Bratislava Erdinger Inline Race

Pokud minulý víkend byl na pořadu jediný závod v německém Ortrandu, tento víkend se se závody přímo roztrhl pytel – jely se celé dva závody! I když maraton v Trevisu byl hodně lákavý, dali jsme přednost nedaleké Bratislavě. No nedaleké, stále jsou to 3 hodiny jízdy a protože registrace byla pouze do 8:30, museli jsme vyjet hodně brzy, ve 4:00. Navíc aby toho nebylo málo, tuto neděli se měnil čas ze zimního na letní a tak náš výlet by se dal podle filmu „3:10 vlak do Yumy“ parafrázovat jako „3:10 auto do Bratislavy“, protože jsme vlastně vyjeli ještě za zimního času.

Já jsem vstal ve 3:20, vzal jsem tašky (jedna se snídaní) a šel na růžek, kde jsme měli sraz. Již dlouho jsem takhle brzy ráno nikam nešel a tak mě překvapilo že na Žižkově je v tuto dobu otevřeno více podniků než během dne! Je to možná tím že jsou tady především noční kluby a herny a podle toho také vypadalo složení obyvatel, kteří se v tuto dobu na ulici pohybovali. Ve 4:00 u Rossmanna kde jsme si dali sraz zatím nikdo nebyl a já začal přemýšlet, kam jsem vlastně ten čas měl posunout … Naštěstí pak přijel se svým autem Jarda, zavolali jsme Davidovi a Evě, kteří sice tvrdili že zaspali protože mobil automaticky nepřepnul čas na letní, ale já si myslím že se prostě nechali vzbudit budící službou Jarda Zíka s.r.o. Na druhou stranu ale během 10 minut byli u auta a mohli jsme tedy ve 4:10 vyjet směr Bratislava v týmovém složení já (František Míček), předseda Jarda Zíka, David Novák a Eva Šodková.

Cestou jsme se chvíli snažili s Jardou komunikovat, pak někde na Chodově odpadla jako první Eva, David vydržel k Jesenici a já si mlhavě vybavuji ceduli Kácov – Vlašim. Kdy usnul Jarda to nevím, ale tvrdil že vydržel až k benzínové pumpě před Brnem kde nás všechny probudil s tím, že se jde na snídani. Vzali jsme si jídlo z auta a šli se najíst do tepla. Jarda si dal fitness energetické tyčinky, David kávičku a pak se všichni bavili když já jsem si před sebe dal krabici s ovesnou kaši s banánem, myslím že to u Agipu ještě nikdy neviděli. Určitě v rámci zkvalitňování služeb by mohli něco takového nabízet – to aby si to hosté nemuseli tahat z domova. Eva si dala mazanec s tím že jestli dojede nějak dobře, bude tento druh snídaně před závodem všem doporučovat! Na mojí poznámku že to u ní dneska stejně vidím na bednu reagovala že určitě ne a vyjmenovala mě snad všechny bruslařky co se do Bratislavy přihlásily (i nepřihlásily) a určitě budou před ní, ale uvidíme, třeba mazanec zafunguje.

Zbytek cesty do Bratislavy jsem si již povídali, na hranicích jsem se pak divil že Jarda, který je jinak tak zodpovědný, ani nekoupil dálniční známku ale místo toho jen mávnul rukou a řekl ale na co, je to kousek. Kousek to opravdu byl a někdy okolo 7:25 jsme byli v Bratislavě. Jarda hned říkal “Tady jsem už byl a my vždycky to auto dáváme semhle do centra”. Tak jsme to dali do centra abychom vzápětí zjistili že letos je start a registrace někde jinde a my musíme jít několik kilometrů pěšky. Mě osobně to před závodem zase tolik nevadilo. I když Jarda tvrdil že venku není zima a je příjemně, Eva si vzala rukavice co běžně nosí v zimě obyvatelé Aljašky, já čepici a i David se celkem teple oblékl takže jediný nalehko šel z auta Jarda. Ovšem i ten během chvíle připustil, že takové teplo zase není – bylo okolo 5C.

Došli jsme až k Eurovia galerii, kde měla být registrace. Tak to alespoň bylo napsáno v propozicích, realita byla taková že systémem šipek jsem si snad prošel celý ten maraton co se v Bratislavě běží, než jsem se dostal pro své startovní číslo = registrován jsem byl již předem (12 EUR). David s Evou měli čísla již vyzvednutá od Báry Bakošové a Jarda si pro jistotu ještě došel na záchod, což cbylo dalších 1,5 kilometru po chodbách Eurovia galerie. Když jsem šel zpátky z registrace, potkal jsem Jardu, který se právě chystal jít pro své číslo a hned jsem mu poradil zkratku na registraci – ušetřil tím asi 2 kilometry.

Čísla jsme měli a následovalo dilema zda přeparkovat auto či nikoliv, nakonec jsem se naprostou většinou shodli na tom, že jo a vyrazili jsme k autu. Cestou jsme prošli jednu křižovatku na červenou, aby nás zodpovědný příslušník městské policie upozornil že příště nás to bude šedesát … EUR! A to ta silnice byla uzavřená pro automobily kvůli maratonu. Inu, policisté musí být stále ve střehu.

dsc_3423.jpgAuto jsme přeparkovali kousek od startu, Jarda do sebe nacpal další energetické tyčinky, gely a vitamínové tabletky (podezřívám ho že má celý sortiment Nutrendu) a kdyby ho v té chvíli někdo napíchnul, tak by z něj tekla 100%  glukóza. Eva si dala jablko, já banán a co si dal David to už ani nevím. Během chvíle jsme se převlékli a začali se trochu hýbat. Do startu chybělo asi 25 minut a pomalu jsme se jeli projet. V tu chvíli Jarda zmizel, jak říkal jede prý ještě na záchod. My s Davidem a Evou jsme se pomalu začali řadit na startu, kde byl v mžiku přetlak. Startovat  se mělo v 9:50 ale najednou nás začali upozorňovat, že se pojede už v 9:45! A Jarda nikde. Tak si říkám to je divný, že on přijede na těch 9:50! Tak to jsem zvědavej jestli dojede 5 minut … Když slečna již potřetí odpočítávala 1 minutu do startu a Jarda nikde, začali jsme mít obavu, jestli vůbec přijede. Na poslední chvíli se do startovního pole nacpaly zebry z Bruslárny ale po Jardovi ani vidu ani slechu. No snad někde bude.

V 9:45 se odstartovalo a hned se svižně vyrazilo. No, prvních 5 metrů jsem mohl akorát tak jít. Pak se sice dalo chvíli bruslit, ale silnice to moc neumožňovala, první kilometr byl samý výmol, spára, a když už tam nebyl ani výmo a ani spára tak se jelo přes koleje. Poté následovalo stoupání na most, kde se začal valký balík trhat – bylo to tím že pro spoustu lidí byl ten kopec šok a dělal jim veliké problémy. Mě moc ne, ale průšvih byl že tam byla spousta lidí co mě docela brzdila a jak jsem se tak vyhýbal, nemohl jsem jet jak bych chtěl. Po výjezdu na most koukám a on je tam Jarda, že prý se šel před závodem projet na druhou stranu a pak se tam skoro nemohl vecpat.

dsc_3414.jpgPo mostě se jelo chvíli dobře, ale jak tam byla spousta lidí kterým kopec dělal problémy, začala se první skupina nebezpečně vzdalovat a najednou frnk a byla tam přede mnou díra asi 200m. No to jsem řval, říkal jsem si hned druhej kilometr a oni jsou v tahu, no teď z toho budu mít pěknej vejlet. Neházel jsem ovšem flintu do žita a snažil jsem se jet co nejrychleji, abych alespoň moc neztrácel. Brzy mě přejela dvojice Michal Král a Richard Kapsa/Richard Kudělásek/Filip Zezula (nehodící se škrtněte, já ty zebry prostě takhle rychle nepoznám!), tak jsem se přidal a opět jsme trochu zrychlili. Richard/Richard/Filip (opět nehodíci se škrtnout) pak gestem ruky dal najevo že toho má dost a tak jsme jeli spolu s Michalem, kterého jsem asi po 1km vystřídal a najednou, světe div se, my jsme tu vedoucí skupinu asi o 10 lidech dojeli. A aby toho nebylo málo, za námi jedoucí další skupina s Davidem nás taky dojela, takže se vytvořil balík zhruba o 35 lidech. Pokud by ti první netaktizovali a jeli víceméně svižně a neloudali se, nikdy bychom je nedojeli, jak po závodě poznamenal Jarda.

Dalších asi 7 kilometrů se nic podstatného nědělo a my se pomalu (doslova) blížili k hrázi. Již dopředu jsme slyšeli megafony oznamující ostrou zatáčku doprava s nájezdem na cyklostezku, ale to co přišlo mě opravdu rozesmálo – na pravé straně silnice byla položená dřevotřísková deska, po které jsme vyjeli na chodník a pak na cyklostezku! No to byla paráda, byli i tací co místo desky ty dva metry prostě vyšlápli po trávě.

Od 11. km do zhruba 15. km na hrázi se jel snad nejnudnější úsek celého závodu. Stezka byla úzká, maximálně pro dva bruslaře a tak se ani moc nepředjíždělo, snad kromě pana Šimáčka který si na svůj věk počínal velmi, eh, drze a pak i Báry Bakošové, která se snad rozhodla že všechny předjede dokonce několikrát, jednu chvíli to vypadalo že okolo mě jezdí snad dokola! Celá skupina se pohybovala rychlostí srovnatelnou snad jen se závodem Algida párty na pražském výstavišti, možná i maminky s kočárky v rámci Stožecké brusle jely rychleji. Po 5 kilometrech na stezce se vyhlídková jízda blížila konečně svému konci někdy okolo 15. kilometru.

V tu chvíli zařadil 6. rychlostní stupeň Mathieu Grandgirard a vystřelil jako by mu hořela koudel u zadku a dojel do cíle s náskokem skoro dvou minut, což je celkem neuvěřitelné protože si tento náskok vytvořil de facto na 2,5 kilometru!

 

start.jpg

Ostatní vycítili že silnice je konečně o něco širší a mělo by se trochu zrychlit a tak se celá skupina začala pomalu natahovat. Já jsem snad byl stále duchem někde na Algida párty a tak jsem vše pozoroval zezadu a nějak mě nenapadlo, že je čas se prodrat  dopředu, což v tu chvíli učinili například mladíci z Košic. Já jsem tím byl v mžiku někde na konci balíku. Pravda, mohl jsem sice v tu chvíli podat aktuální zpravodajství co se děje přede mnou na trati, ale na útok na nějaké přední pozice to nebylo. Další kilometr se jel do mírného kopce a následoval poslední kopcovitý úsek na most, kde jsem i za své pozice najednou předjížděl takové bruslaře jako Lukáš Trnavský, který vypadal že ten kopec snad ani nevyjede. Byl jsem z toho tak překvapený jak mi to do kopce jede, že jsem na následném sjezdu ani nepřemýšlel že bych mohl zrychlit až mě Lukáš zase předjel a byl klid.

Tento poslední úsek se jel již na mokrém povrchu, nevěděl jsem ale jestli prší nebo jestli tam probíhalo hasišské cvičení, každopádně to už to při tom nájezdu na most klouzalo a to některým nevyhovovalo. Následovala poslední mírně ostrá (prostě hnusná) levotočivá zatáčka která vzhledem k tomu že byla na sjezdu z mostu a také díky dešti rozhodně moc bezpečná nebyla. To nakonec potvrdili i Jarda s Davidem, kteří sami přiznali že do této poslední zatáčky nejeli naplno a díky tomu bohužel neskončili na lepším než 12., resp. 14. místě v čase (0:31:31), což i tak si myslím že byl velký úspěch.

I já jsem zatáčku jen projel a doufal jsem že mě nevynese, což se nakonec nestalo, na druhou stranu se stalo to že mě ve spurtu předjeli další 3 bruslaři, takže jsem nakonec dojel na nezajímavém 25. místě v čase (0:31:39). Sice první balík, ale někde na konci. Eva dojela asi minutu za mnou ale již věděla že je třetí mezi ženami, což bylo super. Mazancová dieta tedy zabrala!

V cíli jsme si všichni dali nealkoholické pivo Erdinger a šli se převléci – konečně jsem mohl předat Rosťovi Valovému zásilku od Bohunky, už jsem se pomalu bál že to povezu všechno zase zpátky do Prahy. Vyhlašování výsledků bylo oznámeno na 12:00, takže mezitím jsme ještě stačili zajít do Eurovea galerie, kde někteří (David, Jarda) propadli nákupnímu šílenství a začali šíleně nakupovat (no dobře, kupovali jen ). Já jsem si jen odskočil do Billy pro bryndzu a už byl pomalu čas jít na vyhlášení.

Na jednom ze sloupů již visely výsledky a opravdu, jak Eva předpokládala, byla nakonec třetí, takže Jarda musel narychlo zajistit vestičku Gigasport, když už půjde na stupně vítězů tak ať je patřičně oblečená. Na pódiu pak převzala obří šek na 100 EUR a dostala pokyny, kde si částku vyzvednout, zapózovala pro fotografy a bylo po ceremoniálu.

Po vyhlašování následovala tombola, která zase nebyla moc extra jelikož všechny ceny byly stejné. Tu první, tedy stejnou jako všichni ostatní, vyhrál Sváťa Sladký, takže tombolové vítězství směřuje do Čech. Resp. chtěl jsem pochopitelně napsat na Moravu, konkrétně do Olomouce.

Tombolou také skončil náš pobyt v Bratislavě, sedli jsme do auta a hned jeli zpátky. Pomalu jsme začínali usínat ve stejném pořadí jako při cestě do Bratislavy. Poslední co si pamatuju bylo že Jarda najednou začal řešit dálniční známku, o které ráno nechtěl ani slyšel! Říkali jsme že to nemá už cenu na těch pár kilometrů a aby nás Jarda zase kvůli takovým blbostem neotravoval, jsme usnuli.

Nakonec nás předseda vzbudil u Devíti Křížů (v původním textu jsem napsal u Třech Křížů protože jsem si zaboha nemohl vzpomenout, kolik těch křížů tam vlastně je!), kde jsme si dali občerstvení a hlavně referovali ostatní členy týmu v té době jezdící v Račicích, jak jsme dopadli. Jarda podal Martinovi ucelené zpravodajství kde vyzdvihl zejména 3. místo Evy a zbylo i místo na pochvalu ostatních členů týmu. Martin nás na oplátku informoval o tréninkovém procesu a morálce v Račicích. Zajímavá situace nastala, když Jarda na naší otázku kdo v těch Račicích vlastně byl se zamyslel a řekl „No byla tam Kačenka …“. Já jsem začal v tu chvíli přemýšlet a říkat si sakra, jaká Kačenka? Nováková? Ale ne, já už jsem tak zblblej, to je přeci Karolína! Že by snad Kačenka Novotná? Po chvíli dohadů Jarda vše uvedl na pravou míru s tím že myslel Kačenku Kuchařovou, nejmladšího člena ISC klubu! Všichni jsme si oddychli, že se to tak pěkně vysvětlilo!

Zbytek cesty se již nic zajímavého nestalo, okolo 16:00 jsme byli zpátky v Praze.

Informace o závodě: http://www.bratislavamarathon.com/?s=Propozicie
Výsledky: http://www.vos-tpk.sk/2011/csob2011_inline.pdf

Trať: jeden 17,5km dlouhý městský okruh. První kilometr plný výmolů, spár a tramvajových kolejí, pětikilometrovka na hrázi je dobrá tak na Algida párty vyjížďku a ne na Majstrovstvo Slovenska v inline – zvláště ten nájezd nas cyklostezku v podobě položené dřevotřískové desky vypadal jak vtip
Počasí: chladno, zataženo, teplota okolo 7C, na závěr závodu mírný déšť

František Míček

Zdroj: ISC Praha

Napsat komentář