MŮJ GARMIN FORERUNNER 310XT

Po více jak půlročním používání, trénování a závodění se sport testrem Garmin Forerunner 310XT nadešel čas na jeho zhodnocení.

Bude jistě plné pozitiv, protože se za dobu využívání tohoto sport testru Garmin (dále jen Garmin) zefektivnily nejen záznamy mých tréninkových dávek a aktivit, ale i pohyb v závodě se projevil jako přesnější a propracovanější.

Především díky signálu GPS, který zaznamenává a zobrazuje na velkém přehledném displeji vždy aktuální rychlost závodníka, ale co hlavně, počet ujetých kilometrů. Už žádné bádání nad tím na jakém jsem asi kilometru, vše jsem hned měl možnost vidět na displeji v jakékoli fázi závodu se právě nacházím. Když máte za sebou 10km ze 42 víte, že máte před sebou ještě hodně dřiny, naopak zahlédnete-li na ukazateli 38. kilometr víte, že teď už není třeba síly šetřit a můžete se naplno vydat do cíle. Určitě Vás to tedy i psychicky koriguje během závodu. A když se jede pěkně rychle a vy mrknete na ukazatel rychlosti, také Vás to pěkně nabudí. Někdo řekne, že ukazatel aktuální rychlosti s GPS nikdy není moc přesný, ale já ho hodnotím jako dostačující a řekl bych, že se od reálné rychlosti vychyluje minimálně. Alespoň u tohoto modelu Garmin XT je aktuální okamžitá rychlost velmi přesná.

Ovladatelnost je velmi jednoduchá díky velkým tlačítkům a velkému displeji ji zvládne každý. Ani se mi nestalo, že bych si Garmin omylem zmáčkl. Po delší době se totiž zapíná pojistka v podobě double kliku.

V závodě tedy Garmin velký pomocník. Akorát samozřejmě riskujete poškození v nějaké kolizi, ale na to člověk nesmí moc myslet, jinak by nevyjel nikdy nikam. Upadnout se dá bohužel i v tréninku.

V tréninku Garmin zase na výbornou. Historie aktivit bohatě postačí vyhodnocovat v hodinkách. Dozvíte se čas, počet km, max.rychlost, průměrnou rychlost, mezičasy a vše ostatní. Pro „fajnšmekry“ je tu možnost přenesení dat do počítače, kde už si o své aktivitě zjistíte opravdu vše včetně podrobné mapy ze zákresem absolvované trasy. Profilový obrázek převýšení a graf Vašeho srdečního rytmu, pokud používáte přiložený tepový pás.

Na internetu můžete své aktivity a výkony sdílet s celým světem a stejně tak nahlížet do aktivit ostatních. Propracovaný program na internetu má řadu možností.

Já jsem se spokojil s vyhodnocením průměrné rychlosti a mapkou. Nejsem moc příznivcem tepového pásu, i když bych asi měl být. Beru si ho jen občas na trénink, na závod raději ne, protože vím, že se stejně většinou pohybuji už od začátku na hranici zhroucení ) tak se tím raději moc neznervózňuji. Tep kolem hranice 200 na klidu nepřidá. Jiní ale úspěšně hrudní pás používají i v závodě a řídí podle něj své tempo. Toto vše Garmin také samozřejmě nabízí. Nastavení tepových prahů, včetně varovných signálů jsou samozřejmostí.

Funkce, která z mé strany zůstala nevyužita, je možnost nastavení virtuálního partnera. Máte možnost nastavit průměrnou rychlost svému fiktivnímu soupeři, na hodinkách pak vidíte pohyb buď figurky běžce, nebo cyklisty a ten se pohybuje směrem vpřed a druhý bod jste vy a na displeji vidíte, zda ztrácíte nebo máte náskok. Dle mého názoru příliš nepraktické na sledování. Člověk se potřebuje soustředit na výkon a na terén, ve kterém se pohybuje a koukat hlavně před sebe a jen občas zkontrolovat tep a rychlost.

Funkce, která mě naopak velmi zaujala a bavila je AUTOLAP. Možnost nastavení automatického zaznamenávání počtu ujetých kol. Buď si nastavíte, kolik kolo měří v metrech  a nebo zvolíte dle GPS výchozí bod a při jeho dalším projetí se vám stopne kolo. Velmi užitečná věcička zejména na oválech a drahách. I na silničním závodě si nastavíte délku okruhu třeba 2200 a pak víte, že jste třeba v pátém kole z 12. Máte zkrátka větší přehled a více klidu v závodě závodit a ne se shánět po informacích někde z informační tabule kde se stejně většinou nenajdete )

Běh, kolo a hlavně brusle to jsou mé aktivity bezchybně zaznamenávané Gaminem po dobu půl roku. Vím, kolik jsem naběhal, kolik našlapal, kolik nabruslil. Je to prostě bezva.

Už si nedokážu představit důležitý trénink a závod bez tohoto pomocníka. Je to vymoženost, kterou stojí za to mít a sportovat s ní. Pro fanoušky statistik vřele doporučuji. Ale i těm, kteří jsou zvědavi, jak rychle jim to vlastně jezdí a kolik km ujeli.  Polykači kilometrů budou doslova nadšeni.

Pavel Zajpt

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Přinášíme vám konečné výsledky našeho letošního testu koleček. Podíváme se na to, jak test probíhal a k jakým jsme dospěli výsledkům. Představení testovaných koleček zde: Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Průběh testování

Testování probíhalo na nově vybudované inline dráze s jemnozrnným asfaltovým povrchem. Měření probíhalo na stejném materiálu (boty, rám, totožná jedna sada ložisek) a se stejným testovacím jezdcem. Měřeno bylo elektronicky. Během jízdy se jezdec nepohyboval, stál vzpřímeně a nebyla nutná regulace směru (trať byla přímá). K testování byly použity nové sady koleček.

Nejprve jsme zvolili přímý úsek dlouhý 70m, který jsme ještě rozdělili na 20 a 50m. Průměrný sklon dráhy v místě měření byl 1,5°. Start probíhal z klidu, bez vnějšího impulsu, za úplného bezvětří. Naměřené hodnoty na těchto kratších úsecích byly u všech koleček srovnatelné a rozdíly byly menší než chyba měření. Proto jsme museli trať prodloužit a umístit start do vyššího bodu dráhy. Celková dráha tedy měla 100m. Naměřené hodnoty vykazovaly rozdíly, které byly vyšší než odchylky měření a daly se využít k porovnání testovaných koleček. Naměřené časy byly získány opakovaným měřením. Tabulka uvádí průměrné hodnoty.

Výsledky testování

Kolečka jsou v tabulce řazena podle času na 100m získaného z měření. Kolečka se nám rozdělila do 3 skupin. Patrné je to po přepočtu zrychlení, kdy poodskočila MPC StreetFight (0,30m/s2), následovaná skupinou Matter Juice F1, Looka Xaris F2 a Atom One (všichni 0,29m/s2). Do druhé skupiny se dostala obě vícevrstvá kola – Gyro 2NT2 Albatross a MPC RoadWar, spolu s Inlinebus Black a Inlinebus new (všichni 0,28m/s2). Třetí skupinu pak tvoří Atom Bite, především kvůli špatnému středu a starší Hyper Hyperformance+ (0,27m/s2).

Závěr

Důležité je poznamenat, že test neukazuje chování koleček při odrazu a při jízdě na jiném povrchu, nebo při dynamické jízdě při střídání rychlostí.

Z našeho měření vyplývá, jak se chovají testovaná kolečka bez vnějších vlivů. Další vlastnosti již závisí především na jezdci a jeho technice.

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Máme výsledky Testu koleček 2010. Testu se celkem zúčastnilo 10 sad kol značek MPC, Matter, Hyper, Inlinebus, Looka, Atom a Gyro. Porovnávali jsme skutečné tvrdosti, velikosti, váhy a samozřejmě rychlosti. Hned na úvod však musíme poděkovat všem, kteří nám materiál na test zapůjčili. Je to firma Hejduk sport – kolečka Matter, firma Inlinebus – kolečka Inlinebus, Looka a Gyro 2NT2 a firma InlineSpeed – Atom, MPC, CadoMotus. Dnes se podíváme na to, jaká kola se k nám do testu dostala, jaké jsou jejich papírové parametry. V příštím díle uvedeme výsledky testu spolu s technikou měření. Podívejme se tedy, jak na tom jsou naše kolečka papírově:

Atom Bite

cena: 364,-

váha: 126g

tvrdost: 84A

Atom One 86A

cena: 335,-

váha: 131g

tvrdost: 86A

Gyro 2NT2 Albatross

cena: 250,-

váha: 116g

tvrdost: 85A

Hyper Hyperformance +G

cena: 250,-

váha: 130g

tvrdost: 86A

Inlinebus F1

cena: 200,-

váha: 119g

tvrdost: 86A

Inlinebus Black

cena: 200,-

váha: 120g

tvrdost: 86A

Looka Xaris F2

cena: 200,-

váha: 127g

tvrdost: 85A

Matter Juice F1

cena: 325,-

váha: 124g

tvrdost: 85A

MPC RoadWar

cena: 315,-

váha: 123g

tvrdost: 88A

CadoMotus/MPC StreetFight

cena: 324,-

váha: 127g

tvrdost: 87A

Tabulkové shrnutí dle abecedy

Nyní tedy již známe nejlehčí kolečka  – Gyro 2NT2 Albatross – a také největšího cvalíka – Atom One 86A. Největší „tvrďák“ je MPC RoadWar, nejměkčí je Atom Bite. V testu máme také další dvě skupiny, a to kolečka s více vrstvami (MPC,Gyro, Looka) a jednovrstvá kolečka (Atom, Matter, Inlinebus, Hyper).  Nejtužší střed má Hyper spolu s IB Black, naopak Atom Bite má tak volný střed, že v něm ložiska prakticky nedrží.

Další část můžete očekávat již během několika málo dní. Podíváme se na to, jak je to s rychlostí koleček!

Výsledky srovnání rychlostizde:

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Test koleček a ložisek 2010

Svět koleček pro vás připravuje velké testování. Chystáme se zjistit jaká kolečka jsou nejrychlejší, jaká jsou nejlepší ložiska a také jaké jsou skutečné parametry koleček (váha, tvrdost,…)! Máte se tedy na co těšit.

Aktuálně se chystáme testovat kolečka Atom, Matter, Hyper, Gyro, MPC, Inlinebus, Looka, CadoMotus a Bont. Z ložisek poté SKF, Powerslide, BSB, Inlinebus a Bones.

Máte ještě nějaký tip na výrobce, jehož výrobky byste rádi viděli v testu? Tak přidejte komentář!

Test koleček a ložisek 2010 se blíží…

První část testu zde:

Test koleček 2010 – část první (aktualizace)

Test koleček 2010 – konečné výsledky

Keramická ložiska Inlinebus

Ještě na konci sezóny 2009 jsem dostal k vyzkoušení nová keramická ložiska Inlinebus. Nikdy jsem zatím na keramice nejezdil, proto jsem byl zvědavý, jestli rozdíl poznám nebo ne.

Ložiska, která jsem dostal k testování, jsou typu 608, což znamená, že je lze používat do většiny dnes vyráběných koleček bez omezení velikosti. Musím přiznat, že mě jejich jízdní vlastnosti docela překvapily. Zkušenosti mám už s hodně typy ložisek, i když přiznávám, jsem to nikdy moc neřešil. Buď ložiska jezdila, nebo byla potřeba je vyměnit. O tom, jaký typ je ten nej… jsem zatím moc nepřemýšlel, protože stejně za rychlou jízdu může nejvíc dobrý trénink a vlastní nohy.

Jak se ale postupem času ukázalo, rozdíly tu jsou. Na trénink je mi to vcelku jedno, na závodech už ale jde o pocit, že nemusím přemýšlet o tom, jestli ložiska dobrá jsou anebo ne. Zkoušel jsem dřív mikroložiska – ta mají výhodu hlavně v hmotnosti, protože na 16 ložiskách se už dá nějaký ten gram ušetřit a i to může rozhodovat. Jenže na kola větší než 90 mm se už mikroložiska příliš nedoporučují a i já jsem s nimi na 110mm kolečkách měl problémy. Proto jezdím na standardním rozměru 608.

Hned zpočátku mě překvapilo, jak se Inlinebus keramická ložiska točí. Většinou se klasická 608-ložiska musí nejprve buď vyčistit (což nedoporučuji), nebo rozjezdit, což trvá třeba i 100km jízdy (mikroložiska – 688 většinou jezdí dobře hned). Z továrny jsou totiž ložiska naolejovaná nebo s vazelínou – a to je právě důvod, proč se musí nejprve roztočit, než jezdí na plný výkon. Keramická ložiska INLINEBUS jsem ale mohl hned použít v závodě, aniž by mě jakkoliv omezovala. Byla to sice před závodem trochu hra vabank, protože jsem nevěděl, jestli vůbec pojedou. Ale jela. A dobře.

Nevím, zda je to u keramických ložisek běžné, možná ano. Nejen to, ale i točivost ložisek mě mile překvapila. Bohužel (a i naštěstí J ) jsem neměl možnost testovat tato ložiska v mokru (standardně mám na mokro jednu sadu obyčejných tréninkových ložisek, která prostě vyměňuju za další, když přestanou jezdit úplně i přes čištění). Během půlročního využívání jsem je ani jednou nemusel čistit a jejich vlastnosti jsou stále dobré. V době testování jsem absolvoval hodně závodů a největší úspěch spojený s těmito ložisky bylo vítězství na MČR 2009 v in-line půlmaratónu v Plzni. Ložiska se mnou jela i na MS do Číny, kde jsem je také používal. Měl jsem je na dráhovou část mistrovství. Svými vlastnostmi se mně v loňské sezóně tedy osvědčily, byly srovnatelné i s novými 6kuličkovými ložisky Swiss, která jsem také zkoušel. Ta mě jako standardní, nekeramická ložiska taky velmi překvapila. Poprvé jsem ucítil rozdíl mezi běžným a „vytuněným“ ložiskem.

Celkově bych tedy tato ložiska hodnotil určitě kladně. Hned z výroby je lze používat, vydrží dlouho bez údržby a točí se srovnatelně s mikroložisky, tzn velmi dobře. Pro jejich dobré vlastnosti jsem se opravdu nemusel bát vzít si je i na důležité závody sezónyJ.

Matěj Krupka