IMG_9828

Jaké bylo Mistrovství Evropy 2015

IMG_9671Uprostřed léta, v obvyklém termínu druhé půlky července, se konalo Mistrovství Evropy v inline rychlobruslení – vrcholná akce evropských kolečkových bruslařů. Byl to již 26. ročník ME a letos vůbec poprvé se stalo hostitelskou zemí Rakousko.

V tyrolském středisku Wörgl se konala dráhová část, v Innsbrucku pak část na silničním okruhu a maratón. Rakušané si nemohli své organizátorství načasovat lépe. Mají v současnosti nejsilnější evropskou bruslařku na krátkých tratích: Vanessu Bittner, která svou roli i v domácím prostředí potvrdila na 100 % a z ME si odváží celkem 5 zlatých individuálních medailí. Podle ohlasů v tisku bylo v Rakousku hodnoceno celé mistrovství jako velmi úspěšné i přesto, že rychlobruslení je v zemi našich sousedů stejnou Popelkou mezi sporty, jako u nás. Diváků bylo v průběhu přes 5000, což bylo nad očekávání organizátorů, stejně jako i zájem médií i sponzorů byl větší, než se čekalo – snad právě díky úspěchu domácí závodnice.

Jaké tedy bylo letošní ME při srovnání s předchozími? Organizačně i sportovně bylo na velmi vysoké úrovni, v krásném prostředí tyrolských Alp šlo o jedno z nejhezčích ME. Výkony všech závodníků snesou jen vysoké známky, včetně našich reprezentantů. Nebylo tu slabého závodníka. Přesto se dá mluvit letos o „trochu jiném ME“.

Na základě dlouholetých osobních zkušeností šlo určitě o ME s nejnižším počtem účastníků (aniž bych počítala přesné počty). To ovšem neznamenalo pokles úrovně. Spíš naopak. S průměrným výkonem by se tady nikdo v hlavním poli neudržel. Prostě letos jsme viděli to nejlepší, co Evropa může nabídnout. A ukazuje se, že toho nabídnout může opravdu dost a snad se to ukáže i na listopadovém Mistrovství světa na Tchaj-wanu.

Nechyběl nikdo z těch, kteří svou bruslařskou kariéru již dělí mezi inline a led, a pokud těmto závodníkům forma vydrží, můžeme se těšit na jejich výborné výsledky i na ledě. Bohužel je ale možné, že právě tyto závodníky na MS kvůli pokročilé zimní sezóně neuvidíme. Škoda.

Bylo to mistrovství velmi výrazných individualit (Lollobrigida, Bittner, Swings, de Souza, Rigas ad.), ale i výborných týmů – především Francouzi v mužské části byli vemi výrazní.

IMG_9645

 

Kdo tedy dominoval?

V obou částech ME – dráha a silnice – získali nejvíce medailí Italové. To není žádné překvapení. Překvapením však může být, jak moc jim mezi muži (i juniory) šlapali na paty výborní Francouzi. Zdá se, že ti mají našlápnuto ještě výš. Mají velmi silnou seniorskou reprezentaci a zároveň s tím dorůstá po letech mladá záloha. Především závody juniorů B byly ze strany francouzských chlapců jedním z nezapomenutelných zážitků. Ukazuje se, že několikaletá přestavba tréninkové práce a práce na úrovni podpory klubů ve Francii nese již své ovoce.

Je to podobné jako v jiných sportech – díky několika mimořádným sportovcům – pokud se je podaří u sportu udržet – se může zdvihnout celá následnující generace. A to je viditelné především právě na francouzském bruslení.

Samozřejmě se nedá říct, že by Italové ustupovali ze slávy. Určitě ne. Na rozdíl od Francouzů jsou však jejich úspěchy postaveny na výsledcích vynikajících jedinců – výkony juniorů Daniela Niera, Marca de Flavise nebo Ricarda Passaroty stály za vidění. V seniorech však zkrátka Fabio Francolini na všechno nestačí.

Dá se ale říct, že dnes jsou tyto dvě země absolutní evropskou špičkou.

Trochu ústup ze slávy mohou cítit Belgičané a Holanďani. Belgie sice skončila v bodování národů jen těsně za těmito dvěma zeměmi, ale jejich úspěch je závislý především na výkonu dvou výjimečných závodníků. Bart Swings (BEL) – i když již nemá tak pevně nasazenou korunu neporazitelného – je výjimečný bruslař a my se jen můžeme těšit na jeho další sportovní růst. Vedle něj vyrostla v jednu z nejlepších i Sandrin Tas, která stála vždy jen krůček za královnami letošního ME – V. Bittner a F. Lollobrigidou (ty si rozdělily mezi sebe všech 10 individuálních zlatých!). Ale za těmito dvěma závodníky je v belgické reprezenatci tak trochu skok. Chybí dříve velmi dobří belgičtí junioři, chybí celý silný tým, který by předvedl třeba ve štafetách něco podobného, jako v roce 2013 na Mistrovství světa před domácím publikem v Oostende.

Podobně jsou na tom Holanďané – v mužích mají špičkové závodníky – bratry Mulderovy na sprinty, ale dál už tak výrazné osobnosti vidět nejsou. V ženách je situace ještě viditelnější: Mannon Kaminga jakoby si vzala oddechový čas, i když i ona sbírala na dlouhých tratích medaile.

Němci letos neměli nejsilnější seniorskou část reprezentace. Jejich v současnosti nejlepší závodník na dlouhých tratích Felix Rijhnen se kvůli předchozímu zranění mohl zúčastnit až závěrečného maratonu. Německá hvězda Simon Albrecht svou roli jistě splnil, na nejkratších sprintech na 200 a 300 m byl neporazitelný, ale již na 500 m se musel sklonit před svými staršími a zkušenějšími kolegy z jiných zemí. V ženách jsme byli v minulsti zvyklí vídat u Němců o trochu více. Výborné byly Mareike Thum a Josie Hofmann, ale slabší rok mají Sabine Berg a Katarina Rumpus. Na druhé straně v mladších kategoriích rostou Němcům výborní závodníci jak v dívkách, tak i v chlapcích.

Koho je potřeba ještě zmínit?

Určitě dánskou reprezentaci. Přijela velmi dobře připravená a jejich hvězdou (a koneckonců i jednou z hvězd ME) se stala juniorka  Elena Moller Rigas. Ta si velmi zkušeně a s velkou dávkou pokory ale i sebevědomí a s vysokou fyzickou kondicí poradila se silnými Italkami. Na její závody se publikum prostě těšilo – zvládne to a vyhraje, nebo se to nepovede? A ona vyhrávala – chytře a lehce – a z Rakouska si odváží 3 zlaté, jednu stříbrnou a jeden bronz. Ale velmi dobré výkony podávali i její mužští týmoví kolegové (např. výborný výkon Michel Hojera na silniční bodovačce). A pak že to v malém kolektivu nejde.

A určitě nesmíme zapomenout na Španěly. Jejich hvězdou se zřejmě stala jedna z nejmladších účastnic – Anna Humanes. Ta vybojovala jedinou zlatou španělskou mediali na 5000 m bodovacích. Ale Španělé mají vyrovnaný tým ve všech kategoriích a mají na čem stavět.

A ti bez medailí?

Letos se o medaile podělilo celkem 10 z 18 účastnických zemí. Dvojciferný počet medailí jak na dráze, tak i na silnici ale měly jen 4 státy: Itálie, Francie, Belgie a Německo (to pouze na silnici). Ostatní buď měli jednoho výborného závodníka, který jim medaile získal ve více tratích, nebo prostě brali to, „co zbylo“.

Dá se tedy říct, že do nejužší špičky patří 3-4 evropské země, dalších 5-6 má ve svých řadách výrazné jedince. Dá se však říct, že ti, kteří na medaile nedosáhli, patří až do „třetí ligy“? Tak obecně se to tvrdit nedá. Často chybí k medaili jen krůček.

I v těchto bruslařsky menších zemích se však rodí talenty, a pokud se s nimi umí pracovat, mohou vozit velmi dobré výsledky. Letos zaujal např. výkon Slovince Nejce Mavsara, který, ač je ve své zemi jediným top závodníkem, dokázal díky podpoře svého okolí dosáhnout v seniorské kategorii na top desítku. Velmi dobře si na ME – snad i díky domácímu prostředí – počínal mladý Rakušan Christian Kromoser. Jeho 6. místo v maratonu je velký počin.

Podobně je potřeba zmínit i výkony Slováků. Ač tu měli jen tři závodníky, tak si vezou umístění kolem 10. na sprintérských tratích. A 8. místo Jakuba Klembary na 300 m t.t, tu bylo považováno za překvapení ME. On ale dokázal tuto svou sprintérskou kvalitu potvrdit i 10. místem na 500 m.

Kuloáry letošního ME znělo jedno: kdo má letos v těch silněji obsazených kategoriích závodníka do 10. místa, je dobrý a jde dobrým směrem. A tady už se konečně dostáváme k našim závodníkům. Protože i nám se to podařilo.

Šestá příčka pro ČR

Českou republiku zastupovalo celkem 7 závodníků:

IMG_9656IMG_9665 IMG_9663 IMG_9658 IMG_9655 IMG_9654Michaela Sejpalová v juniorkách B

Jaroslav Klícha, Šimon Pravda a Michal Prokop v juniorech A

Matěj Krupka (pouze na dráze), Matěj Pravda a Ondřej Suchý (pouze na maratonu).

Všichni tu byli právem a odevzdali to, co umí. Absolutorium za své výkony zasluhují především Michal Prokop (nejlépe 6. na 10 000 m P/E, dále 3x 10. a 1x 12.) a  Jaroslav Klícha (nejlepší umístění 9. na 1000 m, dále 10. 11. 12. místo), kteří si právě svými umístěními kolem 10. místa  výrazně řekli o nominaci na Mistrovství světa. Šesté místo Michala Prokopa je již známkou velmi vysoké výkonnosti.

Výkony našich dvou nejlepších „stínoval“ ve stejné kategorii Šimon Pravda, který jel na ME tak trochu na divokou kartu: po zhoršení zdravotního stavu po maratonu v rámci Světového poháru měl delší výpadek v tréninkové přípravě na ME. Přesto se však na vrcholnou událost dokázal zkoncentrovat a jeho výkon rostl závod od závodu.

IMG_9828 IMG_9757 IMG_9721

Ostatním závodníkům se povedl některý závod lépe než jiný, někdy měli před sebou závodníka, kterého by třeba chtěli porazit, ale prostě to nevyšlo.

Naši jedinou ženu – M. Sejpalovou, jejíž hlavním odvětvím je short-track, je třeba pochválit především za to, jak se vyrovnala s vědomím, že tady se jezdí opravdu jinak než na domácích závodech. Když toto překonala, pak již předváděla standardní až dobré výkony (např. krásné 12. místo na 10 000 m vyřazovacích), ale je potřeba říct, že na dráze se jí vedlo lépe než na silničním okruhu – velmi krátkém a technicky náročném.

IMG_9686

IMG_9760

Seniorům se letos ME nevydařilo asi tak, jak si představovali, i když je potřeba si uvědomit, že v jejich osobních životech a sportovní kariéře zkrátka dochází ke změnám, se kterými se teprve budou muset vyrovnat. Záleží to na podpoře jejich sportovního tréninku, ale samozřejmě nejvíce na nich samotných, jak dokáží skloubit osobní život sportovce – amatéra s velmi vysokou tréninkovou zátěží.

Výkony našich sportovců je potřeba vidět z nadhledu jejich tréninkových možností. Zatím náš sport u nás závisí na obětavosti několika trenérů a tréninkových jednotek, které nemají pražádnou podporu „shůry“. A samozřejmě na nadšení samotných závodníků, jejich lásce k tomuto sportu a především také na finančních možnostech jejich rodin. Nelze dál tyto skutečnosti zakrývat. Protože pokud se tato sitauce alespoň trochu nezlepší, nemůžeme po našich závodnících žádat medaile z tak vrcholných soutěží, jakým Mistrovství Evropy bezesporu je.

Je totiž potřeba si uvědomit, že soupeří se závodníky, kteří jsou opravdovými profesionály s plným zázemím co do tréninkových možností, tak i co do lékařského zázemí, s možností relaxace, trénování po celý rok, ale především se závodníky, kteří mají před sebou vizi, že když se budou rychlobruslení věnovat opravdu naplno, že si na tuto dobu nemusí dělat starosti s tím, jak se uživí. Bohužel ve věku kolem 25 let, kdy se ze „závodníků“ stávají opravdu „Závodníci“, je toto hledisko velmi podstatné.

A právě tím se liší ty úspěšné, medailové státy od těch, které na medaile dosáhnout zatím nemohou. V podmínkách, které naši závodníci pro svou sportovní činnost mají, jsou jejich výsledky víc než dobré. A za tyto jejich výkony jim jako reprezentační trenérka děkuji. Byli jste fajn a byli jste dobří!

Více o českých závodnících na stránkách www.cskb-inline.cz.

Výsledky ME zde: http://www.europeaninlineservice.com/resultservice/