MŮJ GARMIN FORERUNNER 310XT

Po více jak půlročním používání, trénování a závodění se sport testrem Garmin Forerunner 310XT nadešel čas na jeho zhodnocení.

Bude jistě plné pozitiv, protože se za dobu využívání tohoto sport testru Garmin (dále jen Garmin) zefektivnily nejen záznamy mých tréninkových dávek a aktivit, ale i pohyb v závodě se projevil jako přesnější a propracovanější.

Především díky signálu GPS, který zaznamenává a zobrazuje na velkém přehledném displeji vždy aktuální rychlost závodníka, ale co hlavně, počet ujetých kilometrů. Už žádné bádání nad tím na jakém jsem asi kilometru, vše jsem hned měl možnost vidět na displeji v jakékoli fázi závodu se právě nacházím. Když máte za sebou 10km ze 42 víte, že máte před sebou ještě hodně dřiny, naopak zahlédnete-li na ukazateli 38. kilometr víte, že teď už není třeba síly šetřit a můžete se naplno vydat do cíle. Určitě Vás to tedy i psychicky koriguje během závodu. A když se jede pěkně rychle a vy mrknete na ukazatel rychlosti, také Vás to pěkně nabudí. Někdo řekne, že ukazatel aktuální rychlosti s GPS nikdy není moc přesný, ale já ho hodnotím jako dostačující a řekl bych, že se od reálné rychlosti vychyluje minimálně. Alespoň u tohoto modelu Garmin XT je aktuální okamžitá rychlost velmi přesná.

Ovladatelnost je velmi jednoduchá díky velkým tlačítkům a velkému displeji ji zvládne každý. Ani se mi nestalo, že bych si Garmin omylem zmáčkl. Po delší době se totiž zapíná pojistka v podobě double kliku.

V závodě tedy Garmin velký pomocník. Akorát samozřejmě riskujete poškození v nějaké kolizi, ale na to člověk nesmí moc myslet, jinak by nevyjel nikdy nikam. Upadnout se dá bohužel i v tréninku.

V tréninku Garmin zase na výbornou. Historie aktivit bohatě postačí vyhodnocovat v hodinkách. Dozvíte se čas, počet km, max.rychlost, průměrnou rychlost, mezičasy a vše ostatní. Pro „fajnšmekry“ je tu možnost přenesení dat do počítače, kde už si o své aktivitě zjistíte opravdu vše včetně podrobné mapy ze zákresem absolvované trasy. Profilový obrázek převýšení a graf Vašeho srdečního rytmu, pokud používáte přiložený tepový pás.

Na internetu můžete své aktivity a výkony sdílet s celým světem a stejně tak nahlížet do aktivit ostatních. Propracovaný program na internetu má řadu možností.

Já jsem se spokojil s vyhodnocením průměrné rychlosti a mapkou. Nejsem moc příznivcem tepového pásu, i když bych asi měl být. Beru si ho jen občas na trénink, na závod raději ne, protože vím, že se stejně většinou pohybuji už od začátku na hranici zhroucení ) tak se tím raději moc neznervózňuji. Tep kolem hranice 200 na klidu nepřidá. Jiní ale úspěšně hrudní pás používají i v závodě a řídí podle něj své tempo. Toto vše Garmin také samozřejmě nabízí. Nastavení tepových prahů, včetně varovných signálů jsou samozřejmostí.

Funkce, která z mé strany zůstala nevyužita, je možnost nastavení virtuálního partnera. Máte možnost nastavit průměrnou rychlost svému fiktivnímu soupeři, na hodinkách pak vidíte pohyb buď figurky běžce, nebo cyklisty a ten se pohybuje směrem vpřed a druhý bod jste vy a na displeji vidíte, zda ztrácíte nebo máte náskok. Dle mého názoru příliš nepraktické na sledování. Člověk se potřebuje soustředit na výkon a na terén, ve kterém se pohybuje a koukat hlavně před sebe a jen občas zkontrolovat tep a rychlost.

Funkce, která mě naopak velmi zaujala a bavila je AUTOLAP. Možnost nastavení automatického zaznamenávání počtu ujetých kol. Buď si nastavíte, kolik kolo měří v metrech  a nebo zvolíte dle GPS výchozí bod a při jeho dalším projetí se vám stopne kolo. Velmi užitečná věcička zejména na oválech a drahách. I na silničním závodě si nastavíte délku okruhu třeba 2200 a pak víte, že jste třeba v pátém kole z 12. Máte zkrátka větší přehled a více klidu v závodě závodit a ne se shánět po informacích někde z informační tabule kde se stejně většinou nenajdete )

Běh, kolo a hlavně brusle to jsou mé aktivity bezchybně zaznamenávané Gaminem po dobu půl roku. Vím, kolik jsem naběhal, kolik našlapal, kolik nabruslil. Je to prostě bezva.

Už si nedokážu představit důležitý trénink a závod bez tohoto pomocníka. Je to vymoženost, kterou stojí za to mít a sportovat s ní. Pro fanoušky statistik vřele doporučuji. Ale i těm, kteří jsou zvědavi, jak rychle jim to vlastně jezdí a kolik km ujeli.  Polykači kilometrů budou doslova nadšeni.

Pavel Zajpt

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Přinášíme vám konečné výsledky našeho letošního testu koleček. Podíváme se na to, jak test probíhal a k jakým jsme dospěli výsledkům. Představení testovaných koleček zde: Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Průběh testování

Testování probíhalo na nově vybudované inline dráze s jemnozrnným asfaltovým povrchem. Měření probíhalo na stejném materiálu (boty, rám, totožná jedna sada ložisek) a se stejným testovacím jezdcem. Měřeno bylo elektronicky. Během jízdy se jezdec nepohyboval, stál vzpřímeně a nebyla nutná regulace směru (trať byla přímá). K testování byly použity nové sady koleček.

Nejprve jsme zvolili přímý úsek dlouhý 70m, který jsme ještě rozdělili na 20 a 50m. Průměrný sklon dráhy v místě měření byl 1,5°. Start probíhal z klidu, bez vnějšího impulsu, za úplného bezvětří. Naměřené hodnoty na těchto kratších úsecích byly u všech koleček srovnatelné a rozdíly byly menší než chyba měření. Proto jsme museli trať prodloužit a umístit start do vyššího bodu dráhy. Celková dráha tedy měla 100m. Naměřené hodnoty vykazovaly rozdíly, které byly vyšší než odchylky měření a daly se využít k porovnání testovaných koleček. Naměřené časy byly získány opakovaným měřením. Tabulka uvádí průměrné hodnoty.

Výsledky testování

Kolečka jsou v tabulce řazena podle času na 100m získaného z měření. Kolečka se nám rozdělila do 3 skupin. Patrné je to po přepočtu zrychlení, kdy poodskočila MPC StreetFight (0,30m/s2), následovaná skupinou Matter Juice F1, Looka Xaris F2 a Atom One (všichni 0,29m/s2). Do druhé skupiny se dostala obě vícevrstvá kola – Gyro 2NT2 Albatross a MPC RoadWar, spolu s Inlinebus Black a Inlinebus new (všichni 0,28m/s2). Třetí skupinu pak tvoří Atom Bite, především kvůli špatnému středu a starší Hyper Hyperformance+ (0,27m/s2).

Závěr

Důležité je poznamenat, že test neukazuje chování koleček při odrazu a při jízdě na jiném povrchu, nebo při dynamické jízdě při střídání rychlostí.

Z našeho měření vyplývá, jak se chovají testovaná kolečka bez vnějších vlivů. Další vlastnosti již závisí především na jezdci a jeho technice.

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Máme výsledky Testu koleček 2010. Testu se celkem zúčastnilo 10 sad kol značek MPC, Matter, Hyper, Inlinebus, Looka, Atom a Gyro. Porovnávali jsme skutečné tvrdosti, velikosti, váhy a samozřejmě rychlosti. Hned na úvod však musíme poděkovat všem, kteří nám materiál na test zapůjčili. Je to firma Hejduk sport – kolečka Matter, firma Inlinebus – kolečka Inlinebus, Looka a Gyro 2NT2 a firma InlineSpeed – Atom, MPC, CadoMotus. Dnes se podíváme na to, jaká kola se k nám do testu dostala, jaké jsou jejich papírové parametry. V příštím díle uvedeme výsledky testu spolu s technikou měření. Podívejme se tedy, jak na tom jsou naše kolečka papírově:

Atom Bite

cena: 364,-

váha: 126g

tvrdost: 84A

Atom One 86A

cena: 335,-

váha: 131g

tvrdost: 86A

Gyro 2NT2 Albatross

cena: 250,-

váha: 116g

tvrdost: 85A

Hyper Hyperformance +G

cena: 250,-

váha: 130g

tvrdost: 86A

Inlinebus F1

cena: 200,-

váha: 119g

tvrdost: 86A

Inlinebus Black

cena: 200,-

váha: 120g

tvrdost: 86A

Looka Xaris F2

cena: 200,-

váha: 127g

tvrdost: 85A

Matter Juice F1

cena: 325,-

váha: 124g

tvrdost: 85A

MPC RoadWar

cena: 315,-

váha: 123g

tvrdost: 88A

CadoMotus/MPC StreetFight

cena: 324,-

váha: 127g

tvrdost: 87A

Tabulkové shrnutí dle abecedy

Nyní tedy již známe nejlehčí kolečka  – Gyro 2NT2 Albatross – a také největšího cvalíka – Atom One 86A. Největší „tvrďák“ je MPC RoadWar, nejměkčí je Atom Bite. V testu máme také další dvě skupiny, a to kolečka s více vrstvami (MPC,Gyro, Looka) a jednovrstvá kolečka (Atom, Matter, Inlinebus, Hyper).  Nejtužší střed má Hyper spolu s IB Black, naopak Atom Bite má tak volný střed, že v něm ložiska prakticky nedrží.

Další část můžete očekávat již během několika málo dní. Podíváme se na to, jak je to s rychlostí koleček!

Výsledky srovnání rychlostizde:

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Test koleček a ložisek 2010

Svět koleček pro vás připravuje velké testování. Chystáme se zjistit jaká kolečka jsou nejrychlejší, jaká jsou nejlepší ložiska a také jaké jsou skutečné parametry koleček (váha, tvrdost,…)! Máte se tedy na co těšit.

Aktuálně se chystáme testovat kolečka Atom, Matter, Hyper, Gyro, MPC, Inlinebus, Looka, CadoMotus a Bont. Z ložisek poté SKF, Powerslide, BSB, Inlinebus a Bones.

Máte ještě nějaký tip na výrobce, jehož výrobky byste rádi viděli v testu? Tak přidejte komentář!

Test koleček a ložisek 2010 se blíží…

První část testu zde:

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Navilock NL-122OWH – sporttester s GPS navigací

Přístroj Navilock, který mi k otestování laskavě zapůjčila firma PlanStudio Praha, jsme zkoušeli v různém terénu a při různých aktivitách. Typ činnosti je možné v testeru nastavit; toto nastavení má vliv prakticky pouze na odpočet spotřebovaných kalorií. Tester nenabízí jako jednu z možností jízdu na bruslích (to ale nemá, pokud vím, žádný dostupný přístroj), nejbližším přiblížením je nastavení režimu na jízdu na kole (spálených kalorií bude na bruslích asi o něco víc). Krátce rozeberu a na obrázcích vysvětlím záznam jedné akce.

Samotný tester připneme na zápěstí jako náramkové hodinky (obr. 1). Je velmi lehký; relativně velké rozměry jsou kompenzovány snadností čtení displeje a ovládání tlačítek. Ke snímání tepové frekvence slouží hrudní pásek se samostatnou baterií (obr. (2). Projetou trasou je oblíbená in-line stezka Beroun – lom Alkazar a zpět (3,5 km v jednom směru). Na podkladu GoogleMaps, který je velmi podrobný ve městech, ale dost vágní v otevřené krajině, vypadá záznam trasy jako linka sledující Berounku (obr.3). Tento mapový podklad lze však přepnout a přiblížit na režim leteckého snímku, který ukazuje terén v decimetrových detailech. Ve volné krajině, kde není signál GPS ničím cloněn, je i záznam projeté trasy přesný na pár decimetrů (jak ukazuje záznam průjezdu esovitou zatáčkou, obr. 4). Obydlí, skály a v mnohem menším měřítku i les však mohou část družicového signálu odclonit a dle záznamu jsem se – při průjezdu podél skály u ústí Krápníkové jeskyně – ocitl asi tři metry od cesty (obr. 5; ještě, že se tak nestalo doopravdy, je tam pěkný sráz). Znalost těchto limitů přesnosti (které jsou shodné s daleko dražší GPS-technikou) přijde vhod, pokud chceme záznamu využít k popisu nové trasy – odhadneme totiž, kde máme eventuálně upravit mapový podklad (žádná mapa není dost přesná, aby se nedala vylepšit!) a kde je odchylka mezi záznamem a mapou dána odcloněním družicového signálu.

Kombinovaný graf zachycující rychlost jízdy, nadmořskou výšku a tepovou frekvenci je na obr. 7 (k hodnotám podotýkám, že cestu jsem uskutečnil s batohem plným lezeckého materiálu, protože Alkazar je oblíbeným lezeckým terénem, obr. 6).

Snažil jsem se měnit rychlost jízdy od úplného pohodlí až po trochu větší tempo. Po krátkém zrychlení následuje krátké zvýšení tepové frekvence a rychlý pokles na téměř klidové hodnoty. Vyhodnocení tepové frekvence je v optimálním případě věcí lékařů či zkušených trenérů, základní principy si ale můžeme hlídat sami – dokladem malé trénovanosti (nebo nemoci či přetrénovanosti) je velmi vysoká tepová frekvence neúměrná zátěži a její pomalý (několikaminutový) pokles po odeznění zátěže. Na cestu zpět po stejné trase dostala tester dcera, jinak slušně trénovaná. Necítila se v dobré kondici a záznam srdečního tepu to dobře dokumentuje (obr. 8; ukázalo se, že jde skutečně o zdravotní problém).

Samotný sporttester pořídíme přibližně za 4000,- Kč, zevrubné pročtení manuálu zabere dvě-tři hodiny a instalace softwaru půlhodinu. Můžeme nyní v klidu uvážit, zda nám podobná investice stojí za to.

Roxa Marathon 100

ROXA MARATHON. Cena těchto bruslí je cca 5000,- a jedná se takzvané „semi-race“ brusle. Tedy brusle napůl cestu od fitnessek ke speedům. Článek zaslal Pavel Zajpt, kterému tímto děkuji.

Pár poznatků o bruslích Roxa marathon 100- strávil jsem na nich 1 sezonu (mé první brusle) 

Brusle jsou určitě dobré pro ty co chtějí začít jezdit rychle, nebo přejít z fitnes na speed. Osobně si myslím že se na nich dá klidně začínat, pokud není člověk úplný začátečník, co se týká sportu. 
Ze začátku jsem byl bruslemi nadšen a velmi spokojen. Především rychlost je velmi přitažlivý faktor, proč pořídit takovéto brusle. Až později, když jsem začal na bruslích i závodit jsem začal být nespokojen. Nedají se zde seřídit nože do strany, jako např. u marathon Rollerblade Lightning 100, není tam prostě drážka ( tu jsem si vypiloval, abych mohl zkoušet „double push“.

Ve vyšších rychlostech mi začínal plavat kotník, prostor bruslí je podle mého názoru na této partii široký, tudíž méně stabilní. Hlavně v rychlých spurtech jsem se cítil vratce. Je to ale asi věc individuální, jak komu bota sedne, jak se do toho kdo dokáže položit. Znám borce, kteří na těchto bruslích závodí na velmi vysoké úrovni. Takže pokud někdo nemá dostatek peněz na speed brusle, může pro něj být Roxa marathon 100 dobrou, levnější volbou pro rychlou jízdu a závodění. A může se umisťovat v popředí, ale na vítězství tyto brusle „asi“ stačit nebudou. Mě osobně koneckonců nestačí ani speedy ) Potřeboval bych motorek. 

S pozdravem Pavel Zajpt