Pár postřehů po jarní seriálové silniční sezóně

V Českých Budějovicích skončila za krásného počasí jarní část seriálu Liglass LIL Tour 2010. Po brněnském chladném závodu minulý víkend jsme si konečně mohli uvědomit, že kolečkové bruslení je letní sport.

V Budějovicích byla jako vždy trať pěkná, bezpečná, příjemné velké zázemí. Vše, co má dobrý závod mít. Jen závodníků trochu ubylo, zcela určitě proto, že se termín kryl s francouzským megazávodem 24hodin LeMans. To se projevilo zejména v „dospělých“ kategoriích, kde chyběla řada závodníků, kteří jinak nevynechávají.

I přesto se jely v Budějovicích hezké závody na všech tratích. Konečně se závodilo i v nejstarší kategorii dětí 14-15 let, v níž to letos na předchozích závodech vypadalo spíš jen jako takové rozbruslení před desítkou. Většina závodníků „pětky“ totiž nastupuje poté i na start Fitness desítky.  Jestli to je ta správná taktika si nemyslím. Naši mladí pak nemůžou ani na jedné trati ukázat vše, co v nich je. Ale známe to všichni – možnost výběru je občas spíš brzdou. A ve 14 letech absolvovat po sobě 5 a 10 km není možná tím nejlepším řešením. Ale to ponechme na závodnících a jejich trenérech a rodičích.

Výsledkový servis najdete na stránkách seriálu, nebudeme tu tedy rozebírat průběh sportovního dne ani jejich vítěze. Vše proběhlo podle očekávání a snad ke spokojenosti všech zúčastněných.

Co ale můžeme na závěr jarní sezóny udělat, je malá rekapitulace silničních bruslařských seriálů. Na začátku jsme byli zvědaví, jak si organizátoři obou našich seriálů poradí bez svých tradičních velkých sponzorů. Nutno říct, že si poradili velmi dobře, závody proběhly bez větších potíží, určitě se zatím podařilo vybrat mnohdy lepší tratě než v minulosti (LIL – Hradec, ČMP – Praha), výsledkový servis funguje v rámci možností bez závažnějších potíží.

Co určitě mrzí u obou seriálů, že organizátoři neaktualizují po dojetí závodu celkové pořadí (LIL má pořadí po 4 závodech ze 7 odjetých), popř. ho vůbec zatím nezveřejňují (ČMP) – nebo alespoň jsem ho k dnešnímu datu nikde na stránkách organizátorů nenalezla. A to je vůči závodníkům, kteří oba seriály svým startovným podporují, trochu nefér. U ČMP by se snad dalo hovořit o polehčující okolnosti v tom, že závody pořádají organizátoři opravdu ve svém volném čase při svých běžných zaměstnáních, zatímco tým LIL jsou firmou přímo pořadatelskou. Ale u obou pořadatelů je to prostě chyba, která by se mohla pro příště snad napravit.

Muži versus ženy

Dalším, co letos trochu rozbouřilo poněkud stojaté vody kolečkového bruslení byl fakt, že jeden z organizátorů (konkrétně ČMP v Praze) našel odvahu a vyzkoušel v hlavním závodě oddělené starty mužů a žen (ženy startovaly o něco dříve před muži a v průběhu závodu se nesměly za muži vozit – nevím, zda opačně to bylo či nebylo povoleno). První vlaštovka a hned vydařená. Účastnice si to pochvalovaly, nebyl žádný problém s porušováním pravidel, podle řečí v zákulisí to bylo jednoznačné plus  z hlediska žen. Alespoň těch s ambicemi bojovat o přední místa. Jako důvod spokojenosti udávaly možnost kontroly toho svého (tedy ženského) závodního pole, menší míra obav z pádu (kolikrát jsme už zažili na závodech, že hmotnější muž v zatáčce odstavil slabšího jedince a poslal ho do trávy).

Samozřejmě se ozvou hlasy, že žen je na samostatný závod málo (viz čísla níže), že to zatím nemá smysl, že závody žen jsou pak nudné!, že se ženy nemohou zlepšovat tím, že jezdí s rychlejšími muži, že se to nedá (ale dá!) organizačně zvládnout. V každém názoru je kus pravdy, podstatné by ale mělo být, co chtějí sami účastníci. Možná by organizátorům mohla pomoci nějaká anketa názorů.

Jak se k tomuto problému staví v zahraničí? Různě, ale vždy je dobré si brát příklady spíš tam, kde jsou v daném odvětví o krok před námi a jsou v něm úspěšní. V tomto případě se podívejme do Německa. Na většině důležitějších závodů jsou oddělené starty pro tzv. licencované závodníky (bez výjimky to platí o mistrovství Německa – a to by měla být samozřejmost i u nás). To je pro ty, kteří splní nějaké podmínky dané německým svazem. Jaké, je v podstatě nyní jedno. Tito závodníci se prostě cítí na to brát inline bruslení jako svou závodní činnost. Pak je tu ale spousta takových, kteří tyto ambice nemají a přesto si rádi zabruslí na závodech (a velmi často jsou velmi dobří). Těm pak nevadí společný start, domluví se vždy a jsou povětšinou velmi ohleduplní. Obojí je možné a obojí se dá skloubit. Aneb: mám licenci – pak se mohu postavit do odděleného závodu (většinou startují ženy  cca 1-2 minuty před licencovanými muži) a pak mě ani nenapadne, že bych mohla využít mužskou podporu. To se prostě nedělá a také jsem toho na závodech v zahraničí nebyla svědkem. Taková závodnice by měla prostě pověst dost pošramocenou. Stejně je to i s muži, kteří mají závodní ambice. Asi bychom nenašli žádného, který by snesl posměch ostatních, kteří by ho viděli se vézt za rychlejší ženou. Je to logické a je to normální. V cizině. Myslím ale, že by to fungovalo i u nás. A myslím, že neobstojí ani výmluva organizátorů, že nemají dostatek rozhodčích na to, to uhlídat. Tady prostě ještě funguje morálka závodníků. A čelo, kde se jede o víc než diplom, to rozhodčí sledovat stačí.

Možná je tedy na čase o tom diskutovat veřejně a snažit se dojít k nějakému závěru. Každopádně u mistrovských závodů by to mělo být samozřejmostí. Uvidíme, jak se k tomu postaví Český svaz kolečkového bruslení, na který se obrátil o rozhodnutí organizátor srpnového mistrovského maratonu v Brně. Logické by mělo být, že pokud Svaz stanovuje nějaké časové limity pro cokoli (ať jsou to nominace nebo třeba v budoucnu nějaké výkonnostní třídy), pak tyto časy musí být objektivní. Což v případě společného startu mužů a žen není.

Děti závodní a nezávodní – aneb pár slov o motivaci

V dětských kategoriích se toho letos událo mnohem víc než v dospělých kategoriích. Dětí – závodních dětí – přibylo. To je příjemné zjištění, že na mnoha místech republiky se našli lidé, kteří svůj čas věnují předávání zkušeností dětem. Pro rozvoj sportu je právě tenhle moment jedním z nejdůležitějších. Teprve pak lze totiž očekávat tlak na nová sportoviště (děti se na ta stávající za chvíli totiž nevejdou a trénovat na veřejných stezkách se prostě nedá), lze očekávat i tlak na vytvoření koncepce práce s dětmi atd. To všechno teprve přijde. Jsme na začátku, ale rozhodně tu nechybí elán, bezvadní a obětaví lidé, kteří mají snahu se vzdělávat a nechybí tu rozhodně ani zájem dětí a rodičů.

Co se týká dětí, kteří teprve svět bruslí objevují, je dobré zmínit , že ne všude se tyto děti daří podchytit. Do ztracena se vytratila loňská snaha Lilu zapojit do závodů školní kolektivy, nebyl velký zájem. Možnosti tu ale jsou. Např. v Opavě organizátoři v rámci příhraniční spolupráce přilákali na své závody hodně polských dětí. O zajímavý fenomén se postarali organizátoři v Napajedlích – tam startovalo o téměř polovinu víc dětí než dospělých. Díky čemu se tak stalo, ale nevím.V tomto směru (co do počtu dětí na startu) byl velmi úspěšný i ostravský závod LIL, ale v Ostravě je to již téměř tradice. Zdá se, že cesty k přilákání dalších dětských závodníků tu jsou, jde jen o to je najít.

A na závěr pár čísel

Následující čísla jsme vyčetli z výsledkových listin jednotlivých závodů obou seriálů. Nejde o celkový počet jednotlivých osob, ale o počty účastníků daného závodu. Řada závodníků se totiž účastní více než jednoho závodu denně.

Seriál Liglass Lil má za sebou 7 závodů, 5 v ČR a dva v SR, seriál ČMP uspořádal v jarní části 4 závody, všechny v ČR. Celkový počet závodníků tedy nelze srovnávat, proto uvádíme průměry na závod:

Děti:

Liglass LIL – průměr 102 dětských účastníků na jeden závod seriálu

ČMP – průměr 68 dětí na jeden závod

Dospělí:

Liglass Lil – průměr 251 startujících/závod (186 mužů/závod a 65 žen)

ČMP – 111 startujících/závod (89 mužů/závod a 29 žen)

U dětí je téměř vyrovnaný poměr chlapců a děvčat u obou seriálů, na dospělých tratích převládají muži téměř trojnásobně nad ženami. Nejvíce účastníků absolutně měl závod LIL v Ostravě – celkem 549 závodníků na všech tratích, což se dalo očekávat vzhledem k tomu, že závod byl součástí Světového poháru a na startu se objevilo početně zahraniční pole závodníků.

Nejvíce dětí startovalo opět v ostravském závodě (188), druhým závodem co do počtu účastníků dětských závodů byl závod ČMP v Napajedlích (154).

V rámci Lil byl nejvíce obsazenou Desítkou závod v Praze a Ostravě (shodně 184), na 21km trati !zvítězil závod v Ostravě (178), za ním závod v Praze (155). U ČMP se nejúspěšnějším závodem na 10 km co do počtu účastníků stal závod v Praze (88), kde se sešlo i nejvíce závodníků na 21 km (90).

Pro zajímavost lze uvést ještě krátké srovnání se závody z počátků našich seriálů, a to z roku 2006, kdy průměrný počet dětských závodníků v jarní části seriálu LiL byl 57 dětí/závod. Tedy o polovinu méně (na průměru) než letos. Oproti tomu klesla průměrná účast na desítce 138 závodníků/závod v roce 2006 oproti 127 v roce letošním, na druhou stranu stoupla prakticky ve stejném poměru účast na 21km trati. (materiály jsme čerpali z www.lifeinline.cz a www.inlajn.cz).

Letošní jarní sezóna ale byla přeci jen něčím výjimečná. Tolik závodů na dešti a za chladu se u nás na jaře ještě určitě nikdy nejelo. Je potěšující, že to moc bruslařů neodradilo. A tak přejme oběma seriálům zasloužený odpočinek a na viděnou na konci prázdnin a na podzim. Prvním závodem této části sezóny bude brněnský ČMP (14. 8.) a hned půjde o ostrý start – MČR v maratonu. Seriál Liglass LifeInLine Tour 2010 začíná po přestávce 5. září v Popradu na Slovensku.

2 komentáře: „Pár postřehů po jarní seriálové silniční sezóně“

  1. Pěkný článek s mnoha zajímavými faktickými údaji. Moje téma se tam neprobírá, ale chtěl bych všech organizátorům opět připomenout, aby co možná nejpečlivěji sledovali termíny dalších bruslařských akcí a snažili se je nějak sladit. Kromě velkých domácích akcí by bylo fajn sledovat i ty důležité zahraniční, např. velké dráhové závody v Německu. Na tomto webu je termínovka, není ale úplná. Svaz by měl určit data mistrovských závodů na dráhách i na dlouhých silničních okruzích už na podzim, data těch významných zahraničních jsou obvykle také známá rok dopředu. Takže na tom by se mohla stavět termínovka LiL, ČMP a dalších. Také by se mělo začít více závodit už v dubnu, počasí je obvykle stejně dobré či stejně špatné jako kdykoli v „sezóně“. Klidně by mohlo být více závodů i v červenci.

Napsat komentář