Petr Lochman

Velký tempař, srdcař a závodník. To je Petr Lochman. Zároveň ale i otec a manžel, který tuto sezonu oznámil konec kariéry. Nejen o kariéře bude tedy náš rozhovor. Dozvíme se, jaký by byl podle Petra ideální seriál závodů a co dělá se starými bruslemi.

Závodní set: Rollerblade Racemachine 08 a Problade 07
Oblíbená trať: Spreewaldmarathon Burg (GER), plzeňský LiL TOUR, popradský LiL TOUR, O2 Napajedla a Černošice, jako závodní a tréninkový Račice a jinak všechno s kopcema

Ahoj Petře, díky, že sis našel čas na rozhovor pro čtenáře Světa koleček. Nedá mi to, se na úvod nezeptat. Jak dlouho už jezdíš na bruslích? A čím to vůbec začalo?
Začalo to 26. 04. 2003, ve Žďáru nad Sázavou, kde jsem jel první závody na bruslích vůbec. Ale na bruslích jsem se už vozil často i rok před tím, protože jsem zjistil, že mi to pomáhá hodně na kole. Takže je to skoro 7 let, co závodím na bruslích.

A jaké byly tvé první brusle? Máš je ještě schované?
První brusle jsem měl Bauer 9.0 a myslím, že byly oranžové s rámem 5*80mm a v té době se daly sehnat v Gigasportu. Obávám se, že už doutnají někde na spáleništi =o)

To je překvapení. Končí tak každé tvé staré brusle?
Neeee =o) to ne=o) Prostě myslím,že už je doma určitě nemám. Ty ostatní jsou u mě doma v krabici nahoře v komoře na poličce.

Pověz nám, jaký je Petr Lochman mimo závodní trať. Na závodech býváš koncentrovaný, občas zamračený. Posloucháš, třeba při rozjetí, nějakou muziku?
Díky za tento dotaz. Je to tak, na závodech, kde mi jde o výsledek, se snažím být naprosto soustředěný a udělám vše, aby to klaplo. Ale sotva je o výsledku rozhodnuto, tak to ze mě padá. Letos jsem opravdu hodně chtěl dosáhnout na kvalitní výsledky a to mi možná trochu svazovalo ruce… vlastně nohy =o). Taky jsem měl již i zodpovědnost za rodinu, což je úplně jiný rozměr bytí. Není to překážka to rozhodně ne, jen těch starostí trochu přibylo a člověk musí chodit trénovat třeba v půl sedmé ráno a pak až po osmé večer a to je trošku problém to sladit. Před závodem jsem měl určitý rituál, ale kupodivu hudba mi tam nějak nechybí. Když se jede na závody někam dál, tak si tu hudbu velmi rád pustím.

A co třeba oblíbené jídlo? Dáš nám nějaký tip s osobní kuchyně?
Tip? To se musíte zeptat Blaničky (moje žena), ale jinak je moc prima rajská polévka a pak třeba těstoviny jakkoliv a taky ovocné tvarohové knedlíky.

Nyní zpět k současnosti. Mnohé bruslaře a bruslařky jsi letos překvapil oznámením konce kariéry. Byla to aktuální reakce na tuto sezonu, nebo se to rýsovalo už delší dobu?
Už jsem o tom uvažoval loni, ale druhým místem se mi loučit nechtělo a taky možnost získat titul na maratonské trati v Brně mě hodně lákala. A je to i pro rodinu. Už myslím, že mě postrádali hodně.

Na závodech u nás tě tedy už moc podle tvých slov neuvidíme. Jaké budou podle tebe závody bez tebe? Všichni víme, že jsi ve většině závodů udával tempo, nebudou teď závody pomalejší? Na to se váže otázka. Snažil ses většinou o úniky a sólo jízdou rozhodnout závod. Jmenuj závodníky z naší scény, kteří by tě mohli v únicích zastoupit, nahradit?
To nevím. Nemůžeme jen tak po jedné sezóně tipovat jak bude vypadat ta další… nicméně… Matěj Krupka umí vyhrávat ze samostatných úniků. Matěj Pravda v Popradu ukázal, že se taky nebojí a v bratrech Adltových se možná ukrývá mnohem víc, než si připouštíme. Milan Križan přichází zvolna do nejlepšího závodního věku a u něj bude záležet, jak bude závodit, ale i on umí vyhrát z úniku. Určitě se mezera po mně rychle zaplní, toho se nebojím. Možná závody trošku zpomalí. Možná začnou vypadat víc jako závody týmů, kdo ví.

Aktuálně děláš sportovního trenéra a poradce, sport tedy určitě neopouštíš. Chystáš se na kariéru v „manažerské funkci“ například u svého týmu SSCO Otrokovice, anebo u nějakého jiného týmu? Zkrátka něco málo z tvých plánů do budoucna :o)
Plány do budoucna jsou momentálně rodina a některé talenty, kterým poradím s přípravou. Plány další se nějaké rýsují, ale to nechám zatím ještě být. To třeba za rok bude aktuální.

Tím se také dostáváme k výhledům do budoucnosti. Jak vnímáš aktuálně in-line v ČR? A co ti nejvíce vadí?
To je dotaz, na který jsem odpovídal asi před čtyřmi možná pěti lety, a tehdy to vzbudilo velkou vlnu nevole vůči mně. Ale mé názory to nezmění. Podle mého mínění se u nás zatím moc nezávodí. Pouze v případě, když sem přijede někdo ze zahraničí a školí nás tady až běda. Všem doporučuju, i těm nejmenším, zkusit alespoň jeden závod za sezónu v zahraničí. Je jedno, jestli na dráze nebo na silnici. Tam člověk získá opravdu veliké zkušenosti a zjistí, že závod se tam jede opravdu hodně tvrdě od začátku až do konce.

A čím myslíš, že to konkrétně je? Mají v zahraničí širší základnu, nebo kvalitnější zázemí (dráhy, stezky,…), že závody tam jsou „o třídu jinde“.

Je asi tím vším, co jsi vyjmenoval a v neposlední řadě i historií sportu. U nás se počítá na roky,kdežto například v Německu na desetiletí. Prostě je to provázáno. Základna lidí je síla,která nutí ke stavbě stezek a drah a na těch rostou závodníci tak kvalitní,že při závodech se dějí věci pro nás ne tak známé.

Byl jsi u zrodu českého in-line rychlobruslení. V prvních závodech u nás  jsi nechyběl. Jak bys shrnul a vyhodnotil dění kolem našich závodů za ta léta? Kam se podle tebe ubíráme, co se lepší a co naopak horší?
Lepší se zázemí jednotlivých klubů. Možnosti vybavení i těch nejmenších jsou výrazně širší. Lepší se i přístup závodníků k celé závodní sezóně. Myslím, že se zvětšuje i základna kolečkového rychlobruslení v ČR, na vrcholných akcích je vidět, že se špička pozvolna srovnává. To však nese sebou i to negativum, že závody se stávají pouze sprintem v závěru a málokdy se stane, že někdo může, nebo je schopen balíku odskočit. Už se prostě všichni dost znají, aby někdo někomu dovolil odjet =o).

Dalo by se tedy říct, že bruslí (dejme tomu v první padesátce) stále ti samí lidé? Že se špička sice srovnává, ale nerozrůstá?
No to bych neřekl. Špička se i trochu rozrůstá o lidi, kteří třeba před časem jezdili spíš desetikilometrové závody při LiL Tour a teď jdou vzhůru při půlmaratonech (např. Roman Fišnar), ale i mladíků přibývá (Mirek Pražma, Adam Adlt, Matěj Pravda …) a bude přibývat ještě víc.

A jak by podle tebe měl vypadat seriál závodů z „říše snů“. Přeci jen jsi absolvoval opravdu velký počet nejrůznějších akcí, můžeš se tak směle „zasnít“.
Z říše mých snů by to byl samý maraton, každý prošpikovaný nějakým tím kopcem, a sem tam by se vyskytlo 60km nebo dvojmaraton =o) a některý večer by se jela večerní bodovačka na krátkém silničním okruhu v nějakém větším městě, ale to je z říše mých snů=o). Myslím, že toto téma by vydalo na další rozhovor a ne jen pro jednoho člověka.

Dokázal jsi dvakrát (pokud se nepletu) vyhrát náš nejprestižnější seriál Nestle LifeinLine Tour. Kolik úsilí tě to stálo, a co pro tebe tento seriál znamená?
Seriál je pro mě velmi důležitý, co se týče závodního programu, neboť znamená zatím nejširší konkurenci v tomto sportu u nás. Je pravda, že vítězství v roce 2007 bylo pro mě možná trochu jednodušší, protože to nějak jelo trošku líp než letos. Ale i tehdy přišly momenty, kdy jsem nevěděl co dál. Třeba v Ostravě po pádu.

Myslím si, že všichni bruslaři u nás znají jméno Petr Lochman pod pojmem vynikajícího in-line rychlobruslaře, ale mnozí z nich možná ani nevědí, že jsi býval i cyklistický závodník. Prozraď něco o svém dřívějším sportu. Na jaké úrovni jsi na kole jezdil.
Ale to asi vědí už všichni. Část kariéry jsem prožil v zahraničí a část tady v republice. Měl jsem sen jet Tour de France a některé další velké závody a vyhrát je, ale to se mi nikdy nepodařilo. Většinou jsem byl ten, co plní úkoly v týmu, ale to není stěžování! Ono totiž i toto byla svým způsobem tvrdá prověrka schopností člověka – fyzicky a psychicky. Jen to, že člověk byl většinu roku mimo domov, bylo svým způsobem stresující. Německo, Itálie, Polsko – to byly země, kam mě chléb cyklisty zavál a mnoho dalších při závodění. Určitě přeju každému zažít pocit, když přijíždíte sám do cíle a vidí vás velké množství lidí a vy se podíváte přes rameno a tam daleko daleko nikdo. Je jedno jestli vyhráváte etapu na Vueltě nebo malý závod za humny… prostě v ten moment má ta šílená dřina ohromný smysl.

Závěrem možná vzkaz, nějaká rada dětem, které se pomalu rozjíždějí a potřebují povzbudit dopředu tím správným směrem.
Dětem je potřeba jen vzkázat, že pád je jen dalším krokem k vítězství. Proto se nebojte spadnout, když už to přijde, ale ještě před pádem se učte, jak spadnout, aby se vám to nestávalo často a mohli jste jet právě za vítězstvím. Závod se rozhoduje až v cíli.

Díky moc za rozhovor, přejeme další sportovní úspěchy a mnoho štěstí v životě tobě a tvé rodině.
Díky

(za Svět koleček Lukáš Daněk a Pavel Zajpt)

Napsat komentář