První trenérský kurs v ČR

První trenérský kurs pro stávající i budoucí inline rychlobruslařské trenéry připravil v Brně ve dnech 1.-5. 12. 2012 Český svaz kolečkového bruslení. A nutno říct, že kurs byl velmi vydařený. Především zásluhou italského trenéra Paola Marcelloni, který se v ČR objevil v tomto roce již podruhé. A pokaždé šlo o mimořádnou událost.

Školení v Brně, jehož výstupem je udělení licence III. trenérské třídy, se účastnilo na 40 adeptů trenérství. Proškoleni byli opravdu důkladně – teorie střídala praxi, všichni si mohli vyučovanou techniku hned vyzkoušet a pod vedením italského trenéra i opravit chyby. To bylo velmi důležité, upozornit na chyby, kterých se mají trenéři při výuce nastupující inline generace vyvarovat. Poděkování patří i paní Lindě Brzoňové, která neúnavně tlumočila celý trenérský maraton. A že nešlo jen tak o pár hodin! Každý den z těch pěti trval téměř 10 výukových hodin.

Účastníci se dozvěděli hodně i z teorie sportovního tréninku, kterou přednášel cyklistický trenér Lukáš Petr. Určitě každý z účastníků má nyní dostatek vědomostí na to, aby mohl začít s přípravou nové generace kolečkových bruslařů v ČR. Pokud by to všichni udělali, nemusíme se o budoucnost našeho sportu vůbec bát.

Paolo Marcelloni (nar. 1957) je přesně tím člověkem, jehož životní náplní je výuka. Bruslení se věnuje od dětství, přes 10 let byl aktivním bruslařem na quadech (jiné brusle v té době v Itálii nebyly). V roce 1973 započal svou kariéru jako metodik a trenér. Jak sám říká, „byla to tak trochu náhoda. V 16 letech jsem byl na trenéra mladý, ale asi nebyl nikdo starší, kdo by to mohl dělat. Neveřil jsem si, ale nějak jsem prostě začal.“

V roce 1982 udělal další životní krok: začal se trenérství věnovat na plný úvazek. „Bylo to trochu odvážné rozhodnutí, ale chtěl jsem to dělat“, říká P. Marcelloni ve svém CV na svých web stránkách.

Pak již následoval postup v kariéře: stal se hlavním metodikem italského inline svazu, školil trenéry, připravoval metodiku. V roce 1993  přišel zlomový okamžik – na mistrovství světa v Itálii se domácí bruslaři museli sklonit  před závodníky z USA. Ti závodili na inline bruslích, oproti Italům, kteří jezdili stále ještě na quadech. Italové sice na toto mistrovství připravili dráhu, o níž si mysleli, že ji Američané na inline bruslích nemohou zvládnout. Poměrně úzká zatáčka se však stala nakonec pastí pro ně samotné. Američani tu dominovali a italské bruslení – do té doby velmoc v kolečkovém bruslení – dostalo ránu pod pás. Marcelloni viděl, že cesta zpět už neexistuje a že pokud se chtějí Italové znovu dostat na výsluní, musí změnit téměř vše. A tak se do té práce pustil i s ostatními trenéry naplno. „Myslel jsem si, že půjde jen o zvyk na jinou botu, ale přes noc jsem se objevil v úplně jiném sportu. Byla to pro nás rána.“ říká dnes P. Marcelloni.

A tak nezbylo, než začít studovat, jezdit do zahraničí, začal spolupracovat i s Institutem sportovních věd v Římě , především s biomechaniky. Ukázalo se, že inline brusle vyžadují mnohem víc techniky než brusle tradiční.

První úspěchy se dostavily už v roce 1995. Italové se pomalu začali vracet na místo, které jim léta patřilo. V roce 2007 bylo Marcellonimu uděleno významné ocenění – Palma d´Oro , ktzerou uděluje Italský národní olympijský výbor za zvlášť významné zásluhy o rozvoj sportu.

Svoje zkušenosti shrnul Paolo Marcelloni nejen v mnoha didaktických listech, které pravidelně zveřejňuje na svých internetových stránkách, ale především ve své knize Technika pro inline bruslení, která vyšla v roce 2007. Byla přeložena do německého jazyka – stejně zapáleným příznivcem tohoto sportu Ruedi Wengerem – otcem úspěšného švýcarského reprezentanta.

Všechny tyto informace mají nyní i čeští trenéři. A je jen na nich, jak s nimi naloží.