Ad Hradec – jaké rozhodnutí je správné?

Společně se závody se rozjela naplno i diskusní fóra. Na nich se „trhákem“ stala (ne)povolená pomoc tatínka své dvanáctileté dceři v závodě Fitness Desítka seriálu Chance LifeInLine Tour 2011.

Malá rekapitulace:

1. Závod na 10 km absolvovalo cca 150 bruslařů všech věkových kategorií, muži, ženy, děti.

2. Mezi juniorkami skončila na prvním místě Anička – 12letá dobrá bruslařka. Závod absolvovala v jízdě v „háku“ za svým otcem. Viditelně doložitelná pomoc, jako je tlačení rukou, nebyla prokázána.

3. Vlna protestů proti takovému způsobu závodění vedla k udělení napomenutí ze strany hlavní rozhodčí závodu.

Tolik fakta vyčtená z webu závodu a následné diskuse.

 

Můj osobní názor:

Stejně jako se vyvíjí bruslení a závodění u nás, stejně tak může člověk nahlížet na jednu a tutéž věc po čase jinak. Když se podobná záležitost diskutovala před rokem v rámci seriálu ČMP, tak podle doložitelného videa se zdála pomoc dotyčné dvojice jasná – ke kontaktu docházelo – ruka tatínka, který jel tenkrát za svou dcerou a nikoli před ní, mohla pomoci k tlačení. Taková pomoc je podle regulí zakázáná, byť i tak je velmi těžko doložitelná (neb, kdo určí, že ruka jen neleží volně na zádech předchozího jezdce).   Jury rozhodla na základě výkladu pravidel a rozhodnutím byla diskvalifikace obou závodníků (jestli si to tedy pamatuji správně) v tomto závodu.

 

Letos se na první pohled podobná, ale přeci jen úplně odlišná situace, objevila na závodech v Hradci Králové. Odlišná v tom, že otec jel celou dobu před dcerou a ta se držela za ním v „háku“, „balíku“ nebo jak to jinak nazvat. Kontakt (tažení) nebyl nikým dokázán, ani hlavní rozhodčí nebyla svědkem nepovoleného jednání.

V Hradci jsem nebyla, nemohu a není úkolem mého textu posuzovat tedy nic víc než informace z webu. Jde mně spíš o jinou věc. Co je smyslem závodu na 10 km v rámci tohoto seriálu? Závod se nazývá Fitness desítka – tudíž pro každého nového příchozího musí být jasné, že se nejedná o boj špičky závodních bruslařů. Spíš by si nový bruslař řekl – jasně, to je trať pro mě. Zazávodím si v tempu, které mi vyhovuje, pojedu tak, jak se mi bude chtít, změří mně čas. Nic jiného bych od fitness závodu neočekávala – být novým bruslařem. Samořejmě bych tedy očekávala ohleduplné jednání ze strany druhých závodníků (vždyť přeci nejde o boj o titul), žádné velké strkanice a pohodu. A čekala bych, že si tenhle závod pojede každý s jinou motivací. Někdo ho může brát jako svůj vrcholný výkon a bude spokojený s ujetou vzdáleností, jiný se chce právě tady rozbruslit na hlavní závod na 21 km, jiný může mít motivaci tu, že jde o trénink apod. Tohle všechno právě takovýhle závod může naplnit.

Právě proto je Desítka otevřená prakticky všem – dětem, mužům, ženám, možná by na trať pustili i člověka s kočárkem (nevím, nestudovala jsem pravidla tohoto závodu nijak podrobně). Proč ne? A právě proto, že jde o závod pro fitness kategorii, bych ji ani nijak velkými pravidly nesvazovala. Proč by právě na téhle trati (pro bruslaře zase ne tak náročné) nemohli jezdit třeba lidi v rekonvalescenci po úrazu, kteří si na nic delšího zatím netroufnou, proč by tu nemohly být děti, které si chtějí pro ně dlouhou trať zkusit a proč by tu nemohl třeba manželský pár, nebo i rodič s dítětem v rámci tréninku jet v háku za sebou? Vždyť tady nejde o tituly, znovu podotýkám.

Děti mají přece své závody – tam jim nikdo z dospělých nepomůže (s letošní výjimkou 5km tratě, ale tam se zatím nezdá, že by dospělí těm 14-15letým juniorům měli ambice pomáhat). Pokud má pro mne, jako tenérku, něco výpovědní hodnotu, podle níž mohu zjistit, jak si vedou „mé“ děti v konkurenci svých vrstevníků, pak by to mohly být jedině tyto dětské tratě. I když silniční závod mi stejně neřekne vůbec nic o tom, jak dítě umí či neumí bruslit ve smyslu jak umí, či neumí ovládat své brusle. Ale může naznačit něco o psychice a povaze dětského závodníka (bojí se velkého množství lidí, je dravý, věří si nebo nevěří apod.) a samozřejmě částečně i o stupni vytrvalosti (která však ve věku kolem 10-12 let není ještě pro vývoj inline rychlobruslaře nijak podstatná – podstatnější jsou v tomto věku úplně jiné bruslařské dovednosti).

Ale že bych tohle očekávala, že se dozvím ze závodu Fitness desítky, kde jedou pohromadě všichni, jak na tom „mé“ děti jsou, tak to tedy neočekávám. Možná jediné – právě schopnost dětí najít si někoho v balíku, za kým pojedou (a věřte mi, že jízdu ve vláčku se musí děti učit hodně dlouho, než nabydou jistotu). Rozhodně bych nebyla schopná z takového hromadného závodu posoudit, které dítě je rychlejší. Proto je mi v podstatě jedno, jak si kdo tenhle závod jede – jestli si ho chce užít v háku za někým, nebo si ho pojede sólo, aby jeho čas nebyl ovlivněn ničím jiným, je jen na něm.

Takhle bych tedy právě k tomuto formátu závodu přistupovala já. Je jasné, že názory se tu mohou různit.

Co mi však není jasné, za co přesně bylo dotyčné dvojici uděleno poslední napomenutí před diskvalifikací. Rozhodčí nic neviděli, tandem rodič dítě byl doložen mnoha svědky, ale není proti pravidlům, a tak tohle rozhodnutí tak trochu připomíná přísloví a vlku, co se nažral a koza zůstala celá. Znovu opakuji – na závodech jsem nebyla, vycházím jen ze strohých informací z webu. Pokud by napomenutí bylo uděleno za nějaký druh nesportovního chování při projednávání protestu, pak to má být jasně napsáno.  Ale to je jen malá poznámka na okraj.

 

Mám však jiný návrh pro pořadatele. A zase není z mé hlavy, ale ze zkušeností ze zahraničí. Fitnes závody (nebo spíš fitnes kategorie)  se tam pravidly nijak moc nesešněrovávají. Samozřejmě platí obecná pravidla slušnosti a fair play, ale jestli někdo někoho na chvíli tlačí, jestli jedou za ruku vedle sebe – to nikdo neřeší. V kategorii fitness je věcí morálky každého, jak závod absolvuje.

Jiná situace je v kategorii licencovaných (to u nás zatím neexistuje) závodníků, tedy těch, kteří o ty tituly bojují. Stejně tak i v dětských závodech. tam jsou jasně daná pravidla, která se nepřekračují a pokud ano, pak následuje jasné potrestání.

Tedy k mému návrhu: ponechte Desítku otveřenou a nesvázanou pevnými pravidly (a dokonce bych tu vyhlašovala jen celkového vítěze a vítězku, nikoli jednotlivé věkové kategorie) a naopak, závodu na 21 km, který je i Českým pohárem – tedy oficiálním závodem vyhlašovaným Českým svazem kolečkového bruslení), dejte jasná pravidla a strikně je kontrolujte. Právě v tomto závodu bych jako první věc uvítala rozdělení mužů a žen: ženy startují o 2-3 minuty před muži (nebo naopak), během závodu se nesmí držet v háku za muži a pokud je někdo dojetý o kolo (to může potkat třeba po pádu i toho nejlepšího závodníka), pak onen dojetý se nesmí zachytit v balíku čela pelotonu.

Podle mého by tato dvě pravidla (a samozřejmě obecně platné věci) a jejich důsledné dodržování jak samotnými závodníky (což myslím není problém, protože jde o otázku cti), tak i ohlídáním dodržování ze strany rozhodčích, bohatě vystačila na regulérní, fair play a krásné závodění na trati, která je hlavní tratí tohoto seriálu. Nevidím na tom nic obtížného (časomíry tyhle situace zvládají bez problémů).

Počítám s tím, že ne každý může s mým názorem souhlasit. Ale je potřeba o tom mluvit, abychom se na těch závodech příště třeba nepoprali.

Ludmila Krupková

KSBM Praha

5 komentářů: „Ad Hradec – jaké rozhodnutí je správné?“

  1. On je problém že Fitness desítka se nazývá podle tyčinky fitness a k pohodovému závodu typu „pro fitnessáky“ má hodně, ale hodně daleko. Jinak s článkem souhlasím. Na závodě jsem nebyl ale jízdu v háku za někým bych jako problém rozhodně neviděl, to jezdí kde kdo. Nakonec i v tom háku se musí jet a ne každý to ustojí.

  2. Čau Franto, podle mě se to jako fitness desítka jmenuje proto, že je určena především nespeedové kategorii bruslařů… nestlé už v názvu taky není, tak by asi vyndali i ten fitness :-), ale nevím, jen to tak vnímám. V tomhle konkrétním případě, tedy v situaci s panem Hejným jde podle mě spíš o to, že pan Hejný je se svým chováním a rozporuplnými názory v internetových diskusích trnem v oku mnoha lidem. Resp. nepamatuji si, že by o něm kdy kdo mluvil v dobrém :-). Proto se po něm asi každý rád sveze. Četl jsem několik rádoby chytrých názorů/reakcí v diskusích, ze kterých jen čišil nedostatek informací o daném problému, to ovšem nijak nebránilo použití latiny nebo nejrůznějších odborných termínů a obratů, což nakonec působí spíš úsměvně :-). Takže sečteno podtrženo, ať už si o p. Hejným myslím cokoliv, celou tuhle „aféru“ vnímám jako „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. V Hradci jsem byl a osobně jsem nic „nelegálního“ neviděl :-)

  3. Liduško, ať se děje cokoliv ať jsi přítomna či nikoliv stejně přispěješ svým názorem či sofistifikovaným pohledem na většinu inline událostí. S kolegou Hejným jste pohromou většiny diskusí a spustě věrných či náhodných čtenářů otrávíte svými nekonečnými diskusemi přinejmenším čtení aktuálních článků.

  4. Bobe, máš pravdu – kritické postřehy a rozporuplné názory, ale na rozdíl od četných anonymů se pod ně vždy podepisuji a věř, že není snadné přijít s kritikou a podepsat se pod ní. Ať již si o mých názorech myslíš cokoli, zeptám se – máš dojem, že v inline bruslení je vše tak bezchybné a růžové, že kritických postřehů není třeba? A mimochodem, stejnou, ne-li větší mírou, participuji i ve světě běhu a běhu na lyžích, od podzimu do jara jsem i v příslušných diskusích a tam problémy s mým přístupem nikdo nemá, je tedy chyba jen ve mě, že mé kritické poukazy mezi bruslaři tak štvou??? Martin

  5. paní Krupková, je to přesně tak, bylo by naprosto nepatřičné jet tempo dítěti např. v republikovém závodě juniorů, byť by pravidla umožňovala start i dospělých. Fitness desítku jak na LIL tak v CMP jsem bral vždy jako zábavu, skutečně se tím především bavíme a proto jezdíme spolu. Zpětně vím, že byla velká chyba v mém loňském pojetí jízdy, byť co se tlačení týká, mám svědomí čisté, každý bruslař ví, že ta ruka na zádech před sebou je někdy nezbytná, bohužel jsem neodhadl, že způsobí takový problém (prostě proto, že v tom nebyl a priori úmysl podvodu). Abych tuto chybu eliminoval, rozhodl jsem se pro opačné pořadí, marně… zvláštní, že když takto spolu běžíme nějaký ten lauf na běžkách, nikomu to nevadí. Martin

Napsat komentář