In-line svět mlčí. Asi je tak trochu v šoku.

Před týdnem se v dánské Kodani definitivně potvrdilo to, co jsme už od 13. srpna tušili: kolečkové rychlobruslení na olympijských hrách zatím nebude! Do Rio de Janeira 2016 se nově podívají hráči rugby a účastníci golfu.

Když jsem na internetu hledala ohlasy na volbu Mezinárodního olympijského výboru na kongresu MOV v Kodani, která definitivně potvrdila přijetí dvou nových sportů na program olympijských her, čekala jsem bouřlivé diskuse, jásot ze strany vybraných sportů, zklamání poražených. Překvapením ale bylo, že se o volbě tak moc nemluví. Možná, že jde opravdu o popdprahovou informaci – důležitější je vždy nové místo konání OH, ovšem přinejmenším pro oba zmíněné sporty má cenu velkou. Přijdou finanční injekce, sponzoři, oba sporty dostaly pro svůj další rozvoj zelenou.


Dost možná je právě tady důvod pro internetové mlčení: volba totiž vzbudila tak trochu rozpaky. Podle proslovu šéfa olympijské diplomacie, pana Jacquesse Roggeho, nebyl na počátku (před srpnovým prvním výběrem) žádný ze sedmi kandidátských sportů někde vpředu před ostatními. Kromě golfu, rugby a kolečkového bruslení se do olympijské rodiny hlásily ještě baseball, karate, softball a squash.

Nové sporty byly na program OH přijaté po delší době. Naposledy se tak stalo v roce 1993, kdy statut olympijského sportu získal triatlon (poprvé byl na OH v r. 2000). Od té doby se nic nedělo. Od roku 2002 ale MOV přistoupil na jakousi rekapitulaci všech olympijských sportů. Exekutiva připravila podrobné dotazníky pro každou z 28 sportovních federací daného sportu (softball a baseball byly v té době ještě olympijskými sporty) a již v roce 2005 předložila Komise pro olympijský program na 117. zasedání MOV v Lausanne studii shrnující srovnatelné údaje jednotlivých sportů. V této studii již byly zahrnuty i “čekatelé”: golf, karate, kolečkové bruslení, rugby a squash. Pro Mezinárodní bruslařskou federaci FIRS byla právě tato studie výchozím bodem pro další postup.

FIRS, v jejímž čele stanul bývalý italský politik Sabatino Aracu, měla za cíl naplnit kritéria MOV a “dohonit” v některých parametrech ostatní kandidátské sporty. Od roku 2005 stoupl počet národních federací ve FIRS z 85 na současných 116, stoupl několikanásobně počet členů v národních federacích, do FIRS byla začleněna freestyle unie, kolečkové bruslení získalo i svou internetovou televizi, bruslení se podařilo dostat i na programy mnoha televizních stanic po celém světě.

In-line bruslení mělo šanci. Jeho velkou devizou, jak sám ještě v květnu tohoto roku prohlásil předseda MOV J. Rogge, je oblíbenost a rozšíření po všech kontinentech, jde o sport atraktivní, dynamický a s velkým potenciálem (do olympijského programu se FIRS hlásila s programem rychlobruslařským), sport, který neupřednostňuje ani muže ani ženy, navíc oproti jiným sportům mělo bruslení výhodu i v masové základně rekreačních bruslařů.

Přesto, jak řekl prezident FIRS S. Aracu po volbě MOV ve svém úvodníku – to vše nestačilo: “Bohužel volba MOV dala přednost ekonomickým ukazatelům před sportovními. Je známé, že jak rugby, tak golf mají lepší finanční možnosti a stejně tak i televizní pokrytí. Možná to je ten důvod, proč rozhodnutí MOV nebylo neočekávané. Od roku 2005 jsme udělali pro zařazení kolečkového bruslení na program OH opravdu mnoho. Naše prezentace jasně ukázaly všem členům MOV, že náš sport by byl po stránce sportovní zcela jednoznačně pro OH přínosem. Je atraktivní pro závodníky i diváky, je velmi dobře připravený na televizní přenosy, je to sport mladý a mladí lidé ho berou. To všechno však nestačilo!”

 

Jak ukázala samotná volba, rozhodnutí (zejména pro golf) nebylo tak jednoznačné. Pro rugby skončilo hlasování 81 pro:8 proti, u golfu bylo 67:27. Pro přijetí platí, že daný sport musí získat většinu ze 100 možných hlasů.

Volbu však provázely rozpaky již od srpnového zasedání MOV. Jak píše ve svém článku na www.aroundtherings.com Karen Rosen, např. kanadský zástupce v MOV Richard Pound nesouhlasil v dopise předsedovi MOVse samotným procesem přijímání. Nelíbilo se mu, že se o přijetí prakticky rozhodovalo již na srpnovém zasedání v Berlíně, nikoli až na kongresu v Kodani. V srpnu totiž bylo 5 sportů de facto “odstřihnuto” od možnosti svou kandidaturu do kongresu ještě podpořit. R. Pound řekl: “ Zasedání mělo být pouze rádcem, pozorovatelem a nemělo za úkol rozhodovat o dvou sportech. Myslím, že se stala chyba, byť možná úmysl byl dobrý. Nebylo to fair pro zbylých pět sportů.”

R. Pound poukázal na to, že proces nebyl transparentní a požádal J. Roggeho, aby vše znovu zvážil. Podobně hovořila i Anita DeFrant z USA, členka výboru: „V srpnu jsme byli požádáni o informace o všech 7 sportech, nikoli o volbu některého z nich.“

V té době americká funkcionářka poukazovala např. na diskriminaci podle pohlaví v některých golfových klubech, kde nejsou za členky ženy vůbec přijímány. Prezident golfové federace Peter Dawson to nepopřel, ale poukázal na to, že jde jen o zlomek z celkového počtu a že doufá, že právě zařazení golfu na program OH tuto nerovnováhu v podstatě vymýtí.

Proti golfu hovořili však i jiní, a s docela konkrétními dotazy. Např. Vitalij Smirnov, člen MOV z Ruska, byl zvědav, zda golfisté zvyklí na úplně jiný standard, budou po dobu olympijských her sdílet s ostatními sportovci olympijskou vesnici. Jiní zase poukazovali na jisté elitářství golfu. Všechny obavy však předseda mezinárodní golfové federace vyvrátil.

Abychom však nebyli nespravedliví, je dobré říct, že oba sporty – rugby i golf – již v minulosti na programu OH byly. Golf naposledy v roce 1904, rugby ve své 15členné verzi (nyní bude na OH 7členná) se naposledy hrál jako olympijský turnaj v roce 1924. A ani tenkrát nebylo jejich postavení ve sportovním světě tolik odlišné od toho dnešního.

Podle slov S. Araca – prezidenta FIRS: „ nebyla práce na olympijské kandidatuře rozhodně zbytečná. Získali jsme pozornost MOV, konečně se nám podařilo vzbudit zájem o kolečkové bruslení v médiích a náš sport byl vysoce hodnocen jako sport s obrovským sportovním potenciálem a velkou výzvou. Musíme pokračovat dál. Musíme se cesty k olympijským hrát držet.“
 

Volba tedy pro kolečkové bruslení dobře nedopadla. Ať již byly důvody různé, pravděpodobně hlavní roli sehrály ekonomické ukazatele a v nich opravdu měly oba vybrané sporty navrch nad ostatními, nebylo by teď dobré propadnout skepsi nebo závisti. Je potřeba „jet“ dál a novým sportům popřát hodně sportovních úspěchů i na brazilské olympijské půdě. Pokud tyto nové sporty přitáhnou další lidi ke sportu, pak volba nemohla být špatná. A to se oběma sportům asi může podařit.

 

Lída Krupková


Napsat komentář