národů drží na 13., resp. 14. místě. Naopak sestup zaznamenává většina středoamerických zemí.

Střípky z místa dění

Rozohněn je jak se zdá novozélandský trenér Bill Begg, který na svém blogu publikoval text o hrubých chybách rozhodčích a časomíry. V závodě na 10 000 m E/P totiž do cíle dojel jako první Peter Michael (Nový Zéland), který sice nakonec po sečtení bodů skončil na třetím místě, ale vítězný čas , kterého dosáhl a který byl o 5 vteřin rychlejší než dosavadní světový rekord, je ve výsledcích připsán nikoli P. Michaelovi, ale vítěznému D. Roserovi. Nový Zéland tak možná bude připraven o první světový rekord v historii vůbec.

Bill Begg také v této souvislosti hovoří o tom, jak je možné, že startovní pistole na MS není spojena přímo s časomírou, což může hrát roli v řádech setin vteřiny u rychlých tratí. Také se mimo jiné ptá, jak je možné, že na MS není standardní 6 m široká dráha. Jak se ukázalo, tak v Guarne se jezdí na dráze 5,5 m široké. FIRS toto zdůvodnila tím, že pořadatelství bylo Kolumbii přiřknuto na poslední chvíli, kdy odřekla z bezpečnostních důvodů Venezuela. Proto nebylo dostatek času na rekonstrukci jiné 200m dráhy.

Fakta a nikoli propagace

Dráhová část MS potvrdila vedoucí úlohu značky MPC na trhu koleček. Firma Matter, která měla mezi závodníky dlouhý čas dominantní postavení, musela skousnout nejedno hořké sousto. Dominanci MPC koleček navíc podporuje i počasí – v Gurane velmi často prší a dráha bývá vlhká, na což závodníci a jejich týmy reagují jediným: obují MPC Storm – a to bez rozdílu téměř všichni.

Nejtěžší sousto však musela firma Matter skousnout především u svých „značkových“ závodníků. Celkem 6 šampionů si totiž vymínilo, že finálové boje pojedou nikoli na Matterech, ale na jiné značce – MPC – a to především na Road War Firm – tedy měkčí variantě u nás známějších MPC Road WARů. Jedním z nich byl i právě Joey Mantía, který si na trati 300 m měnil kolečka postupně: v rozjížďce Matter – skončil 11. a do finále se dostal jen s odřenýma ušima. Ve finále, které bylo kvůli dešti přerušeno, zajel na Atomech čas o 0,2 s lepší, v opakovaném finále pak na MPC skončil druhý s dalším zlepšením o 0,3 s.  Zajímavé je také sledovat na videu, jak se ale chová Mantia jako profesionál. Finále odjede na konkurenční značce, ale na stupně vítězů už samozřejmě vyjde v kolečkách své sponzorské firmy.

Podobně na tom byl i Andre Muňoz na trati 300 m -ve finále nový světový rekord: 24:009 s na MPC, na kterých jako jezdec jiné značky běžně nejezdí.

Napsat komentář