Den na kolečkách Plzeň 2010 (ČMP)

Plzeňská Lopatárna přivítala opět po roce Českomoravský pohár. Stejně jako vloni zde celý seriál závodů pořádaných Inlajn.Cz začínal. A pokud budou všechny závody podobné těm dnešním, máme se na co těšit.

Ale od začátku. Trasy všech závodů vedly na okruhu dlouhém1.1km, se zajímavým profilem. Samotný start byl mírně do kopečka, po třech stech metrech přišlo prudké krátké stoupání, poté rovinka, pozvolné a bezpečné klesání a cílová rovina. Jedinou vadou na kráse tak byl povrch, který byl značně hrubý. Naproti tomu to dávalo závodníkům možnost  mixovat různá kola a získat tak správným výběrem výhodu.

Závodit se začalo dle plánu s úderem dvanácté, kde se na start postavila nejmladší kategorie. Zvláště těch nejmenších závodníků nebylo příliš mnoho, byly však vidět hrdinské výkony podpořené potleskem přihlížejících.

O půl jedné odstartovala první početnější kategorie – junioři B,C,D. Závodilo se na dvě kola a již krátce po startu bylo rozhodnuto, kdo se popere o medaile. Celému startovnímu poli ujela dvojice Tereza Daňková (Gigasport ISC Praha) a Anna Marie Hejná (BSO Rabbit). Tyto dvě závodnice si to ve finiši rozdaly o zlato, které nakonec připadlo Hejné.

Po juniorské části přišlo na řadu zpestření v podobě závodů závodních koloběžek v dětských kategoriích a na trati 10km.

Celými závody opět provázel Honza Krejčíř. Standardně skvělým výkonem vtáhl do děje i méně zasvěcené bruslaře a vytvořil tak ideální inline atmosféru. A jak pravil, ve čtvrt na tři se postavili závodníci na start „stříbrného hřebu dne“ : závodu na 10 km.

Závod byl rozjetý hned od startu poměrně rychle a balík se několik kol neustále měnil a přeléval. Nechyběl v něm Jaroslav Zíka, Michal Štrunc, Rostislav Slavkovský, Igor Zeman či Jiří Procházka, který se část závodu staral o tempo a tvořil závod. Mezi ním a Jaroslavem Zíkou se pak také rozhodovalo v závěrečném okruhu, kdy Procházka mírně odjel, ve stoupání však byl dojet a následně předjet Zíkou. Ten si tak dojel pro celkové vítězství na této trati.

Desetikilometrový závod si někteří bruslaři dali „pro zahřátí“ a tak jsme mohli vidět třeba právě Jaroslava Zíku, či Rostislava Slavkovského i na trati půlmaratonu.

Ten odstartoval ve tři hodiny. Na start se postavilo 39 bruslařů a bruslařek, nechyběla ani zvučná jména Pecka, Adlt, Kuchař, sestry Novákovy a další. Půlmaraton se odstartoval velice rychle a už od prvních metrů byly na čele vidět dresy Gigasport ISC Praha. Postupně se během prvního a druhého kola utvořila šestice, která obkroužila přidělených 19 oválů. Na čele tak jezdil Pecka, Kuchař, Adlt, Zíka, Němeček a Procházka. O tempo se tradičně hodně staral Jan Pecka. Nicméně celá skupina spolupracovala a díky tomu si udržela vedení až do cíle, do kterého však nedorazil benjamín Adam Adlt (kvůli křečím v holeních). A vedoucího vlaku se neudržel Jaroslav Zíka, vítěz desetikilometrové tratě. V ženské kategorii se držely všechny tři aspirantky (Kamila a Karolína Novákovy a Eva Šodková) na zlato ve druhém vláčku, který kompaktně projížděl okruh za okruhem.

Předposlední kolo před cílem se vedoucí, teď již jen čtveřice, téměř zastavila. Jan Pecka již nechtěl za sebou táhnout své soupeře a dlouho se marně snažil, aby jej někdo vystřídal. Nakonec se vlak přeskupil a do cílové rovinky vjížděl v pořadí Němeček, Kuchař, Procházka a Pecka. Strhujícím nástupem hned v úvodu pro sebe získal vítězství a bod do ČMP Jan Pecka, na druhém místě ve fotofiniši dojel Martin Kuchař stíhán Bobem Němečkem. Nepopulární „bramborová medaile“  zbyla na druhého ze závodu na deset kilometrů – Jiřího Procházku. Za smolaře závodu vyhlašujeme Pavla Zajpta, který se dlouho pohyboval na dobré pozici, ale při závodě ho přímo pod kotník kousla včela a na půl okruhu jej vyřadila. A jak sám pravil: „Je hodně způsobů, jak se dá pokazit závod, ale tohle je ten nejblbější, co jsem kdy zažil“.

Mezi ženami se jelo dlouho vyrovnaně a opět rozhodoval až těsný finiš, kde zvítězila Kamila Nováková, před Karolínou a třetí Evou Šodkovou.

Závody byly celkově moc povedené. Systém na prověřování startovní listiny se ukázal jako výborný nápad a nebyl tak žádný zmatek ve výsledcích. Navíc pořadatelé, pravděpodobně pomocí úpisu s ďáblem, zaručili skvělé počasí. Několikrát sice nad Lopatárnou mohutně hřmělo, ale kapka nespadla ani jediná. Příjemná byla i atmosféra, která měla přátelský a přívětivý nádech. O výborném výkonu komentátora jsem již mluvil. A jestli se dá akci něco vytknout? Ne. Snad jen ten, kdo byl vloni zvyklý na pompéznost díky generálnímu partnerství s O2, mohl vnímat letošní závod jako chudší. Osobně bych to však tak nehodnotil.

4 komentáře: „Den na kolečkách Plzeň 2010 (ČMP)“

  1. Zdravím a dovoluji si podat svůj komentář k poslednímu odstavci článku, kde se nekorektním způsobem píše o korektnosti závodění. Takže – přihlásil jsem svou 10ti letou dceru do závodu na 10 km, to víceméně v doplňkovém pojetí, aby si pomalu zvykala na tempo a taktiku na delších tratích, neměla zde ani svou kategorii a vnímali jsme to opravdu jako „trénink závodem“. Vzhledem k tomu, že startovala na desítce poprvé i vzhledem k její subtilní postavě jsem závod absolvoval s ní a udílel jí taktické rady. Z pochopitelných důvodů během závodu docházelo k situacím, kdy jsem jí začal předjíždět a v takové situaci jsem ji letmým dotykem koordinoval, aby zůstal vlak závodníků celistvý. Jiná situace byla ve sjezdu, zde díky naší rozdílné hmotnosti (50 kg navíc u mě) docházelo pochopitelně k tomu, že jsem ji neustále předjížděl a musel jsem ji rukou tlačit před sebou – právě tato situace je vidět na zdejším videu. Dovoluji si podotknout, že to je zcela korektní a např. v hlavním závodě jsem byl sám já ve sjezdech ch chvíli někým tlačen a někoho jsem tlačil. Pokud snad autor nabyl dojmu, že se jednalo o závodění mimo rámec fair-play nebo dokonce mimo rámec pravidel, měl podat protes dle regulí po skončení závodu a ne s jednodenním časovým odstupem a na základě matoucích videostříhů. Pokud se někdo cítí poškozen tím, že jsem desetiletou dívku během závodů několikrát letmým dotykem koordinoval a tlačil před sebou ve sjezdu, nechť mě kontaktuje nebo napíše přímo do této diskuse.

    Autora článku bych poprosil, zda by byl tak laskav a svůj článek podepsal.

    Děkuji, Martin Hejný

  2. Dobrý den,
    autorem článku jsem já a jsem podepsán vpravo nahoře v záložce Autor. Jak je v článku zmíněno, na „letmou koordinaci“ narazili až při střihu videa. Navíc nikdo neprotestuje a nesnaží se vaše jména vymazat z výsledkové listiny. Jen jsem chtěl upozornit na to, že pokud je mladá závodnice v každém kole tlačena, aby udržela kompaktní balík (ačkoliv je to nad její síly), nebo je tlačena, ačkoliv nikde žádný balík v dohledu není, nejedná se závodění ve smyslu fair-play. Oba záběry z videa jsou točeny na zadní části okruhu, kde je trať do kopce, nejedná se tak o tlačení při sjezdu (které je bez diskuze běžně praktikované, jak jste sám napsal). Zároveň je to jen zlomek z natočeného materiálu z celého průběhu závodu.
    Poškozen se jistě necítím já ani ostatní závodníci. Byl to jen návrh k zamyšlení, zda je opravdu nutné, závodit tímto způsobem.

  3. dík za info, podpis jsem hledal pod článkem, proto ten dotaz

    dle příjmení usuzuji, že jste nějkým způsobem zpřízněný s Terezkou Daňkovou a to mi to nařčení vysvětluje dosti nepříjemným způsobem, no budiž…

    z videa je patrné toto: k tlačení docházelo ve sjezdu, tak jak je běžné, v jiných pasážích k takové podpoře nedocházelo, letmé usměrnění rukou nebylo tlačením, možná kdyby jste sám závodil, věděl byste, o čem zde píšu

    to že dokázala dojet tak jak dojela je dáno tvrdým a poctivým tréninkem, nechci zpochybnit trénink Terezky jen proto, že v přímé konfrontaci prohrála, to v žádném případě, naopak vám chci navrhnout, abyste se párkrát našeho tréninku zúčastnil, kontaktovat mě můžete zde: martin @bsorabbit.eu

    určitě nejsem bezchybný trenér, nemám patent na pravdu, přesto věřím, že bych mohl přípravu Terezky alespoň něčím obohatit a navíc pevně věřím, že pak změníte názor, samozřejmě za předpokladu, že nejste pouze jen a priori zaujatý

    k samotnému závodu: první cca 2 kola jsme jeli v první skupině, aniž bych tam musel dceru tlačit, jak píšete, když se to začalo trhat odpadli jsme a vytvořili miniskupinku s Michalem Polanem, ani zde nebyla žádná snaha dotlačit jí mermomocí do skupiny, která byla nad její síly

    v posledním kole jsem dal dceři pokyn, ať zkusí zrychlit, výsledkem bylo, že jsme přijeli již jen ve dvou a to naprosto korektním způsobem

    během celého závodu, kromě zmíněných sjezdů, jsem dceru odhadem tak 5-6x rukou usměrnil, jednalo se o dotyk sotva vteřinového trvání, kdy nedocházelo k přenosu síly z osoby na osobu, ale k pouhému srovnání bočního vychýlení

    znovu opakuji, přijďte na náš trénink, když se učíme práci ve skupině a sám pochopíte, zda se jednalo o tlačení nebo usměrňování pohybu, které jsem se mimochodem naučil z instruktážních videí profi teamu Salomon

    děkuji za pozornost a přeji pěkný den a Terce hodně úspěchů

Napsat komentář