Odešla první dáma světových rozhodčích

Paní Fischer v čele sboru rozhodčích na MS 2013 v Oostende
Paní Fischer v čele sboru rozhodčích na MS 2013 v Oostende

Když přišla ve čtvrtek 27.9. z Německa zpráva, že dr. Barbara Fischer již není mezi námi, byl to pro všechny blesk z čistého nebe. Vždyť to byl přesně měsíc od chvíle, kdy se in-line rychlobruslařská Evropa loučila v Innsbrucku po letošním mistrovství Evropy a paní Barbara na něm v plné síle řídila nejen nejnáročnější kategorii seniorů a seniorek, ale svými zkušenostmi a i pouhou přítomností byla oporou celému početnému sboru rozhodčích.

Celý rychlobruslařský svět utrpěl jejím odchodem velkou ztrátu, která se bude jen těžce nahrazovat. V osobě dr. Barbary Fischer odešel člověk, který zasvětil kolečkovému rychlobruslení doslova celý život. Sama byla aktivní bruslařkou, která začínala svou kariéru ještě na klasických quadech. A že to byla kariéra nadmíru úspěšná, o tom svědčí nejen četná medailová umístění z šampionátů německých, evropských a světových, ale například i to, že její světový dráhový rekord na 1000 m z roku 1988 byl překonán až v loňském roce na superrychlé dráze v Geisingenu.

Po zakončení své aktivní závodní kariéry se se zápalem sobě vlastním vydala na dráhu rozhodčí, kde se velice rychle stala jednou z nejmladších mezinárodních rozhodčích. S přibývajícími roky i zkušenostmi se stala celosvětově uznávaným arbitrem, ctila fair sport a bruslaři pro ni byli vždy na prvním místě. Respekt si získala nejen svým rázným rozhodováním a precizní znalostí pravidel, ale v neposlední řadě i svými jazykovými schopnostmi, které jí dovolovaly komunikovat se závodníky, trenéry i rozhodčími ze všech končin rychlobruslařského světa.

Svou nesmazatelnou stopu zanechala  paní Barbara Fischer i na rozvoji českého kolečkového rychlobruslení. V odlišných časových etapách pomáhala nezištně svými radami a zkušenostmi našim rozhodčím k získání mezinárodní kvalifikace. Já sám jsem se s ní poprvé blíže seznámil při ME 2008 v německé Geře, kdy mi i přes velké časové vytížení ochotně odpovídala na mé dotazy ohledně pravidel. Když jsem se potom později sám stal rozhodčím, nezištně mne pozvala na pravidelná doškolování německých rozhodčích a dala mi tak nahlédnout do organizace a výchovy rozhodčích v Německém svazu kolečkových sportů. Že jsem potom pod jejím dohledem a vedením skládal sám zkoušku na mezinárodního rozhodčího bylo jen symbolickým uzavřením kruhu.

Předčasný odchod dr. Barbary Fisher z tohoto světa je velice smutnou událostí. Ve svých padesáti letech měla ještě mnoho co nabídnout kolečkovému bruslení nejen v evropském kontextu. A jak pravil jeden z ohlasů na sociálních sítích: „Závody bez ní si lze jen těžko představit.“

Odešla první dáma evropských rozhodčích, nekompromisní znalec pravidel a férový člověk. Udržujme dál její ideje a její památku. Díky, Barbaro!

D. Krupka