Blatná – Kadov

Trasa Blatná-Kadov vede z kraje Blatné od křižovatky, která leží na silnici do Lnář asi 300 m za železničním přejezdem. Zde odbočuje okreska s řídkým provozem do Kadova. Kousek od křižovatky lze snadno nalézt místo na zaparkování, pokud nepojedete rovnou z Blatné – což není nejlepší, protože na hlavní do Lnář provoz je, i s kamiony.

Silnička zpočátku mírně stoupá, ale vše se rychle srovná a se vstupem do lesa se i zlepší povrch, hezky se rozjedete a začne se vám báječně dýchat. Profil není zcela rovinatý, ale pro zkušenějšího fitness jezdce je to zábava – nic náročného. Silnici až do vesničky Vrbno kopíruje naučná Vintířova stezka, poté je vystřídána stezkou Kadovský viklan, takže zdejší motoristi jsou zvyklí na chodce i cyklisty a bruslař je tedy nezaskočí. Ve Vrbně se sklon na chvilku zvýší, aby se zase srovnal až do Kadova. Po 7,5 km dojedete do Kadova a nezbude než se vrátit, neboť návazná silnice je rušnější a kopcovitější. Ale když si dáte celou trasy tam a zpátky dvakrát, máte hned najeto pěkných 30 km a pokud zaberete, stačí vám na to hodina a čtvrt i méně.

Nudit se nebudete, okolí je pěkné a sem tam se to i pěkně rozjede. Ale žádná krizovka nehrozí, nikde brzdit nemusíte, pokud se nebojíte jet trochu rychleji. Jen tu levotočivou ostřejší zatáčku ve Vrbně na zpáteční cestě asi nebudete šlapat naplno. Ale není to trasa pro rodiče s dětmi a také pití si dejte do ledviny nebo si jej nechte v autě.

Michal

 

Zdroj obrázků: Mapy Google

Frymburk – Lipno- Přední Výtoň

Po celé řadě příznivých ohlasů jsme se vydali na “novou” stezku podél lipenské přehrady. Zaparkovali jsme na odbočce ke kempu u Frymburku. Nazuli jsme brusle a vydali se po stezce. Na začátku čekaly dva sjezdíky, oba s bezpečným dojezdem. V některých místech pár prasklin na silnici, ale člověk se jim stačí vyhnout.

Asi po pěti minutách jízdy jsme se dostali do kempu. Tady je třeba dát pozor jak na návštěvníky, tak na dva kabely ležící na silnici. S trochou štěstí jdou přeskočit, speeďáci je mohou s dostatečnou rychlostí klidně přejet.
Pokračování textu Frymburk – Lipno- Přední Výtoň

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Přinášíme vám konečné výsledky našeho letošního testu koleček. Podíváme se na to, jak test probíhal a k jakým jsme dospěli výsledkům. Představení testovaných koleček zde: Test koleček 2010 – část první (aktualizace) Pokračování textu Test koleček 2010 – konečné výsledky

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Máme výsledky Testu koleček 2010. Testu se celkem zúčastnilo 10 sad kol značek MPC, Matter, Hyper, Inlinebus, Looka, Atom a Gyro. Porovnávali jsme skutečné tvrdosti, velikosti, váhy a samozřejmě rychlosti. Hned na úvod však musíme poděkovat všem, kteří nám materiál na test zapůjčili. Je to firma Hejduk sport – kolečka Matter, firma Inlinebus – kolečka Inlinebus, Looka a Gyro 2NT2 a firma InlineSpeed – Atom, MPC, CadoMotus. Dnes se podíváme na to, jaká kola se k nám do testu dostala, jaké jsou jejich papírové parametry. V příštím díle uvedeme výsledky testu spolu s technikou měření. Podívejme se tedy, jak na tom jsou naše kolečka papírově:

Atom Bite

cena: 364,-

váha: 126g

tvrdost: 84A

Atom One 86A

cena: 335,-

váha: 131g

tvrdost: 86A

Gyro 2NT2 Albatross

cena: 250,-

váha: 116g

tvrdost: 85A

Hyper Hyperformance +G

cena: 250,-

váha: 130g

tvrdost: 86A

Inlinebus F1

cena: 200,-

váha: 119g

tvrdost: 86A

Inlinebus Black

cena: 200,-

váha: 120g

tvrdost: 86A

Looka Xaris F2

cena: 200,-

váha: 127g

tvrdost: 85A

Matter Juice F1

cena: 325,-

váha: 124g

tvrdost: 85A

MPC RoadWar

cena: 315,-

váha: 123g

tvrdost: 88A

CadoMotus/MPC StreetFight

cena: 324,-

váha: 127g

tvrdost: 87A

Tabulkové shrnutí dle abecedy

Jméno cena váha tvrdost
Atom Bite
364,- 126g 84A
Atom One
335,- 131g 86A
Gyro 2NT2 Albatross
250,- 116g 85A
Hyper Hyperformance +G
250,- 130g 86A
Inlinebus F1
200,- 119g 86A
Inlinebus Black
200,- 120g 86A
Looka Xaris F2
200,- 127g 85A
Matter Juice F1
325,- 124g 85A
MPC RoadWar
315,- 123g 88A
CadoMotus/MPC Street Fight
324,- 127g 87A

Nyní tedy již známe nejlehčí kolečka  – Gyro 2NT2 Albatross – a také největšího cvalíka – Atom One 86A. Největší „tvrďák“ je MPC RoadWar, nejměkčí je Atom Bite. V testu máme také další dvě skupiny, a to kolečka s více vrstvami (MPC,Gyro, Looka) a jednovrstvá kolečka (Atom, Matter, Inlinebus, Hyper).  Nejtužší střed má Hyper spolu s IB Black, naopak Atom Bite má tak volný střed, že v něm ložiska prakticky nedrží.

Další část můžete očekávat již během několika málo dní. Podíváme se na to, jak je to s rychlostí koleček!

Výsledky srovnání rychlostizde:

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Test koleček a ložisek 2010

Svět koleček pro vás připravuje velké testování. Chystáme se zjistit jaká kolečka jsou nejrychlejší, jaká jsou nejlepší ložiska a také jaké jsou skutečné parametry koleček (váha, tvrdost,…)! Máte se tedy na co těšit.

Aktuálně se chystáme testovat kolečka Atom, Matter, Hyper, Gyro, MPC, Inlinebus, Looka, CadoMotus a Bont. Z ložisek poté SKF, Powerslide, BSB, Inlinebus a Bones.

Máte ještě nějaký tip na výrobce, jehož výrobky byste rádi viděli v testu? Tak přidejte komentář!

Test koleček a ložisek 2010 se blíží…

První část testu zde:

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Keramická ložiska Inlinebus

Ještě na konci sezóny 2009 jsem dostal k vyzkoušení nová keramická ložiska Inlinebus. Nikdy jsem zatím na keramice nejezdil, proto jsem byl zvědavý, jestli rozdíl poznám nebo ne.

Ložiska, která jsem dostal k testování, jsou typu 608, což znamená, že je lze používat do většiny dnes vyráběných koleček bez omezení velikosti. Musím přiznat, že mě jejich jízdní vlastnosti docela překvapily. Zkušenosti mám už s hodně typy ložisek, i když přiznávám, jsem to nikdy moc neřešil. Buď ložiska jezdila, nebo byla potřeba je vyměnit. O tom, jaký typ je ten nej… jsem zatím moc nepřemýšlel, protože stejně za rychlou jízdu může nejvíc dobrý trénink a vlastní nohy.

Jak se ale postupem času ukázalo, rozdíly tu jsou. Na trénink je mi to vcelku jedno, na závodech už ale jde o pocit, že nemusím přemýšlet o tom, jestli ložiska dobrá jsou anebo ne. Zkoušel jsem dřív mikroložiska – ta mají výhodu hlavně v hmotnosti, protože na 16 ložiskách se už dá nějaký ten gram ušetřit a i to může rozhodovat. Jenže na kola větší než 90 mm se už mikroložiska příliš nedoporučují a i já jsem s nimi na 110mm kolečkách měl problémy. Proto jezdím na standardním rozměru 608.

Hned zpočátku mě překvapilo, jak se Inlinebus keramická ložiska točí. Většinou se klasická 608-ložiska musí nejprve buď vyčistit (což nedoporučuji), nebo rozjezdit, což trvá třeba i 100km jízdy (mikroložiska – 688 většinou jezdí dobře hned). Z továrny jsou totiž ložiska naolejovaná nebo s vazelínou – a to je právě důvod, proč se musí nejprve roztočit, než jezdí na plný výkon. Keramická ložiska INLINEBUS jsem ale mohl hned použít v závodě, aniž by mě jakkoliv omezovala. Byla to sice před závodem trochu hra vabank, protože jsem nevěděl, jestli vůbec pojedou. Ale jela. A dobře.

Nevím, zda je to u keramických ložisek běžné, možná ano. Nejen to, ale i točivost ložisek mě mile překvapila. Bohužel (a i naštěstí J ) jsem neměl možnost testovat tato ložiska v mokru (standardně mám na mokro jednu sadu obyčejných tréninkových ložisek, která prostě vyměňuju za další, když přestanou jezdit úplně i přes čištění). Během půlročního využívání jsem je ani jednou nemusel čistit a jejich vlastnosti jsou stále dobré. V době testování jsem absolvoval hodně závodů a největší úspěch spojený s těmito ložisky bylo vítězství na MČR 2009 v in-line půlmaratónu v Plzni. Ložiska se mnou jela i na MS do Číny, kde jsem je také používal. Měl jsem je na dráhovou část mistrovství. Svými vlastnostmi se mně v loňské sezóně tedy osvědčily, byly srovnatelné i s novými 6kuličkovými ložisky Swiss, která jsem také zkoušel. Ta mě jako standardní, nekeramická ložiska taky velmi překvapila. Poprvé jsem ucítil rozdíl mezi běžným a „vytuněným“ ložiskem.

Celkově bych tedy tato ložiska hodnotil určitě kladně. Hned z výroby je lze používat, vydrží dlouho bez údržby a točí se srovnatelně s mikroložisky, tzn velmi dobře. Pro jejich dobré vlastnosti jsem se opravdu nemusel bát vzít si je i na důležité závody sezónyJ.

Matěj Krupka