Mistrovství Evropy je přede dveřmi

Je těsně před prvním z vrcholů závodní inline sezóny – před Mistrovstvím Evropy. To se letos koná v maďarském Szegedu a po dlouhé době bude na pořadu opět pouze dráhová část, nikoli silniční. Odkazy, informace z průběhu, stejně jako live vysílání najdete na odkazech, které jsme zveřejnili už v předchozím článku. Ale jak vlastně vzniká ona reprezenatce, kdo ji vybírá a na jakých základech? 

Nominační výběr, kritéria a ještě něco navíc

Nejprve fakta: V letošním roce byla vůbec poprvé sestavena novým vedením ČSKB krom jiných i reprezentační komise. Ta byla ustanovena v tomto složení: Předseda: Petr Lochman, členové: Ludmila Krupková, Pavel Zajpt. Tato komise měla za úkol sledovat závodníky na domácích i zahraničních závodech, sledovat jejich přípravu a na základě těchto informací doporučit předsednictvu ČSKB nominaci na ME, posléze i na MS. Tak se také stalo a na schůzi předsednictva ČSKB ze dne 24.6.2012 byla schválena konečná nominace na ME – viz zápis.

Jak jsme ale vlastně v komisi postupovali při výběru? Za všechny si myslím mohu říct, že zodpovědně. Při konečném výběru bylo velmi příjemné, že jsme se všichni v komisi i v předsednictvu vlastně bez problémů shodli, ač jsme k tomu přistupovali každý z jiného hlediska a s jinými zkušenostmi. Nabízím zde svůj pohled na nominaci:

O těch, kteří byli zvoleni, pochybnosti nemám, spíš přemýšlím o těch, kteří se do reprezentace nedostali. Nikoli, že bych pochybovala o tom, zda tam neměl být ještě někdo jiný. Neměl – jsou tam jen ti, kteří tam být mají. Ale protože jsem si uvědomila, že nikdo z nás jsme zatím jasně neformulovali, co nás vedlo k tomuto výběru. Takže se pokusím vyjádřit, jaké nároky jsme si v komisi sami na budoucí reprezentanty kladli. A jaký byl „pavouk“ při rozhodování.

Na začátku (duben 2012) bylo 18 jmen, která byla vybrána na základě loňských výsledků a výsledků ze začátku sezóny (počet absolvovaných zahraničních závodů a úspěšnost v nich). Bylo řečeno, že v průběhu pokračující sezóny mohou klidně do seznamu přibýt další jména, v závislosti na prokázané výkonnosti.

 

1. Na prvním místě je samozřejmě úroveň každého kandidáta po výkonnostní a technické stránce. Jde o sport a sportovní výkony, jinak tomu nemůže být. Pokud by se ale rozhodovalo pouze podle tohoto hlediska, pak by možná naše reprezentace nyní čítala víc než devět jmen. Na základě tohoto hlediska vznikl i první seznam jmen sledovaných závodníků, který čítal celkem 18 uvažovaných jmen. Takže pojďme na další hlediska.

Opustili jsme systém nominačních časů, protože kromě sprintů (na 200, 300 a max. 500 m) nelze časy porovnávat. V závodech často rozhoduje taktika, která výsledný čas ovlivní. U sprintů byly dosažené časy ale určitě hlediskem srovnatelnosti. Na základě tohoto hlediska se počet jmen v průběhu sezóny zredukoval na cca 15 jmen.

 

 

2. Absolvované závody a zájem. Člověk, který bojuje o národní dres, musí mít chuť a zájem se o něj „porvat“ a soustavně to dokazovat. Musí přemýšlet o tom, co pro to má udělat, musí sledovat své soupeře, musí vědět, co chce, kam se chce dostat, jaké závody chce absolvovat, musí na sobě neustále pracovat. Ne všechno samozřejmě musí vědět samotný závodník – to by ani nešlo, ale to je role pro jeho trenéra. Od trenérů (pokud závodníci nějaké měli) jsme také měli i přehled o tréninkové morálce a práci v přípravě.

Ve zprávě naší komise z března 2012 bylo, že takový závodník musí absolvovat v sezóně minimálně! dva zahraniční dráhové závody, v nichž se potká s konkurencí, která je na evropské úrovni. A takových závodů zase není tak moc a jsou převážně z kraje sezóny.

Slovo minimálně je ale spíš tím bodem, za nímž se již nemá cenu bavit o nějaké nominaci. Pokud ani tohle závodník nesplnil, jeho zájem o reprezentaci asi není příliš velký a z hledáčku samozřejmě vypadne. To, že na to nemá finance nebo podobná sdělení, neobstojí. Náš sport patří mezi ty, v nichž se zkrátka peníze netočí (doufám, že jen zatím) a tedy každý musí počítat s tím, že ho to bude něco stát. Na druhou stranu, náš sport patří mezi ty nejlevnější – zeptejte se jinde, kolik stojí sezóna v jiném sportu.

Navíc letošní „zadání“ bylo jasné: ME se koná pouze na dráze, a to ještě na dráze dlouhé 180 m! I tomu jsme se museli při výběru podřídit, tedy bylo potřeba zvážit technické dovednosti závodníků, protože právě ty jsou na drahách podstatné.

Seznam se podle tohoto kritéria zúžil na 12 jmen.

 

3. Kolečkové bruslení je pro závodníka hlavní sport. Toto hledisko se může zdát diskutabilní, protože někdo může namítnout, že když je třeba ledový bruslař dobrý i na kolečkách, má výsledky, jezdí na závody, pak proč by neměl mít možnost bojovat o evropské medaile. Samozřejmě tuto možnost dostat může a také ji letos někteří dostali (za předpokladu splnění podmínky 1. a 2.). Ale jak trenéři, tak sami tito „dvojsportovní“ závodníci nám sdělili, že ME by jim narušilo přípravu na jejich hlavní – v tomto případě zimní sport. Ano, tak je to správně – každý má vědět, do čeho chce svou energii zacílit a spíš by nás překvapilo, kdyby kdokoli z nich odpověděl jinak. V dnešním sportu, při dnešní fyzické náročnosti, jde jen málokdy a výjimečně být dobrý ve dvou – sezónně odlišných sportovních odvětvích. Někde se pak musí zákonitě z něčeho slevit, a to není dobře. A v tomto bodě tedy vypadli další možní kandidáti.

 

4. Vyzrálost. Reprezentace země, boj o každé místo na vrcholné evropské nebo světové akci je psychicky náročná věc. Reprezentant cítí, že byl svou zemí vyslán, že ji zastupuje. Zároveň ho ale tato odpovědnost nesmí svázat natolik, aby nebyl schopen ukázat, co v něm opravdu je. A tohle není vůbec jednoduché zvládnout. I ostřílení závodníci s tím mohou mít problémy. Jedinou možností, jak zjistit, zda sportovec již do této úrovně odolnosti dorostl, je sledovat ho delší dobu, především na zahraničních závodech, kde už si roli zástupce země tak trochu může osahat. A to povětšinou není otázka jednoho, dvou let. Takže závodníci si nesou sebou nějakou historii, musí být dostatečně „vyježdění“, musí se umět orientovat v závodě, měli by mít za sebou různé druhy závodů, musí umět zvládat prohry ale i výhry. A byť třeba na počátku byli psychicky labilní, po několika letech „vyzávodění“ se mohou tento stres naučit zvládat a potírat. Takže další hledisko je: dlouhodobé, několikaleté sledování daného závodníka, jeho závodního růstu jak po fyzické, tak po psychické stránce. V tomto bodě není vůbec dáno, kolik je danému závodníkovi let. Někdo je závodně vyzrálý ve 13 letech, jiný až v 17, někomu to může trvat ještě mnohem déle. Jen pro ukázku: naše nejmladší reprezentantka Tereza Bohumská má za sebou (počítám pouze dráhové závody!, nikoli silniční) za poslední 3 roky 33 startů na nejprestižnějších evropských i mimoevropských závodech (3 Pistes ve Francii, Gross-Gerau, Geisingen International, závody Evropského poháru v roce 2011 a 2012 (Německo, Belgie, Rakousko), mistrovství jiných zemí než ČR, pokud byla otevřená – JAR, Polsko, jižní Německo, Rakousko, Maďarsko), české závody mezi to nepočítám. Je jasné, že takovýto závodník nasbírá mnohem více zkušeností, které pak může zúročit právě v reprezentačním dresu.

 

5. Schopnost sebekritiky a sebekontroly, odpovědnost. Tenhle bod úzce souvisí s bodem předchozím, ale raději ho vypíchnu zvlášť. Jde o to, že s tímhle bodem mají problémy zejména někteří mladší závodníci. Závodník může velmi lehce podlehnout dojmu, že když je v ČR mezi prvními třemi, pak že má na reprezentaci automatický nárok. Není tomu tak. Úkolem reprezentační komise ve spolupráci s trenéry je mít jasný přehled o všech výsledcích závodníků, ale také o výsledcích zahraniční konkurence, o tom, jaké časy jsou ještě přijatelné (na krátkých tratích), musí závodníky sledovat na závodech a umět je porovnat s těmi, kteří budou pravděpodobnými členy zahraničních reprezentací (tudíž musí dlouhodobě sledovat i zahraniční výběry), musí umět posoudit odstup od špičky a zároveň i technické a taktické dovednosti sledovaných závodníků v porovnání s konkurencí. Je to věc dlouhodobá a mohu s čistým svědomím říct, že tuto stránku věci jsem měla na starosti já a že přehled o konkurenceschopnosti, technické a taktické vyzrálosti našich závodníků mám přehled velmi dobrý.

Reprezentant musí být schopen náhledu – musí spolu se svým trenérem mít jasně formulovaný výkonnostní cíl a musí umět tuto realitu přijmout a ztotožnit se s ní. To je samozřejmě především úkol pro trenéra tento reálný cíl stanovit, ztotožnit ho se zájmy sportovce a poté ho umět obhájit i při výběru do reprezentace.

Odpovědnost: budoucí reprezentant musí vědět, co jsou základní podmínky pro výběr. A pokud takový zájemce chybí na mistrovství republiky nebo na sledovaných závodech z jiných, než ze závažných důvodů (nemoc, popř. školní povinnosti), pak je to pro komisi jasný signál, že daný sportovec odpovědnost a zájem necítí. Tuto podmínku nesplnili dva z kandidátů a jmenný seznam reprezentace byl nakonec hotov za plného souhlasu všech, kteří o nominaci měli rozhodnout, tedy reprezentační komise  a vedení ČSKB.

 

A na závěr:

Po ukončení nominace jsem se setkala s názorem, že daný (nenominovaný) závodník má lepší časy než měli v loňském roce čeští reprezentanti v jeho kategorii a proč tedy nebyl zařazen do výběru. Na to je jediná odpověď: dosažený čas (jak už bylo řečeno, v úvahu připadají pouze časy sprintů) je jen jedním z kritérií výběru, navíc, každým rokem se časy díky technickým vylepšením i díky moderním způsobům tréninku neustále zlepšují, není dost dobře možné toto porovnávat. Je potřeba vědět, jaké mají časy (na krátkých tratích) letošní zahraniční vrstevníci.

A poslední poznámka: hlediskem, podle něhož se má rozhodovat o nominaci, nemůže být také to, že by nominace závodníka tzv. „nakopla“. Předpokládám, že motivace být reprezentantem naší země v kolečkovém rychlobruslení je pro každého ohromným motorem. A nikoli „nakopnutím“ a povzbuzením. Reprezentace je cíl, nikoli prostředek. Tím naopak ale může být to, že se sportovec do výběru nedostal. Pokud to správně přijme, bude na sobě pracovat a bude se snažit být členem reprezentačního kádru v letech příštích. A to je přeci motorem v každém sportu, nejen v tom našem.

 

Reprezentační tým České republiky na Mistrovství Evropy kadetů, juniorů a seniorů v Szegedu (22.-28.7.2012):