Guarne – konečný účet

Po posledních závodech na MS Gurane 2010 se uzavřel medailový součet.

V maratonských závodech  dokázali Kolombijci přidat ke svému „megaúčtu“ další tři zlaté medaile. Famózním vítězstvím dokumentujícím letošním nadvládu domácích závodníků byl bezesporu maraton juniorek.

V něm kolumbijský tým dokázal odrazit všechny útoky a naprosto kompaktní dojel do cíle a rozdělil si prvních šest! míst.  Teprve pak dostala šanci první zahraniční závodnice – letos nejúspěšnější německá účastnice MS Katharina Rumpus. Vítězkou se stala Johana Viveros (1:11,55 hod.).
Mezi juniory zvítězil v čase 1:01:27 hod. americký závodník Mario Valencia. Toto vítězství má však také kolumbijský nádech, protože Mario pochází z Calí a je synem bývalé světové šampionky – Kolumbijky Luz Mery Tristan (zlatá z roku 1990).

Maraton žen byl opět pod taktovkou Jihoameričanek, mezi něž se podařilo se vklínit pouze Italce Lauře Lardani. I když v první desítce byly „pouze“ čtyři kolumbijské závodnice (první v cíli byla nám známá Kelly Martinez – 1:07:26 hod), doplnily je i závodnice zemí z tohoto kontinentu, které v Evropě vůbec neregistrujeme jako bruslařské země: Dominikánská republika, Chile. Na startu sice chyběly silné závodnice Koreje, ale dominance Jižní Ameriky by asi i tak byla patrná.

Mezi muži vydobyl titul maratónského krále ve skvělém čase 58:25 min další kolumbijský závodník Carlos Perez, Bart Swings se tentokrát musel spokojit s bronzem. I tak je to ovšem pro tohoto mladého (19letého) belgického závodníka další významný úspěch. V mužské kategorii již nebyla nadvláda kolumbijců tak patrná, v první desítce bodovalo celkem 7 zemí.

Muži maraton. Foto E. Garzó

Maratóny se tedy uzavřel letošní šampionát, který se může pyšnit několika nej:

1. Nejrychleji uspořádané MS v historii (o pořadatelství se rozhodlo až v dubnu 2010, kdy kolumbijský svaz nabídl pomoc poté, co Venezuela se vzdala pořádání kvůli bezpečnostní situaci v zemi).

2. Nejvýše položené MS – dráha v Guarně je v nadmořské výšce přes 2000 m. Pokud by počasí bylo bývalo ideální, pak by jistě padlo i víc světových rekordů.

3. Jedno z nejdeštivějších MS. Toto asi očekával málokdo, i místní lidé prý tvrdili, že tolik deště v tomto období opravdu nebývá zvykem. Závody na dráze a sprinty na silnici se musely často přesouvat na jiný termín. A to vždycky naruší i psychiku závodníků. Delší tratě se pak jezdí i za deště, což má určitě na celkové výsledky vliv. Někdo na dešti umí, jiný se trápí.

4. Kolumbijský triumf. Po loňském nepříliš výrazném vítězství této země v hodnocení národů se domácí závodníci opět předvedli v neskutečné formě. To dokazuje i celkový počet medailí pro tuto zemi:

5. Jeden z nejmenších. Stejně jako vloni v Hainingu se MS zúčastnily především ty „skalní“ reprezentace. Menší země, v nichž není tento sport ještě plně rozvinutý, zůstaly doma. Ale i z těch „větších“ zemí zde bylo pouze několik nejlepších závodníků. To je jen důkazem toho, že v našem sportu se prostě ještě „netočí“ příliš mnoho finančních zdrojů. Managementy jednotlivých svazů tu mají ještě mnoho práce. A nejen ony. Po neúspěšné kandidatuře inline na olympijské hry zatím čelní představitelé mezinárodní federace zřejmě ještě přesně nevědí, jaká by měla být další koncepce rozvoje a propagace závodního inline sportu.

Přitom letošní MS se dalo k propagaci využít docela dobře. Inline bruslení je v Kolumbii národní sportem. Domácí vítězové jsou hvězdami stejnými, jako špičkoví fotbalisté v Evropě, celý šampionát měl v svůj docela velký prostor v tamním televizním vysílání, na závody přišlo i hodně diváků (není výjimkou, že na takové akce chodí i několik tisíc diváků).  Jak se ale ukázalo, pravděpodobně divácky nejúspěšnější šampionát v historii (Calí 2007), kdy na finále dráhy na štafety přišlo 10 000 diváků, nebude hned tak překonáno.

Příští rok se Mistrovství světa koná v Koreji. V zemi, která má v závodním inline rychlobruslení velkou budoucnost. V zemi, která již nyní věnuje rozvoji tohoto sportu nemalé finanční i lidské zdroje. Máme se tedy opět na co se těšit. Jen Evropa trochu smutní. Pro menší země to bude opět finančně nákladné a dá se tedy předpokládat, že ani v roce 2011 nebude MS co do počtu účastníků rekordní. Tolik zemí, kolik jich bylo např. v roce 2008 ve španělském Gijonu (57), se asi ani v roce 2011 na M?S nezaregistruje. Můžeme jen doufat, že o další kandidaturu bude bojovat třeba Německo se svou nejmodernější krytou halou v Geisingenu.

Napsat komentář