IMG_0418

Mistrovství světa 2013 skončilo, je čas na trochu statistiky

V sobotu 31. 8. 2013 bylo závěrečným maratonem zakončena letošní vrcholná akce světových inline rychlobruslařů – Mistrovství světa 2013. Dva roky za sebou se tato akce konala v Evropě (v roce 2012 byla v Itálii), na minimálně příští dva roky se stěhuje na jiné světadíly (2014 – Argentina, 2015 – Tchaj-wan neboli China Taipei). Letošní MS předčilo to loňské především v počtu zastoupených zemí a množstvím nových světových rekordů.

Výhodou byl také krásný areál v okrajové části přímořského letoviska Ooostende. Renovovaná dráha, která byla otevřena v loňském roce, je umístěna v krásném klidném prostředí a celý areál (včetně velmi sportupřejích obyvatel, kteří museli po dobu 14 dnů prokázat opravdu velkou tolerantnost) tak umožnil kompaktní, ničím nerušený průběh MS.

200m dráha se vyznačovala relativně dlouhými rovinkami a tím pádem i užšími zatáčkami. Byla však bezpečná a také velmi rychlá. V osmi z 12 dráhových závodech v seniorské kategorii (juniorské světové rekordy se neevidují) se budou přepisovat nejlepší světové výkony. To už se dlouho nestalo. Byly pokořeny některé imaginární hranice (na 300 m v ženách se poprvé v historii dostala závodnice pod 26 s, v mužích pak pod 24 s), jiné stále odolávají (1000 m muži – 1:20 nebo 500 m muži 40 s).  – viz tabulky výsledků na dráze a silnici.(overview track_0 a MEDAILLES road)

Jen pro zajímavost si udělejme představu o rychlostech, jakou závodníci jezdí:

Distance (na 200m dráze)

Průměrná rychlost [km/h]

ženy muži
300 m 41,55 45,2
500 m 41,3 44,8
1000 m 39,81 44,5
10 000 m P/E 38,84 41,68
15 000 m E 37,75 40,83
Štafety na 3000 m 41,51 45,29

 

Pořadí národů

Letošní MS opět zcela jasně potvrdilo bezkonkurenční dominanci závodníků Kolumbie v  inline závodním světě. Celkem bylo rozdáno 48 sad medailí, tedy 144 medailí celkem (ve skutečnosti šlo o 143 medailí, neboť v závodě na 500 m na silnici nebyla kvůli diskvalifikaci dvou závodníků ve finále v kategorii juniorů udělena bronzová medaile).

Ze 143 medailí získala Kolumbie 52, tj. 36,4 %.  U zlatých medailí pak je převaha této jihoamerické země ještě viditelnější – ze 48 jich získala celkem 32 (tj. 66,6 %). Absolutorium pak tato země získala ve sprinterských závodech (300, 500 a 1000 m na dráze i silnici) – z celkem 20 zlatých jich do Kolumbie putuje rovných 18! A to ještě nepočítáme štafety, kde se jejich majetkem stalo celkem 5 z 8 zlatých.

Kolumbie prokázala, že má velmi široký kádr těch nejlepších, protože zlaté medaile nesbírali pokaždé ti samí závodníci – o celkem 28 zlatých individuálních kolumbijských medailí se podělilo 18 závodníků! To je pro ostatní země (kterých tu bylo celkem 48) téměř neuvěřitelné číslo.

Netřeba ale zoufat. Jak se ukázalo, tak dominance Kolumbie přestává platit na dlouhých tratích v seniorských kategoriích. Tam se naopak ukázala velmi vyrovnaná kvalita evropských závodníků, a to nejen zásluhou dvou hvězd Francescy Lollobrigidy (ITA) a Barta Swingse (BEL). Na medailových pozicích se tu objevovala i další jména z jiných zemí – Německa, Holandska, Francie. Podíváme-li se tedy na tyto statistiky z obecnějšího pohledu, pak např. mistrovství Evropy ukazuje na dlouhých tratích tu nejlepší světovou kvalitu. Je však potřeba mít na vědomí, že toto „pravidlo“ začíná platit až v seniorských kategoriích.

Ale ani tak si Evropa nemusí nijak zoufat – v první desítce všech distancí byli v průměru 4 Evropané – a to už je určitě dobrá motivace do další přípravy.

Jak si vedli naši

Na MS v belgickém Oostende  nás reprezentovala trojice závodníků v seniorské kategorii: Matěj Krupka, Matěj Pravda a Ondřej Suchý. Všichni měli dány jasné cíle a lze říct, že všichni ten svůj cíl splnili.

Matěj Pravda se již druhým rokem výrazně zaměřuje na sprintérské tratě, kde si i ve světovém měřítku drží svůj velmi dobrý standard. Končí pravidelně kolem 25.-30. místa. Loňské 17. místo na 1000 m na dráze sice nezopakoval, ale nebyl od něj vůbec daleko – na trati 500 m na silnici skončil letos na 22. pozici s tím, že konkurence letošního MS byla podstatně větší (zejména co do kvality), než ta loňská. Navíc měl Matěj letos náročný letní program, kdy v rozmezí  8 týdnů absolvoval tři vrcholné akce (ME, Světové hry a MS).

Matěj Krupka – plánovaným cílem na MS byl postup do finále minimálně na dlouhých tratích na dráze, na které se zaměřuje a trénuje především na ně. To se mu letos povedlo,  přidal k tomu i další dvě  finálové účasti na silnici. Podobně jako jeho oddílový kolega Matěj Pravda to neměl vůbec jednoduché. Závodníků, kteří se brousí zuby na místa v první polovině startovního pole tu bylo opravdu hodně.  Jeho nejlepší výsledek je 29. místo v nejtěžším dráhovém závodě na 10000 m bodovací/eliminační, i  v ostatních závodech končil vždy v první polovině startovního pole (startovalo vždy cca 65 závodníků).

Ondřej Suchý – jeho tréninkové zaměření  je také dáno – specializuje se na silniční dlouhé závody, zejména na půlmaratóny  a maratony. Přesto absolvoval téměř celý průběh šampionátu na dlouhých tratích. Jeho start však ovlivnila viróza, která ho napadla v druhé půlce šampionátu.  Intenzivní  léčba a vynechání vyřazovacího závodu na 20 km měla zajistit co nejlepší stav Onřeje před závěrečným maratónem. To se podařilo a právě v maratónu dosáhl svého nejlepšího výsledku, když dojel závod v hlavním balíku na 39. místě z téměř 120 startujících.

Naši muži si zajeli vůbec poprvé na Mistrovství světa i štafetu na dráze (3000 m), kde svedli krásný souboj s čínským výběrem a jen těsně (o kolečko) byli poraženi v rozjížďce. Štafetu na silnici pak vynechali pro nemoc O. Suchého.

A jak si vedl zbytek světa?

Asie

Kromě již zmíněných kolumbijských závodníků, kteří jsou velmi dobře silově připraveni, byl co do techniky bruslení krásný pohled na bruslaře asijské. Zejména pak Korejci a Tchaj-wanci zasluhují za styl jízdy téměř absolutorium. Naopak jim možná scházelo trochu těch silových a občas i vytrvalostních schopností. Ale tyto země zase mají velmi mladé reprezentace, a tak se zdá, že v budoucnu se právě od nich můžeme dočkat překvapení (zvláště pak s ohledem na to, že MS 2015 bude na Tchaj-wanu).  Je také otázkou, zda na MS přivezli opravdu to nejsilnější, co doma mají. Výkonnostní růst můžeme pozorovat již po několik let v Indii, letos i v Indonésii, vůbec poprvé se představili i zástupci z Malajsie. Naopak oproti minulým letů chyběli tradiční účastníci z Íránu, kterým se nepodařilo včas získat potřebná víza.

Afrika

Potěšila jistě i vyšší účast afrických zemí, byť úroveň závodníků (vyjma jihoafrických), zatím nedosahuje průměru. Vůbec poprvé jsme měli možnost vidět závodníka z Kamerunu  také Keňa měla početnější výpravu než dříve. Škoda jen, že kvůli politické situaci nepřijela ohlášená dvacetičlenná  egyptská výprava. Mladá jihoafrická výprava  je lídrem afrického bruslařského světa, zejména pak na sprintérských tratí. několik postupů do dalších kol z rozjížděk tomu jistě nasvědčovalo i letos.

Jižní a Střední Amerika

O Jižní Americe už toho bylo napsáno dost. Ale není to jenom Kolumbie, kdo vysílá na MS silné reprezentace. Bez odstupu v kvalitě (snad možná jen v kvantitě závodníků) jsou na tom velmi podobně i jiné jiho- a středoamerické státy: Chile, Argentina, Venezuela, Ekvádor, Mexiko. Snad jen Guatemala má trochu odstup.  Inline bruslení se na tomto kontinentu dělá na špičkové úrovni a je vidět, že tam,  kde si najali bývalé výborné kolumbijské závodníky jako trenéry, jde úroveň sportu velmi rychle nahoru. V tomto odstavci je ale potřeba zmínit ještě jednoho juniorského závodníka – G. Munoze z Kuby. I tato země není obvyklou na mapě inline, ale tento závodník ukázal, že i tady může vyrůst velký talent. Pokud tedy trénuje dohromady s Kolumbijci, jak to praktikuje právě tento závodník.

Severní Amerika

USA jako jediná bruslařská velmoc na tomto kontinentě stále nemůže najít ten správný vítr do plachet. Po takových jménech, jakými jsou Joey  Mantia, Para, Hedrick je to ale asi docela obtížné. Zdá se však, že se pomalinku začíná blýskat na lepší časy – v ženách a juniorkách

V Kanadě je inline stále jen doplňkovým sportem k mimořádně populárnímu ledovému bruslení a letošní MS jen potvrdilo tuto tendenci.

Austrálie a Nový Zéland

O těchto zemích není potřeba dlouho povídat. Kvalita jejich nečetného pole je stále velmi vysoká, a to zřejmě zásluhou jednoho z nejrespektovanějších trenérů Billa Begga. Ten vychoval již několik generací  špičkových bruslařů – zde na MS byl jedničkou novozélandského týmu Peter Michael, ale velmi dobře jezdili i ostatní. Překvapením byla i aktivní účast již „MASTERS“ závodníka Kalona Dobinna, který ukázal, že inline bruslení je o technice a výborném taktickém myšlení. To, co tu předváděl tento „Mr. Professor“ – jak ho tu kdosi nazval se u mladších závodníků vídá jen málokdy. Podobné kvality předvedla i Nicole Begg, která po dlouhé nemoci ukázala, že i když začala trénovat až na začátku letošního roku, bruslení se prostě nezapomíná.

Australané jsou na vzestupu, byť ještě takovou hvězdu, jakým je Peter Michael nemají. Stále se zlepšující Sam Evens, nebo navrátilec z ledu D. Graig mohou ale v budoucnu překvapit.

Evropa

V Evropě stále dominují Italové, ale jejich odstup od dalších evropských zemí není nijak veliký. Italové mají ve svých řadách několik výrazných špičkových bruslařů: Francescu Lollobrigidu, Lindu Rossi, Eriku Zanetti, Fabia Francoliniho, Stefana Mareschiho. Ale při srovnání s minulými lety se zdá, jakoby se jejich základna toho nejlepšího trochu zmenšovala. Zda je to dáno nějakým vnějším vlivem (např. slabší populační ročníky apod.), nebo zda jde o problém v koncepční práci s mládeží, vědí asi jen Italové (a rozhodně se s tím chlubit nebudou).

Naopak Francie (i při znalosti výsledků jejich mladších kategorií z jiných závodů) se zdá, že je na vzestupu. Byť v seniorských kategoriích vidíme zatím stále stejná (a výborná) jména jako Alexis Contin, Ewen Fernandez ad, o tuto zemi bych strach neměla. Má širokou základnu a trenéři vědí, kam směřují. A to na MS nestartoval u nás populární Y. Guyader, který zde byl v roli moderátora. Na MS se neprobojoval velmi tvrdým sítem nominačních závodů.

Podobně se dá mluvit i o Belgii a Holandsku – mají svou hvězdu, ale ta již není osamocená. To, že Bart Swings je dnes prostě jednou z největších hvězd inlinového světa není  možno pochybovat. Každopádně v obou zemích dělají svou práci dobře, s jasnou koncepcí od základních úrovní a s pro nás zatím nedostupnými podmínkami.

Kdo převapil? Mezi lidmi, kteří sledují dění v evropských měřítkách, se snad ani nedá mluvit o překvapení, když zmíníme výběr Švýcarska. Byť zřejmě ani zde není vše úplně v pořádku (na maratonu chyběli jejich nejlepší specialisti na tuto trať), pak jasný tah na branku ve sportovní přípravě (angažmá novozélandského trenéra) nese již své první a velké úspěchy. Jména jako Lukas Iida (teprve 16letý sprintér), Roman Christen, Yves Reist  nebo Livio Wenger (byť tomu se zde nedařilo tak, jak si představoval) ještě určitě skloňovat uslyšíme.

Německo odvedlo svou naplánovanou práci, velkým výsledkem se blýsknul zejména tvrdě pracující Felix Rijhnen (2. místo v bodovačce na silnici), který jde pomalými krůčky vpřed mezi elitu. V jeho stínu ale nezůstaly ani mladší závodnice Laetetia Schimek a Alisa Gutermuth, ale především pak nastupující generace Simon Albrecht – velký sprinterský talent – a Jenny Peissker a Jossie Hoffmann – obě teprve 17leté závodnice. Pokud udrží svou výkonnost, nemusí se Německo bát ztráty svých pozic.

Stále více o sobě dávají vědět i Španělé a Portugalci, a to nejen již známý sprintér Ioseba Fernandez. Ale připomeňme jména jako Patxi Peula, Nuno Nerea a z Portugalska pak dvojici mužů Diogo Marreiros  a Martyn Dias. Letos udělali výrazný krok do první světové desítky. Přehlédnout už nejde ani trio portugalských mladých juniorek.

Junioři, kteří byli soupeři našich závodníků na ME juniorů v Geisingenu, si zde nevedli vůbec špatně, byť byli povětšinou mladší v kategorii (juniorská kategorie tu je od 15 do 19 let). Své nejlepší mladší juniory B sem poslalo víc výprav (Maďarsko, Rakousko, Německo, Švýcarsko) – prostě pro zkušenosti. Nedávaly se jim nereálné cíle, ale prakticky všichni něčím překvapili (viz již zmíněný Lukas Iida, nebo Rakušan Manuel Vogl). Je jen škoda, že tuto možnost nedostali i naši junioři – určitě by to pro ně mělo velký význam. Jejich neúčast mrzí o to víc, že tu byli i ti, kteří právě na MEJ končili i za našimi reprezentanty. Vždyť v roce 2014 a 2015 už taková příležitost bude přeci jen složitější, vzhledem k tomu, kde se MS budou konat.

Severské země

Dánové mají silné juniory, velkým překvapením byla ale i jejich nepříliš známá závodnice Rigas Elena Moller, která se udídlila v první desítce závodnic na dlouhých tratích. Nebýt ošklivého pádu jistě by uspěla i v maratonu.

Norové jsou v mužích rok od roku silnější, byť doma také nemají příliš dobré tréninkové podmínky. Na MS byly zdatnými soupeři našich závodníků. Přesto se však zdá, že v Norsku zatím není vybudovaná dostatečně široká základna. Podobně je na tom i Švédsko se svou tradiční jedinou závodnicí.

Ústup z pozic

Co pro mne bylo překvapením z opačného ranku? Především to byla neúčast některých tradičních zemí – Ruska, Ukrajiny, Slovenska ad., ale především viditelný rozpad polské reprezentace. Kdyby nebylo výborné Alexandry Goss, ani bychom nevěděli, že Poláci ještě bruslí. Léta jsme byli zvyklí vídat na vrcholných akcích mladé a dobré závodníky Polska. Kde dneska jsou, se ani neví. A to je velká škoda. Tím spíš, že jde o náš region, v němž bychom rádi měli konkurenci větší.

-lk-