Tak trochu jiné mistrovství

Mistrovství Evropy se do Itálie letos vrátilo po několikaleté pauze, kdy se tato vrcholná bruslařská akce pořádala v zemích na sever od Apenin. Společné ME pro všechny věkové kategorie (seniory – nad 18 let, juniory (15-17) a kadety (13-15) se letos pořádá teprve podruhé. Dříve byla ME rozdělena pro seniorskou kategorii zvlášť a teprve po docela těžkém boji belgických pořadatelů v roce 2009, kteří si za pomoci dalších federací prosadili pořádání společného ME, po tomto modelu sáhli i italští organizátoři. Což je dobře po všech stránkách.

San Benedetto del Tronto, letošní dějiště ME seniorů, juniorů a kadetů, se na příjezd špičkových evropských závodníků připravovalo jistě pečlivě. Na svou letitou dráhu ležící v těsném sousedství mořské pláže položili nový povrch, připravili zázemí, chystali se zde uspořádat pohodové letní mistrovství v italském stylu. Jak se ale zdá, letos je všechno trochu jinak. Typická italská pověst – hlavně všechno v klidu a nikam nespěchat, tu na ME dostává tak trochu zabrat.

Na vině je především počasí, které tu bývá hlavní zárukou organizátorů, letos překvapilo. Po prvním závodním dnu se totiž program ME musel kvůli dešti již několikrát odkládat, přepracovávat, a tím se organizátoři dostávají do netypického stresu. Počasí tak možná ovlivňuje nejen průběh závodních dnů, ale dost možná i výkony závodníků (a především jejich startovní nervozitu), ale i rozhodčích.

A právě i ona netypická délka italské dráhy má možná vliv i na celkovou nervozitu startovního pole. Parabolická dráha (typ drah, které se již delší dobu nikde v Evropě nestavějí – nové dráhy mají mít již délku 200 m a nemají být parabolické) dělá totiž závodníkům problémy. Samozřejmě kromě domácích a také francouzských závodníků, kteří na stejných drahách také doma trénují. Zbytek Evropy je již zvyklý na něco jiného.

A tak není nouze o pády, které naštěstí díky výbornému povrchu nejsou nijak hrozivé, nouze ale není i o tvrdé souboje závodníků na trati. Závodníci totiž nemají trať „zajetou“ a neznají ideální stopu, předjíždění je riskantní záležitost a často přicházejí na řadu i ruce a ramena jako prostředek k protlačení se do jiné pozice. Rozhodčí (povětšinou italští) tak mají plné ruce práce a nezřídka hýří rozdáváním diskvalifikací. Takovým byl např. i závod mužů na 15 000 m eliminační (87 kol), v němž bylo diskvalifikováno buď přímo, nebo po dvou předchozích napomínání celkem 7 závodníků z celkových 35 (navíc bylo rozdáno dalších 14! napomínání). Startovní pole se tak sice pročistilo, bohužel především od všech neitalských hlavních favoritů: počínaje Bartem Swingsem a Ferre Spruytem z Belgie, přes německé závodníky Felixe Rijhnena a Victora Wilkinga až po dva nejlepší Francouze. Tím se otevřela cesta pro trojnásobný triumf Italů (1. F. Francolini, 2. M. Amabili, 3. D. Amabili) v tomto dramatickém závodě. S nervózním závodem, při němž diváci bouřili jak na fotbalovém utkání, se z našich mužů lépe vyrovnal Ondřej Suchý, který dojel na pěkném 15. místě. Matěj Krupka se v jednom z množstvích nepřehledných momentů zapletl do pádu (spadl přes padajícího závodníka) a i přes snahu dojet pole se mu to nakonec nepodařilo a musel ze závodu odstoupit. Skončil tak nakonec na 23. místě.

Na programu druhého závodního dne byly závody na 500 m. Ty však byly kvůli celodennímu dešti odsunuty až na třetí den, tedy dnešek. Zároveň se jedou ale i dlouhé tratě (naši senioři mají na pořadu dne jeden z nejnáročnějších závodů vůbec  10 000 m bodovací/vyřazovací, kdy se v jednom kole jeden závodník vyřazuje a kolo následující je bodovací. Závod je náročný zejména proto, že se bojuje jak na čele, tak i na konci balíku a závodníci si prakticky během závodu nijak neodpočinou.

Dnes se tedy závodí zároveň i na 500 m trati. Tedy „500m“. Nejde totiž o celou pětistovku, protože na dráze 175 m dlouhé by se muselo startovat v zatáčce, což kvůli regulérnosti závodů nejde (a cíl se posouvat také nemůže). Proto ona pětistovka je v podstatě cca 470 m dlouhá, proto ani časy se nedají srovnávat. Nejedné zahraniční delegaci to není po chuti, ale nedá se s tím nic dělat. Bohužel se organizátoři vůbec neobtěžovali s tím, aby na tento nesoulad upozornili nejen diváky, ale předem ani trenéry a na výsledcích figuruje číslo 500 m. Prostě – jak se tu mezi závodníky říká,  je to prostě mistrovství po italsku. Jak se ale zdá, organizátorům to nikterak nevadí – vždyť jde přeci o to si zazávodit. Že si ale Mistrovství Evropy představují ostatní se smyslem pro pravidla trochu jinak, je asi každému jasné.

Dosavadní výsledky:

Vítězové na 300 m:

Muži: Nicolas Peloquin (FRA) – 26,392 s (21. O. Suchý – CZE – 28,971 s)

Ženy: Erika Zanetti (ITA) – 28,726 (18. Renata Karabová SVK – 32,014 s)

Junioři: Mauro Corselli (ITA) – 26,??? (29. Dominik Goliáš – 31,474, 32: Michal Slotta – 32,509 s)

Juniorky: Carlotta Simbula (ITA) – 29,023 s

Kadeti: Riccardo Passarotto (ITA) – 28,155 s

Kadetky: Linda Rossi (ITA) – 29,520 s (33. Renata Zmijová – 34,018)

Závod na 10 000 m eliminační:

Junioři (celkem 33 závodníků): Luca Perticaro (ITA) – 25:37,274 min (30. Dominik Goliáš, 31. Michal Slotta – SVK)

Juniorky: Arianna Piazza (ITA) – 18:20,24 min

Závod na 15 000 m eliminační:

Muži (celkem 35 závodníků): Fabio Francolini (ITA) – 24:58,285 min (15. Ondřej Suchý, 23. Matěj Krupka – pád)

Ženy (24): Laura Lardani (ITA) – 17:24,662 min. (17. Renata Karabová – SVK)

Napsat komentář