Začínám na nízkých bruslích

Ahoj, rád bych se s vámi podělil o mé zkušenosti s přechodem na nízké brusle. Nejsem žádný závodník a na bruslích jezdím čistě pro radost.

Poprvé jsem fitness brusle od X-trail obul před pěti lety. Měly klasická 84mm kolečka a vydržely asi 2 roky. Mou druhou zastávkou byly Powerslide Phuzion 9, na které jsem nazul 100mm kolečka. Posun byl znatelný – vyšší rychlost, pohodlí. Ale při každém odrazu jsem měl pocit, že se většina mé síly vytrácí někam do polstrování. Když se boty (ani ne po dvou letech) začaly opět pomalu rozpadat, hledal jsem adekvátní náhradu. V té době jsem vyzkoušel několik typů fitness bruslí a nakonec, spíše náhodou, i brusle nízké „speedové“.

Největším překvapením bylo, jak brusle drží nohu. Mé představy, o volném kotníku a nekonečném úsilí při držení rovnováhy, vzaly za své. Není to však u všech bot, záleží na noze a tom, jak vysoko má každý kotník. Já konkrétně zkoušel 3 brusle – Luigino Challenge, Powerslide XX a nakonec CadoMotus Pro. Právě hodně nízké Luigino mi kotník nedržely.

Powerslide byl na tom lépe, ale nakonec padla volba na pohodlné CadoMotus. Jízdní vlastnosti nízkých bruslí jsou na zcela jiné úrovni, než u fitness bruslí. Brusle přesně reagují a všechnu sílu, co dám do odrazu, přenesou na kolečka. Problém jsem měl ze začátku s technikou, ale to vyřešilo posunutí rámu více dovnitř. Po druhé jízdě se dostavily i puchýře a tak přišla na řadu horkovzdušná pistole a nahřátí vnitřního kotníku. Po mírném vytvarování již nic nebránilo bezbolestnému bruslení.

Nejezdím zatím jako závodníci – v hlubokém předklonu, ale stále stejně jako na fitness bruslích. Nízké brusle bych už neměnil. Už proto, že když se něco pokazí, je k dispozici spoustu náhradních dílů. Není tak nutné měnit celé brusle. A bruslení mě teď baví ještě více.

Arnošt Mošt

PS: kdo se bojí brzdění, je to zbytečné. I zde je možné na „závodní mašinu“ přidat klasickou patní brzdu.